Vzpomínáme na nejzásadnější postavy videoherního průmyslu.
Herní postavy jsou asi nejdůležitějším prvkem každé hry. Umožní propojit alespoň na několik hodin videoherní svět s životem hráče. Zkrátka každý rád hraje za nějaký silný, výrazný herní charakter, s kterým se může ztotožnit. Stojí na tom požitek z celé hry.
Proto je ohromně důležité, aby herní designéři vyvinuli takovou postavu co nejlépe – od charismatického vzhledu, oblečení, vhodného dabingu, ale i charakterových vlastností a vsazení do příběhu. Videohry už totiž dávno nejsou jenom věcí, kterou bychom vypustili po jednom dohrání z hlavy, ale ty opravdu dobré ovlivňují každodenní život hráče, jeho smýšlení a nejen jednotlivce, ale i celý kulturní svět.
Už přes 30 let nás v našich oblíbených hrách skrz obrazovku navštěvují různé postavy. Od nenápadných space invaderů na konci 70. let přes veselého Maria, který redefinoval podobu herních postav, Sonica the Hedgehoga v roce 1992 a později ještě veselejšího Crashe Bandicoota, jenž podle jeho vývojářů vůbec poprvé začal používat emoce.
Přes tyto postavy jsme se dostali k dospělým charakterům, jakými jsou Max Payne nebo Solid Snake, ale také podivínům – např. Gordonu Freemanovi nebo Agentovi 47. Hráč se chce cítit jako hrdina, touha po moci a horda nepřátel je to, co ho žene dopředu. Které postavy jsou nejvlivnější a která z nich je nejsilnější?
Carl Johnson
„Grove Street, domov. Tedy alespoň byl, než se mi povedlo všechno posrat.“ V Rockstar Games prostě ví, jak dělat komplexní a obrovské hry s komplexními a obrovskými postavami. Carl Johnson aka CJ je tvrdý devadesátkový hustler a gangster, hlavní hrdina oblíbené hry GTA: San Andreas, kterému používání pistolí, samopalů, ale ani armádních jet-packů, bazuk, či dokonce tanků nečiní vůbec žádný problém.
Oproti ostatním postavách je CJ mnohem uvědomělejší. Díky příběhu se dostáváme k jeho životnímu příběhu, ze kterého vyplývá, že to neměl zrovna jednoduché: jeho otec od rodiny odešel, když mu byly 4 roky, a kromě Carla za sebou zanechal několik sourozenců. Jak už to tak v tvrdých amerických ulicích bývá, musel začít vydělávat kriminalitou, aby uživil sebe i svou rodinu. Se starším bratrem Sweetem si v 80. letech proto založí gang Grove Street Families. Jak to celé dopadne má ve svých rukou pak samotný hráč.
Max Payne
S Maxem Paynem je to těžké. Je vlastně takovým ztělesněním smrtonosného Johna McClanea a sem tam musí více než se svými protivníky řešit problémy sám se sebou. Ale jakožto správný hrdina oplývá speciální schopností, totiž umí vstoupit do tzv. bullet timeu, tedy zpomalení času, během nějž dokáže mnohokrát vystřelit, obalamutit nepřítele, případně zničit všechno okolo během jediné sekundy.
Ani ostřílení gangsteři na něj nemůžou vyzrát. Už několikrát přežil svojí vlastní smrt a hráči se diví, jak dokáže být bývalý policajt, současný detektiv už tolikrát postřelený, jenž má problémy s alkoholem, cigaretami a mnohdy také existenční krizí, ve své profesi stále tak dobrý. Ale možná právě jeho superhrdinství je důvodem, proč je tak extrémně oblíbený.
Mario
Jestliže tu teď hovoříme o typických herních postavách a nehovoříme o Mariovi, je něco špatně. Legendární instalatér se svými modrými montérkami a kolosálním knírem je opravdu něco jako herní klasikou, a i když vznikl od roku 1983 opravdu velký počet různých her a postav v nich, nejspíš všichni si v souvislosti s videohrami představí právě Maria.
Zajímavostí je, že nic kromě vzhledu a věku není tvůrci jasně definováno. Jak uvedl otec této herní postavy, Šigeru Mijamoto, Mariovi je mezi 24 a 25 lety. Jeho jméno taky vždycky nebylo Mario, dokonce ani profesí nebyl úplně vždycky instalatér. Ve svých začátcích to byl tesař a říkal si Jumpman. Později měl dostat jméno Mr. Video nebo Ossan, ale nakonec se rozhodlo o Mariovi.
Ezio Auditore
Ezia vlastně moc nechcete spatřit ve své blízkosti. Nejen, že by to znamenalo, že jste si nejspíš omylem zacestovali časem někam do 15. století, ale hlavně ho díky jeho mistrné nenápadnosti asi jen tak někdo nezaregistruje. A když jo, znamená to nejspíš, že se vás snaží zlikvidovat.
Italský šlechtic a mistr řádu asasínů je hlavním protagonistou herní série Assassin's Creed, která se kromě propracovaného příběhu může chlubit také řemeslným vizuálním zpracováním. Mimochodem, věděli jste, že hra vychází z Prince of Persia, jejíž hlavní hrdina je také docela legendárním (ale do tohoto seznamu se nedostal, tak mu vzdáváme hold alespoň tímto způsobem)? Ubisoft měl totiž připravovat pokračování právě Prince, ale nápad se jim nezamlouval, a proto rozšířili jeho myšlenku a vznikl Ezio.
Solid Snake
Známe ještě tišší postavu než předchozí jmenovanou. Solid Snake, potažmo Metal Gear Solid, pochází od japonského autora Hidea Kodžimy. Když vymýšlel jméno postavy, která se má vyznačovat svým tichým pohybem, napadlo ho jméno toho nejtiššího zvířete, hada.
Opak hadí jemnosti je pak solid, tedy hutný, pevný. „Důvod, proč jsem nedal žádné specifické jméno hada, byl ten, že protagonistou je přímo hráč,“ vysvětlil autor pro Gamespot. Postava byla vytvořena armádou v rámci projektu Les Enfants Terribles, jejíž hlavním účelem bylo vyrobit co nejdokonalejšího vojáka na světě pomocí speciálních genů Big Boss.
Lara Croft
Vzhledem k tomu, že jsme zde zatím zmiňovali jenom mužské hrdiny, bylo by fér zmínit i ženu. V tomto případě velmi silnou a krásnou ženu. Laru vymyslel v roce 1995 její autor Toby Gard, který o ní už v prvotních nákresech měl docela jasné představy, tedy zejména o jejích vnadách. Inspirován Indianem Jonesem vdechl život ambiciózní archeoložce, která se vydává do těch nejzapomenutějších míst objevovat záhady a sbírat vzácné sošky.
Lara Croft je dcerou zmizelého bohatého vědce. Mohla by si navždy žít ve svém obřím paláci svůj sen a stát se tou nejzlatější zlatou mládeží, ale ona si vybrala trochu jiný život. Využívajíc moderních technologií a nasazujíc své zdraví v tajemných hrobkách. Postava se stala kultovní a dostala i několik filmových navázání. Guinessova kniha rekordů ji v roce 2006 označila jako nejúspěšnější hrdinku videoherního průmyslu.
Link
Hlavním hrdinou herní série The Legend of Zelda je Link, jenž je pověřen záchranou princezny Zeldy, čímž zvrátí temný osud království Hyrule. Autor této postavy je Šigeru Mijamoto – ten Mijamoto, který vytvořil i zmiňovaného Maria nebo Donkey Konga. Při tvorbě hry se inspiroval svou zkušeností z dětství, kdy poblíž jeho města objevil malý jeskynní systém chodeb. Tento svět ho natolik fascinoval, že o něm začal vytvářet vlastní fantazie. Při modelování postavy se údajně inspiroval disneyovskými animáky.
Právě jeho tíhnutí k japonské přírodě je alfou a omegou celé série, stejně jako dětská výzva postavit se protivníkovi a být ten nejlepší hrdina svého světa. Link je odvážný hrdina, který v sobě oproti jiným snoubí opravdové dobro. Ideálním ztělesněním toho, čím bychom někdy rádi byli.
Gordon Freeman
V seznamu těchto třinácti herních postav jsou různí hrdinové, podivíni i dobrodruzi. Málokterý z nich je ale tak záhadný jako Gordon Freeman. Jde o teoretického fyzika, jenž se rozhodl ubránit lidskou rasu před nepřátelskými monstry, které se na planetu přiřítily kvůli nepovedenému experimentu, během nějž byl vytvořen teleport na planetu Xen. Gordon se pak stal jedním z hlav Odporu proti režimu, který posléze vypukl.
Hrdina? Ano! Promluvil někdy? Ne. Je podivuhodné, že se dostal do povědomí hráčů jakožto nejoblíbenější herní postava, a přitom ani nemá žádného dabéra. Hráč ve hře ani postavu nevidí. Přesto je jeho charakter natolik silný. Kult osobnosti tohoto profesora zdá se být tak silný, že se dokonce dostal i do hry Call of Duty: United Offensive, kde se jeden americký voják se jmenuje „vojín Gordon“ a druhý „vojín Freeman“.
Kratos
„Musíš bejt tvrdej jak Kratos, vymlátit zlato, achievementů a trofejí na nás tu čeká hafo,“ rapuje James Cole ve skladbě Jsem hráč. Ano, je dost pravděpodobné, že všechny v tomto článku jmenované by nejspíš Kratos bez problémů seřezal. Postava inspirovaná řeckou mytologií, ukrývající v sobě démonickou sílu, je hlavním hrdinou playstationovské série God of War.
Kratos však není hrdinou jako takovým, naopak. Je to právě on, kdo jde přes mrtvoly a pne v něm nenávist k ostatním mýtickým bohům. Zničí každého, kdo se mu jen znelíbí, a je mu jedno, zda jde o náhodného pěšáka nebo o patnáctimetrové oslizlé jednooké monstrum. Jeho nezkrotná síla se nezastaví před ničím. Právě ona brutalita je velmi typickým prvkem této hry.
Crash Bandicoot
O vačnatci z rodu bandikutů jsme už psali samostatný článek, ale jeho kultovost je natolik velká, že si zaslouží zmínku i tady. Crash Bandicoot je akční postavička, která jako první začala používat lidské grimasy a výrazné animace pro projevení radosti, smutku a dalších emocí. Podle tvůrců bylo potřeba propojit bláznivost Looney Tunes postaviček a videoherního světa, což 2D svět do té doby neumožňoval.
Přes překážky skákající Crash je definicí dětské bezstarostnosti, radosti z hraní a živé vizuální představivosti. Loni vydaný remake prvních tří her by pak mohl znamenat nové hry, u kterých by se tvůrci vrátili zpět ke kořenům a vrátili by chlupaté postavičce dech i v rámci nových dobrodružství.
Vault Boy
Hrozba atomové války přináší asi jednu z nejhorších vizí o osudu lidstva, ale také naději. Naději, že někde za vrstvami několik metrů tlustého ocelového poklopu by mohla být šance na lepší život beze zbraní, bez násilí a s masivním přídělem tablet vitaminu D. Vault Boy tuto vizi zhmotňuje. Je to maskot společnosti Vault-Tec Corporation, která je ve virtuálním světě Falloutu pověřena vládou USA, aby zajistila ochranu obyvatel při příchodu další atomové války.
Blonďatý klučina se objevuje na všech propagačních materiálech této korporace a má dodat lidskou tvář trochu mrazivému způsobu života, stylizovaného do dieselpunkového světa 50. let. Představa, že tam kdesi v nadzemí existuje už jen pustina, radioaktivita a spoustu agresivních příšer, chce totiž hodně pozitivního maskota.
Duke Nukem
Sebeparodizující Duke Nukem je blonďatý macho superhrdina se slunečními brýlemi, který zpacifikuje jakoukoli vesmírnou překážku a ještě za to sklidí odměnu v podobě velkého množství kopulacechtivých fanynek. Sám Duke o sobě napsal knihu „Why I'm So Great“, tedy „Proč jsem tak skvělý“.
Když před lety Gearbox zachránil tuto herní sérii před úplným zapomenutím a vydal Duke Nukem Forever, přinesl poměrně kritizovanou hru, která však byla pro mnohé také vzpomínkou na devadesátkové bezmyšlenkovité střílení vesmírných prasat podkreslené tvrdým metalem. Přinesla některým hráčům něco, co už se v současných herních trendech už příliš nenosí. Hra zároveň ale vnukla otázku, zda to herní svět vůbec potřebuje, a jestli není lepší mít Dukea raději za věčně mladého testosteronového krále než za vysloužilého kulhajícího důchodce, kterého už vlastně nikdo moc nechce. Přesto mu nálepka jedné z nejvlivnějších herních postav padne jako ulitá.
Agent 47
Výrazné postavy videoherního průmyslu musí umět něco navíc než normální smrtelník a musí vypadat zajímavě. Pokud bychom měli hovořit o těchto dvou aspektech, je nesmírně důležité zmínit i Agenta 47, tedy Hitmana. V padnoucím obleku, s čárovým kódem na zadní straně své plešaté hlavy a zlověstným výrazem na obličeji zlikviduje všechno, co mu stojí v cestě a nedá na sobě znát jedinou emoci.
Hitman je 47. klonem vytvořeným Dr. Ort-Meyerem. Čárový kód na jeho hlavě nese 12 čísel, první „640509“ v sobě nesou datum narození, další šestičíslí „040147“ pak označuje jeho výrobní šarži. Málokdo ví, že původně měla postava vypadat jinak. V prvotních návrzích mělo jít o staršího chlápka s vlasy a jakýmisi hi-tech brýlemi. Nedokážeme si představit úspěch takovéto postavy, vždyť právě Hitmanova uvěřitelnost a záhadnost je důvodem, proč sérii máme tak rádi.
