Ani starší generace na tom není o moc lépe.
Znát vlastní historii je důležité. Především proto, abychom si z ní mohli vzít příklad, poučit se, neopakovat staré chyby a být hrdí na to, co se českému národu podařilo.
Jak ale odhalil výzkum společnosti Post Bellum, Češi nejsou v základních znalostech o naší nedávné historii přílišní odborníci. Nejhůře je na tom mladá generace, která doplácí na dlouhodobě diskutovaný problém, že na českých školách výuka dějepisu končí kolem druhé světové války.
V letošním roce si připomínáme celou řadu výročí, která formovala náš národ. Agentura NMS Market Resarch tedy na objednávku společnosti Post Bellum provedla šetření, v němž se tázala lidí mezi 18 a 65 lety, kteří byli vybráni reprezentativně podle pohlaví, věku, velikosti místa bydliště a kraje.
Největší problém měli Češi s rokem 1938. Co se tehdy událo, vědělo jen 54 % dotázaných. Nejlépe jsme si vedli při určování událostí roku 1918. Celkem 79 % respondentů odpovědělo buďto, že skončilo první světová válka nebo že vzniklo samostatné Československo.
O vpádu sovětských vojsk či pražském jaru, které proběhlo v roce 1968, vědělo 76 % lidí a komunistický převrat v roce 1948 správně určilo 65 % tázaných.
Nejslabší výsledek předvedla skupina respondentů ve věku 18–24 let. O událostech let 1948 a 1968 věděla těsná polovina a o tom, co se stalo v roce 1938 mělo ponětí jen 42 % mladých.
Nutno podotknout, že další skupina (25–34 let) dosahovala lepších výsledků jen v řádech jednotek procent.
Výzkum se ale nezaměřoval jen na vědomosti respondentů, ale i na zdroje, ze kterých čerpají. Většina tázaných uvedla, že k výuce historie preferuje sledování dokumentů a návštěvu důležitých historických míst.
Padla i otázka zaměřující se na názor na sebeobětování Jana Palacha. V tom se Češi neshodli. Polovina jeho čin považuje za hrdinný, polovina za zbytečný.
