Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
10. srpna 2018 11:48
Čas čtení 0:00
Michal Beňo

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení

ZAJÍMAVOSTI
Uložit Uložené

Náboženství východu, které už několik století láká Evropany svou exotičností.

V následujících řádcích si v krátkosti představíme čtvrté nejvlivnější náboženko-filozofické hnutí na světě, jeho proudy, doktríny, historii i samotného tvůrce.

Buddhismus vznikl někdy v 6.–4. století př. n. l. v Indii jako reakce na změny v politickém a sociálním uspořádání společnosti. V této době lokální monarchie vojenskou silou pohlcovaly drobné horské republiky a měnily je k obrazu svému. Kastovní systém prošel úpravou – nejvýše postavená vrstva bojovníků přestala plnit svou funkci a stávala se parazitem. I náboženství přestávalo dávat smysl – na tehdejší provedení jakékoliv oběti bohem byla nutná přítomnost bráhmana, indického kněze, nakolik byly rituály příliš složité a obyčejný člověk by je nemusel provést na náležité úrovni.

Konaly se proto obrovské obětní svátky trvající několik dní. Zúčastnily se jich desítky kněží a tisíce diváků, kteří měli pouze matnou představu o tom, co se před nimi vlastně odehrává. Moc a znalosti se hromadily v rukou bráhmanů a ti si je náležitě hlídali. Narostla kriminalita a s ní i nesouhlas s aktuálním stavem. V této nejisté době přichází Buddha se svým učením.

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení
Zdroj: pixabay.com, image by Helena

Buddhismus byl původně spíše etický/filozofický systém než náboženství. Buddha se snažil vnést harmonii do mezilidských vztahů tím, že předložil morální zásady. Ve své podstatě nepodporuje extrémy. Ideálem není ani asketický mnich, ani zhýralý milionář, který nedokáže ovládnout své pudy, ale umírněný člověk žijící „správně“ – podle zásad a poznání pravdy.

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení
Zdroj: pixabay.com, image by terimakasih0

Základ buddhistického učení tvoří čtyři vznešené pravdy: 

  1. První pravda tvrdí, že život je strast – duševní trápení. Všechno v životě je pomíjivé, a tak jsme od narození do smrti vystaveni utrpení.
  2. Druha vznešená pravda nám říká, že toto utrpení vychází z hladu po životě, přichází s našimi cíli, přáními, s touhou něco dosáhnout, vlastnit věci, být slavný. Trápí nás, že nám něco chybí, a když to dostaneme, brzy se objeví něco nového, co nás opět ponoří do vod nejistoty a chamtivosti.
  3. Třetí pravda nám odhaluje, jak se můžeme strasti zbavit. Touha vzniká z nevědomosti. Když se zbavíme nevědomosti, ovládneme svá přání, nebudeme toužit po pomíjivém a nedostaví se ani utrpení z toho, že něco nemáme.
  4. Poslední pravda ukazuje cestu, jak dosáhnout zániku utrpení. Klasickou možností k dosažení tohoto cíle je osmidílná cesta (astapáda). Člověk, který po ní kráčí, má dodržovat pět základních zásad, pochopit čtyři ušlechtilé pravdy a prostřednictvím meditace se odpoutat od smyslových prožitků a osvobodit svou mysl. Osmidílnou cesta tvoří správný názor, správné rozhodování, správnou řeč, správné jednání, správný život, správně úsilí, správné soustředění a správnou meditaci. Jen tímto způsobem může člověk dosáhnout duševního klidu.

Završením osmidílné silnice stav nirvány, stav absolutní blaženosti, kdy se duše rozplyne a spojí s duchem světa. Nirvána přeruší koloběh neustálého převtělování (samsára) a duše se tak již nikdy nemusí vrátit do života plného utrpení.

Kolo Dharmy reprezentující osmidílnou cestu

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení
Zdroj: wikimedia.com, photo by Chris Falter

Posvátné texty buddhismu vznikly na prvním buddhistickém koncilu, který se konal těsně po Buddhově smrti. Tyto texty zachycují nejvěrněji Buddhovo učení. Popsanými svitky údajně zaplnili tři koše, od toho následně odvodili jejich název – Vinajapitaka pojednává o pravidlech disciplíny, Suttapitaka zpracovává Buddhova kázání a Adhidhammapitaka je souhrnem smíšených témat.

Buddhisté neprovádějí žádné složité rituály. Za svůj život jsou zodpovědní pouze sami sobě, neklanějí se tedy žádnému božstvu a neprosí ho o milosrdenství. Buddhismus se prý snaží zrovnoprávňovat lidí – každý si může pro budoucnost vylepšit společenské postavení nebo dosáhnout nirvány, bez ohledu na to, do jaké společenské vrstvy se narodil. Každý svým jednáním ovlivňuje svou karmu. Ta je jakýmsi měřítkem, podle provedených skutků v předchozím životě (dobrých a špatných) se rozhodne, zda se daný jedinec znovu narodí jako chudý nebo bohatý člověk, zvíře či démon.

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení
Zdroj: pixabay.com, image by Activedia

Po Buddhově smrti vzniklo i několik škol, které sice neměnily základy učení, ale používaly například odlišné metody k oproštění se od utrpení. Díky popularitě tohoto učení bylo také na některých místech nezbytné zrušit zásadu, podle níž mnich nesměl pracovat a živil se jen z darů. Jak se učení šířilo mezi obyčejné lidi, docházelo také k jeho zjednodušení a k absorbování vlivů jiných náboženství.

V současnosti tak můžeme buddhismus rozdělit na dva velké proudy – théravádu a mahájánu. Theravádový buddhista se snaží zlomit koloběh reinkarnace a dosáhnout absolutní blaženosti. Mahájánové buddhismus je zas označován jako „soucitný“. Ten, kdo dosáhl nirvány, si podle mahájánového výkladu může zvolit nové převtělení, obětovat vlastní úspěch a vrátit se do života, aby pomohl i ostatním vymanit se z cyklu znovuzrození. Tímto krokem se stává tzv. bódhisattvou. V novém životě se už nemusí starat o svou spásu, takže má více času na pomoc druhým. Ti si ho pro jeho rozhodnutí velmi váží. Jedním z bódhisattvů je například dalajláma (v současnosti je jím Tändzin Gjamccho).

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení
Zdroj: pixabay.com, image by 5133595

Buddhismus pochází z Indie, v současnosti se však vyznává spíše v okolních státech (Thajsko, Laos, Barma, Kambodža, Čína, Japonsko, Vietnam, Korea). Nejznámějšími jsou buddhističtí mniši v Tibetu, jejichž spirituální vůdce je právě výše zmíněný dalajláma. Buddhistická společenství však můžeme nalézt i v Evropě a Severní Americe.

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení
Zdroj: pixabay.com, image by donvikro

Buddhismus se na první pohled může jevit jako „náboženství“, které vyzývá k odvržení všeho materiálního a k rezignaci na jakoukoli snahu ovlivnit okolní svět. Proto pro nás může být trochu překvapením, že se Buddhovo učení šířilo hlavně působením krále a vládnoucích vrstev. Při bližším zkoumání však zjistíme, že buddhismus instituci státu spíše podporuje. Ačkoliv klade důraz na duchovní oblast, nezatracuje materiální stránku člověka. Stát má zajišťovat materiální potřebu společnosti, aby se lidé vůbec mohli zajímat o duchovní hodnoty, ne pouze o boj o holé přežití. Bere moc bráhmanů a vrací ji do rukou panovníka.

Král tak podle tradičních buddhistických představ zajímá specifické postavení ve společnosti. Protože má největší moc, je garantem spravedlivého fungování státu a zároveň nejvlivnějším šiřitelem buddhistické víry a jejím ochráncem. Panovník/politik/vládnoucí strana by proto měli jít vždy příkladem. Aby mohl správně řídit stát, sám musí dodržovat zákon a pořádek. Musí být sečtělý, aby rozhodoval spravedlivě, nenechal se manipulovat strachem nebo hněvem. Král svým jednáním může přispět ke spáse svých poddaných, ale i jejich zatracení. Vzhledem ke svému údělu a povinnostem má i určité úlevy – například může dát někoho zabít, pokud dotyčný ohrožuje fungování společnosti, aniž by byla poškozena jeho karma. Za spásu svých poddaných tak nese přímou odpovědnost.

Pokud panovník neplní své povinnosti, jeho poddaní mají naopak právo ho svrhnout a dosadit na jeho místo někoho jiného. Král totiž není na trůnu z moci nějakého boha (jako tomu bylo v Japonsku či ve středověké Evropě), ale na základě legendární smlouvy, kterou kdysi lidé uzavřeli s člověkem výjimečných vlastností. Vzdali se tak části své svobody, aby je nový vládce ochránil.

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení
Zdroj: pixabay.com, image by sasint

Pojďme si ještě na konci říct něco o samotném tvůrci čtvrtého nejvyznávanějšího filozofického systému na světě, jehož myšlenky vyznává 300–500 milionů lidí. Zakladatel buddhismu není jen bájnou postavou z legend a knih. Původně se jmenoval Siddhártha Gautama a žil na severu Indie. Obyčejně se říká, že žil přibližně v letech 560–480 př. n. l., ale možná až ve 4 století př. n. l. Indie tehdy byla rozdrobena do mnoha malých států. Monarchie z nížin řeky Gangy a Jamuny se však postupně rozšiřovaly a pohlcovaly malé republiky, založené na vládě kasty válečníků. To přineslo změny v sociálním uspořádání celé společnosti a tím pádem i nejistotu a hledání nových hodnot.

Tehdejší náboženství už nedokázalo uspokojivě odpovědět na existenciální otázky. Vznikaly tak různé náboženské a filozofické výklady světa, které šířily šramani či nemajetní poutníci. Siddhártha Gautama byl synem knížete, následníkem trůnu a nějakou dobu i panovníkem, který svou zemi i poctivě vedl. V 29 letech však opustil palác i rodinu a stal se z něj asketický potulný mnich hledající příčiny lidského utrpení. Označení Buddha (osvícený, probuzený) přijal poté, co se mu zjevily čtyři ušlechtilé pravdy. Ty pak šířil mezi běžné lidi jako jeden ze šramanů. Otevřeně popíral, že by byl bohem, ačkoli ho některé proudy buddhismu prakticky zbožštily.

Buddhismus: Náboženství bez boha, které se snaží člověka vymanit z pozemského utrpení
Zdroj: pixabay.com, image by Alexis

Buddha i jeho žáci kladli důraz hlavně na obsah učení, ne na jeho osobu, takže se první Buddhův životopis objevil až v 2. století n. l., což samozřejmě dopomohlo ke vzniku mnoha legend. Jedna z nich říká, že byl dlouho očekávaným dítětem, jehož narození doprovázelo zemětřesení a ničivé bouře. Ještě před porodem měla jeho matka sen o bílém slonu, který do ní vstoupil.

Malý Siddhártha vyrůstal v paláci, kde měl jako budoucí monarcha vše, co v životě potřeboval. Jako dospělý čtyřikrát navštívil ulice královského města – při prvních třech návštěvách se setkal pouze se zlem, utrpením, nemocemi, stářím a smrtí. Napočtvrté však potkal asketického mnicha, ze jehož obličeje vystupovala vyrovnanost i přesto, že nic neměl. Toto setkání Siddhárthou otřáslo natolik, že se rozhodl pátrat po příčinách všudypřítomného utrpení. Odešel proto od rodiny a po dlouhé pouti usnul pod stromem poznání. Ve snu našel odpověď na své otázky, stal se osvíceným, Buddhou.

Domů
Sdílet
Diskuse