Frank Borman se o vesmír nikdy nijak zvlášť nezajímal.
Astronauti většinou bývají nadšení ze své šance dostat se do vesmíru a prozkoumat místa, kam se pravděpodobně nikdo z nás jen tak nepodívá.
O to větší vzrušení museli pociťovat astronauti před 50 lety, kdy startovala mise Apollo 8 a jejím cílem bylo poprvé v historii lidstva obletět Měsíc.
Až o několik měsíců později se lidská noha poprvé objevila přímo na Měsíci, takže posádka Apolla 8 musela zmapovat celou situaci a zjistit, jak to na našem přirozeném satelitu vypadá. Kapitánem jedné z nejdůležitějších vesmírných misí všech dob byl Frank Borman, který oslavil již 90. narozeniny.
Borman v době startu a dokončení mise vypadal nadšeně, jenže zdání klame. Při příležitosti 50. výročí od startu poskytl Borman rozhovor rádiové show This American Life a prozradil, co si ve skutečnosti myslel.
Odjakživa ho zajímala letadla. Vesmír či rakety nikdy nevnímal jako lákadlo, ale přesto se dostal do vesmírného programu a stal se kapitánem Apolla 8, což dnes zdůvodňuje jednoduše. Kdyby nebylo Sovětů, nikdy by do vesmíru neletěl.
Dopředu ho hnala jen touha překonat Sověty, což se nakonec podařilo. Apollo 8 úspěšně Měsíc obletělo a při cestě zpět dokonce jeden z astronautů stliskl nesprávné knoflíky, čímž vynuloval navigaci a muži na palubě museli ručně měřit vzdálenosti hvězd jako kdysi námořníci.
Úspěšně dopadli do moře, zavolal jim prezident Spojených států amerických a z Bormana se stal hrdina. Po 50 letech však přiznal i to, že pohled na Měsíc ho nijak nenadchl.
Na cestě do vesmíru ho zaujal fakt, že ve stavu beztíže dokáže pustit předměty z ruky a ony nespadnou, ale zůstanou ve vzduchu.
Při otázce, zda ho to fascinovalo, odvětil, že se po 30 sekundách začal nudit, protože jen akceptoval situaci a pokračoval v práci. Po návratu na Zemi a opětovném setkání se svou rodinou prý ani nemluvil o Měsíci, protože ho nezajímal a radoval se z toho, že je opět s manželkou a syny.