Takto fungují stoupenci církve Satanovy.
Český fotograf David Těšínský dokumentuje po celém světě život různých subkultur. Loni jsme s ním připravili rozsáhlý rozhovor a některé jeho fotosérie si rozebírali i detailně.
Jeho tvorby si všímají také světová média a sérii s českými stoupenci církve Satanovy nyní představujeme i my. Dům na periferii Prahy totiž není tak obyčejný, jak na první pohled vypadá. V jeho útrobách se totiž pravidelně schází skupina vyznavačů Satanova kultu.
David se na jednu jejich takovou sesi přišel podívat i s fotoaparátem a my jsme se ho zeptali na pár otázek.
Jak tě vůbec napadlo nafotit české Satanisty?
Už dlouho mě tahle tématika zajímala. Našel jsem proto komunitu církve Satanovy, která existuje zhruba 25 let. Konečně jsem našel zajetou komunitu s tvrdým jádrem svých příznivců.
Bylo složité je přemluvit k focení?
Napsal jsem jim mail, na který mi odepsali s tím, že se se mnou chtějí před focením nejdříve potkat. Takhle jsme se trochu poznali a spřátelili, díky čemuž jsem si získal jejich důvěru. Neměl jsem v úmyslu zachycovat cokoli jiného než pravdu a realitu.
Pozvali mě na všechny rituály, kde se většina členů shodla na tom, že tam můžu být. Jsem prej úplně
první fotograf asi po 10 letech, kterýho nechali něco fotit!
Jak na tebe tihle lidé působili? Co to bylo za lidi?
Byli to na první pohled úplně normální lidi s běžným zaměstnáním. Manažeři, podnikatelé, úředníci... Po každém obřadu, vždy po půlnoci nebo v ranních hodinách nasedají do svých aut a odjedou domů za svými rodinami.
Proč se rozhodli vyznávat tuto víru?
Aby žili šťastný a plný život. Plně podporují a uznávají individualismus. Tak třeba asi proto. Možná to dělá jejich životy šťastné a úspěšné.
Proč se vůbec dostali k takové víře?
Je to pro ně velmi duchovní zkušenost a porovnávají ji s jakoukoli jinou vírou, jakou je třeba křesťanství nebo budhismus.
V čem spočívaly jejich rituál, kterého ses zúčastnil?
Například jeden z několika rituálů, který jsem fotil, spočíval hlavně v symbolice. Stoupenci církve se převlékli za klauny v černém a část rituálu spočívala v tom, že šli pomalu k nejbližšímu hřbitovu a během cesty symbolizovali mrtvé.
Co to znamená?
Nesměli mít žádné emoce. Nesměli smrkat, mluvit ani cokoli jiného, i když třeba potřebovali. Putovali k hřbitovu „pozvat“ mrtvé mezi živé. Samozřejmě beze slov, jen symbolickými gesty. Potom se částečně i rozeběhli a potichu beze slov a bez jakékoli hudby začali tancovat.
Jak ses tam cítil ty osobně?
Osobně byl každý rituál pro mě zážitkem. Cítil jsem se dobře.
Čemu se chceš věnovat dál, co máš nyní v plánu?
Nyní plánuju objíždět a hledat příběhy v jižanské Americe. Chtěl bych navštívit např. Texas, Arkansas, Mississippi, Missouri a podobné státy.
Také bych rád v Praze udělal po hodně letech svojí další sólovou výstavu. Pokud by kdokoli o něčem věděl, může mi napsat tip. Další nápady bych zatím neprozrazoval.
Děkuji za rozhovor!
Pokud tě Davidova tvorba zaujala, sleduj ho na Facebooku i na jeho Instagramovém účtu @tesinskydavid
Další fotky nalezneš v galerii:
