Správcová v Pentagonu: Močili nám tu na chodbách, dnes narkomanům přimíchávají do drog doplňky stravy (Rozhovor)

Když přijdete do Pentagonu, neexistuje tu člověk, který by neznal paní Polákovou. Už několik let se stará o chod notoricky známých bytů na Stavbařské ulici a svou pracovitostí a dobrosrdečností si získala srdce všech obyvatel sídliště.

Pokaždé, když nastane nějaký problém, je paní Poláková první člověk, kterému je třeba zavolat. Sídliště má pod palcem již nějaký ten rok a od všech obyvatel si za svoji ochotu získala patřičný respekt.

Drobnou, energickou paní, kterou každý pozná podle křiklavě zabarvených vlasů, jsme kontaktovali a byla ochotná poskytnout nám rozhovor o tom, co všechno obnáší její práce a život v Pentagonu.

Odkdy pobýváte v Pentagonu a jak jste se k práci správcové dostala?

Na Stavbařské ulici číslo 42 bydlím s manželem od roku 2001. Pentagon je bývalá budova Slovnaftu přestavěná na byty a my jsme byli v pořadníku na podnikový byt. Jediné, co mi mohli nabídnout, bylo toto. Byli jsme bezdětní, tak jsme to chtěli pro začátek vyzkoušet. Děti se nám nepoštěstily, měli jsme i nějaké zdravotní problémy a určitě jsme si nechtěli brát úvěr. Z toho důvodu zde bydlíme doteď. Nestěžuji si, v okolí máme všechno. Jsme 20 minut od centra a žijeme v komunitě, která mě zná.

Od roku 2006 se tu konečně začalo něco dít, pokud je o zlepšení situace ohledně kriminality, hlavně tedy drogové problematiky. Nainstalovaly se první kamery, některé prostory byly opatřené mřížemi, aby se tu nemohli volně pohybovat cizí lidé. Tehdy mě oslovila iniciativa, a jelikož chci žít jako slušný člověk v čistém prostředí, od roku 2006 jsem začala vypomáhat jako správcová. Do roku 2015 jsem pracovala zdarma a dobrovolně ve svém volném čase. Všechny materiály jsem si sháněla na vlastní náklady, rozmnožovala klíče a z vlastních zdrojů platila narkomanům za úklid bytů, když bylo třeba.

Všechno jsem dělala při práci, nevím, jak jsem to mohla zvládat. V roce 2014 jsem odešla do invalidního důchodu, což znamenalo velký finanční propad. Nemohla jsem dále pracovat zadarmo, protože bych ohrozila existenci vlastní rodiny. Podařilo se mi tak přesvědčit společenství bytových vlastníků, že práci bych ráda dále vykonávala, ale již ne zdarma. Na začátku jsem si myslela, že to bude závazek párkrát do týdne, ale momentálně jde o 12hodinový úvazek každý den a někteří mi volají i v 11 hodin večer.

Pentagon má v Bratislavě a okolí určitou pověst. Jak byste popsala lidi, kteří tam bydlí?

Vím, že je těžké tomu uvěřit, ale 75 % vlastníků bytů v Pentagonu jsou slušní a zaměstnaní lidé, popř. důchodci. Někteří jsou vysokoškolsky vzdělaní, bydlí tam i učitelé, někteří jsou dokonce i policisté. Nežijí tam jen dealeři a narkomani. Lidé, kteří se pohybují v okolí, jsou jen návštěvníci, lépe řečeno zákazníci našich velkoprodejců.

Přesně toto přesvědčilo bytovou službu, aby nám dala šanci a poskytla finance na renovaci. Po všech přestavbách opravdu vidím změnu. Bydlím ve vchodě číslo 42, což býval nejhorší vchod. Dnes nevypadá sice nejlépe, ale už tu alespoň po nocích nepotkáváme narkomany.

A kolik stojí nájem?

To je různé, řekněme 2 osoby zde bydlí přibližně za 200 euro měsíčně ve dvougarsonce. Někteří lidé ale říkají, že bydlí v třípokojovém bytě a platí 150 euro.

Jak byste popsala svou každodenní pracovní náplň správcování?

Když v roce 2016 začala další přestavba, mojí pracovní náplní bylo, že jsem vstala, dala jsem si kávu, proběhla celé poschodí a křičela na všechny spící bezdomovce, narkomany a prostitutky. Tohle jsem dělala každý den, 3 celé měsíce a normálně to zapůsobilo.

Oni si také zvykli, že se tu přestavuje, mění se pravidla a všechno se lepší. Zjistila jsem, že i s touto komunitou bezdomovců a narkomanů se dá mluvit a jsou mezi nimi normální, slušní lidé, bohužel jen závislí. Bezdomovců je tu však málo a všichni, kteří chodí dovnitř na Stavbařskou, jsou závislí. Nepřijde tam bezdomovec, které nemá kde být, ale určitě jen ten, který je závislý na drogách.

Jak vypadala situace na chodbách předtím, než se vám ji podařilo vylepšit?

Představte si, že chcete pozvat někoho na návštěvu, vystoupíte z výtahu a v chodbě stojí 15-20 lidí. Dvanáct z nich si aplikuje drogu v přímém přenosu. To není normální. Přijde policie, vyhodí je, oni se však vrátí zpět.