Milenky nechávají sledovat manželky svých milenců. Občas nahrazuji policii, říká soukromý detektiv (Rozhovor)

Věděl jsi, že i u nás máme lidi, kteří se živí sledováním? Soukromé očko známe především z filmů a seriálů. Jak však vypadá práce detektiva v reálném světě?

„Mafián si se svou milenkou vyrazil na výlet a my jsme je sledovali do hotelu. Pokud bychom neměli dobře přichystaný příběh o revizi elektřiny a neměli k tomu papíry, mohlo to dopadnout velmi špatně,“ vzpomíná na jedno ze svých sledování detektiv Vladimír Vlčák. „Druhý den jsme se totiž dozvěděli, že tam čekal nějakého šmíráka a byl připravený ustřelit mu palici,“ přibližuje v upřímném rozhovoru.

Jak jste se k práci detektiva dostal?

Dělal jsem několik let pro jednu státní instituci, která získává informace sledováním, nikoliv však pro policii. Když jsem tam ukončil svou kariéru, zcela přirozeně jsem si řekl, že využiji své znalosti v soukromé sféře.

Máte detektivní firmu. Pracujete sám?

Je nás víc. Základem jsem já a jádro lidí, kteří mi pomáhají podle toho, na jaký typ úkolu se hodí.

Pokud bych se chtěl stát detektivem, co pro to mám udělat?

O kurzech, které by speciálně školily detektivy, nevím. Člověka, který má schopnosti, jenž vyžadují práci detektiva, dokážeme vycvičit na požadovanou úroveň tak, aby dokázal splnit úkoly, které se od nás očekávají. Ne každý se hodí na všechno - někdo je lepší technik, někdo lepší komunikátor, někdo je skvělý v tom, že umí získat informace na internetu. Je potřeba hledat co nejuniverzálnějšího člověka, ale když je někdo specialista na jednu oblast, dokážeme z něj vytěžit maximum.

Jaké nabízíte služby?

Nejčastěji se věnujeme otázkám vztahů jako například nevěra. Prověřujeme také vztahy mezi firmami, jejich chování a věrohodnost.

Jaké typy lidí využívají vaše služby? Kontaktují vás čas od času i známé osobnosti?

Jsou to běžní lidé, střední až vyšší třída. Známé osobnosti nás často nekontaktují. Bývají totiž natolik známé, že jsou jim detektivní služby víceméně k ničemu, protože si umí většinu věcí dohledat sami na internetu. (smích) Občas se však stane, že nás kontaktují, je to však vzácné.

Velká část akce začíná převážně po běžné pracovní době a trvá do pozdního večera, případně až do noci.

Máte velkou konkurenci?

Roky nebyla téměř žádná konkurence. V poslední době si však všímám, že se vyrojily nabídky na detektivní práci i od lidí, o kterých vím, že nemají licenci a neposkytují právní záruku. I přesto se prezentují jako seriózní detektivní kancelář. Předpokládám, že se to v krátké době bude řešit. Konkurence však není taková, abychom si navzájem lezli do zelí.

Jak vypadá váš běžný den?

Je dlouhý. (smích) Většinou začíná později než u běžných lidí, ale trvá podstatně déle. Pokud není naplánována nějaká ranní akce, například někoho sledovat, jak jde z domu do práce, dopoledne je to spíše administrativa a organizace. Velká část akce začíná převážně po běžné pracovní době a trvá do pozdního večera, případně až do noci.

Proč je to tak?

Je těžké popsat konkrétní schéma, každý den a každý případ vypadá jinak. Musíme být pružní a přizpůsobovat se okolnostem. Klidně se může stát, že sledovaný objekt, který měl být přes den v práci, tráví svůj den úplně jinak. Nebo má naplánovanou služební cestu, tak ho musíme sledovat i mimo město.

Kam jste člověka sledoval nejdále?

Na řecký ostrov.

Autem?

Ne. (smích) Letecky a trajektem. Je to však ojedinělý případ, který zapadá do té romantické představy o detektivní práci. Běžná realita je sledování v rámci Slovenska nebo blízkého zahraničí. Čím je cesta složitější, tím je zároveň spojena s vyššími náklady a je to vždy na objednateli, zda mu informace, které může získat, za to stojí.

Dostal jste se už někdy do přímého nebezpečí?

To, jak člověk vnímá nebezpečí, je individuální. Něco, co může být pro mě samozřejmost, by mohlo být pro mého kolegu něco nepředstavitelného. Ano, vyskytl jsem se v situacích, které byly nebezpečné, ale nikdy nedošlo k fyzickému útoku. Pokud si detektiv dá pozor, kam vleze a má připravené alibi, tak v principu neočekávám, že by mohlo dojít k nebezpečné situaci.

Jakou situaci máte na mysli?

Tak například přelezete plot a při něm vás už čeká statný dobrman, který na vás cení zuby. Pro někoho by to byl jasný signál, že se práci detektiva už nechce věnovat, zpanikaří nebo dokonce ze šoku omdlí. Pokud jste ale připravený a máte po ruce míček či menší svačinu, pes se uklidní a odejde pryč.

Pár let zpátky jsem se dostal do situace, kdy sledovaný subjekt očekával, že někdo přijde. Mafián si se svou milenkou vyrazil na výlet a my jsme je sledovali do hotelu. Pokud bychom neměli dobře přichystaný příběh o revizi elektřiny a neměli k tomu papíry, mohlo to dopadnout velmi špatně. Druhý den jsme se totiž dozvěděli, že tam čekal nějakého šmíráka a byl připravený mu ustřelit palici. Měl echo, že má někdo přijít. Samozřejmě, mohl přehánět, to se už nedozvíme.

V takových situacích je potřeba mít zřejmě pevné nervy.

Ano. Nic jiného vám v takové situaci nepomůže.

Odhalili vás už někdy?

Přímo, že by někdo přišel ke mně a řekl, že ho sleduji, ne. Kolegovi se stalo, že mu do auta přinesli kávu, když „už v něm sedí celý den“. Něco takového je však výjimečná událost. Záleží samozřejmě na profesionalitě a zkušenostech detektiva, ale pokud tam není vysloveně smůla, že někomu vběhne omylem do náruče, tak nebývá odhalen. V případě, že hrozí odhalení, dá se vyměnit detektiv.

Stalo se vám, že vás klient obvinil, že jste nic nezjistil? A dokonce vám vyhrožoval?

To se mi nestalo. Pokud já udělám všechno, co jsem mohl a řeknu, že nemáme informaci, kterou očekával, tak i to je informace. Pokud řeknu nespokojenému manželovi, že jeho žena byla celou dobu v práci, tak má informaci, že v ten den nebyla nevěrná.

Lidé poznají detektivy především z filmů. Jak moc se to liší od reality?