Vymahač dluhů: Když jsem narazil na rodinu s plačícími dětmi, uvažoval jsem, zda pokračovat (Rozhovor)

Exekuce jsou obrovským strašákem. „Pokud už peněžní zdroje nezůstanou a zjistíme, že máte automobil nebo byt, který je na vás napsaný, tak vám ho klidně můžeme vzít, a to i v případě, že původní dluh nevznikl za neplacení auta či bytu,“ říká bývalý dlouholetý exekutor, který chtěl zůstat v anonymitě.

K práci exekutora se dostal náhodou, nejprve pracoval jako vymahač dluhů. „Agentura, která mě tam dohodila, hledala člověka na právní vymáhání. Tím, že jsem studoval právo, jsem se to rozhodl vyzkoušet.“

Slovo exekutor vnímá mnoho lidí negativně. Proč jste se dal na tuto práci?

Byl to vývoj mého působení, protože jsem nejdříve vymáhal pohledávky v jedné bankovní instituci. Chtěl jsem se posunout dál a usoudil jsem, že exekuce je to správné řešení.

Začal jste tedy jako vymahač dluhů.

Ano. Jsem právník, dělal jsem asi tři roky na právním vymáhání, což zahrnovalo soudní a mimosoudní řízení, následné instance byly exekuce. Exekutorem jsem byl přes devět let.

Jak jste se k takové práci dostal?

Byla to náhoda. Dělal jsem v bankovní instituci jako brigádník na podatelně. Agentura, která mě tam dohodila, hledala člověka na právní vymáhání. Tím, že jsem studoval právo, jsem se to rozhodl vyzkoušet.

Je exekutor job jako každý jiný?

V podstatě ano. Záleží na tom, jaký úhel pohledu zvolíme. Je to práce jako každá jiná, děláte ji pro peníze.

Jaký je rozdíl mezi exekutorem a vymahačem?

Největší rozdíl je v tom, že exekutor svou práci vykonává v působnosti státu, je veřejný činitel. Je to pověřená osoba státu na výkon soudního rozhodnutí. Vymahač dluhů je podnikání, nemá žádné kompetence ve srovnání s exekutorem. Exekutor může zabavit majetek, blokovat účty, nemovitosti. Vymahač dluhů přijde a řekne zaplať.

Exekutor může svou práci dělat teoreticky i od stolu, musí absolvovat zkoušky a jmenuje ho ministr. Má přístupy k databázím, ze zákona mu musíte poskytnout součinnost. Vymahači tuto možnost nemají, informace získávají od klienta a ze „svých zdrojů“.

Přirovnal bych to k vysávání koberce a sekání trávy. Sekání mě více baví, protože vidím výsledek. Pokud vysajete koberec, nevidíte výsledek, pokud ten koberec není moc špinavý.

Pod slovním spojením „vymahač dluhů“ si člověk představí svalnatého a holohlavého muže.

Není to úplně tak, ale myslím si, že některé firmy takové praktiky používají dodnes. Nemáme samozřejmě 90. léta, ale když už není jiná páka, tak se může stát, že zásilku doručí člověk, který vzbuzuje respekt. Když jsem pracoval jako vymahač dluhů, měli jsme i my partu lidí, kteří šli navštívit klienta tak, aby vytvořili dojem, že jsou nad věcí. V rámci zákona to je někdy na hraně.

Může vymahač přijít k neplatiči a sebrat mu například televizi?

Pokud jde o majetek dlužníka, tak ne. Sepisovat nebo brát majetek může pouze exekutor.

Jako exekutor jste pracoval téměř deset let. Je to psychicky náročná práce?

Vše je otázka zvyku. Pro někoho práce exekutora nemusí být nejjednodušší.

Pro Vás to byla jednoduchá práce?

Mě to bavilo.

Co vás na tom bavilo?

Vidíte výsledky své práce, pokud jste úspěšný. Jako exekutor vidíte, zda ty peníze přišly, nebo ne. Přirovnal bych to k vysávání koberce a sekání trávy. Sekání mě více baví, protože vidím výsledek. Pokud vysajete koberec, nevidíte výsledek, pokud ten koberec není moc špinavý.

Jaké jste měl „tahy“ na lidi, kteří byli v exekuci?

Považuji to za know-how. Za více než 9 let dokážete vybudovat postupy a principy. Je třeba jít s dobou, postupně si vybudujete systém. Zároveň to závisí i na lidech, každý dlužník je jiný. S některými se dá, s některými ne. Nedá se to generalizovat.

Většina stránek firem, které vymáhají pohledávky, se opírá o neutrální fráze – máme vysokou úspěšnost, máme know-how, máme zkušenosti a podobně.

V případě vymahačských firem je to pochopitelné, chtějí své metody udržet v tajnosti. Z pohledu exekucí vás exekuční řád pouští pouze do zákonů přípustných věcí. I když tam jde každý podle svého režimu a má vlastní systém, tak musí jít pouze v souladu s paragrafy.

Kolik takových firem funguje v Bratislavě?

Je jich dost, avšak opravdu relevantních je přibližně pět. Exekutorů je přibližně sto.

Firmy na vymáhání dluhů by měly pomoci předejít soudům. Záleží na tom, jakou firmu si na vymáhání vyberu?

Ano, na výběru je třeba si dát záležet. Cena takové firmy záleží na tom, co konkrétně požadujete a jak náročný je konkrétní případ.

Jak probíhá exekuce?

Soud vydá pověření k provedení exekuce. Exekutorovi dojde pověření s návrhem a exekučním titulem, založí si spis. Ten má většinou koncipienty, resp. právníky, kteří zpracují další úkony – zjišťuje se majetek, vydá se vyrozumění o zahájení exekuce, exekuční příkaz a tak dále. Může si tyto úkony provádět i sám, záleží na tom, jak velký to je úřad. Jsou úřady, které mají desítky lidí, jsou i takové, které mají tří.

U jakého exekutora jste pracoval Vy?

Byla to rodinná firma, do 10 lidí.

Dejme tomu, že jsem nesplácel bance a přijde mi domů dopis. Co potom?

 Pokud trefíte moment, kdy je dlužník v pyžamu, i největší valibuk zůstane měkký.

Lidé dopisy častokrát ani nepřebírají, což může být k jejich škodě. Pravděpodobně už máte zablokovaný účet, například v obchodě nebudete moci platit kartou. Pokud nepřijímá vyrozumění, exekutor může blokovat majetek Exekutor vám peníze sice zablokuje, ale nemá je k dispozici nikdo, ani exekutor, ani dlužník, dluh vám nadále narůstá. Pokud převezmete vyrozumění a nepodáte návrh na zastavení exekuce, po uplynutí lhůty může exekutor vydat exekuční příkaz a tím zabírá prostředky, které přijdou ze zablokovaného účtu a rozděluje je. Část se odečte z dluhu – vyplatí se oprávněnému, část jde na náklady exekuce a DPH.

Co když nemám peníze na účtu?

Hledáme jiný majetek. Plat, jiný příjem, důchod, podporu – jednoduše veškeré příjmy, které můžeme srazit. Zjišťujeme veškerý majetek a blokujeme ho. Pokud již nic nezůstane a víme, že máte automobil nebo byt, který je na vás napsáný, tak vám ho klidně můžeme vzít, a to i v případě, že původní dluh nevznikl za neplacení auta či bytu.

Práce exekutora zní jako dost vyčerpávající.

Z pohledu výkonu samotného povolání ani ne. Dříve to bylo některé dny časově náročné, například když jsme jeli na východ republiky. Byli jsme tam tři dny a vybavili jsme třeba jen jednoho.

Jak často jste se setkával s dlužníky osobně?

Poměrně často, jeden den v týdnu byl vyhrazen na to, abych je oběhal.

Vyhrožovali Vám?

Lidé jsou různí. Byli samozřejmě i tací. Jsou místa, na která chodíte s respektem. Fyzicky mi ale nikdo nevyhrožoval.

Nosil jste zbraň?

Někteří nosí zbraně, já osobně žádnou nenosil.

Jak reagují neplatiči, když jim zaklepete na dveře?

Záleží na momentu překvapení. Pokud trefíte moment, kdy je dlužník v pyžamu, i největší valibuk zůstane měkký. Překvapeni jsou asi vždy, kdo by čekal, že se v Sobrancích o osmé ráno objeví exekutor z Prahy?

Někdy Vaše práce nemusela být příjemná, když vám například otevře maminka se dvěma dětmi. Měl jste někdy výčitky?

Něco podobného se mi stalo, když jsem poprvé šel „do terénu“. Rodina se přestěhovala do nového nájmu, pořádně ještě nebyli nastěhování, chladničku měli na chodbě. Děti plakaly, matka se nás ptala, jak jsme je našli. Tehdy jsem uvažoval, jestli je to práce, kterou chci dělat. Byl to ukázkový příklad toho, jak se mluví o exekuci. Byla to však spíše výjimka než pravidlo.

To se pak člověku už nechce moc chodit po domech s papírem na exekuci.

Byly i dny, kdy se vám jednoduše nechce. Záleží na tom, kam jdete. Když to děláte déle, znáte své „ovečky“. Když jdete do revíru, kde něco hrozí, tehdy se vám nikdy nechce. Výčitky jsem nemívají.

Jaké výmluvy jste za svou praxi už slyšel?

Asi všechny na světě (smích). Bylo to běžné. Spíš mě překvapily takové případy, kdy jsme dokázali vymoci 10 či 15 let staré věci. Se štěstím najednou najdete v Holandsku na lodi člověka, který vám vyplatí dluh.

Naším cílem je vymoci plnění, z toho žijeme a to je nejjednodušší nalezením dohody, která bude vyhovovat všem. Není primárním cílem člověka zlikvidovat, ale vymoci peníze. Pokud budu dlužníkovi dělat špatně, on se zapře a nedobudeme nic.

Co všechno jste jako exekutor zabavili?

My jsme často nebrali fyzickým osobám televizor či nábytek. Ta doba je už pryč, je to pod úroveň. Navíc, spíše se to týká firem než fyzických osob – třeba firma, která prodává sedačky a nemá jiný majetek. My jsme brali movité věci pouze tehdy, když jsme museli v souladu s exekučním titulem, to však nebylo na výkon peněžité pohledávky, ale odebrání věcí, které si například zaměstnanec nechal poté, co ho vyhodili z práce. „Zabavení věcí“ je spíše filmové znázornění exekuce, dnes se to už tolik nedělá. Pokud ano, je to spíše případ z pomsty, někdo někoho naštval.

Reálně však z toho nic nemáte, odebíráte movitou věc, musíte ji uskladnit, prodat. Není to jednoduché, peníze máte jen z toho, co vám reálně dojde na účet. Vzpomínám si, jak jsme jednou brali movité věci z restaurace, která již byla nefunkční. Všude byl bordel, většina věcí se neprodala. Je to hodně agendy a nic nevyděláte.

Kolik vydělá exekutor a kolik vymahač pohledávek?

Není to nikde fixně stanovené. Záleží na tom, kolik máte práce, je to jako v kterémkoli jiném byznysu. Dá se z toho velmi slušně žít.

Naše země si prošly vývojem, měli jsme tu divoká 90. léta. Jak exekutoři fungovali tehdy a jak fungují dnes?

Prudce se to u nás vyvíjelo. Exekutoři „vznikali“ v roce 1995, dělali to na koleně a dělal to téměř kdokoli, kdo se tam uměl dostat. Byli to lidé, kteří neměli vystudované právo, učili se ho za pochodu. Právní normy jim zpočátku nic neříkaly, neexistovaly pořádně ani softwary. Elektronizace exekutorům výrazně pomohla, řízení jsou mnohem rychleji.

Snažili se Vás někdy uplatit?

Já jsem se s tím nesetkal. Občas mě pozvali na kávu s tím, abychom ještě „počkali“, ale peníze mi nikdo nenabízel.