Znepokojujícího zvuku sis určitě všiml.
Nepochybně jsi už zachytil seriál Chernobyl od HBO, který je aktuálně světovým hitem. Seriál podle skutečného příběhu znázorňuje situaci těsně po výbuchu jaderného reaktoru na severu Ukrajiny, což se stalo největší jadernou katastrofou na světě.
Pokud se na seriál díváš, určitě jsi na konci druhé epizody zachytil nepříjemný klikající zvuk, když se tři pracovníci elektrárny s baterkami ponořili do útrob bloku reaktoru, aby se postarali o chladicí vodu, kterou byl celý prostor zaplaven.
Podobný zvuk lze slyšet v mnoha spojeních s radiací – je skoro v každém filmu a pokud jsi hrál tituly ze série Fallout, které se vždy odehrávají po výbuchu atomové bomby, rovněž jsi často musel poslouchat nepříjemný zvuk, který se ti určitě vryl do paměti.
Radiaci si mnoho lidí představuje jako nějaké agresivní vlny proudící vzduchem, ve skutečnosti však nejčastěji jde o proud subatomárních částic, které pocházejí z jader nestabilních atomů radioaktivních chemických prvků.
Chaoticky krouží v okolí a v dostatečném množství dokáží člověka zabít během několika minut, ve skutečnosti však nejsou tím, co daný zvuk způsobuje.
Radiace je však nepřesný pojem. Prakticky to znamená jen záření. I sluneční paprsky jsou de facto radiací. To, o čem se bavíme u Černobylu či u ikonického symbolu, který vidíš i na videu výše, se nazývá ionizující záření a jde o sílu, která dokáže rozdělit atomy na kousky a oddělit od nich elektrony. Z atomů se tak stávají ionty (přesněji kationty), proto název ionizující.
Na detekci tohoto záření se používá speciální zařízení jménem Geigerův-Müllerův počítač, které dokáže radioaktivní záření detekovat a měřit ho, podobně jako dozimetry, které jsou v seriálu Černobyl ještě populárnější.
Počítač byl na tu dobu pokrokový vynález dvou německých fyziků a funguje na jednoduchém principu. Uvnitř je trubička naplněná plynem pod velmi nízkým tlakem, ten je tam tedy roztažený. Pokud se počítač používá v radioaktivním prostředí, záření působí i na trubičku a plyn v ní.
Jelikož jde o ionizující záření, atomům plynu uvnitř ukradne elektron a vytvoří z nich ionty, tedy částice s jiným počtem elektronů než neutronů a protonů – jelikož jim jeden chybí. Hned u trubice s volnými elektrony je však vodič s napětím i 1 000 V, ke kterému jsou elektrony automaticky přitahovány.
Když elektron dorazí k vodiči, vlastnosti elektrického proudu se změní a počítač to zaznamená. Jeden rozpad atomu se rovná jednomu elektrickému impulsu a jejich počet počítač počítá, přičemž nakonec určí výslednou intenzitu záření.
Nárazy elektronů do vodiče jsou však extrémně silné a rychlé, přičemž pokud jich je příliš mnoho a počítač obsahuje zesilovač a reproduktor, slyšíme to jako klikání, kručení a podobné zvuky, které jsou nám tak dobře známé.
Nejde tak o samotný zvuk radiace, ale o nárazy opuštěných elektronů o elektrický vodič ve speciálním přístroji. Díky němu však dokážeme intenzitu ionizujícího záření změřit, takže v zásadě platí, že pokud je slyšet nepříjemný zvuk, z oblasti by ses měl okamžitě evakuovat.
