O tomto směru kolují různé polopravdy a lži. Mohou se členové Hare Krišna setkávat s rodinou?
30letá Lenka se aktuálně věnuje své firmě, která se zaměřuje na vegetariánský catering. V minulosti však žila v chrámu Hare Krišna a rozhodla se, že nám povykládá o duchovním chrámovém životě, jehož byla součástí.
Lenky jsme se zeptali, zda je pravda, že je člen Hare Krišna omezován při styku s rodinou, zda má přístup k sociálním sítím a médiím, zda není problém v případě potřeby navštívit nemocnici, jak Hare Krišna vnímá sexuální život, manželské svazky, homosexuální páry nebo alkohol a drogy.
Měla jsem však také kamarády, kteří si mysleli, že mi přeplo (smích), že mě je škoda a podobně. Já jsem ale věděla, že to je pro mě dobré a nějak jsem se snažila neřešit, co si myslí druzí.
Vyprávěla nám také o tom, jak k její víře přistupovala rodina a kamarádi, pověděla o přísném chrámovém režimu a prozradila nám, jak vnímali členové Hare Krišna její odchod z chrámu.
Lenka dále vyprávěla o tom, jak ji jehovisté chtěli přesvědčit o své víře či o fyzickém napadení členů z Hare Krišna. Vysvětlila nám také to, jak muži vnímají její víru a zda si člen Hare Krišna může vzít za partnera osobu s jiným názory.
- Jak se k jejímu vstupu do Hare Krišna postavili přátelé a rodina
- Zda se může člen Hare Krišna setkávat s rodinou a zda má přístup k sociálním sítím a médiím
- Jak vnímá Hare Krišna alkohol, drogy, manželský svazek, sexuální život a homosexualitu
- Proč Hare Krišna uznává dominanci mužů nad ženami
- O negativních zkušenostech s fanatickými věřícími
- Jak vnímali členové Hare Krišna skutečnost, že Lenka opustila chrám a chtěla žít civilním životem
Kdy ses poprvé dostala do kontaktu s Hare Krišnou?
Bylo to přibližně v době, kdy jsem měla zhruba 15-16 let a šla jsem se najíst do bratislavské Hare Krišna restaurace Govinda. Velmi mi tam chutnalo a chodila jsem tam pravidelně. Tehdy jsem si řekla, že kdyby mi někdo takto vařil každý den, tak bych ani nemusela jíst maso. Už odmalička jsem si však kladla otázky, jako například jaký je smysl života, proč jsem vlastně na tomto světě, odkud jsme přišli?
Křesťanství jsem vnímala od mladého věku. Přesněji tedy existenci Boha. K prvnímu svatému přijímání a křtu jsem se dostala jako 7letá, a to z vlastní iniciativy. Do kostela jsem chodila přesto, že moji rodiče nebyli nábožensky založení lidé. Kvůli tomu jsem začala studovat různé knihy a začala jsem více vnímat křesťanství, ale mnoho otázek bylo pro mě nezodpovězených.
Když jsem měla 20 let, dostala jsem se k buddhismu a jiným směrům, ale až když jsem měla 25 let, přišla jsem ke knize Bhagavad-Gita, která je něco jako biblí Hare Krišna. A tam jsem našla ty odpovědi, které jsem si celý život pokládala. V ní jsem si přečetla o reinkarnaci či karmě a začala jsem toto učení praktikovat. Byl to pro mě strop duchovního poznání. Později jsem šla i do chrámu, kde jsem strávila 2 roky. Šlo pro mě o velmi důležité období, které mi dalo opravdu hodně. Cítila jsem pozitivní změnu a obohacení svého života.
Samotný sex by měl být regulovaný pouze na účel zplození potomka. Samozřejmě jsme pouze lidé, a proto se to pochopitelně ne vždy dodržuje.
Když jsi byla v chrámu, nebyl problém, aby ses setkávala s blízkými, případně měla nějaký osobní život?
Sice jsem danou dobu žila pouze v chrámu, ale nebyl problém, abych se setkala s přáteli či rodinou. Není to tak, že bych celou dobu musela zůstávat v chrámu. Navíc mě nikdo nenutil, bylo to dobrovolné. Ale když už tam člověk je, samozřejmě musí žít duchovním životem a dodržovat určitá pravidla. Pokud bych jejich pravidla nechtěla splňovat, tak z chrámu odejdu, ale mně to v podstatě vyhovovalo. Pomohlo mi to usměrňovat mysl. Člověk byl pak takový klidnější, vyrovnanější. A co se týká duchovního života, určitě je jednodušší žít v chrámu, kde jedince nic nerozptyluje.
Maminka i babička se samozřejmě zpočátku velmi bály. Blízcí se mě ptali, že co to je zase za výmysl.
Toto mě docela překvapuje, protože jsem se naopak doslechl, že setkávání s blízkými je omezené.
Ono je to tím, že pokud má člověk v chrámu svůj program, není na to ani extra čas. Když se chce ale někdo setkat s rodinou, v neděli bývají veřejné programy, kde může přijít kdokoliv. Ale je třeba si určit priority. Pokud někdo touží být každý den s mámou, tak jednoduše z chrámu odejde.
Samozřejmě se však i v osobním životě málokdo každý den setkává s rodinou. Pochopitelně, pokud dojde v rodině k nějakému úmrtí, dá se vybavit výjimka. Toto už ale záleží na autoritách, které chrám vedou. A tyto autority jsou také pouze lidé, takže jednají individuálně. Někdo to bere ortodoxněji, někdo ne. Je však třeba autoritu poslechnout, protože se člověk v chrámu snaží být pokornější. To je ten trénink.
Jak vnímala rodina tvůj vstup do chrámu a skutečnost, že se s nimi nemůžeš tak často setkávat?
Maminka i babička se samozřejmě zpočátku velmi bály. Blízcí se mě ptali, že co to je zase za výmysl. Později však viděli, že se jako kdyby měním, že se mění moje vědomí. Také se zúčastnili nedělního programu a pochopili, že lidé z chrámu jsou zcela normální a obyčejní lidé. Později se moje máma dokonce kvůli tomu stala i vegetariánkou.
Měla jsem však také kamarády, kteří si mysleli, že mi přeplo (smích), že mě je škoda a podobně. Já jsem ale věděla, že to je pro mě dobré a nějak jsem se snažila neřešit, co si myslí druzí. Vytvořila jsem si nová přátelství, která udržuji do dnešního dne. Například s mou kamarádkou z Hare Krišna máme 4 roky společnou firmu.
Jednou jsem se setkala i s diskriminací, když jsme se chtěli přihlásit na veganské hody. Organizátor mě odmítl, protože prý s invazivními sektami nespolupracuje.
V čem se liší život v chrámu od života v běžném světě?
Je to jako kdybys žil v nějakém harmonickém vakuu. Když je člověk mimo chrám, musí tam být větší sebereflexe, je třeba se více kontrolovat. Není to vůbec jednoduché. Všude na člověka číhají různé „nástrahy“ jako televize, internet. Základ je věnovat se dennodenně meditaci, ať už doma, nebo v chrámu. Od toho tu ale je mahá-mantra Hare Krišna. Ta v sobě zahrnuje všechny mantry, je to něco jako modlitba. Jejím cílem je to, aby očistila naše srdce od všech špatných věcí, které v něm máme, například žádostivost, chamtivost a podobně. Odříkáním této mantry se pak člověk stává lepším.
Mnoho lidí si myslí, že jde o nějakou hrozivou sektu, kde tě nechtějí pustit a musíš jim předat celý majetek, ale to není pravda.
Když jsi byla v chrámu, určitě jsi musela dodržovat i určitý režim. V čem spočíval?
Ve 4:30 ráno začínal program, kdy členové přicházeli k oltáři s božstvy. Tam se provádějí takzvané araty, čili vítání božstev, kdy se Krišnovi nabídne voňavá tyčinka, kapesník, voda, květ. Tehdy začínáme zpívat různé mantry.
Pak je druhá část, takzvaná mantra meditace, která trvá asi dvě hodiny a tehdy chantujeme, modlíme se, respektive odříkáváme mantru Hare Krišna. Následně nás čeká filozofická přednáška – čtení ze svatého písma Šrímad Bhágavatam. Potom následuje přijímání prasádam, což je jídlo obětované Kršnovi – jídlo bez karmy.
Vše, co obětujeme, nebo s láskou nabídneme Bohu, je zbavené karmy a my pak jíme čisté a duchovní jídlo v úplně jiné kvalitě, než když si například koupíš něco ve fastfoodu. V každém jídle se totiž zachycuje vědomí člověka, který ho připravuje. Když kuchař například myslí na hříšné činnosti, dostává se to i do jídla.
A člověka, který takové jídlo zkonzumuje, to na jemnohmotné úrovni ovlivní. Můžeme být nervóznější, máme nečisté myšlenky. Po přijímání prasádam jsme si vždy odpočinuli a pak měl každý nějakou službu v chrámu. Šlo o úklid, vaření nebo jsme šli na ulici rozdávat knížky či koláčky obětované Krišnovi. Večer byl program, kdy se zpívalo a mnohdy i tancovalo. A protože jsme měli časné ranní vstávání, bylo třeba jít také dříve spát.
Když jsi byla s tímto režimem spokojená, proč jsi nakonec z chrámu odešla?
Náš chrám se v dané době přestěhoval z Prievozu na Čiernu vodu. Ještě asi rok jsem bydlela u kamarádky z Hare Krišna s jejím tehdy nastávajícím manželem. Oni se pak vzali a už se nevrátili do chrámu. Mně přišly do života také nové věci a už jsem zůstala žít doma, kde mám ale nadále takový menší oltář, kde pravidelně obětuji jídlo Kršnovi.
Čili víra v tobě zůstala, ale už jsi neměla potřebu žít v chrámu.
Ano. Já mám ráda v životě změnu a v tomto bodě jsem cítila, že ji potřebuji.
Říkala jsem jim, aby respektovali mou volbu tak, jako já respektuji je. Horší byl případ, když jsem potkala jednoho fanatického křesťana, který se mi snažil namluvit, že jsem se odchýlila od Boha.
Jak vnímali ostatní členové Hare Krišna tvůj odchod z chrámu?
Zcela bez problémů. Mnoho lidí si ale myslí, že jde o nějakou hrozivou sektu, kde tě nechtějí pustit a musíš jim předat celý majetek, ale to není pravda. Mnozí mají pouze strach z nepoznaného. A buď nemají dostatek informací, nebo si jen napíšou do Google název Hare Krišna a čtou o tom, že jde o jakousi zlou sektu. Člověk si ale musí uvědomit, o co těm lidem vlastně jde. Hare Krišna chce šířit radost, dát lidem poznání a pomoci jim v hledání sebe sama. S tím ale přicházejí určité regulace, jako například, že se nepije alkohol.
A co manželský a sexuální život?
To záleží na postavení v chrámu. Jsou například takzvaní brahmačarini, kteří žijí v celibátu a jsou rozhodnuti takto strávit zbytek svého života. Na znak celibátu nosí oranžový oděv. Plánují žít pouze v chrámu a plnohodnotně se věnovat duchovnímu životu. Pak ale existují i páry, které mají potřebu žít jako muž a žena.
Nicméně, pokud se osoby rozhodnou žít partnerský život, už nemohou zůstávat v chrámu, protože pro brahmačariny by mohly působit jako nežádané rozptýlení. A samotný sex by měl být regulován pouze na účel zplození potomka. Docházet by k němu mělo navíc stejně jako u křesťanů až po svatbě. Samozřejmě, jsme pouze lidé, a proto se to pochopitelně ne vždy dodržuje. Ale pokud se to dvojici podaří, tak získají takzvané duchovní kredity.
Nebyl by problém, kdyby si někdo z Hare Krišna plánoval vzít například osobu vyznávající křesťanskou víru?
Ne, určitě by to nebyl problém. Ideální však je, když jsou oba z Hare Krišna, protože si navzájem lépe rozumějí. Ale není to podmínka.
Jaký má Hare Krišna postoj k homosexualitě?
Je to vnímáno tak, že homosexualita není úplně v pořádku. Když jde o partnerský život, mělo by jít o muže a ženu. Hare Krišna však homosexualitu obecně toleruje. Když se osoba snaží duchovně zdokonalovat, není vůbec podstatné, zda se narodila jako heterosexuál nebo homosexuál. Vůbec tam není v tomto ohledu žádná diskriminace, že by homosexuál nemohl patřit mezi členy Hare Krišna.
Když jsi byla v chrámu, měla si přístup k médiím a sociálním sítím?
Přístup jsem sice měla, ale nijak mě to v té době nepřitahovalo. Musím říct, že když jsem byla v chrámu, byla jsem duchovně šťastná a něco takového mě prostě nelákalo. V té době jako kdyby člověk neměl chuť na všechny tyto světské věci, ani na žádné v uvozovkách „radovánky“.
Když jsme například dělali duchovní pochod a zpívali jsme mantru Hare Krišna, lidé po nás mnohdy pokřikovali nebo si viditelně zacpávali uši.
Jak probíhá registrace do Hare Krišna?
Když se někdo rozhodne dodržovat všechny regulace, tedy zákaz požívání alkoholu, užívání drog, střídmý sexuální život, zákaz konzumace masa, může požádat duchovního učitele o to, aby se stal jeho žákem. Musí mu dát slib, že bude dodržovat daná pravidla a zároveň musí chantovat 16 kol mantry Hare Krišna. Později tato osoba dostane své duchovní jméno. A tím pádem je oficiálně zaregistrována.
Patříš mezi registrované členy?
Ne, a přiznám se, že nevím, jestli bych všechna jmenovaná pravidla uměla poctivě dodržovat do konce svého života. Samozřejmě kvůli tomu existují členové, kteří navzdory členství tato přikázání porušují. Tam už ale jde o to, zda dokáží být upřímní před sebou a před Krišnou.
Je však v zájmu členů, aby byli zodpovědní, protože každá akce má reakci a karma v tomto směru hovoří zcela jasně. A když dá jednou někdo slib, měl by být schopen ho dodržet. Ať už jde o cokoli. Toto je však navíc vážný slib duchovnímu učiteli a člověk, který ho dá, by to měl brát zodpovědně. Osobně tedy ale nejsem zasvěcena, necítím se na to připravená.
Uvažuješ však nad tím, že bys v budoucnu přijala duchovní jméno a oficiálně vstoupila do Hare Krišna?
Uvažuji nad tím, ano. Chtěla bych zasvěcení a doufám, že se mi to podaří, ale aktuálně sama na sobě vidím, že to ještě porušuji. Není to jednoduché. Nejlepší by bylo, kdybych si našla partnera nakloněného této filozofii a vzájemně bychom se podporovali. Když jsem sama, je to z mého pohledu náročnější. Všechno je to ale o mně a o mé vůli a odhodlaní.
Mají muži problém, když jim řekneš, že vyznáváš Hare Krišna?
Popravdě ani ne. Když jim vysvětlím, o čem to celé je, a nedají se odradit počátečními předsudky, tak to je většinou úplně v pořádku. Hare Krišna mívá také vystoupení pro veřejnost, kde se o tom člověk může dozvědět mnohem více. Měla jsem i jednoho kamaráda, který si o tom googlil a potom se lekl a myslel si, že jde o jakousi nebezpečnou sektu a představil si ty nejhorší věci, jaké na internetu byly. Ale samozřejmě nikoho do ničeho nenutím, každý má svobodnou vůli. Je na každém jedinci, zda do toho jde, zda tomu věří. Všichni máme svobodnou vůli. Je třeba si však zjišťovat informace z ověřených zdrojů.
Když jste vystupovali někde ve městě, setkala ses také s negativní odezvou, jako například, že po vás lidé něco házeli nebo po vás pokřikovali?
No jasně. Když jsme například dělali duchovní pochod a zpívali jsme mantru Hare Krišna, lidé po nás mnohdy pokřikovali nebo si viditelně zacpávali uši. Ale většinou byli milí a také s námi zpívali a tančili. Ale vždyť to znáš, lidé jsou různí.
K fyzickému útoku však snad nedošlo.
Na sobě jsem fyzický útok naštěstí nezažila, ale vím, že se našla různá individua, která zaútočila na jiné členy Hare Krišna, které znám. Stalo se mi však, že mě zastavili jehovisté, mormoni či křesťané. Snažili se mě poučit o tom, že kráčím nesprávnou cestou.
Pokoušeli se tě zlákat k tomu, abys přestoupila na jejich víru?
Ano, ale říkala jsem jim, aby respektovali mou volbu tak, jako já respektuji je. Horší byl případ, když jsem potkala jednoho fanatického křesťana, který se mi snažil namluvit, že jsem se odchýlila od Boha. Říkal tehdy i něco o ďábelském díle.
Jednou jsem se setkala i s diskriminací, když jsme se chtěli přihlásit na veganské hody. Organizátor mě odmítl, protože prý s invazivními sektami nespolupracuje. A navzdory mému objasnění situace, že moje vyznání nesouvisí s veganstvím a nabízíme veganské jídlo, nás opakovaně odmítl. Bylo mi to dost líto a šlo o další příklad fanatického křesťana.
S fanatiky se už ani nepouštím do rozhovoru, neboť je to škoda času i energie. Řeknu mu jen „Hare Krišna“, popřeji všechno dobré a jdu dál. Je to však o tom, že prostě měli nesprávné informace. V jakémkoli náboženství se najdou i upřímní a milí lidé, ale také fanatici. Určitě nechci házet všechny do jednoho pytle.
Když jsi patřila do chrámu, musela jsi změnit pravděpodobně i svůj vzhled.
Ano, ale pouze co se týče oblečení, takový ten cop, který jsi určitě viděl na členech Hare Krišna, mívají většinou pouze muži. Ten nosí proto, protože to údajně pomáhá koncentrovat energii do daného bodu. Není to však podmínka ani u mužů, ani u žen. Ta vyholená hlava je znak čistoty a cop je znakem oddaného Krišnovi.
Funguje v Hare Krišna mezi muži a ženami rovnoprávnost?
V tomto systému je to tak, že muž je dominantní, ten hlavní, no a žena by měla následovat muže a sloužit mu. Je to kvůli tomu, že muž v minulosti zajišťoval finance a žena se starala o domácnost a o rodinu. To je vlastně ideál Hare Krišna. Muž ale musí být na dostatečné duchovní úrovni.
Žena by měla muže respektovat, neměla by se s ním hádat a muž by měl mít pravdu. Muž by měl být v mužském principu a žena v ženském principu. V dnešní společnosti to ale mnohdy bývá naopak, kvůli čemuž dochází ke konfliktům.
Tobě by tedy nevadilo, že by měl mít muž ve světě dominantnější postavení?
Vůbec mi to nevadilo. Já jsem i předtím měla takový vztah. Zde jde hlavně o to, že muž má ženu chránit a ví, jak se má chovat. Žena se zase o něj stará, je to takový přirozený koloběh. Je to ale samozřejmě individuální, protože vztahy jsou různé. Osobně by mi to však nevadilo.
Jak postupuje Hare Krišna v případě, že někdo onemocní? Může jít člen Hare Krišna do nemocnice?
Jasně, s tím není problém. Autority v chrámu platí řádně pojištění za své členy. Takže normálně v případě onemocnění může navštívit nemocnici.
Aktuálně tedy žiješ civilním životem, pracuješ a snažíš se dodržovat zásady Hare Krišna. Plánuješ se však do chrámu někdy v budoucnu vrátit a stát se plně oddanou duchovní stránce života?
Vrátit se do chrámu? Asi už ne. Spíše bych se chtěla věnovat dále vegetariánskému cateringu, ale to samozřejmě nevylučuje můj posun v duchovní víře. Neznamená to, že musím jít meditovat do lesa a stát na jedné noze, ale být oddaná víře a praktikovat ji i do svého života. Člověk může dělat pokrok, i když není v chrámu. To je tedy taková moje cesta.
Přijala jsi tedy víru, kterou používáš ve svém životě, a tak ti to prostě vyhovuje.
Ano, přesně tak. Ale jak říkám, ještě předtím, než opustím své tělo, chtěla bych se více odevzdat duchovnu. Samozřejmě, člověk nikdy neví, kdy opustí své tělo. Proto nesmíme čekat a snažit se i v současné době. V tomto ohledu musím myslet na karmu, která funguje na bázi akce a reakce. Maha mantra nás zbavuje vší karmy a i proto ji zpíváme.
Mohla bys fungování karmy blíže objasnit?
Karma znamená čin. Každá akce má za následek reakci. To je zákon. Za dobré činy máme dobré karmické reakce a za špatné činy špatné karmické reakce. Karmu si neustále tvoříme a prostřednictvím karmických reakcí i vyčerpáváme. Je to neustálý koloběh. Cokoliv, co provedeme, nám přidává nebo odebírá zbožný kredit. Proto nestačí být jen vegetariánem, protože i rostlině, kterou odtrhneme, přerušíme její evoluční proces a i za to musíme snášet následky.
Jiné je pochopitelně to, pokud zabijeme zvíře, protože je vyšší bytostí, která má vyšší vědomí. Za to jsou pak i horší reakce. Zlé i dobré činy se nám později v životě vracejí. A když opustíme tělo, máme nahromaděnou dobrou i špatnou karmu. Proto se později můžeme reinkarnovat do bohaté rodiny, do chudé rodiny a podobně. Všechno je to na základě našich předchozích činů. Je to začarovaný kruh, který se nazývá odborně samsára, což v sanskrtu znamená opakovaný koloběh rození a umírání. Z něj se snažíme dostat.
To je hlavní cíl?
Ano, cílem je, aby se duše dostala do duchovního světa ke Krišnovi, kde by už zůstala a nemusela tak podléhat opakovanému rození a umírání a jiným druhům utrpení, které jsou v tomto hmotném světě, jako například zrození, nemoc, stáří, smrt. Na to je ale třeba samozřejmě velmi mnoho životů. V šástrách se píše, že žijeme ve věku Kali, což znamená věk hádek a pokrytectví, a to se opravdu projevuje v tomto světě.
Na planetě se hromadí odpad, lidé plení zem, lesy, ve velkém zabíjejí zvířata a my jako kdyby spějeme do apokalypsy. Stačí si prohlédnout pár dokumentů na téma momentální situace ve světě a člověk si velmi rychle rozmyslí, zda by se sem chtěl opět narodit. A to jsme teprve na začátku. Pak můžeme uvažovat i nad tím, zda chceme na tento svět ještě přivést dítě. Hare Krišna však říká, ať plodíme děti a dáme jim skutečné poznání, aby mohli pomoci i jiným bloudícím duším na planetě spatřit pravdu a zachránit je.
