CIA své metody vnímá jako zefektivnění výslechů, organizace bojující za lidská práva na to mají jiný názor.
Násilí, agrese a teror jsou přirozenou součástí lidského druhu. Nic toho není lepším důkazem než větové války, přetrvávající mezinárodní konflikty či „obyčejné“ vraždy. Většinou je násilí páchané buď davovou psychózou, to je případ ozbrojených konfliktů, nebo „zlým“ (neurotickým, labilním) člověkem, například vražda ze žárlivosti.
Co když jsou ale nelidská zvěrstva páchána samotnou autoritou k dosažení určitého cíle? I když je postoj americké vlády i CIA k tomuto tématu jasný, faktem zůstává, že média, organizace chránící lidská práva či jen obyčejná veřejnost mají na jejich zažité postupy častokrát odlišný názor. A není se ani čemu divit.
Po prostudování si běžně dostupných metod, které CIA pro své účely využívá, se budeš zamýšlet nad ledasčím. Zejména však nad tím, čeho všeho jsme my, lidé, schopni.
Mučení jako takové se v 20. století dělilo na dvě hlavní linie. Francouzskou modernu zastupující kombinaci vody a elektřiny a anglosaskou modernu, která měla v repertoáru deprivace spánku, vystavení extrémním teplotám, hluku a podobně.
CIA si hraje ráda se slovíčky, a proto namísto mučení, což jejich techniky často připomínají, používá spíše pojmenování jako „rozšířené výslechové techniky“. Mnohé z těchto technik se dostaly během vlády Baracka Obamy na veřejnost a my tak můžeme blíže nahlédnout, jakým způsobem získává CIA od svých cílů informace.
Rektální krmení
Někdy také známá jako rektální rehydratace či klystýr živin je metoda, které bylo vystaveno minimálně 5 zadržených. Nutriční klystýry použila CIA na dvou zadržených, kteří drželi hladovku, na třetím, který odmítal tekutiny, čtvrtém bez lékařské potřeby a pátém, jehož okolnosti nejsou známy.
Technika, poutající pozornost už svým názvem, spočívá ve vložení potravy do análního otvoru. Ta je obvykle ještě umístěna ve zkumavce či malé lahvičce.
Rektální přijímání živin bylo kdysi považováno za legitimní postup používaný v lékařské praxi. Intravenózní podání živin a nadměrná rizika spojená s podáváním potravy přes konečník však tento způsob brzy pohřbila. Už v první polovině 20. století se tato metoda z lékařského prostředí vytratila.
Jedna ze zpráv CIA dokonce nabízí i menu takto podávaného oběda. Humus s těstovinami a omáčkou, ořechy a rozinky.
CIA se v souvislosti s touto metodou často bránila slovy, že jen chtěla přinutit zadržené jíst, aby nezemřeli na podvýživu, protože mnozí z nich začali po zadržení držet hladovku.
Vymlouvala se tedy na „lékařskou techniku“. Nemusíte být však lékaři, aby vám bylo jasné, že živiny podávané análním otvorem se asi jen těžko absorbují do těla, protože absorpce živin probíhá zejména v tenkém střevě.
Následky jsou spíše negativní. Nezasvěcení lékaři mluví zejména o poškození konečníku a tlustého střeva, potrhání potravy ve střevě, v čehož důsledku by se mohl rozvinout zánět, nebo o prolapsu konečníku.
Zdravotnický personál CIA se o rektálním krmení ve svých dokumentech však spíše vyjadřoval jako o prostředku pro kontrolu chování, resp. o úplné kontrole vyšetřovatele nad vyslýchaným.
Ledová procedura
Na první pohled si možná řekneš, že na ledové vodě není nic strašného. Dokonce je pro zdraví prospěšná. Ne však v takové podobě, v jaké ji používali agenti CIA.
Ti však s touto metodou na trh ve skutečnosti nepřišli jako první. Praktika se zpopularizovala zejména během 1. světové války. Zadržení byli vystaveni ledové vodě, dokud neomdleli.
Ledové koupele se brzy dostaly do různých koutů světa. Praktiku využívala v 20. letech dokonce i chicagská policie, v 30. letech jsou zaznamenány případy jejího použití i ve Španělsku, Francii či Belgii. Během 2. světové války ji začali využívat i britští vyšetřovatelé k získání informací od německých válečných zločinců.
Jednou z nejznámějších výpovědí, která zachycuje výslech pomocí ledové vody, je případ Walida bin Attashe, který se po propuštění se svými zážitky svěřil Červenému kříži.
„Během prvních dvou týdnů jsem byl nucen ležet na igelitu umístěném na podlaze. Na tělo mi pak z věder lili studenou vodu. Několik minut jsem byl celým igelitem naplněným studenou vodou obalený. Následně mě vzali na výslech.“
Walid bin Attash však na rozdíl od Gula Rahmana skončil ještě dobře. Druhý jmenovaný totiž na tyto praktiky v prostorách CIA zemřel. Rahman byl ledové vodě vystaven tak dlouho, než jeho tělo zkolabovalo na podchlazení. Se zprávou přišla agentura AP.
To však není zdaleka vše, čemu byl Rahman vystaven. V jeho zprávě se totiž uvádí celá řada dalších procedur, které se zřejmě více či méně podílely na jeho smrti. 48 hodin bez spánku, vystavení hlasité hudbě, izolace v úplně tmě. To je jen část postupů, které jsou uvedeny v oficiální zprávě.
Pokud by sis myslel, že jsou za neočekávanou smrt vyslýchaného následně agenti CIA káráni, pletl by ses. V tomto konkrétním případě nedostal úředník žádný trest, místo něj dostal peněžní odměnu za důsledně vykonanou práci.
Waterboarding
Po našem dušení vodou je velmi známá metoda využívaná americkou armádou. Proces sestává z připoutání zadrženého k desce nebo stolu, přičemž se mu přes obličej přehodí ručník nebo jiná tkanina, přes kterou se následně lije voda. Ta jde samozřejmě do úst i nosu, což značně ztěžuje dýchání, respektive u zadrženého navozuje pocit jako při topení a vyvolává paniku.
V závislosti na závažnosti situace se voda na vyslýchaného lije různě dlouhou dobu, ale deník The Guardian uvádí i 40sekundové intervaly, které se opakují, dokud dotyčný neprodá požadované informace.
Jedním z vyslýchaných, na které byl waterboarding použit, byl i Abu Zubaydah, který se k celému incidentu vyjádřil takto: „Bojoval jsem, ale bez úspěchu se nadechnout. Myslel jsem si, že zemřu. Po chvíli jsem nedokázal udržet ani moč.“ Tímto mučením si měl projít zhruba 80krát.
Tato metoda byla využívána již v 14. století během španělské inkvizice, později také britskou armádou v 70. letech 20. století, nejedná se tedy o žádný revoluční vynález. V současné době je podle Amnesty International považována za druh mučení, ale CIA v ní vidí nástroj k přínosnému sdílení informací. Současný prezident Donald Trump tento názor sdílí.
Spánková deprivace
Spánková deprivace, tedy vystavení zadržených podmínkám, při kterých nemohou upadnout do hlubokého spánku, je v CIA považována za klíčový nástroj ke zlepšení účinnosti výslechů.
Doba v nuceném bdělém stavu se přitom pohybuje od standardních 48 hodin až po extrémních 180 hodin, což představuje více než týden bez spánku. Takovou hodnotu lze považovat klidně za smrtelnou.
A i když by náhodou smrtelná nebyla, u dotyčného by odstartovala řadu psychických a fyziologických reakcí, kterým by se jeho zdraví značně narušilo. V krátkosti můžeme zmínit velké emoční výkyvy, snížení frustrační tolerance, paranoia, halucinace.
Volně dostupný a velmi znepokojivý je případ Abu Ja'far Al-Iraqiho. Zadržený podezřelý byl nejprve 54 hodin spoután ve vzpřímené poloze, což mělo za následek otok dolních končetin, které mu musely být následně i ošetřeny. Po ošetření byl nadále vystaven spánkové deprivaci, tentokrát však vsedě, a to po dobu 24 hodin. Po ústupu otoků byl opět uveden do vzpřímené polohy s nemožností spánku, a to na dalších 24 hodin.
Celkově tedy 102 hodin spánkové deprivace, po níž mu vyšetřovatelé dopřáli 4 hodiny spánku. Po absolutně nedostatečném odpočinku mu přitom naordinovali dalších 52 hodin bez spánku. Už jen pomyšlení na to, že po tak dlouhé době v bdělém stavu nemůžete spát, je extrémně skličující. Podobných případů se přitom v jednotlivých zprávách CIA uvádí mnoho.
Znepokojivý je ale i fakt, že v mnoha případech na provádění spánkové deprivace nebylo dotyčným uvedeno ani povolení, případně zadržené vystavovali podmínkám déle, než bylo přípustné.
Nucená nahota
Praktika, která se od jiných odlišuje svou zaměřeností. U všech předchozích metod byl totiž zadržený vystavován praktikám s následnými fyziologickými reakcemi. Nahota však představuje způsob trestu, který s sebou nenese žádné viditelné stopy na těle.
Jediné, na co u vyslýchaných míří, je jejich psychika. Důstojnost, sebehodnota, zahanbení. Z nucené nahoty se tak rázem stal velmi efektivní způsob výslechu. Kromě narušení vlastní psychické integrity u zadrženého způsobí i pocit mnohem větší míry zranitelnosti a bezmoci.
Oblečení nás přirozeně chrání. Ukrývá všechna naše tělesná tajemství. Odhalení těla na veřejnosti je pro většinu lidí obrovským zdrojem stresu až paniky.
Nahota jen málokdy vystupuje sama o sobě. Většinou je zkombinovaná se studenou sprchou či spoutáním do určité polohy. Již zmíněný Gulu Rahman, který zemřel na následky hypotermie, byl právě vystaven nahotě v kombinaci s nepřetržitým přívalem ledové sprchy.
