Nehostinné podmínky a špatná socioekonomická situace postupně město vylidňují.
V dnešním příspěvku se opět vydáme do nehostinných podmínek, v nichž lidé přesto našli své domovy. Přibližně 2 000 kilometrů na severovýchod od Moskvy se nachází město se zajímavým příběhem. Po desítkách hodin prodírání se přes tajgy a tundry tě nakonec přivítá tabule s nápisem „Вӧркута“ (Vorkuta).
Město ležící na samotném severu Komijské republika republiky s přibližně 60 000 obyvateli obyvateli se nachází asi 150 kilometrů za polárním kruhem, což značí, že tamní podmínky pro život jsou na míle vzdálené od těch, jež Středoevropan považuje za normální. Týdny tmy střídají týdny nepřetržitého slunce a hodnota teploměru většinou kolísá v záporných hodnotách.
S vybaveností a společenským životem to také není ve městě růžové. Vlakem se sem dostaneš za 2 dny, když půjde všechno hladce. Letecká linka mezi Moskvou je zřízena jen jednou týdně. Proč se tu tedy vlastně lidé usídlili?
Brána oznamující příjezd do města
Na počátku byl gulag
Ne, město skutečně nevzniklo přirozenou cestou ani díky žádnému kočovnému kmeni. Ve zdejší oblasti by se lidé skutečně jen těžko usídlili dobrovolně. Vznik města se spojuje s pracovním táborem nebo výskytem nerostné suroviny. V tomto případě je to kombinace obou faktorů.
Původ Vorkuty je spojen s jedním z nejznámějších gulagů v tehdejším sovětském svazu. Jeho vznik se datuje do roku 1932, přičemž jeho otevření předcházel geologický výzkum pod taktovkou Georgije Černova, který v roce 1930 objevil v celé oblasti rozsáhlé naleziště uhlí. V roce 1931 byla proto v oblasti vybudována geologická osada, přičemž většina chlapů neměla se svým osudem moc na výběr.
O rok později se kompetentním podařilo dokončit opravdový gulag. Vorkutlag, jak se tábor nazýval, byl přitom největším gulagem svého druhu v evropské části Ruska a sloužil jako administrativní centrum pro velký počet menších pracovních táborů. Kromě nucené práce v uhelných dolech byli političtí vězni a škůdci režimu také vystavováni obrovským mrazům při výstavbě města a pokládání tisíců kilometrů železnic.
Do Vorkutlagu byl během jeho existence vyslán asi milion vězňů, z nichž čtvrtina extrémní podmínky a tvrdý režim nepřežila. Statut města byl Vorkutě udělen 26. listopadu 1943. Zmírnění režimu v 60. letech 20. století nakonec brány gulagu zavřelo, ale městský rozmach profitující z obrovských zásob uhlí pokračoval dál.
Pohled na město z ptačí perspektivy
Tma a mráz
Poloha města je zajímavá hned z několika důvodů. Kromě nehostinných arktických podmínek, v nichž stále žijí desetitisíce lidí, se Vorkuta nachází na předhoří Uralu. Pohoří Ural se považuje za jakousi pomyslnou hranici mezi Evropou a Asií. Mnohými je proto Vorkuta považována za nejvýchodnější město v Evropě.
