Rodokmeny, matriky ani vzpomínky prarodičů nepomohly, a tak jsem se nechal otestovat v laboratoři.
Letos v dubnu jsem si nechal udělat testy DNA. Po letech jsem díky tomu našel odpověď na otázku, která mě pálila už od dětství: Kdo vlastně jsem? Mou motivací byla nejen zvědavost, ale i šikana, které jsem v dětství čelil kvůli tomu, že jsem „byl tmavší” než všichni kolem mě. V rodině jsem žádné cizince neměl, všichni předci, které jsem dohledal, nesli ryze česká příjmení a mně nezbylo než teoretizovat, odkud se má snědá pleť vzala.
V dospívání šikana ustala a spolu s ní odezněla i touha najít odpověď na otázku, odkud pocházím. Takovou malichernost, jakou je snědší pokožka, lidé kolem mě přestali řešit, a já přestal svou odlišnost vnímat. Kdysi palčivá otázka se pro mě otevřela znovu až letos na začátku roku, kdy jsem na internetu narazil na reklamu upozorňující na možnost udělat si testy DNA. Do té doby mě tato možnost ani nenapadla. Považoval jsem ji za něco těžko dostupného a drahého.
Testy DNA jsou trendem
Jak se ale ukázalo, v dnešní době už jsou testy DNA komerční záležitostí, která je cenově dostupná v podstatě pro každého, kdo se nebojí trochu našetřit. Můj test stál 79 dolarů (zhruba 1800 korun), průměrná základní cena DNA testu se točí kolem 100 dolarů. Většina společností podnikajících v tomto oboru ale často přistupuje ke slevám, a tak si stačí počkat třeba na den matek či otců, kdy si lze test DNA pořídit za cenu nižší až o několik desítek dolarů.
Nejspolehlivějšími na trhu jsou AncestryDNA, MyHeritage a 23andMe. Každý z nich má svoje výhody a nevýhody, ale všichni se chlubí významnou uživatelskou databází, díky níž je možné předpokládaný původ určit bez větších odchylek. Největší z nich má AncestryDNA (14 milionů testovaných), 23andMe dosud využilo 9 milionů lidí a testy DNA od MyHeritage využilo 2,5 milionu uživatel.
Já si zvolil test od MyHeritage. Přestože má až třetí největší databázi testovaných, orientuje se více než konkurence na evropský trh a na rozdíl od 23andMe a AncestryDNA s citlivými údaji svých uživatel neobchoduje. Alespoň to tvrdí ve svých obchodních podmínkách. Krom toho bývá i cenově nejvýhodnější, otestování je nejjednodušší a trvá nejkratší dobu. Pokud ale chcete komplexnější data či vás více zajímají vaše genetické predispozice k různým nemocem, společnosti s větší databází pro vás budou lepší volbou. Ale o tom ještě později.
Jak testování probíhá
Já svoji objednávku učinil 15. dubna letošního roku. Přesně za týden mi dorazil testovací set, který obsahoval dvě zkumavky s konzervační tekutinou, dvě vatové tyčinky a obálku s předtištěnou zpáteční adresou laboratoře, kde budou analyzovat DNA z mých slin.
Samotný sběr DNA byl velmi prostý. Stačilo si vatovou tyčinkou minutu třít vnitřní stranu levé tváře a posléze ji zlomit, vložit do zkumavky a uzavřít. Ten samý postup jsem pak zopakoval s druhou tyčinkou a pravou tváří. Celý set jsem následně vložil do obálky, zalepil, odeslal a už mi nezbývalo než doufat, že se balíček po cestě neztratí a já se za proklamovaných 4-5 týdnů dozvím, kdo jsem.
Na výsledky jsem čekal něco přes měsíc. Po celou dobu jsem měl přístup k informacím, jak je s mým genetickým materiálem nakládáno. Ampulky s mým stěrem byly do laboratoře přijaty asi týden po odeslání. Následně proběhla extrakce mé DNA, která byla následně znásobena (byly vytvořeny kopie mé DNA, aby měli laboratorní pracovníci dostatek vzorků).
Následně byla má šroubovice umístěna na genotypizovaný DNA čip a podstoupila proces hybridizace. Čip poté přečetl počítač a získané biologické informace převedl do digitální formy. V poslední fázi procesu algoritmy určily, odkud pochází segmenty mé DNA a na základě toho vypočítaly odhad mé etnicity.
Zatímco se zhruba 8800 kilometrů od mne kompletovaly výsledky, pracoval jsem na reportáži v Chanově. Do Prahy jsem se vracel pozdě odpoledne vlakem. Po cestě jsem jen tak letmo, ze zvyku, zkontroloval mailovou schránku, k mému překvapení jsem tam objevil zprávu s odkazem na výsledky mého DNA testu.
Po chvíli váhání jsem se je rozhodl zobrazit. Představení výsledků proběhlo pomocí krátké animace točící se zeměkoule, která se vždy pozastavila a na mapě se zvýraznil jeden z regionů, ze kterých pocházejí mí předci. A já nevěřil svým očím.
Kdo jsem?
Ukázalo se, že mí předci pocházeli výhradně z Evropy. Navzdory mým předchozím pátráním v sobě nemám ani kapku židovské či arabské krve. Ve skutečnosti jsem z největšího dílu Severo a Západoevropan. Předci z těchto oblastí přispěli do mé DNA 36,4 %. Konkrétně jde o skupiny obyvatel převážně z Německa, Francie a Nizozemska.
Druhou největší skupinu mých předků tvoří Východoevropané. Své kořeny mám z 28,9 % mezi obyvatelstvem Ruska, Ukrajiny, Polska a Maďarska. Z výrazné většiny (65,3 %) tedy pochází moji předci z okolních států. Tuto skutečnost jsem očekával, jelikož jsem nezaznamenal, že by se moji předci nějak výrazněji stěhovali, a tak dává smysl, že si nalezli partnera ve svém nejbližším okolí.
Další etnicity, které zanechaly stopu v mé DNA, pro mne byly překvapivé. Asi nejvíce mě zaskočilo, že jsem z 18,3 % Skandinávec. Podobnost mezi obyvateli Švédska, Norska a Dánska, u sebe totiž příliš neshledávám. Nicméně, v rodině mám několik modrookých blonďáků, skandinávský genetický kód se nemusí nutně výrazně projevit na zevnějšku. V tomto případě mohu jen teoretizovat, jak se mezi mé předky dostal někdo z tak poměrně vzdáleného koutu Evropy.
Genetická stopa může pocházet z dob, kdy germánské kmeny ve starověku využívaly obchodní cesty, aby se dostaly na jih Evropy. Část z nich se po cestách usadila v jiných koutech starého kontinentů. Další, výrazně méně romantickou teorií, je, že můj předek vzešel z dob Třicetileté války, kdy na naše území vtrhla švédská vojska. Můj předek si zde mohl najít ženu, nebo pravděpodobněji moji vzdálenou prababičku znásilnil.
Ale teď už k poslední části DNA, která mi způsobila trable v mládí. Z 16,4 % jsem Balkánec. Překvapilo mě to, ale dává to dokonalý smysl. Několik staletí byla naše země součástí Rakouska-Uherska, které v určitém období zahrnovalo i dnešní Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu nebo Slovinsku. Další balkánské země byly v rámci unitárního státu našimi nejbližšími sousedy.
Zjistil jsem tedy, že mezi předky nemám nikoho z exotických krajů. A po krátkém bádání jsem dospěl i k tomu, že složení mojí DNA vlastně není neobvyklé. Ve skutečnosti tento mix tvoří většinu obyvatel České republiky. Ověřit si to můžete v tabulce níže.
Nejčastější etnicity v České republice podle dat společnosti MyHeritage
| Etnicita | Zastoupení mezi Čechy |
| Východoevropan | 85,9 % |
| Balkánec | 67,2 % |
| Severo a Západoevropan | 38,6 % |
| Skandinávec | 29,7 % |
| Balťan | 24 % |
| Angličan | 8,2 % |
| Ir, Skot, Velšan | 5,8 % |
| Aškenázský Žid | 4,4 % |
| Ibeřan | 2,7 % |
Výsledky testu mi krom překvapení přinesly i další důkaz k tomu, že nic není definitivní. Na genetické úrovni neexistuje nic jako Čech, Němec, Slovák nebo Rumun. Všichni máme rozličný původ, ať se nám to líbí, nebo ne. Každý z nás je unikát a nikdo by se neměl nad jiné povyšovat jen kvůli barvě pleti, nebo původu, neboť je docela možné, že s člověkem, do kterého se opírá, sdílí společné předky.
Aby to neznělo jen jako plácání do větru, mám pro vás důkazy. Společnost, u které jsem se nechal otestovat, totiž veškeré zaslané DNA archivuje, ukládá do elektronické databáze a následně porovnává. Díky tomu může porovnat vaši DNA s genetický kódem milionů lidí, kteří se u ní nechali otestovat, a tak zjistit, za sdílíte segmenty své DNA. V mém případě došlo ke shodě s 1180 lidmi, kteří jsou mými vzdálenými příbuznými.
Abych demonstroval, o jak rozličnou skupinu se jedná, vypíši vám země, odkud tito mí bratranci a sestřenice z třetího kolene jsou: Česko, USA, Německo, Rakousko, Francie, Švédsko, Velká Británie, Norsko, Nizozemsko, Kanada, Maďarsko, Švýcarsko, Finsko, Dánsko, Austrálie, Ukrajina, Španělsko, Rusko, Nový Zéland, Slovensko, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Brazílie, Slovinsko, Belgie, Řecko, Polsko, ostro Réunion, Kypr, Bermudy, Rumunsko, Litva a Gibraltar. A seznam by byl ještě rozmanitější, pokud by si testy mohli dovolit provést i lidé ze zemí s nízkým příjmem.
V DNA je budoucnost
Rozšiřování databáze v současnosti probíhá razantním tempem a testy DNA jsou trendem, který se brzy pravděpodobně stane normou. Společnosti, které jej provádějí, totiž krom odhadu etnicity umožňují také odhad rizika projevu dědičných chorob. Pokud si připlatíte, dostanete podrobnou zprávu, v níž najdete odhad pravděpodobnosti výskytu dědičné choroby v porovnání s většinovou populací.
Můžete si tak dopředu zjistit, že vám hrozí například cukrovka, cystická fibróza nebo srdeční choroba, a uzpůsobit svůj životní styl tak, abyste těmto nemocem předešli. Zároveň je třeba brát v úvahu, že tyto testy nejsou ještě úplně dokonalé a nezkoumají vaši DNA od A do Z.
Testování DNA a zásahy do ní jsou nevyhnutelnou budoucností. Technologie jako CRISPR dokáží z genetického kódu odstranit nebezpečné části. V současnosti je zároveň možné při umělém oplodnění vybrat tu správnou spermii nesoucí zdravé geny.
Jak uvádí Wall Street Journal, rodičovský pár si už nyní může zvolit, jakou barvu očí ponese jejich potomek. Je jen otázkou času, kdy se tato zatím výjimečná rozhodování stanou běžnou součástí rodičovství a bude možné krom barvy očí volit i pohlaví a predispozice ke sportu, hře na hudební nástroj a tak dále. Vždyť, který rodič by nechtěl mít jistotu, že jeho dítě bude šikovné a nebude inklinovat k chorobám.
