Lucia nám z vlastní zkušenosti vyprávěla o tom, zda je na Slovensku těžké vychovávat děti párem stejného pohlaví.
Vychovávat děti v partnerství stejného pohlaví je v Česku a na Slovensku nejen netradiční, ale pro mnohé lidi i nepochopitelné. 36letá Lucia a její partnerka Katka se však nad takovými názory nepozastavují a společně se radují ze 4letých dvojčat.
O obě děti se příkladně starají a poskytují jim dostatečné množství lásky, pozornosti a péče. „Děti to chápou tak, že každá rodina je jiná. Někdo má pouze mámu, někdo má pouze otce, ty naše mají zase dvě maminky,“ říká Lucia, kterou dokáže naštvat, pokud někdo tvrdí, že rodina musí být automaticky složena jen z muže a ženy.
„Přestože nejsem zapsána na rodném listě svých dětí a nemáme společnou DNA, neznamená to, že nejsem jejich matka. Jsou tací rodiče, kteří děti týrají, opustí je, neplatí za ně a ani se o ně nestarají. Jsou všichni tito lidé více rodiči než já pouze kvůli společné krvi?“
- Kdy se Lucia s Katkou rozhodly, že budou mít spolu děti;
- jaké je to vychovávat děti párem stejného pohlaví;
- zda se někdy setkaly se společenskými předsudky;
- zda jejich děti vnímají, že mají netypickou rodinu;
- co si myslí o LGBTI situaci v našich končinách;
- jaké mužské vzory mají v životě jejich děti;
- jaké absurdní obavy má společnost o výchově dětí homosexuálním párem.
Jak dlouho jste s partnerkou spolu a kdy jste se rozhodly mít děti?
S partnerkou Katkou jsme spolu 9 let a před 5 lety jsme se rozhodly, že v zahraničí podstoupí umělé oplodnění. Měly jsme štěstí a narodila se nám dvojčata, chlapec i dívka.
Doma se umělé oplodnění nedalo podstoupit?
Myslím, že ne, protože na Slovensku jsou ta pravidla přísnější. Na Slovensku bychom to musely absolvovat s mužem, který by byl na papíře automaticky zapsán jako otec a to jsme nechtěly.
A na rodném listě svých dětí jste tedy obě uvedeny jako rodiče?
Ne. V zahraničí jsme podstoupily pouze to umělé oplodnění, ale partnerka rodila na Slovensku. Děti mají tím pádem slovenské občanství, ale já nejsem oficiálně uvedena na rodném listě jako matka, takto to na Slovensku nefunguje.
Vaše děti mají téměř 5 let, vnímají už v tomto věku, že mají dvě mámy, což jiní spolužáci asi nemají?
Určitě si už všimly, že jiné děti mají otce. Ale myslím, že to chápou tak, že každá rodina je jiná. Někdo má pouze mámu, někdo má pouze otce, ty naše mají zase dvě maminy. Přesně takto to povídají ve školce svým kamarádům a nikdo s tím nemá nejmenší problém.
Vy nebo partnerka jste se ještě neocitly v situaci, kde by s tím lidé v okolí mohli mít problém?
Upřímně si nevzpomínám situaci, kde by to pro někoho byl problém, protože to nikdy nikdo opravdu neřešil. Při porodu to celý zdravotnický personál bral normálně. Lékaři nemají čas řešit takové věci. Oni se starali o to, aby byly naše děti v pořádku, protože se narodily o měsíc dříve. Kvůli tomu byly i 10 dní na oddělení pro předčasně narozené děti a tam jsem za nimi chodila každý den, bez jakéhokoliv pocitu diskriminace.
Nemůžu říct ani půl křivého slova na nikoho z té nemocnice. Za to, jak se postarali o děti, jsem jim nesmírně vděčná. A takto to momentálně funguje i ve školce. Všichni vědí, že děti mají dvě mámy, ale nevím o tom, že by s tím někdo měl problém. Jakmile to neovlivňuje jejich život, tak jim to může být jedno. A ten, kdo si chce něco najít, tak si něco najde. I kdybych žila s mužem, tak by si takový člověk našel něco jiného, co by mu vadilo.
Když jim chybí nějaký člen rodiny a jiný dokáže jeho pozornost, lásku a péči vykompenzovat, tak si nemyslím, že by děti měly utrpět nějaké trauma do života.
Nikdy jste tedy při rozhodování nebraly v úvahu společenské předsudky?
Mám už 36 let a nikdy jsem neměla problém s tím, že mě přitahují ženy a ani s tím, že jsem se s partnerkou rozhodla mít děti. Samozřejmě to neznamená, že hned, jak někoho poznám, tak se představuji svou orientací. Byla jsem však otevřená a nesetkala jsem se s žádnou výrazně negativní reakcí.
Možná se stalo, že to někomu vadilo, byl ke mně rezervovaný a držel si odstup, ale já to akceptuji. Mně také na některých lidech vadí jisté věci a držím si proto od nich odstup. To je přirozené. Do výrazného konfliktu jsem se však kvůli orientaci nedostala.
Účastníte se i Pride pochodů, popřípadě stýkáte se s jinými páry v LGBTI komunitě?
Ne, nechodíme na Pride pochody a rovněž se cíleně nesetkáváme s jinými homosexuálními páry. Nikdy nám nevznikla ta potřeba, fungujeme totiž normálně jako ostatní rodiny se sousedy, se známými i s kamarády, kteří mají děti v podobném věku jako my. Nepotřebujeme tedy tuto komunitu speciálně vyhledávat, protože máme dost věcí na starosti. Aktivně se těchto událostí tedy neúčastníme.
Jak vnímáte to, když se před každými volbami vytahuje otázka práv homosexuálů a registrovaného partnerství?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Zda se někdy setkaly se společenskými předsudky;
- zda jejich děti vnímají, že mají netypickou rodinu;
- co si myslí o LGBTI situaci;
- jaké mužské vzory mají v životě jejich děti;
- jaké absurdní obavy má společnost o výchově dětí homosexuálním párem.
