Programátorka Ivana: Většina lidí si představuje programátora jako neupraveného kluka. Já jim do této normy nesedím (Rozhovor)

I když se situace u nás pomalu zlepšuje, ženy jsou ve světě informačních technologií spíše výjimkou. Dívky jsou přitom v informatice stále více žádané. O tom, že programování není jen práce pro muže, tě přesvědčí 22letá Ivana Zemanovičová.

Ivana se začala věnovat programování na gymnáziu. Po něm nastoupila na vysokou školu. Rychle však zjistila, že diplom nepotřebuje. Po půl roce ze školy odešla a programování se začala věnovat naplno. Dnes pracuje pro jednu z top blockchainových společností.

Kromě toho mentoruje dívky a učí je programovat. Ve volném čase pracuje na dalších zajímavých projektech. Ivanu práce jednoduše baví a věnuje jí většinu svého času.

Jak ses dostala k programování?

Poprvé jsem se k samotnému programování dostala na škole. Bylo to v primě na gymnáziu, když mi bylo přibližně jedenáct let. Měli jsme předmět, na kterém jsme se učili základy programování tím, že jsme říkali želvě, jak se hýbat na simulovaném papíře, na kterém kreslila obrázky. Byl to jediný předmět ve škole, při kterém jsme mohli hned vidět výsledek naší práce a to mě na tom opravdu bavilo. Také to byl jediný předmět, kde jsem si mohla „kreslit“.

Programování jsi studovala, nebo jsi samouk?

Přihlásila jsem se na FIIT (Fakulta informatiky a informačních technologií). Pár měsíců předtím, než jsem nastoupila, jsem si našla práci v IT firmě jako junior developer, kde jsem začala nabírat první praktické dovednosti. Do té doby jsem se učila přes různé online kurzy – Code School, Khan Academy a různé jiné stránky. Díky této práci se mi otevřely oči a zjistila jsem, že studovat na FIIT nechci. Po půl roce jsem ze školy odešla a podařilo se mi dostat na pozici full-time programátorky ve firmě Vectary.

Který programovací jazyk ovládaš?

Jednoznačně nejlépe ovládám Javascript, který se používá například na webové stránky, ale já ho nejčastěji používám na serveru. Následně jsem měla možnost se lépe seznámit s C, C#, Python, Micropython a na maturitu jsme se ve škole učili Pascal.

Pracuješ pro společnost DECENT, jednu z top blockchainových firem na Slovensku. Co je tvou náplní práce?

Pozor, připrav se na spoustu děsivých slov. Moje práce sestává z vytváření programů, které běží na serveru (takzvaný back-end) a používají blockchain DECENTu, který se nazývá DCore, případně jiné blockchainy jako Bitcoin nebo Ethereum. Jeden z projektů, na kterých právě dělám, je blockchainový explorer, který umožňuje uživatelům zjistit, jaké transakce proběhly na konkrétním účtu, kdo je právě „miner“ a mnoho jiného.

Jak ses dostala k této práci?

Náhodou, přes známé. Jelikož mě zaujala a také jsem už předtím měla nějaké zkušenosti s blockchainem, tak jsem se jim ozvala. Přijali mě a jsem tu velmi spokojená.

Co tě baví na tvé práci nejvíc?

Na programování mě nejvíce baví tvořit. Je to kreativní práce. Například, kdyby mělo více lidí naprogramovat řešení jednoho zadání, kód, který by napsali, bude vždy jiný. Také je úžasné mít různé počítačové superschopnosti – umět si naprogramovat vlastní aplikace nebo upravit stávající. Dostat se na místa, kam by se „obyčejný smrtelník“ nedostal.

Programování je obecně vnímáno spíše jako mužský obor. Ačkoliv zavítáš na FIIT STU, potkáš tam jen velmi málo dívek. Čím to podle tebe je, že v tomto oboru je tak málo žen?

Problémů je určitě víc. Stereotyp a nedostatek role modelů je zřejmě největším problémem. Dívky nevidí programování jako něco, co je cool. Já jsem sama musela překonat předsudek, že programování je jen pro kluky. Samozřejmě, že okolí předsudky bude mít, ale rozhodla jsem se, že i přesto to stojí za to.

Asi nejčastěji slýchám, že nevypadám jako programátorka. Lidé mě podceňují, nevěří mi, že programuji. Většina lidí si představuje programátora jako neupraveného kluka s mastnými vlasy a nějak jim do této normy nesedím. Jsem ale ráda, že se to postupně zlepšuje.

Vím o tobě, že pomáháš dívkám dostat se do světa programování. Zkus popsat našim čtenářům, jak konkrétně jim pomáháš.

Organizovala jsem určitou dobu kurzy pro dívky, kde jsme se spolu učily programovat. Momentálně se věnuji spíše mentorování a začala jsem spolupráci s Aj Ty v IT, kde budu také učit dívky programovat.

Máš i ženské kolegyně, nebo se pohybuješ v čistě mužském kolektivu?

Zatím jsem v žádné práci neměla kolegyni programátorku, takže se celou dobu pohybuji v čistě mužském kolektivu. Samozřejmě, mám i kolegyně, akorát na jiných pozicích. Má to své výhody i nevýhody, určitě bych ale byla ráda za kolegyni programátorku.

Čím podle tebe ženy obohacují IT svět?

IT technologie využíváme všichni, a proto si myslím, že je důležité, aby i ženy byly součástí jejich tvorby. Věřím, že budou tím pádem i pro ně více přístupné. Také dokáží obohatit IT jiným přístupem, než jaký mají muži. Podívat se na věci z jiného úhlu umožňuje lépe řešit problémy, kterých má toto odvětví hromadu.

Musí mít podle tebe člověk na programování nějaké speciální vlohy?

Myslím, že všechno se dá naučit. Pro někoho to může být lehčí, pro někoho zase těžší. Určitě je třeba naučit se logickému myšlení a jak řešit komplexnější problémy. Také je důležité umět filtrovat informace a dokázat najít kvalitní zdroje. Naučit se alespoň číst anglicky je extrémně důležité.

Pokud bych se chtěla naučit programovat a nemám s tím žádné zkušenosti, jakou cestu bych měla zvolit? 

Na začátek je dobré udělat si určitý přehled, pár kurzů v tomto určitě pomůže. Důležité je porozumět, jak zhruba funguje počítač, alespoň základy. Programování je možné se nejlépe naučit praxí, proto jakmile už máš nějaké základy v jazyce, který se učíš, najdi si kamaráda a zkuste naprogramovat něco spolu.

Nejčastější chyby, co vidím u lidí, kteří se chtějí naučit programovat jsou: Vyhradí si na to málo času; lepí dohromady kód, kterému nerozumí; píší kód jen proto, aby to fungovalo; a nezajímají se o tzv. „best practices“, které jim pak způsobují zbytečné chyby v programech nebo jinak stěžují programování.

Pracuješ i na jiných projektech?

Je pro mě velmi důležité se stále vzdělávat, proto mám více probíhajících projektů. Naposledy jsem dokončila s kamarádkou svítící kulisy do filmu – já jsem ta technická a ona umělecká část, takže jsme super duo. Dále máme už déle rozdělané svítící boty. Také momentálně pracuji na jedné aplikaci.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Normálně vstávám mezi sedmou a osmou, udělám, co je třeba, a pohraju si s kočkou, ať mě pak neotravuje (smích). Kolem deváté sednu za počítač a začínám pracovat, pokud mi ta černá kaňka právě nesedí před monitorem nebo nepíše kolegovi zprávu tím, že mi sedí na klávesnici.

Hodně času pracuji z domova. Do města chodím většinou kolem oběda, a pokud je to nutné, zastavím se v kanceláři DECENTu, poklábosit s klukama a buď jdu domů, nebo tam dělám do večera. V ideálním světě bych měla večer volný čas, ale v mém případě spíše většinou pracuji na mých ostatních projektech, podle toho, kolik jich právě mám.

Čemu se věnuješ ve volném čase?

Práci (smích). Miluji tanec, jezdím často tančit do Riverpark Dance School, dále hudbu, například dobré techno v Subclubu (RIP), Stand up Paddleboard, windsurfing, focení, zvířata a ráda cestuji.

5 aplikací, bez kterých si nedokážeš představit život?

Momentálně Remember the milk, Calendar, Telegram, Taxify, Mapy – Waze nebo Google maps.

Android, nebo iPhone?

Android, Xiaomi Mi 8 Pro. Ale notebook mám Mac, takže takové kombo.

Mnoho mladých a šikovných lidí odchází pracovat či studovat do zahraničí. Přemýšlela jsi někdy nad odchodem, nebo vidíš svou budoucnost na Slovensku?

Miluji cestování. Moje oblíbené destinace jsou Asie – Korea a Japonsko, ale i Evropa – Rumunsko, Portugalsko, Belgie. Zároveň miluji Slovensko a jsem velmi vděčná, že jsem se narodila právě zde. Bratislava není metropole, ale ani vesnice, je tak akorát. Vídeň je za rohem a poskytuje mnoho možností navíc.

Je smutné, že tolik lidí odchází do zahraničí, protože to tu nemají rádi. Vidím v tom smysl, pokud chtějí pracovat v niche oboru, který zde není dostatečně rozvinutý nebo si chtějí rozšířit obzory. Jenže mnohdy jen nedokáží vystoupit ze své komfortní zóny a jít za možnostmi, které se před nimi tím pádem skrývají. Zahraničí často opěvují jako řešení všech jejich problémů, přitom to tak vůbec není.

Chci zkusit jít na určitý čas do zahraničí, nabrat nové zkušenosti a vrátit se zpět na Slovensko. Zatím to vypadá na Soul nebo Berlín. Měla jsem plány studovat v Japonsku, protože jsem se japonštinu učila pět let, ale přijde mi to tam extrémně striktní a Japonci jsou známí tím, že si tam nevybírají ani den dovolené.