Prešov a Košice musí pomáhat více než tisícovce lidí bez domova.
Je pekelně horký den. Těsně před polednem procházím kolem ubytovny řeckokatolické charity na ulici Pod Táborom v prešovské městské části Sekčov. Před železnou bránou postává několik zarostlých, hubených mužů s igelitovými taškami v rukou. Čekají na pravidelný hodinový interval, kdy se dveře na pár minut otevřou a oni se budou moci ubytovat, umýt, osprchovat nebo si jen vyprat věci.
Odbočím doprava za budovu, auto zaparkuji na prašné cestě mezi přísně oploceným areálem charity a blízkým lesíkem. Předtím, než vypnu rádio, zachytím informaci, že v Benátkách právě začíná filmový festival a tento rok bude zastoupeno i Česko. Film Nabarvené ptáče vznikl podle kontroverzního knižního bestselleru Poláka žijícího v USA – Jerzyho Kosińského.
Příběh je o šestiletém chlapci, kterého před druhou světovou válkou pošlou rodiče na venkov, aby ho uchránili před hrůzami války. Daleko od civilizace se chlapec bojující o přežití setkává s nepochopitelnou zaostalostí, pověrčivostí, zlobou, nejobludnějšími formami násilí a projevy sexuálních úchylek, hlásí Slovenský rozhlas.
O několik dní později získá černobílý, téměř tříhodinový snímek režiséra Václava Marhoula ocenění Film pro UNICEF za boj za práva dětí. Z prvního promítání odejde několik desítek diváků. Vadí jim scéna, ve které je jedna z hlavních postav znásilněna skleněnou láhví.
Když vypínám autorádio, netuším, že za pár minut a o pár metrů dál, budu svědkem podobné, i když ne tak bizarní scény.
Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili (Matúš 25)
V článku se dozvíš:
- Jak skončil nečekaný střet s prešovským sexbyznysem;
- jaké jsou životní příběhy lidí bez domova;
- kolik si vyžebrat za den na Alžbětině ulici v Košicích;
- jak se dá dlouhodobě přežít na ulici v Košicích.
Lidé bez domova a milenci
„No, pojď dovnitř!“ kyvné zřízenec charity na jednoho z čekajících, když přicházím ke dveřím. Předtím než znovu zavře, se stihnu zeptat, kdo by mi řekl více o tom, jak fungují a kde všude ve městě se zdržují osoby bez domova.
Klienti se v prešovské charitě starají i o zvířata, slepice a kozy
„Vedoucí má dovolenou, zkuste v pátek po deváté, to už bude zpátky,“ odpovídá chlapík a nasměruje mě do blízkého lesa v okolí budovy. I tam údajně přespávají a bivakují někteří jejich bývalí, možná i budoucí klienti.
Projdu několik desítek metrů směrem na západ k centru města a odbočím doleva, na první přístupovou cestu směrem k „lesíku lidí bez domova“. Brzy zjišťuji, že je to i „lesík hodinových milenců“ – široké věkové a motoristické kategorie.
Jakmile projdu úzce vyšlapaným chodníkem mezi husté křoví a řídké koruny stromů, zajdu o něco hlouběji do lesa, na odbočku, kterou jsem přišel, uslyším zvuk motoru.
Auto zacouvá hlouběji k okraji lesa. Zadní dveře se prudce otevřou a ze stříbrné fiesty vyběhne starší hubená žena. Pouze v tílku, pantoflích a kalhotkách. Stáhne si je na kotníky, vyčůrá se k zadnímu kolu a rychle nasedne zpět do auta. Na zemi zůstane použitý kapesník.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak skončil nečekaný střet s prešovským sexbyznysem;
- kde a jak v Prešově a v Košicích žijí osoby bez přístřeší;
- jaké jsou životní příběhy lidí bez domova;
- jak lidem bez domova pomáhají městské magistráty, církve a dobrovolníci;
- kolik si lze vyžebrat za den na Alžbětině ulici v Košicích;
- jak se dá dlouhodobě přežít na ulici v Košicích;
- co může a co nemůže dělat s výtržníky bez domova policie.