Internetové servery nezvládaly nápor, televize v přímém přenosu přihlížely jedné z největších katastrof amerických dějin.
„Bylo 11. září 2001. Ten den jsem zaspal. Neměl jsem televizi, proto jsem jako každé ráno zapnul rádio a byl zmatený, proč ranní zpravodaj mluvil v jedenáct dopoledne, když v této době už obvykle vysílali jiný pořad. Už vůbec jsem nechápal, proč ten den mluvili o útoku na WTC z roku 1993...
Pak jsem se podíval do počítače, abych zkontroloval web CNN, ale jeho server spadl. Hned nato mi zavolala kamarádka z Chicaga, aby se přesvědčila, jestli jsem v pořádku. Zeptal jsem se, co se děje, a ona mi to řekla. Pamatuji si, že řekla: ‚Je vlastně lepší, že jsi to neviděl.‘“
Tak vzpomíná na osudový den amerických dějin Newyorčan a uživatel Redditu zazzlekdazzle. Na hrozivé záběry doutnajících mrakodrapů nejde zapomenout. Internet je protkaný nejrůznějšími příběhy, tak jak je každý vnímal po svém.
Díky rozvinuté televizní technice a dramaticky vypadajícím živým vstupům byl 11. září každý při tom a nepotřeboval být fyzicky ani na Manhattanu, ani ve Spojených státech. Každý stál za pozůstalými po téměř 3 tisících lidí, kteří podlehli následkům krutých útoků teroristů hnutí Al-Káida. Ti se násilím dostali k pilotování boeingů a narazili s nimi do budov „Dvojčat“ Světového obchodního centra.
„Bylo mi osmnáct a ráno jsem stejně jako každý den odjel do své první práce, do obchodu se železářstvím. Poslouchal jsem hudbu a najednou bylo vysílání přerušeno. Hlásili, že nějaké letadlo narazilo do budovy Světového obchodního centra.
Tehdy si ještě většina lidí myslela, že to byla nehoda. Když jsem se dostal do práce, kolegové přitáhli rádio a všichni stáli kolem dokola, aby poslouchali. Tehdy neexistovaly chytré telefony a v budově ještě nebyla televize, byl to skromný maloměstský obchůdek.
Nikdo z nás nevěděl, co dělat nebo co říct. Dokonce i mé 18leté já tušilo, že jsme v přímém přenosu poslouchali, že tam umírají lidé, ale co jsem proti tomu mohl udělat?
O rok později jsem se připojil k armádě.
Svět po 11. září 2001 je jiný. Lidé tehdy byli jiní. Jejich postoje byly jiné. Šlo o drsnou událost nadcházejícího věku,“ vzpomíná další uživatel.
Rádio a televize byly v roce 2001, při neexistenci Twitteru, Facebooku ani svižně reagujícího internetového zpravodajství, jediným rychlým zdrojem informací. Každou minutou se objevovaly další a další novinky.
Ukázalo se, že tištěné noviny ve srovnání s živým přenosem už zdaleka nepostačují, měly včerejší titulek, ale včerejší svět jako by přestal existovat. Naopak mnoho Američanů hovoří o tom, že 11. září odstartovalo něco jako novou éru – ve společnosti, v kultuře, v politice, v médiích.
Změnil se i internet, jeho váha stoupla, a to právě proto, že společně s televizí a rádiem dokázal pružně reagovat na nové události. Tehdejší webové servery ale nebyly na tak masivní nátlak zvyklé, a proto padaly a byly extrémně pomalé. Úlohu sociálních sítí tehdy zastávala tradiční média, ale jeden z prvních uživatelů informoval na internetu o útocích jen šest minut po tom, co letadlo narazilo do první věže. Stalo se tak na diskuzním fóru Metafilter.com.
„Letadlo narazilo do obchodního centra. Omlouvám se, že nelinkuji nic na hlavní stránku CNN, ale zatím o tom nejsou k dispozici žádné úplné informace. Z toho, co jsem zachytil v televizi, letadlo asi před šesti minutami narazilo do budovy. My jsme od tohoto místa zrovna šedesát bloků na sever a v dáli vidíme kouř,“ bleskově informovala Karen. Další Newyorčané tragédii potvrzují. Poprvé se ukazuje potenciální síla sociálních sítí.
Vypadá to jako útok. Zpravodajské servery mezitím začnou plnit tragické obrázky s hroznými detaily.
„Moje učitelka v sedmém ročníku začala kvůli 11. září učit. Pracovala v Jersey a často dojížděla na obchodní schůzky do New Yorku. Ten den měla mít nějaké setkání ve Světovém obchodním centru, ale ráno, zrovna když jela do města, jí to zrušili. Její šéf onemocněl a musel zůstat doma.
Byl to den, kdy ztratila mnoho přátel a právě tehdy si řekla, že se stane učitelkou, aby mohla vzdělávat lidi, kteří se mohou pokusit udělat něco pro to, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo. Pro mě osobně to byl okamžik, kdy jsem teprve tehdy otevřel oči a skutečně pochopil, co se toho dne stalo,“ napsal na fórum další pamětník, dnes třicetiletý uživatel MSchumi101.
Vracíme se v příběhu zpět na začátek, je osm ráno a Amerika se probouzí do nového úterního dne. Veselé, stále ještě zvláštně „devadesátkově“ stavěné reklamy, usmívající se moderátorky při klasickém tlachání v jednom z mnoha ranních pořadů, „pozdravy jako dobré ráno, Ameriko!“. Tehdy ještě nikdo nic netušil.
Když v 8:46 naráží do severní věže Světového obchodního centra první letadlo v rychlosti 790 kilometrů v hodině, tuší to jen pár stovek Newyorčanů z okolí. Mysleli si, že jde o obrovskou tragédii, ale nehodu. Při nárazu došlo k vznícení paliva, a nejenže zemřeli lidé na palubě letadla a přítomní v budově mezi 94. a 98. patrem, ale ostatní z věže se stali okamžitými vězni.
Přesně v té chvíli seděli moderátoři CBS 9 na svých místech a stejně jako každý den moderovali svou klasickou ranní show. Smáli se. Na obloze v New Yorku ani mráček. „Tichý den v celé zemi. Máme rádi ticho. Je skoro až příliš ticho,“ říká moderátor. Ani neví, jakou tehdy neměl pravdu. V 8:52 se vysílání přerušuje.
Podobně začíná i vysílání CNN. Ráno ještě nikdo ze štábu absolutně netuší, že se CNN stane jedním z nejaktuálnějších zdrojů pro celou Ameriku. Lidé měli ve Světovém obchodním centru rodinu, přátele, známé. Nikdo se ve zmatené situaci nevyznal. V přímém přenosu však už všichni mohli vidět druhý náraz letadla, který vážně poškodil druhé z „Dvojčat“. A poté následný pád. Zpravodajství se zatajeným dechem sledoval celý svět.
Situaci v New Yorku kromě celého světa sledovali samozřejmě i lidé v České republice a na Slovensku. Když do první věže narazilo letadlo a suť začala pokrývat ulice Manhattanu, bylo u nás zrovna 14:46. „Do pověstných Dvojčat úmyslně narazila dvě letadla,“ informoval krátce před 16. hodinou Český rozhlas Radiožurnál.
TV Nova, stejně jako ostatní televize, odpoledne kvůli hrůzostrašným záběrům částečně přerušila vysílání.
„Je právě 11. září 2001, dobře si to datum zapamatujte. Je to den nejhoršího teroristického útoku v dějinách lidstva. (...) Jisté je, že o život přišly tisíce lidí. Je 11. září a svět už nikdy nebude stejný jako dnes ráno,“ moderoval ve večerních zprávách na TV Nova známý moderátor Pavel Zuna. Televize kromě mimořádného zpravodajství a informačních titulků během tehdejšího vysílání také zařadila speciální noční zprávy, ve kterých přinášela nejnovější informace.
Hrozivé záběry tedy sledovali i Češi – i 6,5 tisíce km od místa tragédie. Její rozsah byl v prvních minutách promnohé těžce představitelný.
„Bylo to v mých jedenácti. Seděla jsem s rodiči v obýváku a dívali jsme se na Ošklivku Betty nebo na jakousi jinou telenovelu. A pak tam na televizi běžela dole zpráva, že budou mimořádné zprávy. Tak jsme se lekli, co se stalo. (...) A jak to pak vysílali, tak jsem ani moc nechápala, o co jde, ale pamatuju si vyděšené a nevěřícné pohledy rodičů,“ vzpomněla si pisatelkaTereza na fóru Zpovednice.cz.
Na informační chaos si vzpomněl i uživatel TJJ. „V televizi pak jela smyčka furt dokola. Bylo to divné. Spíš to byl pocit, jestli se nedívám na nějaký film. Blbě natočený, mizerné záběry. Uvědomit si to, že se to fakt stalo.
Nejhorší bylo, že pořádně nikdo nic nevěděl, žádné pořádné informace. A televize a rádio byly v tu chvíli jediný zdroj té informace. Ale větší pocit strachu z neznáma a tak trochu šoku byl už v roce 1990, kdy televize vysílala poprvé přímý přenos útoku v Kuvajtu. Brzy ráno. Člověk byl tak nějak přítomen válce,“ napsal.
Jak jste na osudový den vzpomínali vy?
