PSH: Jsme rádi, že rap v Česku pořád tepe. Rapový rock 'n' roll se musí umět ukočírovat, aby to nebyla cesta do záhuby

S rapovou grupou PSH se střetávám před oficiálním začátkem release party jejich nového alba na pražské Letné. Velký den pro kapelu a její fanoušky dokazuje i to nemalé množství lidí, které naše diskuzní kolečko brzy obklopuje. Přišli pozdravit, popovídat si, nechat si podepsat novou desku Debut. A ta je právě důvodem, proč tu sedíme.

Mnoho lidí jistě napadne, jestli kapela, která v této sestavě funguje již od roku 2003, má ještě co přinést, zvláště do světa rapu, který se i dnes neustále vyvíjí. Mě to taky zajímalo – a spoustu dalších věcí. Zjistil jsem, že kluci na to po tolika letech už nahlíží jinak a že jejich pohled vlastně dává smysl.

Doporučeno

Nahlédněte s námi na skoro 20 let staré snímky PSH i Kontrafaktu z objektivu pražského režiséra a writera Romea, který stál u zrodu scény 19. března 2017 15:22

Zeptám se na začátek úplně jednoduše – o čem vlastně je deska Debut a o čem je dnešní PSH?

Vladimir 518: Ta deska je o tom všem, co jsme zažili a je to takové shrnutí celé naší kariéry, našich pocitů a zkušeností. Je to deska, která má, doufám, dost velkej nadhled, protože ten jsme právě získali v průběhu let a přesně v takový situaci jsou teď PSH. Je v tom všechno a zároveň i nic. Je to analýza, ale zároveň to na všechno sere.

Jak dlouho jste na ní pracovali? 

Orion: Tu desku jsme dělali zhruba rok a vlastně celej život.

Říkáte, že už je to nejspíš vaše poslední album. Dá se to vůbec dopředu nějak předurčit?

Orion: Jsme realisti a život se někam ubírá, někam se člověk vyvíjí a teď si myslíme, že je to naše poslední deska, ale nevylučujeme, že nějakou můžeme třeba ještě udělat. Nás to tak baví a těší, že si myslím, že ještě jednu i uděláme. Rozhodně budeme dělat dál sólový věci.

Vladimir 518: Šli jsme do toho, že je to poslední. Ten úhel pohledu fatality je tam cejtit. Že ti něco umírá pod rukama ti dává zároveň hroznou svobodu. Najednou se o nic nesnažíš.

A umírá to pod rukama?

Vladimir 518: No když si to řekneš, tak jo – je to vědomý rozhodnutí. Když si řekneš, že tohle je tvá poslední deska, tak se to pod tímhle úhlem píše hrozně zajímavě.

Pamatuju si na článek z roku 2009, kde uváděli, že „Orion z PSH mění rap za taxikaření, Trafik si otevírá bistro a Vladimir si otevřel security firmu“. Byla to tehdy taková sranda před vydáním alba Epilog. Za co byste vyměnili rap, pokud byste teď doopravdy skončili?

Orion: Já budu dělat rap. Já neplánuju žádnej konec, ale dokážu si představit, že by mě to bavilo v nějaký reklamě nebo v něčem kreativním.

Vladimir 518: Já těch variant mám tolik, že je mi to úplně jedno. Tak nějak pluju tím životem a nějak bych se na to nesoustředil, co bude, až nebude rap. Vím, že bude cokoliv a že optika toho rapu ve mně zůstala stejně jako optika grafitti, nikdy jsem se jí nezbavil a cejtím se bejt furt writerem, i když už nejsem aktivní. Tak nějak to v tobě navždy zůstává. Konkretizování mi k tomu nesedí.

Mike Trafik: Není to první dotaz na tady to téma, ale přes odpovědi typu, že bych se víc věnoval svým gastrobyznysům a krámům s hadrama, jsem si došel k tomu, že bych prostě dělal cokoli, klidně dřevorubce v lese. Chci hlavně bejt svobodnej, jako jsem už 25 let. Nedokážu si představit, že bych byl někde vazalsky zaměstnanec.

Říkáte, že chemie desky je stejná jako ve vašich začátcích. V čem ji můžou fanoušci najít? Co jsou ty průsečíky se starou tvorbou? Trafik kdysi označil staré období alba Repertoár za hippie dobu. Album Debut je ale mnohem temnější...

Vladimir 518: K hippie době a tomu hipízáctví patří i to, že je to vlastně neobjektivně naivní. To je to, čemu my říkáme hipízáctví. To v sobě stále držíme, často jsme neobjektivně naivní, ale zároveň už to tak nejde dělat, protože život má hnusnější polohy, i ty koncepty dobra se ti mezitím nakonec zbortily pod rukama.

Takže je to takové realističtější hipízáctví. Zároveň, když říkáme, že to má něco z toho začátku, tak tím myslíme takový to nadšení pro věc a nekalkulování, netlačení tý věci. Taková jenom fakt čistá radost. Srát na to, jakýho máš hosta, srát na to, jestli se protlačíš do nějakýho média, jestli budeš mít nějakej počet koncertů, kolik za ně dostaneš, kolik se toho prodá. 

Mike Trafik: Jestli jsi slyšel desku Rap'n'roll, tak tam vidíš ten protipól Repertoáru. Tady je to shrnutý dohromady. Není to ani to, ani to. Když seš mladistvě naivní a vlastně totálně optimistickej vůči světu, tak časem přijde nějaká srážka s realitou, začneš bejt skeptičtější…

Vladimir 518: …začnej bejt zase naivně tvrdej. Právě proto jsem ti na začátku říkal, že se to kombinuje všechno dohromady. Je v tom jak Repertoár, tak Rap'n'roll, ale i Epilog, aby to dohromady dalo novou kombinaci.

Jste pořád peneři?

Orion: Víceméně.

A co to znamená, jak to chápete vy po tolika letech?

Orion: To je třeba to, že třeba jedeš z ruky do huby, že prostě neřešíš ty prachy, nechceš si nahrabat co nejvíc. Samozřejmě, když makáš, tak ty prachy jsou. A je to fajn, ale nejsou pro nás na prvním místě.

Na albu mě zaujaly skladby Na cestě a Pěsti ve tmě. Zdály se mi temnější, proto jsem se na to ptal.

Orion: Já bych neřekl temnější, spíš teskný. Protože život je i takovej. Naše album není temný, spíš je to takový realismus. Pocitově a emočně shrnutej do hudby.

Postupujete při práci jinak, když pracujete spolu a když děláte sóla?

Vladimir 518: Jo. Je to jiný. Máme mezi sebou absolutní demokracii, každá ta třetina má stejnou váhu. Často to vzniká skrze bolavej proces, kdy se ty tři ega musej někde prolnout, což samozřejmě nevychází vždycky, ale myslím si, že je to správnej proces, jak ty věci dělat.

A jak jste to dělali u desky Debut?

Vladimir 518: Tady je to specifický v tom, že jsme se poprvé v historii scházeli a psali u stolu, což jsme dřív nedělali. Myslím, že je to na ní dost slyšet, protože jednotlivé části textů na sebe líp reagují, je to víc semknutější.

Mike Trafik: To vlastně dělá tu chemii. Kdyby byla jedna ze složek dominantnější, tak to zní úplně jinak, nikdy se nedostanem k tomu, čemu my vnitřně říkáme PSH feeling. To je právě ten guláš uvařenej z těch tří ingrediencí.

Orione, ty jsi řekl, že to nadšení a štěstí z hudby je zpátky. Jak vypadalo to mezidobí, kdy jste společně nevydávali a třeba měli jen hostovačky nebo sólo věci? Proč to trvalo tak dlouho?Orion: Je to takové klišé, co teď řeknu, ale nějak to prostě muselo dozrát. Museli jsme v sobě dojít do bodu, že kluci podstoupí martyrium práce se mnou a že se k tomu nějak odhodláme. Všichni máme jiný životní aktivity, musí se to prolnout a to není úplně lehký a ne vždy, když se řekne „teď na to vlítnem“, tak se to musí povíst. Album muselo dozrát, tak snad nepřezrálo.

Jak bojujete s inovacemi? Máte nějaké metody, jak se dostat do kreativního módu?

Vladimir 518: To je obrovská otázka. Na jedné straně je dobré mít svoji chemii a vlastně se i opakovat, protože to je to, co seš ty, na druhé straně je dobrý dělat nějaký úkroky. Vzájemně jsme se analyzovali, od toho ta setkávání jsou, od toho jsou kamarádi, kteří ti řeknou „ty vole, tohle už jsi říkal“, nebo naopak „tohohle se chci chytit“. To je interakce mezi lidma, to u nás funguje. Deska není přehnaně ambiciózní, procházíme vzhledem ke svýmu věku a zkušenostem takovým anti-ego programem.