V Mauthausenu nutili příslušníci SS vězně k sebevraždám skokem pro vlastní pobavení. Věznili zde na 8 tisíc Čechů a Slováků

Nacisté se v posledních válečných měsících vehementně pokoušeli zničit důkazy o masovém vraždění a nelidských podmínkách, které panovaly v koncentračních táborech, jimž bylo přezdíváno „tábory smrti“. V mnoha případech se jim to, bohužel, skutečně podařilo.

To platí i pro rakouský Mauthausen, u něhož německé statistiky přiznávají, že jen mezi lety 1941–1945 zde zahynulo 4500 Čechů a Slováků. Mezi nimi i slavný písničkář Karel Hašler nebo bratr mého dědečka, Toník Lukáš, který byl v českém odboji.

Doporučeno

Místo, kde nacisté provedli nejhorší masakr druhé světové války a zabili desetitisíce lidí 19. července 2019 17:22

Pobyt v Mauthausenu oproti tomu přežil třeba známý lovec nacistů Simon Wiesenthal nebo jeden z nejznámějších spisovatelů zabývajících se holokaustem – Arnošt Lustig. A právě před tím, aby se taková tragédie ještě někdy opakovala, varuje mauthausenská prosba, vybídka či pokyn: Lidé, bděte!

Návrat nežádoucí

První vězni přišli do Mauthausenu z dalšího koncentračního tábora – Dachau. Bylo to jen pět měsíců po anšlusu Rakouska k německé Třetí říši, k němuž došlo 8. března 1938. Od té doby až do května 1945, kdy byl tábor osvobozen americkou armádou, zde bylo vězněno přibližně 190 000 osob, jak informuje server Holocaust.cz.

Většina z nich pocházela ze Sovětského svazu a Maďarska. Pobývaly zde ale také početné skupiny Němců, Rakušanů, Francouzů, Italů, Jugoslávců a Španělů – správa SS registrovala vězně z celkem 40 zemí. Od května 1944 sem byli ve velkém dopravováni maďarští Židé, kteří měli vůbec nejmenší šance na přežití.

Doporučeno

Rozříznutá ústa a tělo na kusy jsou znakem nejbrutálnější vraždy minulého století. Případ Černé Dahlie šokuje dodnes 20. září 2019 16:05

Do roku 1943 sem ale byli deportováni především političtí a ideologičtí odpůrci Říše, k nimž patřil i bratr mého dědečka, který zde zemřel na úplavici. U těchto jedinců byl „návrat nežádoucí“, což ukazovalo zařazení do III. kategorie koncentračních táborů, kam Mauthausen a pobočný tábor Gusen spadaly.

V těchto místech panovaly ty nejtvrdší podmínky a úmrtnost byla jednou z nejvyšších. V Mauthausenu, Gusenu a dalších pobočných táborech přišlo za období kolem druhé světové války o život nejméně 90 000 vězňů (ve skutečnosti to mohlo být mnohem více, což nemůžeme potvrdit, protože nacisté zničili důkazy) a polovina z nich v posledních 4 měsících před osvobozením.

Schody smrti a stěna parašutistů – smutné připomínky utrpení a ponižování

Právě v posledních měsících nacistického běsnění totiž funkce Mauthausenu začínala pracovat na stále vyšší a vyšší obrátky. Řady vězňů se od nežádoucích politických a ideologických živlů začaly rozšiřovat o všechny nežádoucí, mezi nimiž vynikali zejména Židé. Tábor, který byl zřízen v blízkosti kamenolomu Wiener Graben (Vídeňský hřbitov), kde se těžila žula, se totiž velmi rychle začal z pracovního tábora měnit na tábor likvidační.

Většina vězňů byla k nuceným pracím zprvu nasazena právě v kamenolomu, za což řada z nich zaplatila životem. Příčinou úmrtí nebyla jen těžká práce v nelidských podmínkách – nedostatek odpočinku, potravy, vody, lékařské péče – ale také týrání ze strany SS.

K vraždění docházelo zejména na neblaze proslulých mauthausenských schodech, kterým se přezdívá „schody smrti“. Jsou neskutečně příkré, dlouhé a spojují kamenolom s táborem. Zubožení věznění po nich chodili, na zádech nosili až 50kilové žulové kvádry (což bylo většinou více, než sami vážili) a museli čelit posměškům, urážkám a týrání ze strany SS, jak píše ČT24.

Mauthausenské schody smrti mají svou obdobu v českém Jáchymově. Těm se říkalo „schody hrůzy“ a jsou památkou na jáchymovské tábory nucených prací. V 50. letech 20. století spojovaly tábor Svornost s dolem Svornost, kde se těžila uranová ruda. Stejně jako mauthausenské schodiště překonávalo i to jáchymovské výškový rozdíl 70 m.

Vyhráno ale neměl ani ten, komu se po schodech smrti podařilo vyjít až nahoru. Hned vedle schodů se totiž nachází tzv. „stěna parašutistů“, odkud nechávali pro potěchu a zábavu SS skákat vězně dolů, kde je čekala jistá smrt. Říkali jim „parašutisté“ a když byli v obzvláště dobrém rozmaru, dali jim do ruky místo padáku deštník.

Aby se člověk vyvaroval budoucích chyb, musí znát historii

Z historie se přitom můžeme poučit jen tehdy, když ji budeme znát. A jak mohou lidé bdít, jak nabádá zmiňovaná památeční deska, když se připomínky nacistických hrůz upravují a ničí? V Mauthausenu a přilehlých táborech byly ubity, zastřeleny, zplynovány a usmrceny injekcí či zmrznutím tisíce vězňů. Jen v plynové komoře hlavního tábora nalezlo v oparu plynu cyklonu B smrt přinejmenším 10 200 z nich. Ta mohla najednou pojmout až 120 osob. Plynem se zabíjelo i v autě, které fungovalo jako pojízdná plynová komora a pendlovalo mezi Mauthausenem a Gusenem.

Vykořisťování prací, které SS provádělo na bezbranných vězních, nemělo obdoby. Vězni museli vykonávat nucené práce u stavebních firem na stavbách výrobních dílen nebo i přímo ve výrobě. Od konce roku 1943 budovali především podzemní výrobní závody, kde byli chráněni před bombardováním, což nacistům zaručilo, že práce nebude narušena ani zvraty ve válce. Z toho důvodu došlo k rozšíření pobočného tábora Gusen a vybudování dalších pobočných jednotek Ebensee, Melk a Steyr.

Hlavní tábor Mauthausen tak v druhé polovině války přejímal funkci administrativní centrály, odkud byli vězni přidělováni a odkud se vraceli na smrt, když již nebyli schopni pracovat. Ve všech dřívějších pobočných táborech můžeš dnes navštívit výstavy věnující se historii těchto hrůzyplných míst.

Doporučeno

Poslední evropská genocida proběhla před 24 lety. Životem za ni zaplatilo 8 tisíc lidí 25. července 2019 18:32

Jak vypadá Mathausen dnes?

Koncentrační tábor Mauthausen byl americkými bojovými jednotkami osvobozen 5. května roku 1945. Památník, který dnes stojí na jeho místě, se svým vzhledem od původní podoby tábora dosti liší. A to i přesto, že ze zástavby tábora tak, jak fungoval během druhé světové války, zůstalo mnohé zachováno.

Po osvobození tábor několik měsíců fungoval jako ubikace sovětských vojáků, kteří jej poté předali Rakouské republice. Ta se zavázala zřídit zde památník, čemuž dostála a provoz Veřejného Památníku Mauthausen zahájila již pouhé 4 roky po skončení druhé světové války, tedy v roce 1949. Od té doby zde řada zemí a skupiny obětí vystavěly památníky.

Během přestavby na památník došlo v Mauthausenu k demontování většiny vězeňských bloků, budov SS a provozního zařízení v kamenolomu. Projít si můžeš celý areál, vstup je zdarma. Ve středisku pro návštěvníky dostaneš mapku s plánkem a základními informacemi i popisem toho, co můžeš v areálu vidět.

Za poplatek si můžeš zakoupit audio průvodce v domácím jazyce. V táboře tě čeká celkem 24 stanovišť, u nichž jsou vždy zapsány patřičné informace pojednávající o jeho historii. Jediným přístupem dovnitř byla vstupní brána, která dosud stojí na svém místě.

Po vstupu uvidíš zeď nářků, kde byli příchozí vězni často poprvé vystaveni týrání ze strany SS. Najdeš zde apellplatz, kam museli vězni každý den dvakrát nebo třikrát nastupovat k přepočítávání, a který museli také urovnávat válcovacím strojem (což samozřejmě pro podvyživeného člověka nebyla lehká práce).

Doporučeno

Pojídali své přátele, aby přežili: Ragbyový tým, který ztroskotal v Andách se musel uchýlit ke kanibalismu 13. října 2019 8:00

Jsou zde k vidění také zbytky barákových bloků 6–11, kde mělo být umístěno 300 vězňů, ve skutečnosti se jich ale do každého z nich často muselo vejít až 2000. V přízemí a sklepení bývalého nemocničního revíru, který sloužil k léčení privilegovaných vězňů, se od 60. let nachází muzeum propojené s místností jmen, místností s pecemi krematoria a také s místem, kde byla plynová komora.

V areálu uvidíš i řadu dalších budov, jako je kuchyně, prádelna nebo bunkr, táborové vězení. Všude panuje smutné ticho, v němž se skrývá křiv tisíců umučených a zavražděných a které vysílá své otázky a žal k nebi. A když začne pršet, můžeš se ptát, zda se nejedná o slzy nešťastníků, kteří zde trpěli pro krutost jedné ideologie…