Proč je použití blackface a slova „ni**a“ u bělochů naprosto nevhodné?
Když v březnu předloňského roku vylezl v soutěži Tvoje tvář má známý hlas na pódium Martin Dejdar převlečený za slavného r'n'b zpěváka The Weeknda, vystoupení vzbudilo poprask. Zatímco porota a diváci se jeho imitačnímu výkonu smála a líbil se jim, jiní ho hodnotili jako rasistický.
Český herec měl totiž obličej zabarven do hněda, aby před publikem působil více jako Afroameričan. Tuto samou soutěžní taktiku představili v jiných částech i další herci – například Jan Révai napodobující jamajskou reggae kapelu Inner Circle, Hana Holišová jako Beyoncé nebo Petr Rychlý, který si hrál na Louise Armstronga.
Jde jen o neškodnou zábavu, mohli by říct zastánci této show, kteří nevhodnost blackface nevnímají. Nejenže by ale nevkusná forma vystoupení urazila samotné interprety, uráží celou afroamerickou kulturu, protože se dotýká děsivé kapitoly z historie, se kterou se společnost vypořádává dodnes.
Jakékoli přebarvování barvy kůže je rasistické. Není nic mezi tím, i kdyby to komukoli přišlo sebezábavnější.
Vyobrazení blackface – obličej nabarvený tmavší barvou, než je přirozený pigment, s případným přemalováním rtů na pevnější a přehnané, je zakořeněno v mnoho let starém rasismu. Pochází dob minstrelských představení, což byly potulné kabarety se značně pokleslým programem.
Jak píše CNN, už ve svých začátcích v 19. století jezdili bělošští performeři po Spojených státech a Anglii a karikovali černochy, kteří tehdy ještě jako otroci pracovali na jižanských plantážích. Obličej si barvili páleným korkem nebo čistidlem na boty a Afroameričany vyobrazovali jako hloupé a líné bytosti.
Černošskou komunitu takovýmto způsobem zesměšňovali a tím více si upevňovali „bílou nadřazenost“ a přehlíželi hrůzy otroctví. Naopak otroctví podporovali, protože z etnika dělali nesvéprávné figurky. Vzniká kult o nadřazenosti bílého muže. Vystoupení byl obvykle jediný způsob, jak se společnost s Afroameričany aktivně setkávala.
O historii blackface píše do detailu Národní muzeum pro studium afroamerické kultury. Podle nich tito performeři zkreslili rysy a kulturu Afroameričanů, včetně jejich vzhledu, jazyka, tance a charakteru. Podporováním těchto toxických stereotypů pasovali „bělost“ jako privilegovaný standard, jediný, který je v tehdejší společnosti přípustný.
Vystoupení byla zvlášť oblíbená během Občanské války, kdy se rasové střety nejvíce vyostřily a vznikl spor o tom, zda má, či nemá být v USA zrušeno otroctví. To se následně i stalo. Podle History.com posloužil němý film Zrození národa z roku 1915 jako nástroj k rekrutování členů Ku-Klux-Klanu.
