Smrt Jana Opletala a jeho následný pohřeb znamenaly v roce 1939 protest proti nacistickému Německu, o padesát let později zase vzdor proti režimu socialistickému.
Víš, na základě které události se zrodila sametová revoluce? Datum jejího rozpoutání se pojí s uctěním hrdinského činu předválečných studentů, který se odehrál ve stejný den desítky let předtím. V roce 1989 to bylo totiž 50 let od doby, kdy prošel pražskými ulicemi smuteční průvod s tělem Jana Opletala, studenta, jehož život byl zmařen během oslav vzniku československého státu německou kulkou. Hitler tehdy zareagoval uzavřením českých vysokých škol na tři léta. Ten den vešel do dějin jako Mezinárodní den studentstva.
Za pár dní si připomeneme 30. výročí sametové revoluce, která v roce 1989 nenásilnou formou položila komunistický režim. Po krvavém potlačení pokojné manifestace studentů 17. listopadu 1989 v Praze na Národní třídě se na náměstích setkávaly stovky tisíc lidí. Doslova v průběhu pár týdnů porazili režim, který vládl dlouhá desetiletí tvrdou rukou a omezoval své obyvatelstvo. Sametová revoluce přinesla svobodu do všech oblastí života v Česku.
V Refresheru jsme se rozhodli napsat sérii článků, které ti tuto významnou událost lépe přiblíží. Podíváme se ale i na nesvobodu, která revoluci předcházela a na to, jak se společnost za 30 let změnila.
Rok 1939 byl pro Československou republiku posledním možným rokem vzdoru před druhou světovou válkou, kdy po následném zklamání z demobilizace vojska, jež mělo chránit hranice před nacistickým Německem, následovalo nejprve územní rozštěpení a postoupení Sudet, a následné zbavení svrchovanosti jednoho z nejrozvinutějších a nejbohatších států té doby.
Začalo to rokem 1938, konkrétně 29. zářím 1938, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda. Mobilizace nařízená proti úmluvě prezidentem Edvardem Benešem byla na nátlak mocností rozpuštěna, Sudety a Těšínsko byly připojeny k západním sousedům, a tak zbytek Československa mohl akorát čekat, jak s ním bude naloženo. V březnu 1939 proto mohl Adolf Hitler se svými jednotkami nerušeně vplout do země, ve které vyhlásil protektorát.
Čas plynul a evidentní mocichtivost Adolfa Hitlera už nemohly světové mocnosti přehlížet ani nuceně. Dne 1. září 1939 začali totiž nacisté útočit na Polsko. „Právě začala válka, takže jsme byli v nejisté situaci,” komentuje pro REFRESHER protektorátní situaci historik Vojenského historického ústavu Prokop Tomek. I přes tuto skutečnost se zorganizovala 28. října 1939 první oslava vzniku Československého státu po anektování českých zemí. Slovensko už v té době mělo vlastní Slovenský štát.
Skupina německých studentů z Prahy jde pozdravit Adolfa Hitlera
Svátek 28. října byl ale nacistickou okupací zakázán. Desetitisíce lidí se i přesto rozhodli jej oslavit. „Demonstrace 28. října byly občanské. Byl to první státní svátek po vzniku protektorátu, v Praze byl každodenní provoz všedního dne. Lidé byli ozdobeni trikolórami, ve svátečních šatech s černými páskami. Někde se nepracovalo, výuka byla kratší,” vykresluje tehdejší situaci Tomek. Atmosféra prý byla vskutku vlastenecká. Těchto oslav se samozřejmě zúčastnili i vysokoškolští studenti, avšak neorganizovaně a mezi ostatními.
Slavilo se všude, nejen v Praze. Například v Brně se studenti také nedostavili na přednášky, na venkově si vznik samostatného státu připomínali lidé většinou v klidu. Situace byla klidná i v hlavním městě, dokud se demonstranti nezačali kupit. Provolávala se vlastenecká hesla a zpívaly národní písně, což provokovalo hlavně německou civilní menšinu. Odpoledne tudíž začalo docházet ke střetům.
Bezpečnostní aparát vzal tedy za své a proti protestujícím zasáhl. Objevila se i ostrá střelba. „Za střelbou do demonstrantů nestály pouze policejní či ozbrojené složky, ale i němečtí civilisté, němečtí důstojníci a příslušníci gestapa nebo němečtí studenti. Situace si vyžádala třináct postřelených, patnáct jinak těžce raněných,” doplňuje historik. Gestapo ten den ještě zadrželo 400 osob, 83 osob zase omezila na svobodě protektorátní policie. Někteří z nich se z vězení dostali až v roce 1942.
Pekařský dělník Václav Sedláček
Bohužel, jeden postřelený zraněním podlehl na místě. Pekařský dělník Václav Sedláček naposledy vydechl při střelbě v Žitné ulici v Praze. Čech, původně narozený v Německu, se v roce 1933 přestěhoval s rodinou do Ústí nad Labem. Avšak po záběru pohraničí v říjnu 1938 byl nucen se přestěhovat do Prahy. Byl jedním z hrdých demonstrantů, za což dostal kulku přímo do srdce.
V ten moment padli v Žitné ulici k zemi lidé dva. Kromě Sedláčka, na kterého se postupem času zapomínalo, i student lékařské fakulty, Jan Opletal. Pětadvacetiletý protestující byl o půl sedmé večer vážně zraněn. Opletala, místopředsedu studentské samosprávy na Hlávkově koleji, ještě při vědomí převezli do nemocnice na Karlově náměstí, kde se jej okamžitě jali zachraňovat doktoři. Jan Opletal trpěl 14 dní. Dne 11. listopadu 1939 zemřel na následky střelného zranění, konkrétně podlehl zánětu pobřišnice.
Jan Opletal
Ten den velice vyděsil nacistické okupanty. Ve světě zrazeném kousku starého Československa tkvělo ještě cosi, o čemž se Adolf Hitler a Třetí říše domnívali, že bylo zadupáno podepsáním úmluvy v Mnichově. Jak zdůrazňuje Prokop Tomek, střety toho dne ukázaly trvající vlastenecký potenciál. Dokonce v momentě, kdy Češi věděli, co se děje v Polsku. Toto vnímala nacistická moc jako ohrožení svých zájmů, neloajalitu k Říši a jako výraz sympatie k jejím protivníkům.
Jestliže protesty 28. října 1939 nebyly studentské, o tom dalším se už jako o studentském mluvit musí. V den pražské části pohřbu Jana Opletala, 15. listopadu 1939, se tisíce studentů sešly, aby uctili jeho památku a zároveň symbolicky protestovali proti nastolenému režimu. „Začalo se u Hlávkovy koleje, pak rakev studenti přenesli na Albertov, odkud byla převezena na Masarykovo nádraží a odvezena do Nákla (vesnice na Hané, rodiště Opletala, pozn. red.), zde byl druhý den uložen do země,” popisuje Tomek. Pohřeb měl být klidným setkáním a ze začátku i byl. Nicméně, později se začaly hloučky studentů střetávat s policií. Začalo zatýkání.
Pohřeb Jana Opletala
„Asi 2500 studentů se shluklo na Karlově náměstí, na rohu Spálené a Pernštýna byl napaden a zraněn řidič K. H. Franka (Na vrcholu slávy jmenován německým ministrem pro Čechy a Moravu, SS-Obergruppenführer, po válce popraven za vyhlazení Lidic, pozn. red.). Zatýkání proběhlo i u právnické fakulty, kde byla další demonstrace se zpěvem hymny a národních písní. Spousta z nich byla zatčena a někteří byli vězněni několik let,” upřesňuje historik Vojenského historického ústavu. Další projev vlastenectví ze strany studentů se náramně hodil nacistům. Měli totiž důvod k zásahu proti české inteligenci, jež nebyla v dlouhodobém zájmu nacistů.
Karl Hermann Frank
Pohřeb Jana Opletala znamenal poslední masivní národní vzpouru proti okupantům až do konce války. Hitler nechal 17. listopadu 1939 jako odvetu uzavřít veškeré české vysoké školy na tři roky a dále nechal zatknout 1200 studentů, kteří byli převezeni do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Propuštěni byli až v rozmezí let 1942–1943. Devět hlavních představitelů pražských studentských organizací bylo exemplárně zastřeleno. Nehledě na to, že někteří z nich otevřeně s nacisty sympatizovali.
Jak už bylo zmíněno, nacisté se snažili veškerou inteligenci potlačit, tudíž ani nebylo jisté, jestli by se sled událostí odehrál jinak, pokud by se vůbec neprotestovalo. Okupantům se tedy hodila poslední vykřesaná jiskra naděje, kterou mohli použít proti českému národu a následně ji zadupat. Každopádně za pár let bylo studium vysokoškolákům znovu umožněno.
„Již v létě 1941 bylo přijato 35 studentů na německé školy. V roce 1942 byla založena Háchova nadace pro studium českých studentů na školách německých. Zájem nebyl zrovna malý, mělo jej 3500 studentů. Přijato jich však bylo pouze 380, již splňovali jisté atributy: museli umět dobře němcky, mít kladný vztah k říši, nebo být ‚rasově čistí‘,” dodává Tomek.
Události 17. listopadu 1939 zahýbaly celým světem. V roce 1941 při manifestační schůzce delegátů studentů ve Velké Británii pod záštitou Edvarda Beneše, byl během druhého výročí těchto podzimních událostí vyhlášen 17. listopad jako Mezinárodní den studenstva. Podle časopisu Student z ČVUT se tak jedná o jediný mezinárodní den, který má původ v naší zemi.
Edvard Beneš a T. G. Masaryk v Topoľčiankách, 1928
Po padesáti letech od nacistického násilí na studentech, 17. listopadu 1989, se povedlo českým studentům znovu zahýbat dějinami, když dali sbohem komunistickému režimu sametovou revolucí. „Tyto dva dny mají společné dvě věci: násilí na studentech a boj za svobodu,” uzavírá Tomek.
