David Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů nás seznámil s tím, jaká skupina se skrývá pod v poslední době často skloňovaným označením vlasovci.
Vlasovci sem, Vlasovci tam. Všude, kam se dneska podíváš, uvidíš roztržku mezi bývalým bulvárním novinářem a nyní starostou městské části Praha-Řeporyje Pavlem Novotným a nikým menším než Ruskou federací. A to kvůli takzvaným vlasovcům.
Respektive pomníku, který jim chce pražský starosta, jakožto výraz vděku za pomoc při osvobozování Prahy, postavit ve svém okrsku. O nevoli z ruské strany, která vyvrcholila starostovým přímým výstupem v ruské národní televizi Rossija 1, jsme tě už informovali. Přinesli jsme také zprávu, že Novotný poslal ne zrovna příjemný dopis samotnému Vladimíru Putinovi, že si „u sebe doma” postaví, co bude chtít.
Situace vyvolala obrovské vzrušení. Čechy to rozdělilo na dvě skupiny: ti, kteří Novotného podporují a souhlasí s ním, a ti, kteří by jej nejradši umlčeli. Každopádně, proč bychom měli vlasovcům stavět pomník a kdo to vlastně byl? „Jde o neformální, v zásadě nepřesné označení vojáků Ruské osvobozenecké armády či ROA tvořící za druhé světové války po boku Třetí říše antisovětskou sílu, čelící nástupu Rudé armády do hloubi Německa,“ uvádí pro REFRESHER na pravou míru historik David Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Generál Vlasov (vpravo) rozmlouvá s příslušníky Ruské osvobozenecké armády
Vlasovci měli kromě toho také na starost komunistické partyzány v Evropě a Sovětském svazu. Na konci války se takticky, kvůli jasným okolnostem, proti nacistům otočili a bojovali proti nim. „Byli jednou z obrovské množiny skupin sovětských občanů, kteří boj proti komunismu po boku Wehrmachtu pokládali za volbu menšího zla. Nejkorektnější bude mluvit o „Ozbrojených silách Výboru osvobození národů Ruska (KONR)," vysvětluje Svoboda.
Vznik vlasovců
Ruská osvobozenecká armáda se sbírala nějakou dobu. Pokusy ze strany nacistického Německa o vznik bojových jednotek, skládajících se ze sovětských občanů pro boj s Moskvou, začaly už někdy od roku 1942. Jako organizovaná bojová formace však vznikla až v listopadu 1944 společně s KONRem.
Vojáci se přidávali do této jednotky buď z opravdového přesvědčení nebo proto, že pracovali jako ostabeiteři (německé označení ruského, popřípadě východoevropského dělníka, který pracoval pro Říši během války, pozn. red.), strážní nebo v pořádkových oddílech, což byla práce podřadná. Pořád to bylo lepší než živořit v zajateckých táborech. Každopádně nábor do tohoto uskupení usnadnilo Stalinovo přesvědčení, že jakýkoliv voják, který se vzdá, je zrádce.
„V listopadu 1941 se svět mohl z jeho úst dozvědět, že nic jako sovětští zajatci neexistuje,
jsou jen zrádci. Postihovány byly i jejich rodiny. SSSR navíc nikdy nepodepsal ženevskou konvenci z roku 1929 o zacházení s válečnými zajatci, takže se vzdal právní ochrany vlastních vojáků v zajetí,“ říká Svoboda. Nestarání se o válečné zajatce se vůbec Hitlerovi hodilo, jelikož mohl některé ruské bojovníky umořit hladem nebo zplynovat.
Nastoupená jednotka ROA v německých uniformách (na paži nejbližšího vojáka je vidět armádní znak)
ROA však měla mezi sebou velké kaňky. Kromě normálních vojáků byli mezi nimi i zločinci nebo opravdoví sympatizanti s Nacisty. „Mezi formacemi, vynikla například RONA, Ruská osvobozenecká národní armáda, jež páchala po boku nacistů zvěrstva v okupovaném Bělorusku, poté,už jako 29. divize Waffen SS RONA, se dost neúspěšně podílela na pacifikaci Varšavského povstání v srpnu 1944." poznamenává odborník.
Asimilaci s takovými jednotkami s Vlasov bránil, každopádně na nátlak Němců ustoupil. „Celé množství drobných pomocných jednotek, které později splynuly s ROA, jinak rovněž pomáhalo bojovat v Evropě proti antifašistům, a jistě ne v rukavičkách. To ale z ROA nedělá zločinný subjekt. Chtěla být armádou osvobozeneckou, otvírající cestu k novému Rusku," míní.
Napravený komunista z donucení
Generál Vlasov, po němž byla titulována, jako po nejvyšším veliteli, celá armáda, tak zachránil tisíce sovětů před jistým utrpením. Ideologicky motivovaných k boji proti Stalinovi byla však pouze třetina. Kým byl tedy samotný Vlasov? Vážně byl tak zarytým antistalinistou?
Andrej Andrejevič Vlasov (1942)
„Vlasov je psychologickou hádankou. Jako mladý likvidoval protibolševická povstání, což mu množství kozáků za války připomnělo a nikdy si nezískal například důvěru většiny uvědomělých Ukrajinců. V letech stalinského teroru byl dokonce členem vojenského tribunálu v leningradské oblasti. Ve svých pozdějších provoláních na to zapomínal a stal se z něj tvrdý antikomunista,“ popisuje Svoboda generálův charakter.
Podle Svobody šlo tedy o zarytého komunistu, který byl zrazen tím, čemu nejvíc věřil. „Zřejmě byl zraněn ve svém narcismu, když se k němu Stalin po nezdaru, který Vlasov nezavinil, otočil zády jako k milionům dalších zajatců," dodává.
Účel protisovětské armády ze sovětů
Přestože se Ruská osvobozenecká armáda k bojům dostala, její první vojenské nasazení proběhlo až na jaře 1945. Můžeme tedy s klidem konstatovat, že to bylo s křížkem po funuse. Avšak smysl do budoucna to mělo. Někteří lidé si totiž nemysleli, že po konci druhé světové války se opravdu přestane bojovat. „Šlo o to udělat z ROA základnu budoucího protisovětského boje v třetí světové válce," líčí historik.
Není efektivnějšího boje, než když bojuje svůj proti svému. I my máme v historii takovou událost, podobně se například povedlo zatočit s husity. Mít ruskou alternativu k vítězící sovětské síle se prohrávajícím nacistům prostě hodilo. A ne jen jim. Počítalo se s tím, že ve třetí světové válce se postaví Západ proti Sovětskému svazu.
Generálové Vlasov (vlevo) a Žilenkov (druhý zleva) na jednání s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem (vpravo)
Svoboda hlouběji vysvětluje jejich účel: „Andrej Vlasov sám stanul v čele KONR, ztělesňujícího tuto ideu. Praha jako „slovanské" město byla zvolena právě z jeho iniciativy, aby událost měla správný zvuk. Na důrazu nabývalo heslo „Proti Hitlerovi, proti Stalinovi" a spravedlivého uspořádání mohl podle Vlasova dosáhnout až férový mír Německa bez nacistů s Ruskem bez bolševiků.“
Pražské povstání
Nyní tedy k samotnému jádru konfliktu. Vlasovci přitáhli na pomoc pražským povstalcům v momentě, kdy to vypadalo, že se nepovede. Přišli, přestože to Vlasov nepovažoval za smysluplné. Přemluvil ho totiž druhý v pořadí, generál Buňačenko, který doufal, že Praha bude po válce v americké sféře vlivu a vlasovci budou tím pádem zachráněni.
Pokud ti nebylo doposud jasné, proč zde hrají roli Řeporyje, tak věz, že zde jak Buňačenko tak Vlasov během osvobozování pobývali. Také zde byl s jistotou vydán 6. května rozkaz zasáhnout na straně povstalců. Svoboda by však paradoxně nepovažoval Řeporyje za významné. „K Praze ale začala směřovat 1. divize už od Suchomast u Berouna, takže rozhodnutí muselo padnout už zde," míní, „už cestou podle pamětníků vlasovci totiž provolávali, že jdou osvobodit Prahu, a srážky s Němci byly na denním pořádku."
Co se týká jiných částí republiky, vlasovci bojovali například i v jižních Čechách. „Z Rakouska se na sever vydala 2. divize ROA. Tady svedli s Němci menší boje a u Kaplic osvobodili transport vězňů,“ osvětluje odborník.
„Na tomto místě je uloženo 187 neznámých vojáků ROA a gen. Bojarskij a Šapovalov," je vyryto na pomníku masového hrobu bojovníků v pražských Olšanech
Česká národní rada však neuznala vlasovce jako spojeneckou sílu, což je donutilo odtáhnout do amerického zajetí. Oddíly však zachráněny nebyly, Američané odevzdali „zrádce Sovětského svazu“ Stalinovi, což vyústilo v krveprolití. „Masakry vlasovců prováděli Sověti už na našem území. Masový hrob na pražských Olšanech je ozdoben pomníkem, na nějž ale Rusové příliš hlasitě neupozorňují,“ zmiňuje pracovník ÚSTR.
Nutná nenávist
Tady už asi rozumíš tomu, proč je pomník vlasovcům v Praze problém. Jak říká David Svoboda, pro sovětský režim bylo nutností nenávidět vše, co se mu vzepřelo. Vlasov byl první v pořadí. Jeho osud vůbec nutí k zamyšlení v momentě, kdy mluvíme o Sovětech jako o kose Nacistů. „Proč bylo tolik sovětských občanů ochotno postavit se v samotném závěru války proti Rudé armádě po boku nenáviděného Německa?" ptá se historik.
Jak je tedy na vlasovce v Rusku pohlíženo? Jako na „zrádce, kteří měli navíc tu drzost přežít a postavit se posléze bolševikům na odpor." NKVD (tajná služba Sovětského svazu pozn. red.) měla velký zájem o to pochytat co nejvíce přeživších z nacistických lágrů a nucených prací a následně je zavřít. „Takto bylo po válce postiženo cca 1 800 000 bývalých sovětských zajatců, a s nimi i jejich rodiny," říká Svoboda.
Vlasovci a Pavel Novotný
Na otázku, jestli má Novotný právo stavět pomník vlasovcům, odpovídá historik vcelku jasně: „Řeporyje mají na svou iniciativu plné právo a Vlasovovým vojákům důstojná připomínka náleží. Ale co si budeme nalhávat, v návaznosti na vášně vybičované kolem Koněvova pomníku jde tak trochu o soutěž Naštvi svého Rusa." Sám by prý pomník vlasovcům postavit nechal. A přestože si podle něj za ten konflikt Rusové mohou sami, jelikož ho rozvířili, nemyslí si, že taková tahanice je nutná.
Novotného iniciativu podporuje, přestože z toho spíš cítí v první řadě zábavu. Pokud to tak není, je prý možné, že ho to bude stát víc, než převlékání do uniforem a výstupy v ruských politických debatách. „Chceme-li se už bavit o hrozbě z východu, nejsou to Putinovi protofašisté (prvotní fašističtí sympatizanti, pozn. red.), ale našinci, co by rádi naváděli jejich letadla na cíl. Najednou se všichni probrali v květnu pětačtyřicátého a bojují v 75 let staré válce, ačkoli Ukrajinci umírají ve válce s Ruskem dnes a denně nedaleko od nás," tvrdí.
Co z toho vyplyne
Jestli nás historie něco učí, tak je to to, že se neustále periodicky opakuje. Zeptali jsme se tedy, jestli ten pomník za eventuální problémy s Ruskou federací stojí a co by se z této situace mohlo vyvinout. Odpověď nás úplně neuklidnila. „Každá dobrá věc stojí za problémy. Ale jsou i důležitější a lepší věci, které pak stojí za problémy o to vážnější,“ odpovídá historik, „Estonci si roku 2007 odstraněním sochy rudoarmějce z centra Tallinnu vykoledovali masivní kybernetický útok. Něco mi říká, že nám se nestane nic."
