Jak vypadá situace ve Francii? Zeptali jsme se mladé Češky Jany, která 5 let sloužila u české armády a dnes už rok žije v Orléans kousek od Paříže.
Nový druh koronaviru SARS-CoV-2 se dále šíří Evropou, která je nyní epicentrem nákazy. Na starém kontinentu už nemoci podlehlo přes 3 tisíce osob, přesto však lidé v některých zemích tuto hrozbu neberou vážně a nechrání se, čímž ohrožují jak sebe, tak i ostatní. Jednou z těchto zemí je i Francie, kde už rok žije mladá Češka Jana Alexová, kterou jsme se rozhodli oslovit na rozhovor.
Jana v minulosti sloužila pět let v české armádě, poté se přestěhovala do Orléans kousek od Paříže, kde nyní žije s francouzským přítelem, který u armády stále slouží. Její maminka pracuje v brněnské nemocnici, kde s pacienty, kteří jsou nakažení koronavirem, přichází do kontaktu. Závažnost situace si Jana dobře uvědomuje, v jejím okolí však koronavirus nikdo neřeší.
Na svém instagramovém profilu se nedávno podělila o zkušenost, kdy ve snaze obstarat si roušku obešla tři tamní lékárny, ani v jedné jí však nepomohli. Ne že by totiž roušky byly vyprodané, ale lékárny je nikdy ani neprodávaly. Nejen o tom jsme si s Janou popovídali.
- Co následovalo, když si v lékárně řekla o roušku
- Jak vypadá situace v tamních obchodech
- Jestli má strach
- V čem by si Francouzi měli vzít od Čechů příklad
- O mamince, která pracuje jako zdravotní sestřička v brněnské nemocnici
Mohla bys popsat, jak situace ve Francii vypadá? Říkala jsi, že se ti prodavačky v lékárně dokonce smály, když sis chtěla koupit roušku…
Ano a podobných zážitků mám víc, nebyly to jenom prodavačky. Vůbec by mě nenapadlo, že to bude takto komplikovaná věc a že budou v lékárně takto reagovat. Myslela jsem si, že paní za pultem vytáhne respirátory a dá mi na výběr, ale místo toho si s úsměvem vyměnila udivené pohledy se zákaznicí vedle a obě se na mě podívaly, proč bych měla chtít roušku.
Výživová poradkyně Petra: Před koronavirem tě zázvor či vitamín C neochrání
14. března 2020 9:43
Když tady jde člověk do obchodu, tak nikdo nemá roušku, opravdu nikdo. Lékárny měly být už dávno zásobené, ale zásobené nejsou. Byla jsem dnes znovu v lékárně a řekli mi, že roušky nejsou a hlavně ani nikdy nebyly. To mě tu hrozně překvapilo a hrozně mě to mrzí, protože ty křížky jsou tu vysoké.
Jaké jsi na to video měla reakce? Ozvali se ti další lidi s podobnou zkušeností?
V reakci na to video mi psal například jeden kamarád, že se minulý týden vrátil z mise v Africe a byl právě s francouzskými vojáky, kteří prý vypadali, že vůbec neví, co se děje ve světě ani že tu je nějaký koronavirus. A tím mi jenom podpořil můj podhled na to, co se tady děje.
Když si dám kolem úst aspoň šálu, tak na mě zvláštně civí.
Dostala jsem zprávu i on kamarádky, která je taky z Česka a teď žije na jihu Francie. Ta si také myslí, že jsou ve Francii lidé nezodpovědní a opatření v Česku považuje za správné.
Jak to vypadá v obchodech s potravinami? Nosí se roušky aspoň tam?
V jednom nákupním centru zaměřeném na ovoce a zeleninu stál pán, který kontroloval, kolik lidí v obchodě je, což je fajn. Ale ani prodavačky tam neměly roušku a opravdu ani nikdo jiný. Může to být i z důvodu, že se v lékárnách neprodávají, ale i tak si lidi přes pusu nedávají nic. Nechrání se ani starší.
Přítelův tatínek je řidič autobusu veřejné dopravy, která funguje bez omezení. Včera nám volal, že má teplotu a bolest hlavy, nicméně řídí pořád dál, ale roušku ani rukavice nemá. Některé prodavačky mají aspoň rukavice, ale nikdo nemá roušku. Teda kromě lékárny, tam nemají ani ty rukavice.
Přijde mi to hrozně nefér. Česko je sice menší národ, ale dokáže se semknout a spolupracovat, tady to bohužel tak není. Je mi to líto. Když si dám kolem úst aspoň šálu, tak na mě zvláštně civí.
V Česku lidi řeší nedostatek roušek tím, že si je šijí sami. Neviděla jsi i u někoho ve Francii, že by si ji taky vyrobil sám?
Absolutně ne. Lidi o tom vůbec nepřemýšlí. Když kolem sebe nikoho s rouškou nevidí, tak je ani nenapadne si nějakou vyrobit.
Francouzi karanténu vnímají jako prázdniny.
Myslíš si, že tu hrozbu začnou brát někdy lidi ve Francii vážně?
Myslím si, že ne. Kdy jindy by se tím měli víc zabývat, když ne právě teď? Dneska je docela pozdě na nějakou reakci a řekla bych, že i já jsem do té lékárny v pondělí už přišla poměrně pozdě.
Většina lidí sice karanténní opatření respektuje, Francouzi jsou ale hodně pracovití a workoholičtí, takže karanténu vnímají teď spíše jako prázdniny, kdy mají čas na sebe. Já osobně to vnímám jako velký problém, ale ostatní to berou prostě jako volno.
Jak se k tomu staví tvůj přítel? Bere tu hrozbu vážně, nebo ne?
Spíš ne. Ale jsem hrozně ráda za to, že mě respektuje, že jsem se k tomu postavila takhle. Jen když mi řekl, že ty roušky v práci mají a mohl mi donést, tak jsem se divila, kde vlastně žiju. Ve Francii je sice zdravotnictví na dobré úrovni, ale mám pocit, že lidi jsou tu tak o 5 let dozadu. Je to jiný národ a mají jinou mentalitu.
Je to tu zvláštní, lidi se na ten problém dívají úplně jinak. Bylo by podle mě dobré zavést stejné pokuty za porušení karantény a nenošení roušek jako v Česku.
Tvůj přítel pracuje u armády, platí u něj v práci nějaké zvláštní opatření? Musí třeba povinně nosit respirátory?
Ne. Dneska byl zrovna na střelbách, tak jsem se ho ptala, ale nikdo neměl roušku v jídelně ani nikde jinde, přitom v práci měli pozitivní nález. Jeden z kolegů přítele přišel, sedl si k počítači, nebylo mu dobře a říkal, že má jen normální teplotu. Tak mu zavolali z ošetřovny, aby okamžitě přišel na testy a výsledky měl pozitivní. Opatření vůči ostatním ale žádné nebylo.
Máš strach, nebo se tam cítíš bezpečně?
Strach nemám. Jsem teď doma, protože momentálně pracuji jako zemědělkyně na poli a dostali jsme 15denní pauzu. Kdybych ale pracovala jinde, třeba v restauraci, tak bych se bála. Restaurace a podniky se totiž zavřely teprve nedávno, ale to už podle mě bylo hodně pozdě.
U nás lidi v panice nabíhali do obchodů a vykupovali všechno trvanlivé zboží, dělo se to i ve Francii?
To se tady vůbec nedělo. V lékárně sice nebylo málo lidí, ale kupovali si jen běžné léky. Když jsem šla do normálního obchodu, tak tam nic nechybělo. Bylo vidět, že zákazníci berou trochu víc těstoviny a regál byl ze čtvrtky prázdný, ale zdaleka nic vykoupeno nebylo. Něco podobného jako v Česku se tady vůbec nestalo.
Chybí mi tu lidskost, kterou cítím víc v Česku. Nejsou tu k sobě tak vstřícní a hrozně mě to mrzí. Nejsou tolik ochotní pomáhat. V tom by si Francouzi měli vzít příklad od Čechů.
Kde přesně ve Francii žiješ a jak dlouho?
Žiju už rok v Orléans, to je kousek od Paříže, kde to může být jinak, protože je to velké turistické město, tak tam tomu věnují pozornost snad víc. Pravidla tam budou asi budou přísnější, ale Orléans je taková malá Paříž a mělo by to tu fungovat stejně. Ale nefunguje. A samozřejmě jsou tu puberťácí, kteří, když se řekne „nechoďte ven“, tak chodí ven a shlukují se před obchody.
Chybí mi tu lidskost, kterou cítím víc v Česku. Nejsou tu k sobě tak vstřícní a hrozně mě to mrzí. Nejsou tolik ochotní pomáhat. V tom by si Francouzi měli vzít příklad od Čechů.
Rodinu máš celou v České republice? Jak to tu zvládají?
Ano, všichni jsou v Česku a jsou zdraví. Největší strach mám jen o maminku, která s tím koronavirem jako zdravotní sestřička přichází do kontaktu. Jinak mám babičky a dědečky na vesnicích, kam teď vnoučata mají pro jistotu zákaz. Bratranci a sestřenice jim chodí na nákup.
Jsem hrozně ráda za to, jak se Češi postavili k tomu problému. Nechci vychvalovat českou vládu, ale chci vychvalovat národ, jak se za sebe lidi postavili.
A situaci v Česku sleduješ?
Ano a na Česko jsem hrdá, protože jsem byla 5 let u armády v Praze a mám informace, že vojáci pomáhají ty roušky šít a snaží se pomáhat.
Moje maminka slouží v Brně v nemocnici u sv. Anny, která má sloužit lidem s koronavirem. Přicházejí jim pořád noví pacienti a její oddělení by se mělo zaměřit na koronavirus. Zdravotní sestřičky by měly mít zkoušky speciálních obleků, ve kterých pak mají pracovat.
Chtěla bys něco Čechům vzkázat?
Jsem hrozně ráda za to, jak se Češi postavili k tomu problému. Nechci vychvalovat českou vládu, ale chci vychvalovat národ, jak se za sebe lidi postavili. I malýma krůčkama pomáhají s vyřešením celé situace. Já jsem tady ve Francie úplně sama s tímto názorem, takže Česko by na sebe mělo být pyšné.
