Michal Sadílek, talentovaný fotbalista předního týmu první nizozemské ligy, je momentálně v karanténě ve svém bytě v Nizozemsku. Probrali jsme s ním letošní sezónu a proč se ještě vlastně nevrátil domů.
Společná snaha vymýtit největšího strašáka posledních dnů, nový koronavirus SARS-CoV-2, nemá obdoby nejen v rámci České republiky, ale celosvětově. Kdy naposledy se dokázal spojit celý svět proti společné hrozbě? Dejme stranou války nebo ekonomické cíle, nikdy nic nespojí lidi tak jako neviditelná nákaza a strach o vlastní přežití. Posledním takovým velkým pojítkem byl snad virus HIV, respektive Španělská chřipka, a to už bylo poměrně dávno.
Jak to tak bývá, někdo pomáhá, protože musí a někdo zase proto, že chce. V případě Michala Sadílka to byla ta druhá možnost. Mladý reprezentant, hrající vrcholový fotbal v nizozemském PSV, na sebe v posledních dnech upozornil výzvou na Instagramu. Nechal se slyšet, že by rád s nákazou Covid-19 pomohl alespoň finančně, a že mu mají lidé posílat tipy, kam investovat. A co slíbil, to dodržel.
Do Česka poslal sta tisíce korun tam, kam uznal za vhodné. Jeho peníze alespoň na chvíli pomohly ulevit vypjaté situaci. Sám je přitom v izolaci ve svém bytě v Nizozemsku a na cestu domů, k rodině, to úplně nevypadá. V rozhovoru pro REFRESHER se rozpovídal o tom, jak se se situací vyrovnává, jestli se ještě chystá pomáhat, jaká byla jeho letošní sezóna a jak světová pandemie zamává s fotbalem.
Ty ses na Instagramu nechal slyšet, že chceš v boji proti koronaviru přispět nějakou finanční částkou. Nakonec jsi rozdělil 500 tisíc korun mezi nemocnici v Uherském Hradišti a ještě nedávno uzavřeným Uničovem. Proč ses rozhodl poslat peníze zrovna sem?
Za mě rozhodlo asi srdce. Hradiště kvůli tomu, jelikož je to město, kde jsem se narodil. Dokonce jsem se v té nemocnici i narodil. Znám tam spoustu lidí. Je to tak specifický region! Mám k němu unikátní vztah, vždy se tam rád vracím. A když tam jsem, tak si to strašně užívám. Lidi jsou tam šťastní, mají radost ze života, všichni se znají skoro se všemi. A každému doporučuji, jestli chtějí někam po republice vyrazit, tak Slovácko je jasná volba.
Navíc tam mám svou rodinu. V hradišťské nemocnici dělá teta sestřičku, takže jsem s ní v kontaktu. Sama říkala, že ta situace tam prý dobrá není, což ovlivnilo mé rozhodování. Město Uničov proto, jelikož byli v karanténě, která už je naštěstí uvolněna. Také tam mám velkou část rodiny. A když jsem byl v kontaktu se sestřenicí, která tam žije, a s městem, tak mi řekli, že se mají špatně, a že pomalu nemají ani látky, ze kterých by ušili roušky. Vím, že je to špatná situace pro všechny. Kdybych mohl, pomohl bych rád všem.
Přesto, nerozhodoval ses ještě mezi jinými městy a institucemi?
S přítelkyní jsme se ještě bavili ještě o laboratoři Tilia, jak jim to testování zakázali a pak to povolili. Ona měla radost, že by to mohl být nějaký zlom. Tak jsem si řekl, že by bylo fajn je podpořit, nicméně jsem si to nakonec rozmyslel a udělal to takto.
Máš v plánu ještě pomáhat takto dál?
Tak uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Určitě neříkám, že ne. Jsem otevřený různé pomoci. Teď jsem rád, že peníze přišly v pořádku, a že se s nimi už pracuje. Byl bych ale samozřejmě nejraději, kdyby další pomoc nebyla potřeba.
Pro tebe charita obecně není španělskou vesnicí. Představil bys čtenářům, co je Výzva borců?
Výzva borců je projekt, ve kterém se draží dresy různých sportovních osobností. Začalo to v prosinci 2018, kdy jsme si sedli s Markem Jurákem, tiskovým mluvčím 1. FC Slovácko. On měl tehdy v hlavě nějakou myšlenku a psal mi, že by se o tom chtěl se mnou pobavit. Marek je úplně super člověk, několik let sám pomáhá, kde to jde. Posílá věci na charitu, dnes pomáhá ve skupině Dobrovolně proti koronaviru Uherské Hradiště, která vyrábí roušky pro všechny v okolí města.
Je to člověk se srdcem na správném místě, jeho projekt mě zaujal. Tehdy jsme se ale bavili pouze o pomoci Matýskovi, který má rakovinu, a momentálně prodělává chemoterapie. Napadlo nás, že bychom pro něj mohli vydražit dresy a různé cennosti. Prvním byl dres Matouše Trmala, což je brankář Slovácka a reprezentace do 21 let, druhým byl ten můj.
Musím říct, že mi pomohlo, že byl u týmu Mark van Bommel. Vzal si mě z dorostu až do A týmu a dal mi šanci. Dá se říct, že jsem od té doby u prvního týmu zůstal.
A začal se vytvářet řetěz. Nominují se další hráči, a zrovna v březnu jsme měli v plánu dražit dres jednoho „borce” z NHL. Probíhá to tak, že každý hráč nebo člověk, který něco draží, si může vybrat osobu nebo instituci či nadační fond, kam peníze poputují. Ale kvůli této situaci to není možné. Snad to hned spustíme, až se to uklidní.
Netušil jsem, že Výzva povoluje i crossover mezi sporty. Zatím jsem tam viděl pouze fotbalisty.
To měla být právě první dražba, kde se mělo přejít na jiný sport.
Prozradíš, co to je za hokejistu?
Je to jedna z velkých hvězd NHL. Domnívám se, že ti, kteří to sledují, tak asi vědí. Nicméně jméno bych ještě zmiňovat nechtěl. Není to oficiální. A vzhledem k situaci nemůžeme přesně říct, kdy to bude.
Matýsek bojující s rakovinou a Michal Sadílek (zleva)
Dobře, teď k tobě. Jak bys vlastně zhodnotil sám sebe v letošní sezóně? Začal jsi v áčku PSV Eindhoven, hrál jsi Evropskou ligu, pak jsi ze sestavy vypadl kvůli zranění…
No, tak když do toho započítám i minulou sezónu, tak během ní jsem si v týmu vybudoval nějaké postavení a už jsem nakoukl do hlavní soutěže a celého dění. Když přicházela nová sezóna, tak jsem si řekl, že by bylo pěkné, kdybych odehrál víc minut než v té minulé. Což se taky povedlo, odehrál jsem dvakrát více minut. Akorát jsem to všechno odehrál na levém obránci, když jsem střední záložník.
Když to ale vezmu obecně, zkušenosti to byly k nezaplacení. Evropská liga, velké zápasy, Ajax Amsterdam, AZ Alkmaar. Tyto zápasy jsem mohl odehrát v základní sestavě. Hodně si toho cením, i když bych byl radši, kdybych to odehrál na jiném postu.
Čili ty toho levého obránce pouze vyplňuješ?
Oni k nám na začátku sezóny přišli dva noví leví obránci, protože do Manchesteru City odešel Angeliño. Trenérovi do herního stylu ale asi nezapadli, tak tam v generálce zkoušel mě. A asi jsem se mu tam tak zalíbil, když mě využíval i na další zápasy. Vypadl jsem až kvůli zranění. Pak jsem se do toho vrátil, a nakonec jsem se zranil znovu. Od té doby jsem nehrál, až na přelomu února a března jsem dvakrát nastoupil za juniorku. Pak se soutěž odložila.
Myslíš, že tě klub už bere jako plnohodnotného člena prvního týmu?
Jo, tak to jsem. Minulou zimu mě přeřadili do Áčka, normálně se v kabině převlékám a jsem zde oficiálním hráčem. Prodloužili se mnou i smlouvu, takže to byl další signál, že mi věří a že se mnou počítají do budoucna. Hezké gesto, hrozně si toho vážím.
No, ale ta cesta do základní 11 předního týmu Eredevisie byla asi trnitá…
To určitě. Akorát musím zase říct, že mi pomohlo, že byl u týmu Mark van Bommel. Že si mě vzal z dorostu až do A týmu a dal mi šanci na tréninkovém soustředění. Dá se říct, že jsem od té doby u toho týmu zůstal. Sbíral jsem zkušenosti ve druhé lize za juniorku, chodíval jsem na lavičku.
Šance potom přišla na konci září 2018, kdy jsem odehrál pohárové utkání. V prosinci pak přišly tři zápasy, které mi leží v paměti: premiéra v nizozemské lize, premiéra v Lize mistrů a premiérový gól. Všechno v prosinci 2018. Od té doby jsem cítil, že se mnou počítají a že mě berou jako hráče, na kterého se mohou spolehnout a kterému věří.
Když už se vracíme zpátky v čase, mohl bys zmínit, kdy ti fotbal poprvé zkřížil cestu?
Když mi bylo pět. Měl jsem zrovna narozeniny, a rodiče mě vzali na utkání do Uherského Ostrohu, odkud pocházím. Za Uherský Ostroh ještě hrával i brácha (Lukáš Sadílek, momentálně záložník 1. FC Slovácko, pozn. red.). Tehdy to bylo moje první a zároveň poslední utkání za Ostroh, následně jsem přešel do Ostrožské Nové Vsi, což je sousední vesnice, kde si nás s bráchou vzal pod křídla náš děda. Tam jsme hráli nějakou dobu.
Brácha po dvou nebo třech letech odešel do Slovácka, já jsem v týmu ještě zůstal. Do Slovácka jsem odešel později. Dá se říct, že mi brácha vyšlapal takovou cestičku. Určitě byl pro mě prvním vzorem. V šestnácti následně přišel přestup ze Slovácka do PSV, kde jsem doteď.
Malý talent
Kdy sis uvědomil, že by ses fotbalem mohl živit?
Já to ještě takto neberu, že se tím živím. Beru to tak, že mě to baví, a že to chci dělat do té doby, dokud mě to bude naplňovat. Pokud si za to vydělám nějaké peníze, tak budu jenom rád. První smlouvu jsem ale dostal už v patnácti ve Slovácku. Tehdy jsem si řekl, že je super dělat něco, co mě baví celý život. A ještě za to ty peníze dostanu. Je to příjemné. Každý, kdo dělá něco, co ho baví a dostává za to peníze, nemůže být šťastnější. Každopádně tehdy to nebyly nějaké velké peníze.
To následné hostování s opcí v PSV taky nebyly extra peníze, ale prostě měl jsem chuť dokázat, že něco umím. Zahraničí bylo vždycky můj cíl. Když jsem v televizi sledoval Ligu mistrů, mistrovství světa nebo Evropy a ty velké hráče, říkal jsem si, že by bylo hezké někdy stát na jejich místě. Po roce v PSV mě klub koupil, dostal jsem už dobrou smlouvu, kde ty peníze značí, že bych si z nich mohl něco koupit nebo je ušetřit.
Každopádně tohle je u mě až na druhém místě. Hlavně, že jsem teď zdravý. To zranění, co jsem měl, bylo nepříjemné. Jsem rád, že zase můžu dělat to, co mě vždycky naplňovalo.
Oficiálně je uvedeno, že se do prvního června bude hrát liga bez diváků. Takže do té doby se soutěž bude zkoušet dohrát. Osobně si ale myslím, že to není možné. Zdraví by mělo být na prvním místě.
Mimochodem, co máš vystudováno za školu?
Momentálně jsem ještě na střední škole.
A co studuješ?
Ekonomické lyceum. Dálkově. Mám školu, která mi to umožňuje dělat přes Skype a internet. Za to jsem rád, že mi takto vychází vstříc. Je to hodně specializovaná škola na zahraniční studenty, kteří nemají možnost chodit prezenčně. Je super, že taková škola v České republice existuje.
Po přestupu ses do Nizozemska následně přestěhoval. Jak se tam žije?
Musím říct, že dobře, lidé jsou příjemní. Jsou ochotní pomoct, když se chováš slušně. Neměl jsem žádný problém. Štěstí také bylo to, že jsem až do 18 let bydlel u nizozemské rodiny, která mi taky dala hodně. Rady, tipy, jak se chovat v nizozemské společnosti. Doteď je mi to k užitku, když občas přiletí přítelkyně nebo rodina. Jsem ve všem zaběhlý a cítím se tu jako doma.
Umíš nizozemsky?
Ano, už umím. Ten první půlrok jsem se učil fotbalové slovíčka. Následně jsme měli problém s vyučujícími, tak to docela trvalo, ale během následujícího roku jsem se naučil plynule a v pohodě se dorozumím.
Zápas mezi Slováckem a slovenským Trenčínem, v akci Michal Sadílek
Pohodu ale celosvětově kazí koronavirus, který se na konci února dostal i do Nizozemska. Jaká je zde situace?
Já tady mám ty aktuální čísla otevřená. Každý den, ve dvě hodiny, se vydávají nové údaje. Během dne zemřelo 175 pacientů. Dvojnásobek, co včera. K dnešnímu dni (31. března pozn. red.) je oficiálně 12 a půl tisíce nakažených. To číslo bude ale asi vyšší, že jo. A 1039 mrtvých. Takže to není žádná sláva.
Jak ses o koronaviru dozvěděl?
Já namátkou projíždím různé informační kanály na českém internetu. A dozvěděl jsem se, že uvalili karanténu na město Wu-chan. Tehdy jsem zpozorněl. Ale zase, Čína? Tam se děje milion věcí za den a někdy to nedojde nejen do Evropy, ale ani do těch bližších států. Postupem času, jak začaly případy narůstat, jsem se o to začal zajímat víc.
A jak to dorazilo do Evropy, tak jsem řešil, jak by to mohlo vypadat v následujících dnech. Co bych mohl udělat, abych se nějak zabezpečil. Jestli můžu k někomu přijet, respektive někdo ke mně, jak by to vypadalo, kdyby zničehonic začali zavírat hranice… Začaly se řešit tyto věci. No a fotbal šel samozřejmě stranou, začaly se odkládat různé zápasy a bylo to nepříjemné.
Já jsem si říkal, jestli ses úplně poprvé nedozvěděl o koronaviru třeba od klubu.
To právě vůbec.
Když jsme ještě normálně trénovali, přestože se o viru vědělo, tak jsme zrovna využívali mládežnickou stranu akademie. Na druhý den jsme zjistili, že je ta akademie uzavřená. Bylo tam asi 40 nemocných. A to jak zaměstnanců, tak hráčů.
Jak teda nakonec PSV zareagovalo?
Klub na to reagoval až v momentě, kdy to bylo v Evropě rozsáhlejším problémem. Nizozemský fotbalový svaz nejprve zrušil zápasy v regionu okolo Eindhovenu, v provincii Severní Brabantsko. Momentálně je zde nejvíc nakažených. Ale zápasy na severu u Amsterdamu se měly normálně odehrát.
Během dne ale přišel zlom, a zrušili zápasy i tady. Počty pak nabývaly hrozivých čísel. Od toho zákazu jsme měli snad jeden nebo dva tréninky. Zakázali nám všechna sportoviště. Dostali jsme se vlastně do situace, ve které jsme až do teď.
Pro fotbalistu je březen klasické jarní pracovní období. Přestože ale nebudete hrát, jste v klubech vázaní smlouvou. Už ti z klubu přišla nějaká opatření, jak bude v nastalé situaci postupovat? Budou vám třeba snižovat platy?
Ze začátku nám řekli, jak se chovat. Nebavit se z lidmi, které neznáme, trávit většinu času doma. Dostali jsme i individuální plány. Jednou týdně máme na klubu kondiční testy, během nichž se sejdeme s doktorem a kondičním trenérem. Trenéři jsou ve své kanceláři a k nim na různé časy chodí trojice hráčů. Takže jsme tam v pěti lidech. Pak se vypravíme do lesa a děláme různé běhy, abychom se udržovali. Taky po nás chtějí zpětné vazby, aby věděli, jestli plány plníme, nebo ne.
Co se týká dalších opatření od klubu, jestli nám budou snižovat platy, tak žádnou zprávu nemám. Myslím, že v následujících dnech by měla vyjít zpráva, jestli se soutěž přeruší nebo zruší celkově. Oficiálně je totiž uvedeno, že se do prvního června bude hrát bez diváků. Takže do té doby by se měly hrát zápasy za zavřenými dveřmi a liga se bude zkoušet dohrát.
Osobně si ale myslím, že to není možné. Zdraví by mělo být na prvním místě, a když se vyjde na ten trávník, tak většina hráčů bude tu situaci stejně mít v hlavách. Nedokážu si představit hru, ve které se zavede pravidlo, že se hráči musí od sebe držet alespoň metr a půl, když i v obchodě musíš mít takový rozestup.
Sadílek v akci za PSV Eindhoven
To by bylo složitější.
To by bylo složitější, navíc prostě nevíš. Je tam dvacet dva hráčů na malém hřišti. Chodí se do osobních kontaktů a nevíš, s kým je protihráč v kontaktu, s kým se navštěvuje. Je to hodně riskantní a mohlo by to být nebezpečné nejen pro hráče, ale i pro jejich rodiny.
Nechystal ses odjet kvůli nákaze do Čech?
(smích) Chystal. Chystám se podvědomě, ale čekám na oficiální prohlášení. A když nám vedení dá zprávu, že můžeme odjet, tak hned nasednu do auta a jedu.
Nebudeš čekat na nějaké oficiálně vypravené letadlo vládou?
Ne, vůbec. Všechno radši sám, abych omezil rizika.
Jinak to tam ale momentálně docela zvládáš, ne?
Ale jo. Hodně spím. Hráváme s kámoši do noci na Playstationu, takže se i pobavíme. Když je sranda, tak na to na nějakou chvíli zapomeneme. Pak plním ten individuální plán, což trvá zhruba dvě hodiny denně. Situace mě taky donutila dělat něco do školy. Musím i vařit, což není něco, co bych vyhledával, ale zrovna je to nezbytné. Takže dělám věci, kterými se tak nějak odreaguji.
Když jdu nakoupit a mám roušku nebo něco takového na sobě, tak se lidé zaráží a dívají se na mě. Nechci říct, že se smějí, ale tak nějak se usmívají. Je to divné.
Kromě tebe hrají v Nizozemsku ještě další fotbaloví krajánci, konkrétně Václav Černý, Tomáš Necid nebo Tomáš Hájek. Byli jste teď kvůli této situaci v kontaktu?
Byl jsem v kontaktu s Tomášem Necidem. Protože mě zajímalo, jak to v klubu má. V Den Haagu, kde hraje, mu povolení odjet do Česka dali. Takže jsem to pak hned řešil s klubem, jestli mě taky neuvolní, když pustili z jiného nizozemského klubu hráče do své země. Například i Juventus Turín propustil své hráče.
V Juventusu měli i potvrzenou nákazu.
Jo, snad dva hráči byli nakažení. Takže člověk na to myslí, že by chtěl odjet zpátky domů. Bylo by dobré tuto dobu prožívat s rodinou kolem sebe a ne tisíc kilometrů od sebe. Ale je to život, vybral jsem si tuhle cestu, tak musím nést i nějaké „následky”. Jsem zaměstnanec klubu.
A ve vašem klubu se nějaká nákaza potvrdila?
Ne. Vím akorát o tom, že když jsme ještě normálně trénovali, přestože se o viru vědělo, tak jsme zrovna využívali mládežnickou stranu akademie. Což je asi sto metrů od našeho tréninkového centra. Trénovali jsme hodinu a půl úplně normálně. Na druhý den jsme zjistili, že je ta akademie uzavřená. Zjistilo se, že tam bylo asi 40 nemocných. A to jak zaměstnanců, tak dětí, jakože hráčů.
To byla docela nepříjemná zpráva. Přemýšleli jsme o tom, jestli má cenu takhle trénovat a riskovat. Za pár dní se uzavřelo i naše centrum. Každopádně nemám zprávy o nikom z prvního týmu, že by byl nakažený.
Máš povědomí o tom, jak je na tom právě teď tvá rodina? Voláš domů často?
Jsem s nimi v kontaktu každý den. Že by se u nás dělo něco neobvyklého, tak to ne. Přeji všem, aby byli zdraví, a doufám, že to tak bude. Musím to zaklepat.
A máš i přehled o tom, jaká opatření se dějí v České republice?
Mám, sleduji to. Aktualizuji skoro každou hodinu zprávy. Myslím, že mám dobrý přehled o tom, jak to probíhá, a jsem zastáncem toho, aby to tak bylo v každé zemi. Samozřejmě pokud je to možné. Myslím, že se Česko vydalo správnou cestou, a že se to šíření viru takto aspoň zpomalilo. Uvidí se v následujících dnech, jak to bude vypadat. Pokud to má ale někde přestat, tak Česko bude podle mého názoru první.
Takto tráví volný čas
Když je porovnáš s opatřeními v Nizozemsku, je to u nás o moc striktnější?
Rozhodně. Protože tady, že by byly povinné roušky, když se jde do obchodu, tak to vůbec. Až před pár dny vyšla zpráva, že se má udržovat rozestup jeden a půl metru. Všem přišly SMS. Zavírají se tu také různé obchody, ale pořád to není tak jak doma.
Není povoleno chodit pouze do obchodu nebo do práce, tady ještě tři dny nazpátek byli ještě všichni na pláži a v parcích. Docela mě to zarazilo, lidi to moc nerespektují. Čekám ale další opatření. Čísla nelžou, pořád to narůstá.
Ty ale s rouškou po venku chodíš.
Ano, i když jdu běhat, tak mám kuklu nebo pokrývku úst a nosu. Když jdu nakoupit a mám něco takového na sobě, tak se lidé zaráží a dívají se na mě. Nechci říct, že se smějí, ale tak nějak se usmívají. Je to divné. Netěší mě to, že to někteří ignorují. Nebo ignorují, oni nic neignorují, protože tady ta opatření prostě nejsou.
Český internet byl zahlcen tipy a triky, jak si ušít vlastní roušku. Zkoušel jsi to?
Ne. Naposledy, kdy jsem zkoušel šít, tak to bylo ve druhé třídě na základní škole a nic z toho si nepamatuju. (smích)
Takže sis stihl v předstihu všechno nakoupit?
Já jsem si objednal respirátor. Pak jsem koupil ještě jedenáct roušek, když byly normálně dostupné. Tehdy to už v Česku bylo všechno povinné a hlavně toho byl nedostatek, tady jsme měli všeho dost. Pak mi ještě kamarád, který vyrábí roušky, ještě dvě vlastnoručně ušité poslal. Takže jsem měl docela štěstí.
Už jsme jej nakousli, nicméně jak bys stručně popsal svůj den v karanténě?
Budím se až kolem oběda, přeskakuji snídani. Pak, podle toho, jestli mám chuť, tak si jdu zaběhat nebo na rotoped, popřípadě si zacvičím. Následně si něco uvařím, zahraju Playstation, podívám se na něco do školy. Zavolám domů nebo přítelkyni. Ale nemám nic dané, dělám to tak, jak to přijde. Čas není teď nějak důležitý.
Je super, že jsi zmínil Playstation. Internetová komunita 433 uspořádala, kvůli zrušení všech fotbalových soutěží, tzv. Plán B, během nějž hrají profesionální fotbalisté hru FIFA proti sobě. Jedním z účinkujících je i český útočník Patrik Schick. Sleduješ ten turnaj?
Díval jsem se, jak hrál zápas proti Liamu Boycovi a vyhrál 2:1. Je to pěkné. V této situaci, když jsou všichni doma, tak stejně není moc co na výběr. Proto je super, že ten turnaj uspořádali.
Hraješ FIFU?
Zahraju si FIFU. Dříve jsem ji ale hrával častěji. Dneska si s kamarády a spoluhráči z reprezentace častěji zahrajeme Battlefield nebo Call of Duty.
No, právě jsem si říkal, že vzhledem k tomu, jak se Patrik Schick úspěšně v turnaji prezentuje, jestli by sis na něj troufnul?
Klidně bych si troufnul, ale nevím, jestli by byla možnost. FIFU si zahraju online i teď, ale jinak ty střílečky.
Ještě jsem si všiml, že jsi během svého domácího pobytu úspěšně zvládl #stayathomechallenge? Mohl bys přiblížit, o co v něm jde?
Tuto challenge taky vytvořila stránka 433. Jde o to, že se mělo takovým fotbalovým způsobem ukázat lidem, že mají zůstat doma. Že se dají dělat věci s míčem i v domácím prostředí. No a jak se to vyvíjelo, postupně se míč vyměnil za toaletní papír.
Člověk si má během něj umýt ruce, pak driblovat s papírem, a během toho si je tak nějak o sebe otřít. Až přestaneš nožičkovat, tak si musíš umýt ruce znova. Přišlo mi to fajn, byl jsem nominovaný, tak proč to neudělat. Nakonec to účel splnilo.
Už jsme probrali to, že koronavirus udělal sportu velkou čáru přes rozpočet. Co se týká fotbalu, tak bylo zrušeno například i Euro 2020. A i když je to pochopitelně mnohem menší ztráta než zmařené životy kvůli nákaze, přece jen to trochu zamrzí, ne?
Je to určitě škoda. Když to převedu na nás, s reprezentací do jednadvaceti let nás čekal důležitý zápas v Řecku, kde jsme mohli udělat další krok k postupu v kvalifikaci na mistrovství Evropy. Místo toho jsou všechny týmy v nejistotě, kdy bude další zápas.
Olympiáda je totiž taky odložená, a měla by být ve stejném termínu jako tyto turnaje. Nikdo neví, jak to bude vypadat. Sám jsem zvědavý. Snad už v té době bude všechno v pořádku.
To seniorské Euro jsem zmínil proto, jelikož jsi měl taky dost velkou šanci být na tento turnaj nominován.
To jo. Ale zase příští rok budu trochu zkušenější a šance bude zase větší. Ale člověk neví. Já jsem se nyní soustředil na jednadvacítku. Máme to dobře rozehráno, s dobrou partou, takže to mě mrzelo víc. V červnu bychom měli mít další reprezentační sraz, nicméně to vypadá, že asi taky padne. Další reprezentační přestávka je až v září.
Michal Sadílek plní svou reprezentační povinnost
Jaký dopad bude podle tebe mít pandemie koronaviru na světový fotbal?
Těžko takhle odhadovat. Všude čtu, že se budou prodlužovat přestupní termíny, soutěže se budou rozehrávat až v září nebo v srpnu. Určitý vliv na fotbal to mít bude, hrát se bude v kratším časovém sledu. Všechny ligy budou mít anglické týdny. S tím se pojí vyšší tempo, vyšší nároky nejen pro fotbalisty, ale i pro lidi do fotbalu zapojené. Bude to náročnější.
I v nejistých časech se na závěr zeptám, jak to máš s blízkou budoucností? Co budeš dělat?
Chci se udržet fit, abych do toho koloběhu mohl zase naskočit. Chci být zdravý, což přeju všem. Do roku 2022 mám smlouvu s PSV, takže se soustředím na svou práci. Od nové sezóny máme nového trenéra, takže to bude výzva pro všechny, nějak se ukázat. Musím pořád prokazovat své kvality a potvrdit, že můžu být součástí týmu.
