Do kin míří unikátní dokument, který by sis neměl nechat ujít.
Navzdory pandemii vstupuje do českých kin nový dokumentární film Králové videa. Prostřednictvím něj můžeš nahlédnout do dob, kdy neexistoval internet, streamovací služby a k hollywoodským filmům se člověk mohl dostat většinou jen pokoutným způsobem. Unikátní pohled do 80. a 90. let nabízí svědectví doby, kdy kolem naší země stály ostnaté dráty a vliv takzvané západní kultury byl nepřípustný. Právě to ale v lidech ještě více probouzelo chuť dostat se k zakázanému ovoci. Za zataženými žaluziemi si pustit Terminátora, Predátora nebo Hvězdné války.
Na kvalitě nezáleželo a problém s cizí řečí se řešil takzvaným rychlodabingem, kdy jeden člověk namlouval všechny postavy ve filmu. Vše bylo pod rouškou ilegality a motivace jednotlivců – pašeráků, dabérů či distributorů – byly různé. Pro někoho šlo o lásku k filmu, pro druhého o byznys. Nejčastěji v tom ale hrálo roli oboje.
Nejen to se dozvídáme z dokumentu Králové videa, který právě vstupuje do kin. Obraz doby je v něm vylíčen prostřednictvím řady tehdejších aktérů. Na tragikomickou dobu, kdy byl k hollywoodským filmům přístup oficiálně zapovězen, vzpomínají se směsí nostalgie a úlevy taková rychlodabérská jména jako Ondřej Hejma nebo Ondřej Neff, ale také bývalí pašeráci a distributoři ilegálních filmů.
Autoři dokumentu si na výběr respondentů nechali záležet. K natáčení přizvali dokonce i kriminalistu, který se na začátku 90. let podílel na potírání ilegálního trhu s filmy. V úsměvném příspěvku, který perfektně ilustruje doby minulé, se přiznává, že i on sledoval ilegální filmy s rychlodabingem, které paradoxně zároveň musel potírat.
A takových momentů má dokument Králové videa hned několik. Vzpomínky na časy, kdy se před televizí scházela i více než desítka lidí, aby si mohli vychutnat špatně nadabovaný film v příšerné kvalitě, jsou pro pamětníky nostalgií a pro mladou generaci připomínkou toho, že by si měla vážit svobodného přístupu ke kultuře. Ne vždy to bylo samozřejmostí.
Možná trochu překvapivě jsou Králové videa pro mladého člověka dobře srozumitelní. V úvodu se člověk sice poměrně snadno ztratí v záplavě „mluvících hlav“, ale postupně se dokument zklidní, zaměří na historky a prozkoumává jednotlivé etapy šíření ilegálních filmů na našem trhu. Ačkoli jsem popisovanou dobu na vlastní kůži nezažil, dokument mi ji dokázal přiblížit do takové míry, že jsem vnímal její nostalgické, ale i tragické poselství.
Z Králů videa je cítit nadšení autorů, kteří museli procházet hodiny a hodiny materiálů, aby z mozaiky příběhů, archivních snímků a vzpomínek sestavili srozumitelné a informacemi nabité dílo přibližující fenomén specifický pro státy bývalého východního bloku. Králové videa se ale nezastavují jen u rychlodabingu a v totalitě. Dokument se ve své druhé polovině přesouvá i do let krátce po Sametové revoluci, kdy si společnost a policie teprve zvykala na to, co je ve filmové branži autorský zákon a proč by se měl ctít.
Králové videa jsou tématicky trefou do černého. Prozkoumávají unikátní období naší historie, do kterého ještě nikdo takto komplexně nevešel a činí tak s nadšením, které je patrné už jen z množství materiálu, které museli nasbírat a jistě jen s těžkým srdcem selektovat, aby divákovi ukázali opravdu jen to podstatné a nejlepší.
Hlavní devízou dokumentu je, že je srozumitelný pro každého. Moje obavy, že půjde jen o okrajovou záležitost pro pamětníky, se ukázaly být zbytečné. Jako člověk, který tu dobu nezažil, jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací, historek a především jsem dostal možnost nahlédnout za oponu a vycítit, jaké motivace lidé tehdy měli k tomu, aby si zakázané filmy sháněli. Navíc jsem se to dozvěděl ve stravitelné stopáži a tempu.
Králové videa stojí za pozornost minimálně všem fanouškům filmu. Po lehce nepřehledném úvodu přichází informacemi a emocemi nasáklá podívaná, která člověku připomene, jakou tradici u nás má láska k filmu. Zároveň ale tvůrci nenasazují před objektiv černobílý filtr, nehrají jen na notu nostalgie a prostřednictvím aktérů filmu připouští, že významnou roli v masovosti rychlodabingu hrál i byznys. Černé peníze, touha po rychlém výdělku.
Do kin míří povinnost pro filmové fanoušky, kterou hodnotím osmi a půl body z deseti a připojuji výzvu: Běž do kina, dokud je to možné. Tvůrci si to zaslouží.
