S youtuberkou NotSoFunnyAny jsme si povídali o trendech v líčení, sebelásce, bodyshamingu, ale také o jejím podnikání.
Anežka Chudlíková, kterou znáš spíše jako NotSoFunnyAny, je jednou z nejúspěšnějších a nejinspirativnějších českých youtuberek. V našem rozhovoru se dozvíš, jak se jí podařilo rozjet úspěšný kosmetický brand, co si myslí o vlivu sociálních sítích na dnešní mládež a jak se staví k bodyshamingu.
Proč ses rozhodla začít natáčet videa na YouTube?
Začala jsem v době, kdy ještě natáčení videí nikdo nepovažoval za profesi, z níž můžeš vydělávat peníze. Vždy jsem byla trochu outsider a neměla jsem moc kamarádek, takže jsem s holkama moc nemohla sdílet svoje názory, což jsem si hrozně přála. Zároveň jsem vždy tak trochu vybočovala z řady a strašně jsem chtěla vyzkoušet to, co začínali dělat na YouTube i ostatní lidé.
Původně jsem měla blog, ale později jsem zjistila, že nemám úplně básnické střevo a psaní není moje silná stránka (smích). Jsem spíše přes vizuály, mám vystudovanou fotografii a tím pádem pro mě bylo jednodušší pracovat s kamerou, připravit si scénu atd. A protože jsem toužila po vztahu s lidmi přes internet, tak jsem do toho šla, což se povedlo.
Jsi jedna z nejúspěšnějších českých youtuberek, sleduje tě bezmála čtvrt milionu lidí. Proč myslíš že právě ty jsi tolik zaujala?
Jsem hodně autentická, nepoužívám žádné filtry a pamatuji si, že v začátcích skoro nikdo nechtěl přiznat, jak skutečně vypadá. I slavné make-up gurus začínaly natáčet videa s lehkou vrstvou make-upu, i když to nepřiznaly. A s tím se lidé nemohli ztotožnit, neboť oni bez make-upu vypadali jinak, a právě moje autentičnost, dělání obličejů a přiznání, že bez líčidel nejsem úplně pohledný člověk, ale když se namaluju, tak se se mnou dají dělat divy, tak to je to, co je bavilo a stále baví.
Pořád se vracím k tomu, že ukazuju normálnost versus make-up. Ano, je super umět se namalovat, ale zároveň je super umět vystoupit i bez těch líčidel. Normálnost je podle mě přesně to, co u mě lidi baví. Vědí, že nikomu nemažu med kolem úst a jdu rovnou k věci (smích).
Nikdy jsem nechtěla zapadat a uvědomuju si, že kdybych dělala standardní mainstream, tak mohu být čísly už dávno někde jinde.
Tvůj formát videí hodně připomíná tvorbu amerických beauty gurus. Proč ses rozhodla jít touto cestou?
To se přesně váže k tomu, že jsem byla takové divnodítě, ta černá ovce mezi ostatními spolužáky. Vybočovala jsem svými celorůžovými outfity, pak zase obdobím etno plátěných věcí a mamka mě vždy podporovala v tom, ať dělám a nosím to, co chci. Občas se sice stalo, že jsem přišla domů s pláčem, protože se mi ostatní spolužáci smáli, že jsem jiná, ale tento přístup ve mně zůstal a nyní se projevuje právě i v mé tvorbě.
Nikdy jsem nechtěla zapadat a uvědomuju si, že kdybych dělala standardní mainstream, tak mohu být čísly už dávno někde jinde. Kdybych byla víc obyčejná, kdybych dělala normální looky bez použití tolika barev, tak jsem sice úplně někde jinde, ale zároveň bych to nebyla já. Myslím, že na taková videa zde v Česku máme jiné lidi, které to fakt baví a já jsem prostě chtěla přijít s něčím jiným, barevnějším. Tvorba zahraničních youtuberek mě navíc vždy inspirovala a u nás mi chyběla, tak jsem se rozhodla jít touto cestou.
Chci mít videa vychytaná do posledního detailu, ale to je to moje postižení, že jsem ovlivněna studiem fotky. Když jsem se bavila s ostatními youtubery, tak mnoho z nich má scénu připravenou třeba za 10 minut, což nepochopím, protože už jenom příprava set upu mi zabere minimálně hodinu. Ale uznávám, že jsem perfekcionista, a tak trochu freak, protože to není úplně normální (smích).
Jak dlouho ti tedy trvá připravit, natočit a zpostprodukovat jedno video?
Nejjednodušší a nejrychlejší videa jsou ta povídací, ale i do nich se musím nějak namalovat a upravit, což mi zabere tak hodinu. Jinak mi to trvá tak 3–4 hodiny, záleží na tom, jak moc mi jde mluvení.
Pokud dělám make-up tutorial či halloweenské líčení, tak je to otázka třeba i 8 hodin. Kdybych to netočila, tak mi takový look zabere tak hoďku, ale tím, že potřebuji natočit close-upy, do toho mám stále nějaké technické kiksy, tak je to opravdu na celý den.
České ženy se strašně málo upravují a hodně se toho bojí.
Tvůj content je hodně zaměřen na make-up. Jaké chyby nejčastěji v tomto směru dělají české ženy?
To, že se nemalují (smích). České ženy se strašně málo upravují a hodně se toho bojí. Pořád říkám, že důležité je zkoušet a trénovat, a člověk brzy ten progres uvidí. Vím, že make-up je na jednu stranu povrchní věc, ale na druhou stranu to taky vnímám jako umělecké vyjádření a užívám si ten klid, kdy si sednu a mám čas sama na sebe. Je to taková sebeterapie a je škoda, že to české ženy zanedbávají, že se bojí vzít si červenou rtěnku a vyrazit do ulic.
U mladších generací je to už trochu jiné, ale ženy ve věku mojí mamky z toho mají opravdu strach, nechtějí zkoušet nic nového, a přitom nikdy není pozdě na to začít se v něčem zlepšovat, něco se učit, a to navíc v případě, kdy jde o náš vzhled a naše vyjádření. Takže strach je ta největší chyba, protože nějaké konkrétnější přešlapy, tím jsme si prošli asi všichni. Taky jsem nosila tenounké obočí, ale tenkrát to bylo vlastně trendy (smích).
Když jsme u těch trendů, tak mi prozraď, co poletí v tomto roce?
To by mě taky zajímalo (smích). Moje predikce jsou kruhy pod očima, které teď hodně letí v zahraničí. Ty holky nahodí full glam make-up a zároveň si hnědou konturou udělají kruhy pod očima, ale to je takový ten internetový trend.
Jinak myslím, že stále pofrčí klasika jako krásné, přirozené obočí, řasy a dobře vyživené rty. To je standard, který asi nikdy nevymizí. Taky cat eyes tu s námi určitě budou i nadále, ale co se těch šíleností týče, tak to je hodně spekulativní. Něco je dobré, ale to, že jednu dobu letělo nanášet si make-up paprikou, tak to mi přijde moc.
Kdo je tvojí inspirací v líčení?
NikkieTutorials, kterou sleduju už asi pět let a úplně ji zbožňuju. Desi Perkins, která si jede takový ten aesthetic styl, nude líčení, ale moc lidí ji nezná a samozřejmě James Charles, ten taky dělá úplně neuvěřitelné looky.
Hodně teď sleduji na Instagramu a TikToku menší influencerky, ale mám hroznou paměť na jména (smích). Je mi jedno, jestli dotyční mají 20 followerů nebo 10 milionů, hlavní je pro mě inspirace, kterou teď opravdu hodně čerpám na TikToku.
Také tam chodím pro inspiraci, jsem schopna před spaním swajpovat klidně i několik hodin.
Jooo (smích). TikTok strašně roste a myslím, že pokud něco nezačne Instagram brzy dělat, tak je to jeho konec. TikTok vládne světu, protože ti během pár sekund řekne i hodně podstatné věci. Teď jsem zrovna říkala příteli, že jsem se díky TikToku dozvěděla třeba deset fakt zásadních věcí, a to ne jenom co se líčení týče, ale objevila jsem tam třeba triky co dělat, aby člověka nebolela záda, co pomáhá proti bolesti hlavy atd.
Ale samozřejmě záleží, co si tam člověk udělá za bublinu. TikTok se za posledních několik měsíců hrozně posunul, mají ho všechny známé osobnosti ze světa, doktoři, vědci... je to takové number one mezi médii, které předává informace.
Myslím, že pro člověka, který veřejně vystupuje na sociálních sítích, je až nutnost, aby na TikToku byl. Kdo tam není, tak zaspává dobu a je důležité držet krok.
Ty sama jsi na TikToku dost aktivní, proč ses rozhodla si jej založit?
Tuhle platformu jsem používala už v době, kdy se ještě jmenovala Musically, ale tenkrát mi to nedávalo smysl. Pak se přejmenovala na TikTok, což byl opravdu takový cringe, ale tak v roce 2019 jsem viděla zprávy, že Will Smith, Ellen a další osobnosti jsou na TikToku, což jasně ukázalo, že se z něj stává regulérní platforma.
Zpočátku jsem měla obavy, že s tím vůbec neumím, že jsem na to už moc stará (smích), ale říkala jsem si, že nemůžu zaostat, že nechci zestárnout a chci si nechat svůj mladiství pohled na tyto věci. Tak jsem se hecla a znovu jsem si to stáhla. Nejprve jsem koukala, co tam frčí, že už není in natáčet se, jak zpomaleně tancuju, ale že ten trend je již jinde. Člověk se má pořád co učit, je to vážně super médium a myslím, že pro člověka, který veřejně vystupuje na sociálních sítích, je až nutnost, aby na TikToku byl. Kdo tam není, tak zaspává dobu a je důležité držet krok.
Vždyť on Instagram je takový gambling, kdy postneš fotku a čekáš na lajky. To je jako když zmáčkneš tlačítko a čekáš, co ti automat nadělí.
Nemáš pocit, že sociální sítě, v čele s TikTokem, negativně ovlivňují životy mladých?
Určitě ano, a právě proto, že jsem tvůrce, tak si musím hodně hlídat, kolik času na sociálních sítích strávím. Několik hodin denně na nich pracuji, ale to pak skončí a já na nich jsem i nadále jako klasický uživatel. Na sítích trávíme opravdu hodně času, čímž ztrácíme pojem o realitě. Mám pocit, že mladí lidé mají depky, špatné nálady a existenční krize právě proto, že vyrůstají v době, kdy jsou stále na telefonu.
Já jsem ještě z generace, kdy jsem netrávila čas na mobilu, ale venku na kole a ráda říkám, že kdo nemá jizvy na nohou, ten neměl dětství (smích). Ale to je o výchově, rodiče by měli vést děti k tomu, aby měly jiný pohled na svět a aby neviděly jenom sociální sítě a komunikaci přes mobil. Je důležité zachovat balanc, a to jak třeba v náboženství, tak v životě a vlastně všude. Cokoliv, co děláme v extrému, je podle mě hrozně nezdravé a o to víc, když se jedná internet.
Vždyť on Instagram je takový gambling, kdy postneš fotku a čekáš na lajky. To je jako když zmáčkneš tlačítko a čekáš, co ti automat nadělí. Jakmile nemáš dost lajků, tak máš depku a špatnou náladu. Když jich máš hodně, prožíváš euforii, začneš víc postovat atd. Je to začarovaný kruh a je důležité držet si trochu odstup. Jakmile ztratíš pojem o realitě, vidíš jenom fotky dokonalých věcí a lidí, tak tu appku vypneš a začneš přemýšlet o životě, že ten tvůj není tak dobrý, že nežiješ tak zajímavě, nemáš věci, co ostatní, nevypadáš jako oni, a to je opravdu hrozně těžké.
Dnešní mládež už ani nemá tolik koníčků. Pamatuju si, že jsem po škole chodila třeba na pět kroužků a neexistovalo pro mě, že bych nic nedělala, abych trávila hodiny a hodiny na mobilu. Sociální sítě jsou ale zase skvělé na předávání informací, má to prostě svoje pro i proti a je důležité najít ten balanc.
Tato generace to má vlastně hrozně těžké, neboť žije v přelomu, kdy my jsme mobily v dětství ještě neměli a oni jsou ti, kdo je už mají, takže teprve nyní se začínají ukazovat s tím spojené psychické problémy. Další generace si to už třeba zase bude uvědomovat a bude to mít jinak podchycené, ale dnešní mládež to odnáší nejhůř, neboť teprve díky ní budeme zjišťovat, jak moc ji sociální sítě ovlivňují.
Proto si myslím, že je důležité na sociálních sítích ukazovat i normálnost, protože když budeš sledovat nevhodné vzory a budeš se k nim přirovnávat, tak je to cesta do pekla. Každý si musíme najít někoho, kdo je nám třeba podobný, je nám inspirací a vzorem a zároveň je pro nás jeho život dosažitelný, ne toho, kdo je dokonalý, nikdy se mu nevyrovnáme a tím pádem nás to bude ničit. Pokud máš jinou postavu, jinou genetiku a budeš sledovat modelky Victoria's Secret, tak jasně že se budeš cítit blbě a budeš z toho mít mindráky. Je důležité umět si najít dobré vzory.
Obratem jsem dostala komentáře, že podporuju obézní lidi, a to jenom proto, že jsem se ukázala ve spodním prádle a dala jsem tam #midsize.
Teď jsi nakousla bodyshaming, který se v zahraničí hodně řeší, ale k nám to ještě nepřišlo. Myslíš, že se to změní?
Doufám, že ano. Mám zkušenosti, že my Češi máme rádi tu naši komfortní zónu a jakmile někdo přijde s něčím, co neznáme, tak reagujeme odmítavě. Když něco nyní frčí v cizině, tak my, než to přijmeme, tak uběhnou tři roky. Je to trošku smutné, ale považuji to za normální postup. Navíc my Češi nejdeme daleko pro sprosté slovo, takže se trochu spíše bojím o lidi, kteří s propagací této problematiky přijdou a nebudou zvyklí na negativní komentáře. A právě těmto lidem bych chtěla vzkázat, ať hlavně pokračují v tom, co dělají a nenechají se odradit hnusnými komentáři. Mně na začátku taky psali, že moje videa jsou strašná a že dělám hnusné make-upy. Taky jsem přemýšlela, že s tím přestanu, ale nenechala jsem se odradit a díky tomu jsem tam, kde jsem. Dělám sociální sítě, mám vlastní značku a mám se skvěle.
Co se bodyshamingu týče, i já sama jsem udělala několik fotek a videí, kde jsem ukázala svoje tělo. Postla jsem například fotku ve spodním prádle, kde jsem ukázala, jak tělo vypadá v naučené póze a jak vypadá, když člověk stojí naprosto normálně. Úplně každý člověk, i ta modelka, má úplně jinou postavu než takovou, co vidíme v časopisech. Je jedno, jestli máš o 5 kg víc nebo míň. Obratem jsem dostala komentáře, že podporuju obézní lidi, a to jenom proto, že jsem se ukázala ve spodním prádle a dala jsem tam #midsize. Také jsem byla nařčena z toho, že podporuju nezdravý životní styl. A to je přesně ono, ten člověk mě vůbec nezná, neví, že dvakrát týdně hraju tenis, že se snažím mít vyváženou stravu atd. Dřív jsem měla hodně nezdravý vztah k jídlu a až nyní jsem se naučila, že když si dám něco nezdravého, tak z toho nemusím mít špatný pocit.
Bohužel se vždy najde někdo, kdo má potřebu takto komentovat, jak kdo vypadá. V tomhle případě bylo ještě smutné, že ten komentující byl nějaký fitness trenér (smích). Myslím, že než v Česku přijmeme i holky, které mají nějaké to kilo navíc, tak to bude ještě dlouho trvat, tak dva tři roky. Ale slibuju, že v ukazování pravdy budu i nadále pokračovat.
Zmiňuješ, že ne vždy jsi měla zdravý přístup ke svému tělu. Co tě přimělo změnit pohled na sebe samu?
To nejdůležitější je nevnímat, co si o tobě myslí okolí. Když se jdeš namalovat nebo obléknout, tak tam vůbec nesmíš pustit tu myšlenku: ‚Co když je to moc? Co si o mně pomyslí ostatní?‘ Přesně to tě totiž bude držet zpátky. Byla nám dána nějaká tělesná schránka, se kterou budeme žít až do smrti a už ji prostě nezměníme. Musíš si umět vážit sama sebe a mít se ráda taková, jaká jsi. Život si máme užít, ne se neustále hlídat, jak vypadáme a co si o nás myslí okolí.
Slyšela jsem strašně dobrou věc, která to vystihuje: ‚To, jak vidíš naživo západ slunce, krásnej a barevnej, tak na mobilu nikdy nebude vypadat tak dobře, jako ve skutečnosti.‘ A tohle dělá telefon i nám. Vidíš se na fotce a vůbec si nevěříš, kdežto v realitě vypadáš úplně jinak, líp.
Uráží jenom nešťastný člověk, který nezná lásku, nebo je třeba šikanovaný a potřebuje si to někde vybít.
Všimla jsem si, že lidé pro nadávku nejdou daleko. Jak se vypořádáváš s negativní kritikou?
To je pravda, komentující si opravdu neberou servítky (smích). Musím říct, že negativní kritiku už po těch letech ani nevnímám. Ale já mám skvělé fanoušky, nikdy jsem nezažila hate jako hate. Co je ale blbé, že lidé na internetu začínají být hrozně přecitlivělí úplně na cokoliv. Tuhle jsem o svojí bombě do koupele řekla, že je na depku a hned se do mě jedna slečna pustila, že zlehčuju nemoci, poruchy, že to neberu vážně atd. Lidé se chytají slovíček, neboť ta bomba se tak reálně ani nejmenuje a je to pouze něco, co jsem řekla na svém Instagramu, protože má v sobě esenciální oleje, které fungují na takovou tu špatnou náladu.
Ale pořád si pamatuji, že nejtěžší byl první rok, když jsem začínala. Pokud si člověk moc nevěří, tak se jeho mozek bude automaticky soustředit na to špatné, a když ti z 200 lidí 10 napíše negativní komentář, tak tě samozřejmě bude trápit. Ale to už je za mnou a teď už to vůbec neřeším. Naučila jsem se dávat reflektor z toho špatného na to dobré a takhle by to měl dělat každý.
Co nechápu jsou urážlivé komentáře. Když se mi něco na internetu nebude líbit, tak to prostě skipnu, půjdu dál a nebudu nikoho kritizovat. Uráží jenom nešťastný člověk, který nezná lásku, nebo je třeba šikanovaný a potřebuje si to někde vybít. Pokud mu ten hate pomůže, tak prosím, ale vnímám to tak, že jde vesměs o zakomplexované a nešťastné lidi, kteří by na sobě potřebovali zapracovat.
Ty také ráda cestuješ a vím, že sis hodně pochvalovala Ameriku. Čím si tě získala?
Byla jsem třikrát v New Yorku a musím uznat, že poprvé když jsem tam přijela, tak jsem byla zhrozená a vůbec se mi tam nelíbilo. Pamatuju si, že jsem nechápala, co je to za trash město, protože všude byly odpadky, sirény, opravdu hnus. Ale pak jsem se do New Yorku úplně zamilovala kvůli lidem, protože mě baví to, jak se tam mísí kultury, jazyky a další. New York neberu jako Ameriku, nejsem si jistá, jestli by se mi stejně líbilo i na jiných místech, ale miluju ty možnosti tam.
Někomu třeba řekneš, že něco děláš a on se ti druhý den ozve, že to řekl svému kamarádovi, který zná zase někoho dalšího a propojí tě. Američani komunikují naprosto jiným způsobem než my v Česku. My jsme sice šikovní a pracovití, ale neumíme si podat pomocnou ruku. V USA je normální, že se s tebou někdo dá do řeči na přechodu, v obchodě nebo na ulici, což se mi hrozně líbí, ale podle mě je to částečně dáno i režimem, který u nás v Česku byl.
Ale musím říct, že v současné chvíli si hodně vážím toho, že žiju v Česku. Zdravotnický systém v USA je opravdu špatný a s tím vším, co se tam v roce 2020 dělo, si říkám, že se u nás máme opravdu dobře.
Kdybys měla tu možnost, odstěhovala by ses tam?
Líbilo by se mi, kdybych to měla tak půl na půl. Mít tam nějaký byt, kam člověk může kdykoliv přiletět, to by byla značka ideál. V těžkých časech, které nyní panují, si opravdu dobře uvědomuji výhody Česka.
Pojďme se pobavit o tvojí kosmetické značce. Proč jsi ji založila? Není kosmetický trh již přesycený?
Teď už ano (smích). Moje značka nyní slavila 3 roky od spuštění do prodeje a vlastně 4 roky, co jsem na ní začala pracovat. Tou dobou to bylo úplně jiné, teď už kosmetiku dělá pomalu každý druhý influencer a je toho opravdu tuna. Vlastnit kosmetickou značku byl důvod, proč jsem se sociálními sítěmi vůbec začala.
V čem je tvůj brand jiný?
Snažím se, aby všechny moje produkty byly výjimečné a chci, aby na nich bylo cítit, že je opravdu dělám já. Nemám továrnu, kde mi vyflusnou pět různých věcí a řeknou: ‚Hele vyber si‘. S první myšlenkou přicházím já, je to můj nápad a podle mě to jde na těch produktech vidět. Navíc jsme oproti ostatním značkám hodně malý brand, výrobnu mám u Čáslavi, většina věcí se dělá ručně, a to mě hrozně baví.
Zároveň si myslím, že i kdyby byl trh přesycený sebevíc, tak pokud bude produkt dobrý, tak se pro něj místo vždy najde. Ale je pravda, že kosmetiky je už hodně, a proto jsem udělala nové kategorie na mém e-shopu, kde mám nyní sekce beauty, spirit a aesthetic. Do spiritu jsem zařadila bomby do koupele a gely, které jsou pro takovou tu péči o mně samotnou, o moje tělo. A aesthetic, no tak tam uvidíme, co přijde.
Vyfoukla si mi další otázku, která se týkala plánů do budoucna (smích).
Jediné, co můžu prozradit je, že tento rok bude opravdu masakr. Jsem malá značka a pokud chci dělat věci dobře, tak nemůžu, co týden, launchovat nové produkty. Ale letos toho bude mnohem víc, všechno bude strašně super a musím říct, že být aktivní na sítích a zároveň dělat takový byznys, je opravdu hardcore. Moc lidí to neví, ale nové produkty je potřeba dělat s velkým předstihem. To, co řeším už od minulého května, bude vycházet až nyní, tedy po roce. Teď právě třeba plánuju příští Vánoce (smích). Je to crazy, ale hrozně mě to baví a jsem za to strašně moc ráda.
Víc bohužel prozradit nemůžu, protože se vždy snažím launche dělat takové tajemné a baví mě, jak to se mnou Any Babes prožívají a tipují, co dalšího to asi bude za produkt. Nerada bych je připravila o překvapení.
Přijde mi hloupé, abych si vybrala peníze a koupila si třeba drahou kabelku. Měla bych na chvíli radost a co pak.
Je tvůj hlavní zdroj obživy právě kosmetická značka? Nebo jsou to sociální sítě?
Mým osobním výdělkem jsou stoprocentně spolupráce a sociální sítě, protože si nechci z kosmetiky zatím nic vyplácet. Sice to krásně jede, stává se z ní plnohodnotná firma, ale náklady jsou hodně velké. Moje mamka mě naučila, že než se vybuduje firma, trvá to tři roky. Nyní jsme oslavili tři roky a musím potvrdit, že mamka měla pravdu. Ale mám filozofii, že je dobré peníze ve firmě nechat. Přijde mi hloupé, abych si vybrala peníze a koupila si třeba drahou kabelku. Měla bych na chvíli radost a co pak. Místo toho peníze nechám ve firmě, abych měla prostředky na nové produkty a tím, že toho chci letos dělat opravdu hodně, tak porostou samozřejmě i náklady.
Z kosmetiky jsem tedy neměla ještě ani jednu výplatu a pracuju zadarmo (smích). Naštěstí nejsem moc materialista a k životu potřebuji opravdu málo, udělá mi radost i úplná maličkost. Naopak bych řekla, že jsem hodně cílevědomá, a proto mi dělá radost, když vidím, že se ve firmě peníze točí. S tímhle přístupem může moje značka být za deset let úplně někde jinde a kdybych k tomu přistupovala jinak, tak by taky mohla jít časem do kytek. Firma mě hodně naučila byznysovému myšlení, kdy nad financemi přemýšlím už úplně jinak.
Podle čeho si vybíráš, s jakou značkou budeš spolupracovat?
Podle toho, zda to zapadá do mého contentu a jestli mě ten produkt jako takový vůbec baví. Pořád říkám, že je důležité nebrat každou kravinu jenom proto, že mi zaplatí. Teď už se to hodně vyselektovalo a mám své oblíbené značky, se kterými pracuji.
Teď mě třeba čeká pokračování s Durexem, což byla moje nejúspěšnější spolupráce, které jsem se ale ze začátku strašně bála. Nakonec se ukázalo, že pracovat s touto firmou je takový splněný sen. Durex mají super designy, vše mají skvěle propracované a zároveň se mi líbí jejich meaning, ta osvěta mladých lidí, která je strašně moc důležitá. Mladí lidé se kolikrát při sexu nechrání a podle mě je sakra důležité na to poukázat. I já mám mladší publikum, které mě sleduje, a proto jsem chtěla tohle poselství předat i jim.
Pokud mě osloví nějaká kosmetická značka, tak vybírám podle toho, aby nebyla testovaná na zvířatech. Před nedávnem mě zrovna zval Loreal na Fashion Week v Paříži a samozřejmě, že bych se tam ráda podívala, ale ne za cenu toho, že budu spolupracovat se značkou, které svoje produkty testuje na zvířatech. Mám svoje ultimáta a přes to nejede vlak.
Taky jsem si řekla, že chci pokračovat především v těch dlouhodobějších spolupracích, kdy už znám ten tým a baví mě, že mi nechávají celkem volnou ruku. Což je taky hodně důležité. Častokrát se mi stalo, že mě oslovila nějaká značka, kterou jsem měla ráda, ale její české zastoupení vůbec nerozumělo sociálním sítím a chtělo něco, co by vlastně vůbec nemělo chtít. Chci, aby značka viděla mojí dobře odvedenou práci, dobrý výsledek a aby ocenila moje zpracování. Největší radost mi udělá, když klientovi pošlu nápad, natočím video a on je úplně nadšený. Tuhle mě jeden klient pochválil, že moje video vypadá, jako by ho poslali z americké centrály, a to mi udělalo neskutečnou radost.
Už se ti někdy stalo, že bys propagovala něco, s čím jsi nebyla zas tak spokojená?
To se mi ještě nestalo, protože si věci nechávám poslat dopředu, testuji je a teprve poté se rozhodnu, zda chci navázat spolupráci. Měla jsem třeba spolupráci s proteiny, které jsem nejdříve půl roku zkoušela a teprve potom jsem je zpropagovala.
