Tomu, než si ženy mohly svobodně namalovat rty červenou barvou, předcházely tisíce let předsudků. Od svádění a klamavého vzezření trestaného jako čarodějnictví, až po filmové a pěvecké hvězdy. Kdy nastal obrat ve vnímání tohoto beauty trendu?
Jsou výrazné, sexy a krásné, dodávají sílu a chuť rebelovat. Kdo by řekl, že mála tuba rtěnky dokáže ženě dodat pořádnou dávku sebevědomí. Většina žen má dnes svobodu, co se výběru kosmetiky a beauty produktů týče, a po této malé pomůcce krásy sahá vždy, když to potřebuje.
- Kdo jako první nosil rtěnku
- Z čeho byly rtěnky v minulosti vyráběny
- Kdo proti tomuto trendu v minulosti nejvíce bojoval
- Proč byla někdy rtěnka hříchem
- Která anglická panovnice byla rebelka a rtěnku přes zákaz nosila
- Proč se kvůli rtěnce anulovala manželství či ženy trestaly
- Kdy nastal revoluční obrat a rtěnka už nebyla chápána pouze negativně
- Kdo vynalezl takové rtěnky, jaké známe dnes
- Jak díky rtěnce ženy bojovaly za svá práva a proti válce
- Jaké poselství se skrývá za malou tyčinkou v tubě
Nebylo to ale vždy tak. Na rtěnku existoval v minulosti zákon, někde ji zakazovali a někteří ji nenáviděli. Ve středověku červenou barvu církev považovala za znak ďábla a později připisovala červené rty prostitutkám. Kdy se udála beauty revoluce, kdo za ní stál, kde vlastně tento trend vznikl a kdo je otcem rtěnek se dočteš právě tady a teď.
Starověk a první královna krásy s červenými rty
Někteří historici tvrdí, že prvními lidmi, kteří si na rty nanášeli červenou barvu, byli Sumerové před 5 tisíci lety. Drtili nejrůznější drahokamy, zdobili si obličeje a činili tak muži i ženy. Jiní odborníci zase za vynálezce prototypu rtěnky uvádějí Egypťany. Nejvíce je přitom zmiňovaná Kleopatra (a po ní i Nefertiti) jako symbol dokonalé krásy té doby, která si červené rty zamilovala.
Snaha výše postavené „šlechty“ (stejně tak mužů i žen) odlišit se od běžného lidu tkvěla i v malování na obličej v okolí očí a rtů. Tehdejší ingredience na výrobu rtěnky byly směs červeného okru, karmínu, vosku nebo tuku.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
Naopak ve starověkém Řecku mohly mít červenou barvu na rtech pouze prostitutky. Dokonce jim hrozilo potrestání, kdyby červenou na rtech neměly. V těch dobách totiž platil zákon, který to přikazoval, protože by si jinak muži mohli ženy bez červených rtů splést s potencionálními dámami na vdávání. Paradoxně, „lehčí“ ženy té doby měly více práv než zbytek morálnějšího něžnějšího pohlaví. Přísady na výrobu zkrášlení však nebyly lákavé: červené barvivo, ovčí pot a trus krokodýla.
Relativně lepší pravidla platila v Římě. Díky červené barvě na rtech se rozlišovaly společenské třídy a hodnosti. Římané ji používali i přes nepříliš bezpečné příměsi, díky kterým červená barva vznikala. Toxické látky na rtech tak dávaly pojmu „polibek smrti“ doslovný význam.
Středověký hon na čarodějnice s rtěnkou
Temné období středověku nepřidalo rtěnkám na popularitě. Ženy s krvavými rty byly církví často označovány za čarodějnice posedlé démony. Červené rty byly totiž hříchem.
„V minulosti se často objevovaly obrázky ďáblů, kteří nanášeli rtěnku na ženy. Proto pokud ženy použily rtěnku, musely se jít mnohdy vyzpovídat,“ napsala ve své knize The Artifice of Beauty: A History and Practical Guide to Perfumes and Cosmetics autorka Sally Pointer.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
Renesance a rebelie samotné královny Alžběty I.
V 16. století církev stále odsuzovala rtěnku jako pekelné zlo. Anglická panovnice Alžběta I. ale na názor církve nedbala a sama hrdě karmínovou červenou na rtech nosila. Oddanost či posedlost červenými rty měla za následek víru v přímo magické schopnosti léčit a odvracet smrt.
Královna měla i vlastní recept na výrobu svého perfektního odstínu. Dokonalé barvy dosáhla pomocí kombinace karmínu, arabské gumy, vaječných bílků a fíkového mléka. Ironicky ale působí zjištění, že většina rtěnek té doby síly naopak lidi zbavovala: „Královna Alžběta I. si vyráběla vlastní barvy na rty, ale mnoho rtěnek té doby obsahovalo bílý pigment (olovnatou bělobu) vyrobený z olova. To by nositele pomalu otrávilo a znetvořilo, dokud by na otravu olovem nezemřel,“ tvrdí pro Bustle Gabriela Hernandez, autorka knihy Classic Beauty: The History of Make up.
Později kolem roku 1700 se i nadále bojovalo proti dnešnímu symbolu nezávislosti, krásy a sexappealu. Vyšel nový zákon, který zakazoval používání rtěnky ženám, a to hlavně v době před uzavřením manželství (během tzv. dvoření muže ženě). Důvod? Mělo jít totiž o klamavou a hříšnou vizáž ovlivňující mužský pohled na krásu ženy. Pokud by některou ženu s rtěnkou na rtech přistihli, manželství se dalo anulovat, popřípadě ženu čekal trest jako v době inkvizice a čarodějnic.
Viktoriánské období a rtěnka jako smyslný nástroj
Ačkoliv použití rtěnky v tomto období zůstávalo stále něčím nepřípustným, již koncem 19. století se o skandál na veřejnosti postarala francouzská herečka Sarah Bernhardt svojí notoricky známou závislostí na nanášení rtěnky na ulicích či v kavárnách.
„Aplikace make-upu se v těch dobách považovala za intimní akt jednoduše proto, že se to nedělalo na veřejnosti. Logika tedy spočívá v tom, že jeho použití na veřejnosti přimělo muže myslet na budoár, tedy místnost, kde se zkrášlovala většina žen. Rtěnka se nanášela i štětcem, takže šlo o dost smyslný proces,“ poznamenala beauty historička Rachel Weingarten pro Bustle.com.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
Přelomový moment nastal ve výrobě ikonické rtěnky. Zatímco do roku 1870 se rtěnky balily do papíru či malých krabiček a ženy si je aplikovaly prstem nebo štětcem, po tomto roce konečně můžeme hovořit o podobě rtěnky, jakou ji známe dnes, i když ne tak úplně. Francouzský parfumér Pierre François Pascal Guerlain (značka je dodnes světově známá) dostal nápad vytvořit vysouvatelnou tyčinku v obalu od svého bratrance, který vyráběl svíčky.
Parfumérův nápad byl inovativní. Využil patentu, díky kterému se rtěnka v tubě pohybovala směrem nahoru a dolů. Výhodu otevřít a nanést rtěnku jednou rukou si oblíbily okamžitě všechny ženy. Guerlainovy ingredience na produkci zázračné červené tyčinky zahrnovaly jelení lůj, oleje, včelí vosk či máslo.
Rtěnka symbolem ženskosti a rebelie ve 20. století
Začátkem minulého století nosily rtěnku pouze odvážné ženy. V roce 1912 se sufražetky (bojovnice za ženská práva) vydaly do ulic New Yorku protestovat proti utlačování žen. Na znak odhodlání a boje za zrovnoprávnění žen si namalovaly rty sytou červenou. „Dlouhý zákaz používání rtěnky sociálními, náboženskými a právními mužskými autoritami z něj udělal symbol ženské rebelie,“ píše Sarah Schaffer ve své práci Read Our Lips: The History of Lipstick Regulation in Western Seats of Power.
Kosmetika si i díky této události našla zálibu převážně u žen západní civilizace. O tři roky později představil americký vynálezce Maurice Lévy rtěnku takovou, jakou ji známe dnes. Malou otáčecí tyčinku v tubě. I přes pokrok mnohé postupy na výrobu rtěnek stále obsahovaly toxické látky, protože dosud neexistoval zákon, který by složení a dopad použitých látek sledoval.
S červenými rty proti válce a Hitlerovi
Když vypukla druhá světová válka, rtěnka získala další symboliku. Anglická vláda nařídila ženám používání rtěnky jako jejich občanskou povinnost a z ranní rutiny se stal znak vlastenectví. Důvodem tohoto nařízení měla být Hitlerova nenávist k narůstajícímu beauty trendu: „Hitler nesnášel rtěnku a nedovolil žádným ženám v jeho okolí nosit ji, protože tvrdil, že obsahuje živočišný tuk z odpadních vod,“ tvrdí Gabriela Hernandez ve své knize. Navíc rtěnka nezapadala ani do image árijské rasy, kterou Hitler prosazoval.
V Anglii a Americe začaly ženy nosit rtěnku všude. Do práce, do obchodu, ale i doma. Kvůli válce, která je obrala převážně o módní potěšení v podobě ženštějších oděvních střihů a linií, tak zvýrazněné rty představovaly jednu z mála zkrášlovacích procedur té doby, která byla k mání. Symbol odolné ženskosti se ocitl tváří v tvář nebezpečí války.
Anděl nebo démon? S rtěnkou můžeš být oboje
Po válce trend rtěnky neupadl, ale právě naopak, ještě více nabral na popularitě. Poděkovat za to můžeme různým a skutečně nápaditým kosmetickým reklamám té doby. Kultovní kampaň „Fire & Ice“ od společnosti Revlon rozdělila ženy do dvou kategorií. Učinila tak opravdu důvtipně, pomocí kvízu. Otázkami jako „Tančila bys bosá?“ nebo „Myslíš, že ti muž může skutečně rozumět?“ vzbudila zájem žen zjistit, zda jsou good girl nebo bad girl.
Geniální marketingový tah, který zvýšil nejen prodej magazínu s kvízem, ale i prodej samotné zkrášlovací tyčinky dodávající pocit, že i když je žena poslušná dáma, díky červeným rtům nabere sebevědomí najít v sobě i druhou stránku osobnosti. Koneckonců, i samotné herečky, ikony krásy a sexappealu, Elizabeth Taylor a Marilyn Monroe vyobrazovaly reklamy a časopisy s neodolatelným karmínovým odstínem na rtech.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
Kultura hippie a disko éra: odchod a příchod trendů
V 60. letech na scénu přišly modelky Jeana Shrimpton a Twiggy, zastánkyně přirozeného looku prosazovaného kulturou hippie. Rtěnka najednou patřila staré generaci žen a některé feministické skupiny malou kosmetickou tyčinku odsoudily jako trend určený k potěšení mužů.
Karty barevnosti znovu zamíchala disko éra spolu se zpěvačkou Donnou Summer. Rtěnka nezažila svůj návrat v zářivé karmínové, ale v její tmavší verzi – šťavnaté třešňové. Subkultury glamu a punk rocku zaznamenaly i nárůst používání rtěnky muži, což v historii nebylo nic nového.
Současný trend a jeho význam
Minulé generaci se při představě rtěnky okamžitě vybaví snad největší zastánkyně tohoto trendu v 80. letech. Americká zpěvačka Madonna udržela červený odstín rtů v módě celá desetiletí. Dnes se trendy v beauty světě a kosmetice mění, ale přirozenost je stále základem krásy. I když je spíše zažité, že rtěnka patří jen pro speciální příležitosti, ženy ji použijí vždy, když mají chuť být sexy, nezávislé nebo chtějí pozvednout svůj look na vyšší úroveň.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
Postupem let rtěnka získávala na symbolice a dnes je její význam kombinací snad všech důležitých událostí ve světě žen. Od snahy odlišit se, přes boj za ženská práva a ženský nástroj proti válce, až po hledání své bad girl stránky osobnosti.
Prostřednictvím tak malé tyčinky ženy v moderních dějinách dokáží vyjádřit velké poselství. Rtěnka na rtech o mnohém vypovídá. Své nositelce dodá instantní pocit síly, odvahy, nezávislosti, ale i zároveň přitažlivou ženskost a rebelii. Naštěstí, dnes je už na každé z nás, kdy si malou pomůcku s velkým významem naneseme a jak ji použijeme.
