Sam Walton, zakladatel Walmartu, byl ztělesněním amerického snu – začít od nuly a vypracovat se až ke hvězdám. I skoro 30 let po jeho smrti vláda jeho rodiny na špičce žebříčků nejbohatších klanů přetrvává.
Disponují jměním, o kterém se ti nezdálo, a přesto jsi pravděpodobně ani neslyšel o jejich jménech. Schválně, říká ti něco rodina Waltonových? Obyčejnému Čechovi takřka nic neříkající jméno je ve skutečnosti dar; narodit se do té správné rodiny Waltonových totiž znamená být členem nejbohatší rodiny nejen Spojených států, ale světa celkově.
V čem tkví jejich bohatství? Sam Walton, Američan ze státu Arkansas, stál za vznikem největší maloobchodní značky, co se prodeje týče, na světě – Walmartu. V roce 1962 otevřel první supermarket, a od té doby se akorát píše jejich úspěšná historie. To ale není všechno, co rodinu Waltonových ustanovilo nejbohatším klanem; roli hrál i způsob, jak Sam Walton naložil se svým jměním ještě před svou smrtí.
Zajímá tě, jaká byla cesta rodiny Waltnových k pohádkovému bohatství, které podle časopisu Forbes činilo v roce 2020 247 miliard dolarů (5, 282 bilionů korun) a které jim vyneslo prvenství v žebříčku nejbohatších rodin Ameriky? Velice jednoduše – jednoho dne začali podnikat.
Smolař
Už byla řeč o Samu Waltonovi, muži z Arkansasu, který se jednoho dne rozhodl, že si otevře obchod. Před odchodem na frontu světové války se oženil a poté, co se v roce 1945 vrátil, si řekl, že zainvestuje a otevře si vlastní prodejnu.
Jak informuje profesor Richard S. Tedlow z Harvard Business School, Walton neměl žádnou zkušenost s maloobchodem a dělal chyby dokonce ještě předtím, než vůbec mohl otevřít. Když si pronajímal svůj první prostor se zhruba 450 metry čtverečními, franšízu firmy Butler Brothers, vybral nevyhovující budovu na špatném místě. Walton to později sváděl na nezkušenost a přílišné nadšení z podnikání.
V té době mělo v Americe fungovat na 1,7 milionu podobných obchodů, a během 20. století miliony na chlup stejných podniků zkrachovaly. Nebyl proto důvod si myslet, že jej podobný osud nepotká. Vzápětí totiž přišla další rána nájmem. Walton podepsal smlouvu, v níž bylo napsáno, že za nájem budovy v malém městě Newport v Arkansasu bude platit 5 % z výdělku.
Nezkušenému podnikateli se to zdálo jako dobrý nápad, až zjistil, že nikdo na světě by takovou smlouvu nepodepsal. Bylo to prostě moc peněz za málo muziky.
I přes počáteční neúspěch Walton flintu do žita nezahodil. Tedlow tvrdí, že to, co z Waltona udělalo bohatého muže, nakonec nebylo jednoduše to, že by byl geniální. Umění prodeje spočívalo v jeho dovednosti naučit se všechna tehdejší pravidla správného prodeje, a pak je buďto porušit, nebo si je upravit podle sebe tak, jak mu to dává největší smysl. Přestože se podobný způsob podnikání může zdát jako úplný základ, ze zajetých kolejí nepsaných pravidel byznysu ale málokdo vyjel.
Hnacím motorem úspěchu jeho prvního obchodu bylo také neustálé soutěžení s konkurencí. A také se rád učil. Jakmile zjistil, že jej tlačí v botě ceny jeho dodavatelů z Butler Brothers, jednoduše se začal zajímat o levnější dodavatele. Když je našel, zlevnil i ceny produktů. V prvním roce se mu povedlo zvednout prodej o 45 %, v druhém o další třetinu.
Za pět let prodal zboží za 250 tisíc dolarů (v roce 1950), čistý zisk byl někde mezi 30 a 40 tisíci dolary. Pak ale přišel zvrat – jeho nevýhodná nájemní smlouva na pět let postrádala možnost obnovení. Přestože bývala tehdy tato možnost obvyklou součástí smlouvy, Waltonova ji postrádala. Holt další začátečnická chyba. Nově zabydlení Waltonovi museli i se třemi svými dětmi jinam.
Nový dech
Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Zkušenost, která by nejednoho obchodníka odradila pokračovat v podnikání, ale Waltona posunula dál. Otevřel si druhý, prakticky stejný obchod ve městě Bentonville. A ve stejných podmínkách se mu povedl ten samý úspěch. Během let nastřádal tolik peněz, že si nakonec v roce 1962 otevřel vlastní obchod – první Walmart ve městě Rogers v Arkansasu. To mu bylo 44 let.
Walton během své kariéry nikdy nezanevřel na svůj byznys model. V Americe věřili tomu, že se s levným zbožím nedá zbohatnout a „Pan Sam“ dokazoval, že tomu tak opravdu může být. Jak se píše v memoárech Walmartu, „pokračoval v nabízení levného zboží a nadstandardním zákaznickém servisu“. Po devatenácti letech, v roce 1969, se nakonec do Newportu vrátil. S Walmartem číslo osmnáct. Obchod svého bývalého pronajímatele, jenž v té době ještě fungoval, prakticky donutil zavřít.
„Do té doby mě to už dávno přešlo, nechtěl jsem se mstít. Nám se nicméně v Newportu výjimečně dařilo, a netrvalo dlouho, a náš starý obchod musel zavřít. Můžete tvrdit, že jsme nechali syna našeho bývalého pronajímatele zkrachovat, každopádně byli to zákazníci, kteří jej donutili zavřít krám. Udělali to v momentě, když upřednostnili nás,“ citoval Tedlow Waltona.
Rok po Newportu začal Walmart nabízet své akcie veřejnosti. Své partnery postupem času učil to, co s léty podnikání nasbíral, a oblažil je svým kouskem amerického snu. Když na něj přišel pokročilejší věk, ani tehdy Sam Walton nepřestal vytvářet nové obchodní formáty, jako například skladový prodej skrze Sam's Club nebo projekt velkých obchodních domů – Walmart Supercentre. Walmart dostal také za hranice a svou značku rozšířil do Mexika.
Rámcově změnil způsoby maloobchodního prodeje, což nakonec ocenily i nejvyšší špičky Spojených států. Prezident George Bush starší jej v roce 1992 vyznamenal Prezidentskou medailí svobody. V tomto roce se ale jeho životní pouť chýlila ke konci a v dubnu 1992, ve svých 74 letech, zemřel. Ještě než ale přišlo k poslednímu vydechnutí, postaral se o to, aby Waltonova rodina bohatla i nadále.
Rodinný duch Walmartu žije dál
Podíly ve firmách totiž chytře rozdal tak, že vlastnictví Walmartu připadlo rodinným příslušníkům ještě předtím, než se z něj stal multimiliardový byznys. To proto, aby museli platit jen minimum daní.
Jak píše Business Insider, každému z jeho dětí (Rob, John, Jim a Alice Waltonovi) bylo připsáno 20 % vlastnictví Waltnových firem, zatímco on a jeho manželka Helen vlastnili pouze 10 % akcií. Po jeho smrti bylo 10 % akcií Sama Waltona připsáno jeho manželce, aniž by musela platit daň.
Nutno podotknout, že firmu odkázal správným lidem. Walmartu se i skoro třicet let po smrti jejího zakladatele nevídaně daří. Rodina se během generace rozšířila, Walmart disponuje více než 12 tisíci obchody a jejich koncern nyní kupříkladu vlastní i banku Arvest Bank.
Nynější rozdělení jmění je následující: Rob, Jim a Alice Waltonovi, jakožto stále žijící potomci, svůj díl stále vlastní. Z Alice se tímto mimochodem stala nejbohatší žena světa (aktuálně už je však na druhém místě). Spolu s nimi se stala majetnou i Samova snacha Christy, což je manželka již zemřelého syna Johna, a její syn Lukas, a nakonec dvě dcery Samova bratra Jamese „Buda“ Waltona, Ann a Nancy.
Celá rodina se vejde do žebříčku 206 nejbohatších osob světa, „nejchudší“ ze sedmičky je Nancy Walton Laurie se jměním 7,1 miliardy dolarů (151,8 miliard korun). Nutno také podotknout, že všem vlastníkům podílu Walmartu je již skoro 70 let. Až na Lukase Waltona, kterému je 34 let a jenž podle nejnovějších dat Bloombergu přišel ke jmění v hodnotě 21,5 miliardy dolarů (459,8 miliardy korun).
Co s takovými penězi rodina dělá? Přestože by mohli, žádné rozhazování se u Waltnových neděje. Ani jeden z Waltonových neměl tu potřebu prohýřit své peníze; starají se hlavně o chod firmy, najdou si však i čas na filantropickou činnost skrze nadaci Walton Family Foundation, kterou založili Sam Walton s manželkou a jež tkví ve finanční pomoci pro vzdělávací sektor nebo pro boj za zlepšení životního prostředí.
Každopádně jednu výraznou osobnost, která získala jakési boháčské manýry, mezi nimi najdeme. Alice Walton se nikdy o obchod v rámci rodinného podniku moc nezajímala. Odmala ji fascinovalo umění, a tak se stala jeho velkou mecenáškou. Jestli tedy někdo z Waltonových nějakou neřest má, je to její láska pro uměleckou tvorbu.
Podle Business Insideru byla ochotná utratit 44 milionů dolarů za obraz malířky Georgie O'Keeffe a ve městě Bentonville v Arkansasu nechala postavit muzeum umění v hodnotě 50 milionů dolarů. Sem umístila svou soukromou sbírku, jejíž hodnota byla vyčíslena na 500 milionů dolarů (10,5 miliardy korun). A ačkoliv to může vypadat, že své peníze akorát investuje do obrazů, není tomu tak. Sama se věnuje filantropické činnosti skrze svou vlastní nadaci.
