Dokument je třeba sledovat s dostatečnou skepsí. Základní myšlenka je sice pěkná, ale co když stojí na zavádějících tvrzeních?
Dokument Seaspiracy se na Netflixu poprvé objevil před necelým měsícem. Od té doby se dostal do top desítky na streamovací platformě v několika zemích. Jde o devadesáti minutový snímek, který odhaluje „temná zákoutí komerčního rybolovu“.
Za konzervou tuňáka, kterou máš zřejmě doma i ty, možná stojí otrocká práce, spousta mrtvých ptáků, delfínů, velryb nebi želv a jen těžko napravitelné škody na životním prostředí. My jsme se podívali na nejvýraznější tvrzení, která u nás zarezonovala, a ověřili jsme, zda jsou pravdivá.
Důvodem byly kritické reakce některých médií i vědců, kteří naznačují, že s dokumentem není všechno v kostelním pořádku. Například Christina Hicks, profesorka environmentálních studií na Lancasterské univerzitě, která v dokumentu účinkovala, po zveřejnění na Netflix své účasti zjevně litovala: „Mám co o Seaspiracy říct, ale neřeknu. Ano, tento průmysl má problémy, ale stejně se posouváme vpřed a ryby i nadále zůstávají důležitou součástí obživy v lokalitách ohrožených nedostatkem potravin,“ napsala na Twitteru.
Její reakce do značné míry shrnuje, co je vlastně na dokumentu Seaspiracy špatné. Režisér Ali Tabrizi zachází s daty lehkovážně, a ačkoli několik tvrzení zní přesvědčivě, mnohá z nich vědci upřesňují nebo vyvracejí. V článku se podíváme na pět nejvážnějších argumentů, které zkreslují realitu a společně vedou ke kontroverzní výzvě adresované divákovi: pokud ti záleží na životě, vzdej se ryb.
Unnerving to discover your cameo in a film slamming an industry you love & have committed your career to. I’ve alot to say about #seaspiracy- but won’t. Yes there are issues but also progress & fish remain critical to food & nutrition security in many vulnerable geographies. pic.twitter.com/gKlopL64Gt
— Christina Hicks (@ChristinacHicks) March 26, 2021
1. Život v oceánech vymře v roce 2048. Poté vyhyne i lidstvo
K tomuto odvážnému tvrzení dokumentaristé dospěli složením několika studií a více problémů v oblasti ochrany oceánů a moří. Prvním argumentem je potravinový řetězec. Pokud vyhynou ryby (protože je vylovíme, zabijeme při lovu nebo jim zničíme prostředí natolik, že nepřežijí), ohrožujeme fytoplankton.
Tyto mikroskopické organismy tvoří ochrannou bariéru pro nás všechny. Dokument s odkazem na studii IMF říká, že fytoplankton absorbuje až čtyřikrát tolik CO2 jako celý Amazonský prales. Až 93 procent světové zásoby CO2 je uchováno v oceánech. Tato čísla jsou podle odborníků reálná. Nebýt toho, že se plankton stará o uskladňování oxidu uhličitého hluboko v mořích, planeta by byla mnohem teplejší už dnes.
Problém v tvrzení však nastává, když nás dokument přesvědčuje, že k vyhynutí života v oceánech se blížíme nesmírnou rychlostí. Seaspiracy diváka postaví před hotové číslo: do roku 2048 budou „oceány prakticky prázdné“.
Toto tvrzení je dezinformací. Zneužívá starý výzkum z roku 2006 s neaktuálními čísly, který mezitím zavrhli i jeho autoři. Studie tvrdila, že do roku 2048 lidstvo podle předpokladů vědců natolik vytěží mořskou populaci komerčním rybolovem, že rybářům by se dařilo chytat jen deset procent toho, co považujeme za historicky největší úlovky.
Seaspiracy posouvá význam tohoto čísla do roviny, že by byly oceány „prakticky prázdné“ a následkem toho by bylo v ohrožení i lidstvo samotné.
Mořský biolog, zoolog a ochránce přírody Robert Hofrichter pro Refresher říká, že takové strašení je kontraproduktivní. Uznává, že stav světa je hrozný, ale odvážné tvrzení v dokumentu považuje za nesmyslné, až groteskní, a to i přesto, že tvůrci filmu chtějí nimi Zemi pomoci.
„Úmysl je dobrý – otřást lidmi. Ale musí se to dělat na pravdivých základech,“ řekl nám Hofrichter.
Co se dozvíš po odemknutí?
Kolik procent plastů v oceánech tvoří rybářské sítě a proč je to důležité.
Zda opravdu zemře na následky rybolovu tak mnoho zvířat.
Proč jsou podle filmařů certifikáty o bezpečném a udržitelném rybolovu problematické.
Zda je veganství opravdu jediný způsob, jak zachránit mořské živočichy.