Trh s marihuanou v Coloradu přesáhl loni hodnotu dvou miliard dolarů, což bylo nejvíce od legalizace marihuany v roce 2012. Z této částky vybral stát na daních a různých poplatcích více než 380 milionů dolarů.
Michal Varga pochází z malého slovenského městečka Michalovce. Jako studentovi se mu podařilo dostat na vysokou školu Colorado College, kterou úspěšné vystudoval. Dnes vede marketing mezinárodní společnosti, která má sídlo v Coloradu.
V Coloradu zůstal, protože si tu našel životního partnera Skylera. Žijí v druhém největším coloradském městě Aurora. Nedávno si koupili nový dům, mají dva adoptované psy a již několik let jsou manželé.
Michal na Slovensko nezanevřel a často ho navštěvuje. Zároveň se podobně jako v USA zajímá o politickou i společenskou situaci. I když je Colorado mnohem větší než Slovensko, má téměř stejný počet obyvatel i podobné podnebí.
Colorado se dostalo do centra globální pozornosti, když si v listopadu 2012 voliči v referendu odhlasovali legalizaci marihuany. Byli první a mnozí tento zákon označovali za „experiment“. Zákon o legalizaci vstoupil v platnost v lednu 2014 a jen za první měsíc vybralo Colorado na daních z marihuany dva miliony dolarů. Loni získal stát dvě miliardy, tedy nejvíce od legalizace.
„Více než 2 700 obyvatelům Colarada byly očištěny rejstříky trestů – mnozí lidé byli odsouzeni za směšné množství marihuany ještě někdy v 80. letech a táhlo se to s nimi celý život. Tyto rozsudky byly zrušeny,“ říká Michal Varga v rozhovoru pro REFRESHER.
Prodej konopí přispívá do státního všeobecného rezervního fondu, jakož i na vzdělávání a zdravotní péči včetně služeb týkajících se duševního zdraví a na programy prevence drogových závislostí pro mládež.
„Jako homosexuálové jsme jednoduchý strašák. Jsme jiní, je nás proto snadné oddělit od zbytku společnosti a svalovat na nás vše od velké míry rozvodovosti přes pedofilii až po zemětřesení. Jsme jednoduchým terčem a konzervativci se nás nechtějí vzdát. Je jim totiž jasné, že v momentě, kdy se uzákoní zrovnoprávnění manželských svazků a žádný z katastrofických scénářů, které dnes nabízejí společnosti, se nestane, přijdou o nás a budou si muset najít nového strašáka,“ popisuje své pocity Michal Varga.
Ten zároveň aktivně sleduje vývoj vztahů našeho státu k LGBTI komunitě i pokus o definici rodičů jako muže a ženu.
„Přesně takhle to bylo všude v zahraničí. V USA se vedla šílená kampaň proti zrovnoprávnění manželství a v momentě, kdy je nejvyšší soud zrovnoprávnil, boj byl ukončen. Nic se nestalo, země se nerozpadla, nezničili jsme tradiční rodinu, nekrademe děti, nedějí se žádné bludy,“ tvrdí Michal Varga, který žije v několikaletém šťastném manželství s Američanem.
- Jaké jsou rozdíly mezi životem v Coloradu a na Slovensku.
- Jak se vyvinulo po legalizaci marihuany pití alkoholu u obyvatelstva.
- Zda se zvýšila nebo zmírnila poptávka po tvrdých drogách.
- Jak funguje pěstování marihuany.
- Jak probíhají policejní dopravní kontroly a jaká je tolerance THC látek.
- Jak fungují homosexuální manželství a proč se jich některé státy obávají.
- Jak se Michal Varga dívá na slovenské snahy definovat rodiče jako ženu a muže.
- Jak funguje americké zdravotnictví.
Vystudovali jste americkou univerzitu. Proč jste si zvolili pro život právě Colorado?
Bylo to v podstatě úplnou náhodou – na škole v Coloradu jsem dostal jedno z lepších stipendií, přijala mě jako první, byla vysoce v hodnocení vysokých škol a byla ve větším městě než jiné ze škol, na které jsem se hlásil. Když jsem se pro Colorado College rozhodl, netušil jsem, že půlmilionové město jako Colorado Springs je v USA v podstatě velmi provinční a děje se v něm méně než v desetkrát menším městě na Slovensku.
Na rozdíl od některých svých spolužáků jsem si nemohl dovolit dvoutýdenní cestu kolem USA na to, abych si odpočinul od školy. Já jsem šel do Colorada na základě výzkumu založeného na čtení Wikipedie a několika lokálních novin.
Bylo něco, na co jste si museli zvykat?
V podstatě na celou Ameriku. Člověk si myslí, že když je zvyklý na Evropu, nemá ho co v rámci západního světa překvapit, ale Amerika byla nenormálním kulturním šokem. Rozdíly mezi bohatstvím a chudobou jsou šíleně patrné, sociální systém zde v evropském chápání v podstatě ani neexistuje, neinvestuje se zde do veřejného prostoru, v menších městech se žije na špatných restauračních sítích místo lokálních podniků v centru, veřejná doprava v podstatě neexistuje.
Věci, které považujeme za samozřejmost ve Finsku, v Kanadě, často i v Asii, zde prostě neexistují. Zlepšuje se to, věci se pomalu mění, ale nečekal jsem, že to tu bude takto odlišné. Samozřejmě, existuje zde i velmi mnoho pozitivních věcí – značkové oblečení je mega levné, rovněž je levná i elektronika. Eseróčko si člověk založí do pěti minut, platy jsou v úplně jiné dimenzi než na Slovensku, služby jsou na vysoké úrovni.
V čem vidíte nejzásadnější rozdíly v životě na Slovensku a v Coloradu?
Všímám si hlavně triviálních věcí. Zatímco na Slovensku se občas stydím vejít do značkového obchodu, neboť prodavačky v košickém Auparku se na mě dívají, jako bych neměl ani cent, zde mohu v teplákách vlézt ve Vegas do obchodu Louis Vuitton a chovají se ke mně, jako bych tam jel utratit celoroční plat.
Jinak je to o tempu života. Zatímco v USA žijeme pro práci, na Slovensku pracujeme, abychom mohli žít. I v dobrém zaměstnání máte nejvíce tři týdny dovolené, které si i tak nechcete vzít, protože máte pocit, že to bude mít negativní vliv na vaši kariéru.
V roce 2012 si voliči v Coloradu odhlasovali v referendu legalizaci marihuany. Ekonomové a ani odborníci si tehdy netroufali předpokládat ekonomický a sociologický dosah. Jak to tam dnes vypadá?
Trh s marihuanou v Coloradu přesáhl v roce 2020 hodnotu dvou miliard dolarů, což bylo nejvíce od legalizace marihuany. Z této částky vybral stát na daních a různých poplatcích více než 380 milionů dolarů. Samotný stát si nechává 90 procent daní, zbylé peníze jdou městům a obcím. Peníze jsou přerozděleny podle závazného vzorce a jdou primárně na školství a osvětu o marihuaně.
Celé odvětví velmi pomohlo i coloradskému venkovu – ve vesnicích a menších městech se usadily farmy, kde se marihuana pěstuje. Ty nejenže zaměstnávají lidi v regionech s vyšší nezaměstnaností, ale také velmi dobře platí.
Více než 2 700 obyvatelům Colorada byly očištěny rejstříky trestů – mnozí lidé byli odsouzeni za směšné množství marihuany ještě někdy v 80. letech a táhlo se to s nimi celý život. Tyto rozsudky byly zrušeny.
V rámci legalizace vznikla i takzvaná „marihuanová turistika“. Profituje na ní stát?
Kromě turismu se sem natrvalo přestěhovalo mnoho lidí kvůli nemocem, které nedokázali léčit tradiční medicínou a na které pomáhá kombinace CBD a THC. Jedním z nejznámějších příkladů je Charlotte Figiová, holčička, která měla denně 60 epileptických záchvatů. Poté, co jí nasadili v Coloradu vyšlechtěné CBD, mívala jen pár záchvatů za měsíc. Její příklad následovaly stovky rodin a celé hnutí kolem CBD vzniklo právě na základě množství publicity kolem Charlotte.
Klasickou turistiku moc nevnímám – oproti takovému Amsterdamu zde v podstatě ani není vidět, že je tu marihuana legální. Vím o pár turistických společnostech, které připravily balíčky zaměřené na turisty, kteří sem přijeli kvůli marihuaně. Berou je do několika obchodů s marihuanou, restaurací a pivovarů, kde se používají THC v jídle a pivu. Pouze 6,2 procenta turistů uvedlo jako důvod návštěvy Colorada legální marihuanu, do obchodu s ní zavítalo v roce 2018 okolo 15 procent turistů.
Změnilo se ve státě požívání alkoholu?
Colorado, Washington a Oregon, tři státy, kde je marihuana legální nejdéle, kopírují celonárodní trendy v množství prodaného alkoholu a nezdá se, že by legalizace marihuany měla jakýkoliv vliv na požívání alkoholu. Dříve zde vidíme úpadek popularity piva a růst popularity tvrdého alkoholu.
Zhoršil se problém drogově závislých na tvrdých drogách?
Zatím jsem nenarazil na jedinou studii, která by prokázala zhoršení tohoto problému. Než na zhoršení se vědci zaměřují na zmírnění problémů spojených s užíváním opiátů v Coloradu. Většina studií potvrdila, že v Coloradu od legalizace marihuany klesl počet předepsaných opiátů a méně lidí zde umírá na předávkování heroinem. Problémem však je to, že rozdíly mezi Coloradem a zbytkem USA jsou docela malé, je obtížné zcela přesně dokázat, že za tyto rozdíly je zodpovědná právě legalizace marihuany a ne jiné socioekonomické faktory.
Jak funguje praktická stránka? Může ji pěstovat kdokoliv nebo je možný jen kontrolovaný prodej?
Každý dospělý člověk ve věku 21 let může vlastnit 12 rostlin pro vlastní potřebu. Najednou můžete mít s sebou mimo domov 28 gramů marihuany. Doma, kde máte své rostliny, můžete mít jakékoliv množství marihuany, které tyto rostliny vyprodukovaly. Prodávat doma vypěstovanou marihuany bez licence nemůžete a je vysloveně pro vlastní spotřebu nebo ji můžete někomu darovat.
Jak je to vyřešeno s řízením? Může řidič řídit, pokud konzumoval nebo inhaloval marihuanu?
Po požití marihuany není v Coloradu legální řídit. Limit, po kterém je marihuana problém, je stanoven na 5 nanogramů THC na mililitr krve, ale policisté vás mohou zatknout, i když jste limitu nedosáhli. Přihlíží se hlavně na to, zda jste svou jízdou ohrožovali ostatní řidiče, zda vypadáte zhuleně a zda máte v autě marihuanu.
Po legalizaci se zvýšil počet smrtelných nehod, které byly zaviněny lidmi s THC v krvi. Vzhledem k tomu, že THC zůstává v krvi i několik dní po užití, je však velmi těžké dokázat, že tyto nehody byly způsobeny tím, že tito lidé užili marihuanu.
Registrovali jste i negativní případy, které měly souvislost s užíváním marihuany?
Jedním z nejčastěji zmiňovaných negativních následků legalizace je růst počtu lidí bez domova v Denveru. Toto však není založeno na reálných číslech – od roku 2012 narostl počet obyvatel Denveru o téměř 100 tisíc obyvatel, počet lidí bez domova klesl o přibližně 1 300.
Legalizaci se snažím hodnotit co nejobjektivněji, ale musím se přiznat, že můj osobní pohled na legalizaci je velmi pozitivní a negativa velmi nevnímám. Mnoho čísel se dá interpretovat různými způsoby, Colorado by se dalo vykreslit jako neúspěšný stát, kde nic nefunguje a který je na pokraji kolapsu. Na to by se člověk musel hodně snažit a nebylo by to ani zdaleka jednoduché.
Vy osobně využíváte, že můžete legálně užívat marihuanu?
Marihuanu jsem samozřejmě vyzkoušel, primárně ve formě čaje s 5 mg THC a 5 mg CBD, který jsem konzultoval se svým terapeutem jako součást léčby poruchy úzkostlivosti. Moc mi to nepomohlo a přestal jsem s tím po pár týdnech. Zkusil jsem ji i rekreačně, ale nezaujala mě.
Má v současnosti tato uvolněná politika odpůrce?
Zpočátku bylo odpůrců docela dost, vzhledem k tomu, že referendum prošlo relativně těsným rozdílem 55 procent ku 45. Dosud existují města kontrolovaná republikány, kde není povolen prodej marihuany. I to se však pomalu mění, protože ani tato města nechtějí přijít o příjmy z prodeje marihuany.
Časem se ukázalo, že katastrofické scénáře o legalizaci nebyly založené na pravdě, stát nezkolaboval, nemáme šílené problémy s užíváním jiných drog a vše je v pořádku. Mnoho odpůrců tu proto už nezbylo.
Máte manžela. Proč jste upřednostnili formální svazek? Přistupuje k homosexuálním párům stát stejně jako k heterosexuálním?
Manželství nám neuvěřitelně usnadnilo život, díky tomu, že jsem si nemusel hledat práci, která by mi sponzorovala pracovní víza. Díky manželství mám právo na zelenou kartu a následně občanství. Mimo jiné jsme byli s manželem spolu více než čtyři roky a takové zpečetění našeho svazku jsme oba považovali za logický další krok. Máme stejná práva jako každý jiný svobodný pár a vyhovuje nám to.
Podle čeho jste se dohodli, které příjmení budete používat?
Vyvinulo se nám to nějak organicky, na příjmení nám nějak zásadně nezáleželo. Když jsme řešili, které příjmení bychom dali potencionálním dětem, chtěli jsme jít nejprve přes spojovník a následně jsme si uvědomili, že Vargameyer je velmi cool jako jedno slovo. Zatím toto příjmení oficiálně nepoužíváme, ale časem se na to chystáme.
Plánujete v budoucnu i děti?
Určitě. Oba máme skvělé rodiny, dobrou kariéru, skvělé zázemí. Doufáme, že nějakému nechtěnému miminku budeme schopni poskytnout skvělý život. Nehrneme se do toho hlava nehlava, nejdeme do toho za každou cenu.
Jak vnímáte konzervativní vlnu, která se aktuálně rozmohla ve slovenském parlamentu?
Považuji ji za zcela logickou reakci na to, co se děje na Západě. Jako homosexuálové jsme jednoduchý strašák. Jsme jiní, je nás proto snadné oddělit od zbytku společnosti a svalovat na nás vše od velké míry rozvodovosti přes pedofilii až po zemětřesení. Jsme jednoduchým terčem a konzervativci se nás nechtějí vzdát. Je jim totiž jasné, že v momentě, kdy se uzákoní zrovnoprávnění manželských svazků a žádný z katastrofických scénářů, které dnes nabízejí společnosti, se nestane, přijdou o nás a budou si muset najít nového strašáka.
rodinu, nekrademe děti, nedějí se žádné bludy. Akorát se z nás těší svatební byznysy, protože se jim zvýšily tržby.
Před pár týdny vyvolal na Slovensku vlnu kritiky zákon, který měl definovat rodiče jen ve složení žena a muž. Jaký máte na takové návrhy názor?
Konkrétní návrh ústavního zákona vnímám jako levný populismus, který zaujímá určitou skupinu voličů. Pokud by se i na nějakých tiskopisech najednou ocitl pojem rodič 1 a rodič 2, nic to něčí rodině nemění. Otec je vždy táta a máma je stále máma. Pokud vám však jeden pojem použit kvůli inkluzi něco zničí, tak máte úplně jiné problémy než nějaký tiskopis.
Vnímáte Slováky jako homofobní společnost?
Ne. Z vlastní zkušenosti mám pocit, že většina Slováků je, co se LGBT záležitostí týká, ambivalentní, a pokud někoho z naší komunity poznají, jejich názor je více pozitivní. Jako homofobní vnímám spíše propagandu, která ukazuje šílené extrémy a snaží se nás homosexuály využít na politickou hru.
Velice rád si dělám legraci z pojmů, které tato propaganda používá, jako například LGBT agenda. Jakoby jsme se všichni setkali v neděli ráno na brunch a domlouvali se, jak zničíme tradiční rodinu a donutíme všechny Slováky koupit si kredenc Stockholm z Ikey.
Jsou Američané na tom lépe, co se týče tolerance a integrace?
Podobně jako na Slovensku a v podstatě kdekoliv v rámci západního světa je to jasný rozdíl mezi městy a venkovem. Colorado je spíše liberální stát zejména proto, že velké procento jeho populace se soustřeďuje ve městech. Právě ve městech je reprezentovaných mnoho různých menšin, ať už národnostních, rasových nebo sexuálních, a proto jsou zde lidé více tolerantní.
Vzhledem k tomu, že manželské svazky a adopce jsou tu realitou i pro homosexuály, je celá společnost tolerantnější. Jak jsem již zmiňoval, když se tyto věci ošetřily zákony a nic špatného se nestalo, následovala i veřejná mínění ve státech, které jsou podstatně konzervativnější. Samozřejmě, někde na vesnici v Kansasu by se na mě s manželem asi dívali divně, kdybychom se drželi za ruce, ale nebyl by to takový problém jako před dvaceti lety.
Pracujete v poměrně vysoké manažerské funkci. Vnímáte rozdíl mezi přístupem k zaměstnancům u vás a na Slovensku?
Musím se přiznat, že na Slovensku jsem nikdy jako dospělý člověk nepracoval a porovnat to moc neumím.
Jak vnímáte zdravotnický systém a jak řešíte zdravotní pojištění?
Zdravotnictví v USA je téma, které je zodpovědné za stovky knih a tisíce publikovaných studií. Je to systém, který funguje na principu, že zdravotní péče je výsada, kterou si musí člověk zasloužit. Mimo programy pro seniory (Medicare) a velmi chudé (Medicaid) zde neexistuje univerzální zdravotnický systém, lidé mají pojištění nejčastěji přes zaměstnavatele a ztrátou zaměstnání o něj přicházejí. Já jsem pojištěný přes zaměstnání. Zaměstnavatelé často na dobrou pojistku lákají potenciální zaměstnance.
Stalo se vám, že jste museli na něco doplácet v rámci zdravotní péče?
Samozřejmě. Pojistka bez jakýchkoliv doplatků by byla šíleně drahá a můj zaměstnavatel takové pojištění ani nenabízí. Běžně doplácí za návštěvu lékaře, dvakrát tolik za návštěvu specialisty. I přes pojistku jsem například zaplatil téměř 5 tisíc dolarů za návštěvu pohotovosti, kde mi akorát tak učinili krevní testy, EKG a jeden rentgen. Problémem bylo to, že můj doplatkový strop byl v dané době 6 tisíc dolarů a pohotovost nebyla krytá přesně stanoveným doplatkem jako běžná návštěva lékaře. Nemocnice si proto naúčtovala šílené částky za každý jeden úkon. Nejbizarnějších bylo pár stovek dolarů za primáře, který byl na pohotovosti přítomen, ale ke mně na pokoj nikdy ani nepřišel.
Čím by se podle vás mohlo Slovensko inspirovat Coloradem?
Colorado je známé tím, že jsme státem v rámci USA, který rád zkouší nové věci – ať už legalizaci marihuany, volby poštou, nebo placenou rodičovskou dovolenou (která existuje jen v pár jiných státech). Tyto věci si často odhlasujeme v rámci voleb, hodně se o nich diskutuje, a proto zde máme velmi informovanou společnost. Líbí se mi, že i mimo prezidentské volby zde volí více než 60 procent lidí.
