Školní třídy vypadaly ve všech školách stejně. Předpis nařizoval jednotné vybavení, které zahrnovalo kromě školních lavic také katedru učitele, zelenou tabuli a nesměl chybět obraz prezidenta na stěně a nástěnka.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Školní třídy vypadaly ve všech školách stejně. Předpis nařizoval jednotné vybavení, které zahrnovalo kromě školních lavic také katedru učitele, zelenou tabuli a nesměl chybět obraz prezidenta na stěně a nástěnka.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Školní třídy vypadaly ve všech školách stejně. Předpis nařizoval jednotné vybavení, které zahrnovalo kromě školních lavic také katedru učitele, zelenou tabuli a nesměl chybět obraz prezidenta na stěně a nástěnka.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Čítanka pro 3. ročník byla součástí výbavy žáků. Školství bylo zcela bezplatné, děti dostávaly od školy veškeré základní pomůcky včetně sešitů. Učebnice na začátku roku škola půjčila, na konci roku se zkontrolovaly a ty v dobrém stavu putovaly dalším žákům a sloužily, dokud se nerozpadly.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Písanka – ukázka. Do písanek děti psaly ze začátku obyčejnou tužkou. Po řádném procvičení písma pak už plnicím perem. Paní učitelky byly přísné a opravovaly běžně každou odchylku od předtištěného vzoru. Samozřejmě ostrou červenou tužkou.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Čítanka pro 3. ročník byla součástí výbavy žáků. Školství bylo zcela bezplatné, děti dostávaly od školy veškeré základní pomůcky včetně sešitů. Učebnice na začátku roku škola půjčila, na konci roku se zkontrolovaly a ty v dobrém stavu putovaly dalším žákům a sloužily, dokud se nerozpadly.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Slabikář – tento slabikář doprovozený ilustracemi výtvarníka Oty Janečka prošel rukama stovek tisíc dětí. A legendární věty „MÁMA MELE MASO“ a „EMA NESE MÍSU“ slabikovaly díky Státnímu pedagogickému nakladatelství (SPN), které vydávalo učebnice pro všechny stupně škol v republice. Učebnice tvořily kolektivy zkušených didaktiků podle stanovených osnov.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Desky na sešity – rozvrh hodin. Aby se sešity nerozsypaly ve školní tašce, nosily je děti zavázané tkaničkou v kartonových deskách. Na jedné vnitřní straně mohl být natištěn rozvrh hodin.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Cvičebnice českého jazyka doprovázely řadu povinných učebnic. Děti do těchto cvičebnic mohly psát a doma procvičovat ve škole probrané učivo. Tyto cvičebnice v různých obměnách děti používaly na národní škole, tedy od 1. do 5. ročníku.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Desky na sešity – násobilka.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Číslice – kartičky pro první třídu. Každý prvňáček dostal při nástupu do školy archy s číslicemi a písmeny. Děti si většinou s pomocí rodičů kartičky rozstříhaly a v hodinách se díky nim učily základy počtů. Kartičky se nosily v igelitových obalech, chlívečkách, aby dlouho vydržely.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Výukové plakáty se používaly jako názorná pomůcka od počátků školství v českých zemích. Už od 18. století je vydávalo také Státní pedagogické nakladatelství (takto bylo pojmenováno v éře socialismu). Spolupracovalo s předními výtvarníky a ilustrátory, aby děti plakáty zaujaly a bavily. Plakáty visely ve všech třídách a zdobily i chodby nejen základních škol.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Číslice – kartičky pro první třídu. Každý prvňáček dostal při nástupu do školy archy s číslicemi a písmeny. Děti si většinou s pomocí rodičů kartičky rozstříhaly a v hodinách se díky nim učily základy počtů. Kartičky se nosily v igelitových obalech, chlívečkách, aby dlouho vydržely.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Obraz prezidenta republiky bylo tzv. dobrovolně povinné vyvěšovat ve všech státních budovách, i když to pravděpodobně zákon neukládal. Na střídající se tváře nejvyšších představitelů země se museli dívat ve všech třídách, chodbách, sborovnách i ředitelnách. Tradice vyjádření úcty panovníkovi se nesla od dob císaře Františka Josefa II. V době normalizace měl obraz státníků upevňovat politické uvědomění obyvatel země.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Školní zeměpisný atlas dostávaly děti zápůjčkou od školy. Měl vydržet na několik školních let a dbalo se na to, aby děti udržovaly učebnice v dobrém stavu. Každá učebnice měla své inventární číslo a stát přesně věděl, kolik a jakých pomůcek je třeba školám dodat.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Školní zeměpisný atlas dostávaly děti zápůjčkou od školy. Měl vydržet na několik školních let a dbalo se na to, aby děti udržovaly učebnice v dobrém stavu. Každá učebnice měla své inventární číslo a stát přesně věděl, kolik a jakých pomůcek je třeba školám dodat.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Školní aktovka z 80. let byla už v atraktivnějším barevném provedení a z nových materiálů – tedy z textilních látek v kombinaci s koženkou. Dřívější aktovky byly vyrobené výhradně z kůže, měly jednotný tvar se dvěma vnějšími kapsami se zapínáním na spony, uvnitř pár přihrádek. Ale byla téměř nezničitelná, což byl její hlavní účel. Na výběr ze zajímavých hravých designů mohly děti i rodiče dlouho zapomenout – zvrat přinesla právě až 80. léta.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Výukové kartičky – písmena. Každý prvňáček dostal při nástupu do školy archy s číslicemi a písmeny. Děti si většinou s pomocí rodičů kartičky rozstříhaly a v hodinách se díky nim učily základy počtů. Kartičky se nosily v igelitových obalech, chlívečkách, aby dlouho vydržely.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Školní mapa. Školy měly dostatečnou zásobu různých pomůcek i map, které třídní služba nosila do hodin z kabinetů odborných předmětů. Zde většinou visely mapy na hácích na zdech nebo byly úhledně stočené do ruliček v železných stojanech, ve kterých děti podle černých razítek hledaly ty, které zrovna potřebovali do výuky.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Elektrická násobilka má již dlouhou historii. Pomáhala dětem učit se ne zrovna příjemnou a oblíbenou část matematiky zábavnější formou. Najdeme ji v mnoha variantách krabiček a grafických podobách v antikvariátech, bazarech i půdách babiček, ale i na stolech dnešních školou povinných.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Český jazyk 4. Učebnice českého jazyka se v čase proměňovaly jako všechny školní pomůcky. Nicméně jedno bylo v 70. a 80. letech společné – klasická učební látka podle školních osnov byla protkaná tehdejší politickou ideologií, a tak se děti z učebnic často učili nazpaměť politické básničky a četly texty o československo-sovětském přátelství.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Nástěnky a hesla potkávali na každém kroku všichni obyvatelé žijící za tzv. železnou oponou. Jasně proklamovali nařízený jednotný politický názor a vztah státního aparátu k Sovětskému svazu. Nástěnky byly na chodbách škol i ve třídách a pečlivě se o ně starali tzv. nástěnkáři. Vedle obrázků z prázdnin tak červeně zářila papírová písmena seskládaná do nadšených zvolání slávy socialismu.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Rozum do kapsy neboli rodokaps byla oblíbená edice naučné literatury pro děti a mládež, která v knihách malého formátu shrnovala a zpracovávala přístupným způsobem různá školní a vědecká témata. Rodokapsy vydávalo nakladatelství Albatros a nechyběly v žádné domácí i školní knihovně.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Nástěnky a hesla potkávali na každém kroku všichni obyvatelé žijící za tzv. železnou oponou. Jasně proklamovali nařízený jednotný politický názor a vztah státního aparátu k Sovětskému svazu. Nástěnky byly na chodbách škol i ve třídách a pečlivě se o ně starali tzv. nástěnkáři. Vedle obrázků z prázdnin tak červeně zářila papírová písmena seskládaná do nadšených zvolání slávy socialismu.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Svačiny děti nosily do školy v papírových pytlících. Ve školních taškách se mačkal nejčastěji mezi chlebem kousek sýra, domácí pomazánka nebo kolečko salámu, k tomu jablko. Zdravější variantu svačin – jogurt, když se začal vyrábět v plastových obalech – často pak omývaly mámy ze stran školních tašek při návratu dětí domů. Málokdo ho totiž zvládnul donést do školy vcelku ☺
Zdroj: Retro muzeum Praha
Svačiny děti nosily do školy v papírových pytlících. Ve školních taškách se mačkal nejčastěji mezi chlebem kousek sýra, domácí pomazánka nebo kolečko salámu, k tomu jablko. Zdravější variantu svačin – jogurt, když se začal vyrábět v plastových obalech – často pak omývaly mámy ze stran školních tašek při návratu dětí domů. Málokdo ho totiž zvládnul donést do školy vcelku ☺
Zdroj: Retro muzeum Praha
Svačiny děti nosily do školy v papírových pytlících. Ve školních taškách se mačkal nejčastěji mezi chlebem kousek sýra, domácí pomazánka nebo kolečko salámu, k tomu jablko. Zdravější variantu svačin – jogurt, když se začal vyrábět v plastových obalech – často pak omývaly mámy ze stran školních tašek při návratu dětí domů. Málokdo ho totiž zvládnul donést do školy vcelku ☺
Zdroj: Retro muzeum Praha
Počitadlo není třeba představovat. Jedná se o základní učební pomůcku, která se vyrábí po staletí v mnoha variantách, od malinkých stolních až po velké, které měly místo v prvních třídách vedle zelených tabulí.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Kufříky na pomůcky s motivy pohádkových postav sloužily k nošení a ukládání výtvarných potřeb. Když už nebyly ve škole potřeba, ukrývaly mnohá dětská tajemství a poklady nasbírané ve volném čase při dětských dobrodružstvích.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Sbírka náročnějších úloh z matematiky provázela každého budoucího studenta. O cvičebnici matematiky pro druhý ročník základní devítileté školy se ještě dlouho studentům zdávalo. Její bezchybné zvládnutí bylo předpokladem pro složení příjímací zkoušky na střední školu.
Zdroj: Retro muzeum Praha
Pastelky Scala výrobce Koh-i-noor byly oblíbenou výtvarnou pomůckou školáků 80. a pozdějších let. Vedle voskovek a „progressa“ tvořily nedílnou součást penálů mnoha školáků. Vyrábí se dodnes.