Malý J. Robert Oppenheimer s matkou. Budoucí vědec se narodil v roce 1904 v New Yorku. Jeho otec byl bohatý židovský importér textilu, matka absolvovala malířské vzdělání v Paříži a později vlastnila ateliér v New Yorku. Robert Oppenheimer studoval na Harvardově univerzitě fyziku a chemii, prošel i univerzitami v Cambridge nebo Göttingenu. V roce 1941 byl jako přední jaderný fyzik zapojen do komise, která posuzovala možnosti použití jaderné energie pro vojenské účely.

Po řadě přípravných kroků byl v roce 1942 zahájen projekt Manhattan, jehož cílem bylo vyvinout atomovou bombu dříve než Němci. Nedaleko Alamogorda se 16. července 1945 uskutečnil první výbuch atomové bomby. Do té doby největší zaznamenaná detonace měla sílu odpovídající 21 kilotunám trhaviny TNT a vytvořila tlakovou vlnu, která dosáhla neuvěřitelných 160 kilometrů od místa výbuchu. Fotografie zachycuje Oppenheimera na jaderném testovacím místě dva měsíce po výbuchu.

Oppenheimer ukazuje obrovský sloup kouře a plamenů, který vznikl při skutečném použití bomby v japonské Hirošimě. Ničivé následky výbuchů jaderných bomb přiměly Oppenheimera k odchodu z funkce ředitele výzkumného střediska v Los Alamos. Po válce Oppenheimerova udivující produktivita rychle klesala.

Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki se v Oppenheimerovi projevovala hrdost na technické úspěchy, ale i pocit viny za zničující důsledky bomb. Posledních 20 let svého života strávil jako ředitel Institutu pro pokročilá studia v Princetonu, kde pracoval například po boku Alberta Einsteina.

V roce 1963 předal tehdejší americký prezident Lyndon B. Johnson Oppenheimerovi Cenu Enrica Fermiho. Předávání v pozadí sledují Oppenheimerova manželka Katherine a syn Peter. O devět let dříve byl přitom fyzik prohlášen za bezpečnostní riziko a zbaven přímého politického vlivu. Robert Opperheimer umřel v roce 1967 na rakovinu hrtanu.