10. místo: Jeon (Jižní Korea). Tomuto pokrmu se také říká korejské palačinky. Ačkoli se obvykle připravují ve slané verzi, existují i sladké varianty těchto palačinek. V nejjednodušším případě se jedná o jídlo, které se nejprve obalí v mouce a vejcích a poté se smaží na oleji. Obsahuje přísady, jako jsou tenké plátky masa, mořské plody a různé druhy zeleniny.

9. místo: Bruschetta (Itálie). Bruschetta je tradiční italský předkrm, který je oblíbený po celém světě. V nejjednodušší podobě známé jako fettunta se tento klasický předkrm skládá z grilovaného plátku chleba potřeného česnekem a pokapaného extra panenským olivovým olejem.

8. místo: Jarní závitky (Čína). Jarní závitky jsou tradiční čínské jídlo z tenkých plátů těsta, které se plní různými přísadami a poté se smaží v horkém oleji. Mezi nejčastější přísady náplně patří drcené vepřové maso, krevety, houby a zelí. Tyto chuťově výrazné pochoutky se běžně podávají jako předkrm a doplňují je různé dipy, čaj nebo káva.

7. místo: Ceviche (Peru). Ceviche je peruánské národní jídlo, jež se skládá z plátků syrové ryby nebo korýšů, které jsou okořeněné solí, cibulí a chilli papričkami a poté naložené v limetkové šťávě. Díky kyselosti limetkové šťávy se mění struktura ryby i její barva – z růžové na bílou. Kyselá marináda, známá také jako leche de tigre (doslova tygří mléko), maso „uvaří“, aniž by se do procesu zapojilo teplo.

6. místo: Guacamole (Mexiko). Guacamole je světoznámá pochoutka, jejíž kořeny sahají do aztécké říše v roce 1500. Je to zdravá směs zralého rozmačkaného avokáda, cibule, chilli, volitelně rajčat a vybraného koření, jako je mořská sůl a koriandr. Hvězdou tohoto neuvěřitelně jednoduchého pokrmu je avokádo s vysokým obsahem nenasycených tuků, draslíku, vitamínů, minerálů a bílkovin.

5. místo: Hummus (Libanon). Tato mezinárodně oblíbená pomazánka se tradičně vyrábí z rozmačkané cizrny, sezamové pasty tahini, citronové šťávy a česneku. Lidé po celém světě hummus milují pro jeho chuť a skutečnost, že je plný živin. Při podávání se obvykle dochucuje kapkou olivového oleje a poté se používá jako dip k zelenině nebo jako chuťově výrazná náplň do plochých chlebů, jako je pita. Ani dnes se o jeho původu mnoho neví, ačkoli první zmínky o hummusu pocházejí z Egypta 13. století.

4. místo: Wonton (Čína). Wontony, často označované jako čínské ravioli, jsou různé tenké knedlíčky s náplní z masa, mořských plodů nebo zeleniny, obklopené jemným obalem z pšeničného těsta. Mnohé zdroje uvádějí, že původ wontonů sahá až do období dynastie Han, kdy se připravovaly při čínských rituálech uctívání předků.

3. místo: Kimči (Jižní Korea). Tato kořeněná, slaná, sladkokyselá zelenina je klasickým předkrmem nebo přílohou ke každému korejskému jídlu. Zelenina se nakrájí na plátky, sváže do svazků a naloží do nálevu s pálivými chilli papričkami, slanou rybí pastou, pórkem, zázvorem, cukrem a česnekem. Ačkoli obliba kimči na Západě stále stoupá, jedná se o starobylý pokrm, jehož historie sahá zhruba dva tisíce let nazpět, kdy se o něm poprvé objevily písemné zmínky.

2. místo: Gyoza (Japonsko). Slavné japonské knedlíčky gyoza jsou knedlíčky ve tvaru půlměsíce, které vznikly z tradičních čínských knedlíčků jiaozi. Recept byl mírně pozměněn, aby vyhovoval japonským chutím, a gyoza se brzy stala jedním z oblíbených japonských jídel. Skládá se z tenkého obalu vyrobeného z pšeničné mouky, vajec a vody, který se pak plní směsí masa a zeleniny.

1. místo: Jiaozi (Čína). Tyto čínské knedlíčky se skládají z tence vyváleného kousku těsta s masovou nebo zeleninovou náplní a jsou jedním z nejoblíbenějších a nejčastěji konzumovaných pokrmů v Číně a východní Asii. Mohou se podávat jako předkrm nebo hlavní chod. Tradičně se jiaozi jí vždy na čínský Nový rok. Podle způsobu přípravy lze knedlíčky rozdělit do tří kategorií: vařené, dušené a smažené. Pokud jde o techniky skládání, existuje jich celá řada a nejoblíbenější z nich je takzvané skládání s přitisknutým okrajem. Jeho výsledkem je jiaozi ve tvaru půlměsíce, který je v Číně nejoblíbenější.