Hellraiser

Debutový film splatterpunkového spisovatele Cliva Barkera se měl původně jmenovat „Srdce určené peklu“, což byl titul novely, podle které je natočený. Producenti ale měli pocit, že film s takovým názvem by lidé mohli považovat za romantické drama. Barker jim nabídnul titul, který nakonec výsledný film vystihuje docela dobře – „Sadomasochisté ze záhrobí“. To ale znělo v půlce osmdesátých let až moc explicitně. Jedna šedesátiletá členka natáčecího štábu pak prý přišla s vlastním alternativním názvem, také poměrně výstižným – „Co je ženská schopná udělat, aby si dobře zapíchala“. Těžko říct, jaký by byl osud Barkerovy sadomasochistické variace na faustovský mýtus, kde Ďáblové nenabízejí vědění, ale ultimátní slast, která je totožná s ultimátní bolestí, kdyby dostal některý z těchto alternativních titulů. Pod názvem Hellraiser se z něj každopádně stala hororová klasika. Barkerova vizuálně vytříbená, delikátní směs až gotické mystiky s drsnou torture porn estetikou příliš nezestárla. Naopak, kromě Tonyho Randela, který natočil vynikající druhý díl, se vlastně nikomu nepovedlo na první film úplně důstojně navázat. Nechte si roztrhat duši na kusy charismatickým plešounem s hřebíkovou hlavou. O vašem utrpení se i v pekle budou vyprávět legendy. (Festival otrlého diváka)