Česká značka Sens Foods vyrábí jídlo s hmyzí bílkovinou. Cvrčky nejprve vypěstuje na farmě v Thajsku, usuší je a pak z nich namele „mouku“, kterou přidává do krekrů, sušenek či proteinových shaků.

„Například do naší banánové čokoládové protein tyčinky dáváme 19 procent cvrččí mouky, což je zjednodušeně 190 cvrčků,“ popisuje spoluzakladatel startupu Radek Hušek v rozhovoru pro Refresher.

Cvrččí výrobky si pro nutriční hodnoty oblíbili zejména sportovci. Firma se ale snaží dostat do povědomí všech, od loňského roku třeba zkouší prodávat celé brouky ve zkumavce, které ochucuje například v barbecue koření nebo čokoládě. „Velmi nás překvapilo, že velká část zákazníků nevnímá Sens jako zdroj bílkovin, ale spíše jako zážitek. Cvrčky jsme zabalili do průhledné zkumavky, takže se toho člověk bojí, ale zároveň je to zábavné,“ říká Hušek.

Se spoluzakladatelem Sens Foods jsme si popovídali také o tom, jak cvrččí bílkovina pomáhá nejen zdravému životnímu stylu, ale třeba i planetě. Do budoucna chce například vytvořit náhradu masa a ze cvrčků nemít jen prášek na mouku, ale třeba i texturou vytvořit burgery, párky nebo salámy.

Na svém blogu na Aktualne.cz jste psal, že jste dřív hrál poker. Dají se znalosti z pokeru aplikovat v podnikání?

V pokeru se člověk naučí, že krátkodobě může štěstí přinášet ovoce, dlouhodobá je ale pouze píle a tvrdá práce. Kvůli různým vlivům může každý pokerový hráč být den, týden nebo i déle v minusu, a to i přesto, že odvádí správnou práci. To platí i v podnikání. Důležité je si proto budovat disciplínu a vnímat to, že člověk potřebuje dělat správná rozhodnutí, která se mu ale v dlouhodobém měřítku vrátí. Výsledky by měly přijít.

Ve stejném článku jste o společnosti Sens Foods, která vyrábí jídlo s cvrččím proteinem, psal jako o sociálním podnikání. Co jste tím myslel?

Při pokeru jsem si připadal jako robot na peníze a po půl roce mě to přestalo naplňovat. Začal jsem proto přemýšlet o tzv. sociálním podnikání. V Čechách to je pojem legislativou definovaný jako zaměstnávání lidí s postižením apod. Já ale poznal „social business“ právě jako podnikání, ve kterém vytvářím zisk z nějaké věci, která celkově zlepšuje společnost. 

Na jedno kilo bílkovin ze cvrčků se spotřebuje 2000krát méně vody a stonásobně méně CO2 oproti hovězímu.

Jídlo tvoří jeden ze čtyř největších dopadů na planetu v oblasti emisí CO2, stejně tak ale v dopadu na biodiverzitu nebo spotřebu vody. Jako lidstvo bychom proto měli v dalších 50 letech nebo i dřív změnit to, jak jíme a jak získáváme bílkoviny. Bílkoviny jsou pro člověka tím nejdůležitějším stavebním kamenem, zároveň jde ale o ty náročné živiny, které mají největší dopad na přírodní zdroje. V Sens Foods se proto snažíme přinést významně lepší řešení, což je v tomto případě cvrččí protein. 

Spočítali jste třeba uhlíkovou stopu nebo jiné dopady na životní prostředí, které cvrččí protein má?

Porovnám to s hovězím, protože konzumace hovězího je nejméně šetrná k životnímu prostředí. Na jedno kilo bílkovin ze cvrčků se spotřebuje 2000krát méně vody a stonásobně méně CO2. 

V čem je ještě cvrččí protein lepší než ten běžný? Jde o výživové hodnoty?Zjednodušeně tomu říkáme protein. V základě jde ale o prášek se 70 procenty bílkovin a pak v něm jsou další super výživové věci, jako třeba vláknina nebo zdravé tuky, které jsou stejně kvalitní jako třeba v rybě. Obsahuje také chitin, vlákninu z exoskeletu cvrčků, který má podle výzkumů ozdravný vliv na střevní mikroflóru. Z mikronutrientů jde o železo, vápník, B12 atd. Výživově je to opravdu superpotravina.

Cvrčky pěstujete, sušíte a pak z nich namelete „mouku“, kterou přidáváte do krekrů, sušenek… Co je v tomto procesu nejnáročnější?

Výroba samotná ani udržování farmy není náročné. Nejnáročnější je spíše to prodat zákazníkům. Sens Foods je značka, která má lidem představit cvrččí protein. Cvrčky jsme zvolili z toho důvodu, že jsou přijatelnější než třeba červi. Chtěli jsme lidem vysvětlit, že by se toho neměli bát. 

Naše výrobky si oblíbili sportovci, kteří vnímají, jaký dopad má jejich jídlo na zdravý životní styl, ale takových lidí je víceméně málo. Pak jsme se ale rozhodli vyzkoušet, jak by se prodával celý ten brouk. A ono nás to velmi překvapilo, protože velká část zákazníků nevnímá Sens jako zdroj bílkovin, ale spíše jako zážitek. Cvrčky jsme zabalili do průhledné zkumavky, takže se toho člověk bojí, ale zároveň je to zábavné. 

Čti také

Od žiletek po hračky: za co všechno si připlácíš a možná o tom ani nevíš. Jen proto, že jsi žena Od žiletek po hračky: za co všechno si připlácíš a možná o tom ani nevíš. Jen proto, že jsi žena

Je to vlastně vtipné, protože jsme si předtím mysleli, že cvrčky potřebujeme rozemlít na tu „mouku“, aby se lidé cvrčků neštítili, ale nakonec je většina chce jíst v celku. To mi přijde jako zábavná dichotomie. 

Pokud se ale vrátíme k procesu výroby. Proč jste postavili cvrččí farmu v Thajsku? Jsou na to potřeba specifické podmínky, například teplota, vlhkost, …?

Ani ne. Když jsme tehdy začali, hmyz jako jídlo nebyl v Čechách legislativně schválený. Nakonec jsme to protlačili, ale farmu jsme zde nemohli postavit. V Thajsku jsme už měli dodavatele, postavili jsme to tam, kde už nějaké průmyslové farmy byly, takže jsme to nemuseli postavit takzvaně na zelené louce, ale jen vzali stroje, krmiva atd. Spíš šlo o praktické důvody.

Samotný chov není zas tak náročný. Chceme se ale dostat na podobnou škálu, kde jsou i jiné zdroje bílkovin. Například kuřata mají za sebou 80 let výzkumu a za tu dobu se jejich chov snížil o třetinu. Nicméně podobný výzkum mají cvrččí farmy ještě před sebou. A proto je potřebujeme dostat k co nejvíce zákazníkům. Kdyby se cvrčků rázem jedlo stejně jako hovězího, tak se ty farmy mohou mnohem více zefektivnit a pak by to stálo významně míň. Takže v tuto chvíli jsou naše produkty prémiové. 

Jak byste popsal chuť cvrčka? Dá se to s něčím srovnat? 

Já bych řekl, že nemají žádnou výraznou chuť. Je to spíš o tom, jak se to dochutí dalšími surovinami, cvrčky pak používáme jako koncentrované zdroje bílkovin. Například naším hitem je teď banánová čokoládová protein tyčinka, do té dáváme 19 procent cvrččí mouky, což je zjednodušeně 190 cvrčků. Ale i ti cvrčci v celku jsou moc chutní, máme třeba zkumavku cvrčků s barbecue kořením nebo obalené v čokoládě. 

Kdy jste začali prodávat cvrčky v celku? 

Loni na Vánoce. Jak se zaměřujeme na funkční potraviny, tak jsme nikdy neměli vánoční sezónu. Firmy zaměřující se na zdraví mají o Vánocích paradoxně nejmenší tržby. Na Vánoce všichni přestávají jíst zdravé věci, a naopak jí cukroví. Přišlo nám ale fajn nabízet celé cvrčky ve zkumavce jako vánoční dárek. To nám úplně zbortilo sklad. Nikdy jsme neposílali v jeden den tolik objednávek. 

Čeští zákazníci si naše výrobky kupují kvůli výživě, zatímco ti němečtí upřednostňují minimální dopad na životní prostředí.

Na tuto sezonu jsme připravili více setů, například s příchutí carolina reaper, což je nejpálivější chilli paprička na světě. Technicky řečeno máme nejpálivějšího cvrčka na světě a děláme ho jako jediní na světě. Líbí se nám ta dvojitá výzva, že jedna věc je dát někomu brouka, který je ale navíc hodně pálivý. 

Máte ze cvrččího proteinu třeba krekry, tyčinky, těstoviny, proteinový shake. Co se z cvrčků dá ještě vyrobit?

Náš cíl je vytvořit náhradu masa a ze cvrčků nemít jen ten prášek, ale texturou vytvořit něco podobného masu. A pak se z toho dají vytvořit burgery, párky nebo salámy. Jak jsem ale zmínil, je potřeba to dostat na škálu a udělat výzkum, zfunkčnit to.

Podnikáte v Česku, Německu a Japonsku…

V Japonsku už nejsme, testovali jsme to loni, ale po tři čtvrtě roce to nevyšlo. V jednu chvíli se nám odtamtud ozývalo hodně médií, točili o naší cvrččí farmě reportáže a byl to „hype“, takže jsme zkusili na japonský trh vstoupit. 

V Japonsku jsme měli distributora, ale vydržet v supermarketech je velmi náročné, musíte mít otáčky. Cvrčci se ale neprodávají „jen tak“, musíte produkty hodně podpořit, a to je šílená řehole. Je potřeba na tom trhu být a dělat spoustu práce, kterou by jinak nikdo z distributorů nezaplatil. 

Jak jste přilákali zákazníky v Česku a v Německu? Liší se přístup zákazníků v těchto zemích, kde působíte? Volíte jiné marketingové strategie?

Lehce nad polovinu prodejů máme mimo Českou republiku, nejsilnější je Německo. Lidé živočišnou bílkovinu chtějí, ale z ekologických, morálních nebo zdravotních důvodů nechtějí jíst maso neustále. Zároveň v tuto chvíli nejsou třeba stoprocentními vegany. 

Místo toho, abychom o našich výrobcích mluvili encyklopedicky jako o nejlepším zdroji bílkovin a vysvětlovali proces výroby, máme radši živou ukázku toho, jak to může fungovat v reálu. Náš parťák je Adam Ondra, což je světový šampion v lezení. Je nejlepším důkazem toho, že to funguje a že to má smysl.

Zajímavé je, že v Německu jsou sice třeba reklamy dražší, nicméně máme zase lepší konverzi, protože Němci oceňují více dopad na planetu. Z jiného dotazníku víme, proč nás zákazníci kupují. Čeští zákazníci uvedli na prvním místě výživu, zatímco ti němečtí upřednostňovali minimální dopad na životní prostředí. 

Běžný zákazník si může vaše výrobky koupit jak v supermarketech typu Kaufland nebo Rohlík, tak na vašem e-shopu. Jaký je poměr těchto prodejů?

Je to tak půl na půl přes on-line a přes supermarkety. Během pandemie nám šly prodeje ze supermarketů dolů, ale hodně rychle jsme se přeorientovali, vytvořili jsme kompletně nový web a předělali sklad. Potom se nám vrátili partneři, takže tento rok nedošlo k poklesu.

Jde o nízko nebo vysokomaržový byznys? 

Jídlo obecně je spíš nízkomaržový byznys. Nejvýdělečnější jsou pak takové ty známé firmy, které dávají do výrobků chemické suroviny, výplňky a jejich náklady jsou minimální. A blbé je, že právě ony nastavují tu cenu. Naše proteinová tyčinka stojí 69 korun, ale konkurenti nacení svoji tyčinku na 30 korun. 

Hmyz se jedl i před 100 lety a v pravěku člověk předtím, než lovil zvířata, sbíral hmyz. Nejde o AI technologii, se kterou odletíme na Mars.

Nás to stojí mnohem, mnohem víc. Zároveň naše výrobky nemůžou stát šestkrát víc, přestože máme třeba šestkrát větší náklady na výrobu než konkurent, který to ale prodává za polovinu naší ceny. Číselně to nevychází. Naštěstí to většinou naši partneři chápou a chtějí nabízet zákazníkům i kvalitnější věci. My jsme ještě případ sám o sobě, že do výrobku dáváme drahou a nejkvalitnější bílkovinu. Kdybychom tam dali hovězí bílkovinou, tak by šlo spíše o levné odřezky. Takže ve srovnání s tím je cvrččí bílkovina v tyčince jako hovězí svíčková v tyčince. A my tu naši svíčkovou nasušíme, nameleme ji do mouky a dáme ji do tyčinky.

V roce 2020 získala firma od investorů skoro 50 milionů korun. Velká část z těchto peněz zamířila do výzkumu, jehož cílem je vytvořit nejlevnější živočišný zdroj bílkovin. Prý by to mělo být vepřové maso. V jaké se nyní nacházíte fázi?

Tak to se nám ještě nepovedlo. Cesta je dlouhá, ale je to náš cíl. Nicméně bych se vrátil k tomu, co už jsem říkal, a to k potřebě dostat se na škálu, aby to stálo méně než vepřové, které je jako maso nejlevnější. Zjistili jsme, že teď pro nás není klíčové být nejlevnější – a ono to ani z principu naší firmy nejde prodávat levně jako třeba Nestlé. 

Vnímáme cvrčky jako zdroj. Hmyz se jedl i před 100 lety a v pravěku člověk předtím, než lovil zvířata, sbíral hmyz. Jíst hmyz tedy není nic překvapivého. Nejde o AI technologii, se kterou odletíme na Mars. My teď řešíme hlavně to, jak změnit kulturní nastavení lidí. Cvrčci totiž nejsou mainstreamová věc, protože většina lidí se jich pořád nějakým způsobem bojí.

Kdy budou cvrčci mainstreamem?

V roce 2025 by se měly významně omezit nebo zrušit dotace na chov zvířat na maso. Až se toto změní a to maso bude stát tolik, kolik stát má, a mezitím se zlepší cvrččí farmy, tím bude cvrččí protein levnější… Myslím si, že třeba za pět let, tedy v roce 2027, budou cvrčci mnohem významnějším zdrojem bílkovin.