Petr Kellner se narodil v malém městě Česká Lípa, ale během dospívání se jeho rodina přesunula do Liberce, kde vystudoval Střední ekonomickou školu. Podle jeho tehdejších pedagogů patřil k ekonomickým talentům. A tak nebylo překvapivé, když se rozhodl pokračovat ve studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde se věnoval oboru podnikání v průmyslu.
Petr Kellner tvrdil, že sám pocházel z chudých poměrů a bez kvalitního vzdělání, které získal, by se mu nikdy nepodařilo prorazit. Proto později pomáhal prostřednictvím své nadace Educa získávat nadstandardní vzdělání talentovaným dětem z chudých rodin. Podle posledních odhadů jich mohlo být více než 500, které měly možnost získat vzdělání prostřednictvím stipendií, které by si bez nadace nemohly dovolit. Nadace jim pomáhala i s vysokoškolským studiem v zahraničí.
Vedle školy si přivydělával jako asistent filmové produkce ve filmových studiích Barrandov. Dokonce se objevil v malé roli ve filmu z roku 1989 Čas sluhů, kde hrál charismatického hostitele večírku. Později se zcela vyhýbal kamerám a fotoaparátům. Jediné fotografie, které dobrovolně zveřejňoval, byly ve výročních printových ročenkách jeho firmy, a ty byly vždy černobílé.
Petr Kellner byl extrémně opatrný na informace o svém soukromí a na veřejnost se toho dostalo ven jen minimum. Byl dvakrát ženatý. O jeho prvním manželství nejsou žádné informace. Za druhou manželku si vzal Renatu Kellnnerovou, která do původní PPF nastoupila v roce 1993 a stala se jeho osobní asistentkou. Neexistuje její fotografie a ani datum jejich svatby. Informace, že měl čtyři děti, sice existuje, ale je známo jen jedno jméno.
Čtyřiadvacetiletá Anna Kellnerová patří k nejlepším českým parkurovým jezdkyním. Ta mimochodem tvoří od roku 2017 pár s dalším českým miliardářem – Danielem Křetínský.
Petr Kellner byl milovník kultury. Sponzoroval známé Divadlo Járy Cimrmana a tradiční Letní shakespearovské slavnosti. Sbíral i umění, oficiálně se ví, že skupoval fotografie Františka Drtikola a Josefa Sudka a že vlastnil jednu z největších soukromých sbírek jeho originálů. Kromě kultury miloval i nejrůznější sporty. Včetně extrémních jako lyžování na ledovci, které plánoval absolvovat se svými přáteli i v osudný den nehody.
Podle amerického magazínu Forbes byl Petr Kellner 73. nejbohatší člověk na světě s odhadovaným majetkem 15,5 miliardy amerických dolarů. A to přesto, že ho pandemie koronaviru pořádně potrápila zejména při investicích na asijských trzích. Patřil mezi pět nejvlivnějších Čechů.
Jak se ale dostal na vrchol? Jeho příběh začíná po sametové revoluci, tak jako mnoho dalších v seznamech nejbohatších Čechů. Petr Kellner podobně jako většina českých úspěšných podnikatelů profitoval z takzvané kupónové privatizace, to znamená, že se velké části obyvatelstva za symbolickou nebo nízkou cenu rozdaly „kupóny“, které pak mohli vyměnit za podíly v podnicích dosud vlastněných státem. Mnoho podnikatelů se v té době specializovalo na získávání těchto podílů a postupně získávali podíly v podnicích.
V roce 1991 spolu s Milanem Maděryčem a Milanem Vinklerem založil investiční společnost PPF. Podařilo se jim získat finance 40 milionů korun od státní společnosti Sklo Union Teplice. Manažeři podniku se dostali do vedení PPF. Maděryč později naznačil, že Vinkler měl jasnou představu o privatizaci, což naznačuje, že tato trojice měla velmi dobrý zdroj informací. V roce 1997 vznikla nová společnost PPF, kterou formoval už jen Petr Kellner.
V 90. letech se mu podařilo postupně vstoupit do České pojišťovny a později ji ovládnout. Pak se mu ji podařilo výhodně prodat italské skupině Assicurazioni Generali. Tento prodej se považuje za klíčový v jeho kariéře. Dočasně se stal členem představenstva a správní rady Generali PPF Holdingu a se svými dvěma procenty byl jeden z největších akcionářů. I tento podíl nakonec prodal.
Byl jedním z najdravejších podnikatelů ve středoevropském regionu. To, čím se odlišoval od ostatních, naznačil již v roce 1993, kdy se většina lokálních byznysmenů soustřeďovala na domácí trhy, které byly stále na začátku. Petr Kellner se rozhodl pro rizikový vstup na ruský trh a zúčastnil se ruské obdoby kupónové privatizace. Ta byla mnohem nepředvídatelnější než například ty v Česku. Udržet si ruské podíly v podnicích, které v té době byznysmeni získali, nebylo jednoduché.
Petru Kellnerovi se to podařilo a postupně svou ruskou investici rozšiřoval a konsolidoval několik transakcí. Jednou z nich bylo založení ruského Home Creditu, vstup do známé banky Nomos a investoval i do těžby zlata a stříbra v podniku Polymetal, který patří k největším v Rusku.
Investoval například i do akcií ruského plynárenského gigantu Gazprom. Systém, kterým to dělal, patřil k jedním z nejnáročnějších typů investic, protože Rusové se původně snažili tento podnik ochránit před zahraničními investory, některým podnikatelům se to podařilo přes složitý systém certifikátů a půjček. V podstatě patřil mezi ty, kterým se podařilo získat podíly Gazpromu dříve, než to bylo oficiálně zahraničním investorům umožněno. Petr Kellner se nebál obchodů, na které si v Rusku netroufla ani velká jména světového byznysu. Kolik peněz na těchto akcích pozdějším prodejem Američanům získal, není známo.
Skupina PPF je dnes aktivní v bankovnictví, finančních službách, telekomunikacích či pojišťovnictví. Působí v Evropě, Asii a Severní Americe. Koncem minulého roku zaměstnávala skupina 158 tisíc lidí. PPF v čele s Petrem Kellnerem má za sebou stovky nejrůznějších transakcí. Mezi nejzajímavější patří nákup většinového podílu ve společnosti O2 v roce 2014 od španělského gigantu Telefónica. Miliardář výhodně koupil a prodal podíl v loterijní firmě Sazka, podobně se mu to podařilo v pojišťovací skupině Generali.
Loni koupil od Američanů skupinu CME, pod kterou patří i televize Nova. Spoluvlastnil také Mall Group, jedničku v e-commerce ve střední a východní Evropě s odhadovanou hodnotou do 2 miliard eur (zhruba 52 miliard korun). Zároveň spolu se svým nadějným zetěm Danielem Křetínským založili Mall TV, které se podařil historický úspěch. Se seriálem #martyisdead se jim loni podařilo získat cenu Emmy.
Letos PPF Kellnera připravovala jeden z nejzásadnějších podnikatelských kroků, a to spojit banku Moneta a Air Bank, čímž by se vytvořil třetí největší hráč na českém trhu. Na krk by mohla dýchat České spořitelně a ČSOB. Tento akviziční tah se bude muset zrealizovat bez něj.
V roce 2017 zamířil Kellner s Home Creditem do Číny, Vietnamu a Indie. První jmenovaný vstup je nejzásadnější. Tak, jak se mu kdysi podařilo to, co téměř nikomu v Rusku, dařilo se mu nevídaně i v Číně. Home Credit je v Číně jediným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, který není ve vlastnictví domácích investorů. Dosáhnout něčeho podobného není jednoduché, dlouhodobě se mluvilo o blízkosti podnikatele k Pražskému hradu, který má pod taktovkou Miloše Zemana k Číně blízko.
I když právě byznys v Číně PPF během pandemie nejvíce potrápil, z dlouhodobého hlediska je to zajímavá investice. Mimo jiné má skupina skvělou možnost poznat trh a získat výhodné kontakty. Mimo jiné Kellner plánoval vstup na hongkongskou burzu, to se ale kvůli strachu investorů z nepokojů v Hongkongu nepodařilo.
Developerské projekty zastřešuje PPF Real Estate Holding, která má na svědomí několik zajímavých staveb. V Praze Artgen Office Gallery nebo administrativní budovu Kateřinská. V Německu postavili administrativní budovu Monheim v Düsseldorfu. Postavili dalších devět administrativních budov v Holandsku, sedm v Rusku, dvě ve Velké Británii, dvě v Rumunsku a jednu na Ukrajině. Celkově PPF Real Estate Holding spravuje dvě miliardy eur (zhruba 52 miliard korun).
Kellnerovi patřila například i O2 aréna pro 18 tisíc diváků a zastřešoval i výstavbu sousední multifunkční haly. Luxusní nemovitosti vlastnil v Rusku, Nizozemsku, na Barbadosu či ve Spojeném království.
Při poslední ekonomické krizi se Petrovi Kellnerovi podařilo vyjít téměř nedotčené. Nebál se investic ani v těžkých časech, což mu pomohlo vybudovat jeho impérium.
Byl terčem několika konspiračních teorii ,včetně té, že muž, jehož podobu známe, je jen pronajatý herec a ve skutečnosti ho nikdo nikdy nezachytil. Tato konspirace se časem vyvrátila. Vzhledem k oblíbenosti jeho osoby v alternativních médiích se zřejmě nevyhneme konspiračním teoriím o jeho smrti. Faktem ale je, že po něm zůstává prázdné místo na jedné z nejdůležitějších businessových židlích v Evropě a truchlící rodina.
„Někdy se ptám sám sebe: Proč tolik pracuji, proč nejsem víc v klidu? Upřímná odpověď? Předně mne práce pořád baví. Baví mne přemýšlet a vymýšlet, jak věci udělat líp, jinak. Baví mne učit se a uspět. Vím, že k cíli nikdy nevede jen jedna cesta, a naplňuje mne hledat tu nejlepší. A pak je to nejdůležitější: cítím odpovědnost. Za své děti, za naše firmy, za to, co jsme v PPF za téměř třicet let vybudovali. PPF bych nikdy nepostavil sám, bez partnerů, zákazníků, zaměstnanců. Úspěch není výsledkem jedince, ale spolupráce týmu, rodiny, blízkých, skupiny,“ děkoval v poslední výroční zprávě nejbohatší Čech. Zřejmě nečekal, že to budou jeho poslední citovaná slova.
