Vladana pomáhá hendikepovaným lidem při sexu: Nejčastěji touží po pohlavním styku a nahotě, mnozí s tím nemají žádné zkušenosti

Do služeb sexuálních asistentů patří i sex. Samozřejmě, je to dobrovolné. Nikdo nikoho do ničeho nenutí, ale pokud si asistent sedne s klientem, může tam proběhnout i taková interakce. Není to však v rámci nabídky jako například při klasických sexuálních službách, kdy sexuální pracovnice nabízí orální styk a pak ji do něj klient nutí, protože si za něj zaplatil.

O poskytování pohlavního styku se hodně diskutovalo i na začátcích sexuální asistence. Lidé si to často spojují s prostitucí, ale v našem případě jde o vzdělávání a odbornou pomoc v oblasti sexuality a intimity. Snažíme se především naše klienty učit samostatnosti a nezávislosti. Pomáháme jim, aby se cítili jako plnohodnotné sexuální bytosti a zažili pocit, že je tak někdo bere.

Sexualita lidí, kteří se narodili jako zdravotně znevýhodnění, se odmalička přehlíží. My jim ji ukazujeme a učíme je, že ji mají stejnou jako zdraví lidé.

Zmínila jste, že nejžádanější jsou sexuální služby. Co dalšího vyhledávají klienti?

Nejčastěji touží po sexuální interakci – čili po pohlavním styku. Přirozeně mají obrovský zájem o nahotu, dotyky a o všechno ostatní, co si zdravý člověk představí pod pojmy sexualita a intimita. Samozřejmě, pokud je to v jejich možnostech. Existují totiž druhy znevýhodnění, při kterých není možná žádná sexuální interakce.

Musíte také brát v úvahu, že znevýhodnění lidé nemají přístup k vzdělání v oblasti sexuality a intimity. Ten jsme sice neměli ani my, ale byli jsme v sociální bublině, kde jsme sexualitu řešili mezi přáteli a mohli prožít vlastní zkušenost. Znevýhodnění lidé jsou však izolováni pouze s těmi nejbližšími a opatrovateli a k sexualitě či intimitě se nedostanou. Možná jim nějací kamarádi dají pornografická videa a časopisy, ale z nich se nic nenaučí.

Často se setkáváme s tím, že si naši klienti pletou realitu s pornografií, což je v tomto případě destruktivní. Vysvětlujeme jim, že sexuální chování mezi zdravými lidmi takto nefunguje a nemůže dlouhodobě fungovat.

Doporučeno

Zkoušela jsem erotické hračky: Stroj na orgasmy s 320 přírazy za minutu či vakuová pumpa s jazýčkem. Které byly nejlepší? 6. září 2024 v 7:00

Zmínila jste, že sexuální asistenci využívají i páry. Co nejčastěji od vás potřebují?

Vysvětlit, jak může sexualita fungovat v dlouhodobém partnerství. Nejčastěji se chtějí naučit stimulovat svého partnera, ačkoliv ho nemohou uchopit kvůli svému zdravotnímu znevýhodnění. Ukazujeme jim tedy, jak mohou sexuálně fungovat i s hendikepem. Co se týče fyzické pomoci, klientům také často pomáháme s polohami.

V rámci konzultací jim vysvětlujeme, jak to funguje mezi ženou a mužem, co je to zdravý sexuální vztah a jak se vyvarovat tomu, aby mezi nimi nedošlo k zneužití, znásilnění nebo nějakému ponižování. Je třeba zmínit, že nepracujeme s mentálně znevýhodněnými klienty, ale pouze s lidmi, kteří dokážou pochopit druh tohoto vzdělávání.

Klienty učíme, aby měli zdravý sexuální život i bez naší pomoci. Usilujeme, aby nás k tomu nepotřebovali.

Objednávají si vaše služby přímo klienti, nebo i jejich blízcí?

Mnozí naši klienti nedokáží komunikovat nebo se stydí, proto o to požádají někoho ze svého nejbližšího okolí. Často nás kontaktují rodiče, příbuzní nebo přátelé zdravotně znevýhodněných lidí. Vždy jim však vysvětlujeme, že v první řadě musíme mluvit s tou konkrétní osobou, které se asistence týká. Mohou ji sice iniciovat jeho blízcí, ale musíme si být jisti, že dotyčný klient sám o něco takového stojí a chce to.

Odkud se o vás dozvídají klienti?

Díky Institutu sexuality a vztahů Freya se o sexuální asistenci hodně mluví v médiích. Spolupracujeme se sociálními pracovníky a kromě toho Freya organizuje akreditované kurzy s Ministerstvem sociálních věcí a práce ČR, takže informace o našich službách jsou dostupné kdekoli na internetu.

Lidé, kteří o takovou službu mají zájem, se na nás mohou nakontaktovat například přes zmíněnou Freyu. Na stránkách jsou podrobně popsány všechny informace ohledně toho, jak setkání probíhají, náš etický kodex i platební podmínky. V případě jakýchkoli dalších otázek se mohou bezplatně spojit se sociální pracovnicí, která je již odkáže přímo na nás.

Někteří asistenti komunikují s klienty e-mailem, já osobně preferuji telefonickou komunikaci. Když jde o klienta, který nedokáže mluvit, samozřejmě, přejdeme na e-mail.

Říkáte, že většina lidí, kteří vyhledávají služby sexuálních asistentek, nikdy předtím nezažili s nikým intimní kontakt. O to je větší riziko, že se na vás naváží. Zamiloval se do vás už někdy klient?

Ano. Toto je jedna z věcí, které patří do sexuálních služeb. Klienti se zamilovávají zejména přes sexuální a intimní interakci. Jakmile máte s jiným člověkem nějakou blízkost – a v tomto případě se bavíme o té nejbližší a nejintimnější úrovni, je velmi náročné tomu zabránit. Právě proto musíme mít speciální výcvik a zkušenosti s prací s lidmi. Není to práce pro každého.

V první řadě je zapotřebí si uvědomit, že jde o službu jiným lidem. Asistenti nejenže musí mít nastavené zdravé hranice, aby sami nevyhořeli a netrpělo jejich duševní zdraví – stejně tak musí dbát na zdraví a bezpečí svých klientů. Na rozdíl od tradiční komerční sexuální práce nemanipulujeme klienty, aby se do nás zamilovali.

Doporučeno

Trvá věčnost, než odpoví? Neustále žárlí? Je čas se rozejít? Napiš nám a my se zeptáme terapeutky, co s tím můžeš dělat 24. července 2024 v 8:00

V erotických salonech to funguje tak, že si dívky chtějí udržet zákazníky co nejdéle a udělat si z nich pravidelný zdroj příjmu. U nás je něco podobného nemožné. Máme nastavená striktní pravidla a jedním z nich je, že se asistent nemůže setkávat s klientem častěji než jednou měsíčně. Mohlo by tam totiž dojít k navázání na asistenta, které by bylo pro klienta škodlivé. Když si asistent všimne, že se i přes to na něj klient nezdravě váže, musí s ním ukončit spolupráci. Klient si potom může vybrat nového asistenta.

My klienty učíme, aby měli zdravý sexuální život i bez naší pomoci. Usilujeme se o to, aby nás k tomu nepotřebovali. Z těchto důvodů musíme mít vedle asistence i jiné zaměstnání. Nemůžeme být závislí na penězích od klientů a platit z nich naše náklady na život.

Je sexuální asistence nevěra?

Celý projekt Freya se jmenuje „Právo na sex“. Když klient vyhledává sexuální asistenci, přestože je zadaný, má na to nějaký důvod. Nemůžeme nikoho nutit, aby se choval morálně ke svému partnerovi, ale zajímáme se o to a nějakým způsobem s klientem o tomto tématu diskutujeme.

Ze zkušeností, které jsem za ty roky nasbírala, mohu říct, že klient, který je ve vztahu a využívá služby sexuální asistence bez svého partnera, se od něj jen vzdaluje. Zadané klienty se snažím navést k tomu, aby spolupracovali i se svým partnerem. Já osobně nepracuji s klienty, kteří dělají svému partnerovi něco za zády.

Sexuální asistenti ze Švýcarska či Německa se pozastavovali nad tím, že máme extrémně nízké ceny. Podle nich to bylo vůči nám až nedůstojné.

Jak se někdo může stát sexuálním asistentem? Jaké kurzy jste absolvovala?

Já osobně mám za sebou velmi mnoho kurzů a neustále se vzdělávám, protože mě to zajímá. Co se týče sexuality, absolvovala jsem tantrické kurzy, taoismus, tantru jogu a různé další masérské kurzy. Pro tuto práci se hodí i kurzy duchovního rozvoje, abyste se naučili lépe pracovat sami se sebou i s druhým člověkem. Mám také kurz paliativní péče a sociálně-právní školu, kterou jsem vystudovala s cílem zjistit, jak funguje sociální systém.

Bylo pro mě obrovským přínosem, že jsem měla zkušenosti z tradiční komerční sexuální práce. Některé sexuální asistentky pocházejí právě z prostředí sexbyznysu, jiné zase ze sociálních profesí jako je ošetřovatelství, zdravotnictví či z masérských oblastí.

Předpokládám, že kromě kurzů musí mít člověk na tuto práci i určité povahové vlastnosti.

Samozřejmě. Nemůže to dělat osoba, která je manipulativní nebo vykazuje jakékoli patologické znaky.

Tato práce je úplně odlišná od klasických sexuálních služeb. Zatímco komerční práci v sexbyznysu může dělat kdokoliv, kdo má rád sex a chce na něm vydělat, zde to nestačí. Musí se v tomto oboru vzdělávat a přistupovat profesionálně k sobě i ke klientům.

Ať už jde o člověka, který byl sociálním pracovníkem, nebo sexuální pracovnicí, musí mít nějaké zkušenosti s prací s tělem a zdravý přístup k sexualitě. Nemůže to dělat zakomplexovaný člověk, s pocity méněcennosti, bez zdravého sebevědomí. Sexuální asistenti musí splňovat celý soubor morálních a etických kvalit. Každý asistent se musí také starat o svou psychohygienu.

Kdo projde výcvikem a je přijat jako sexuální asistent, pořád pracuje pod dohledem supervize, která zajišťuje, aby služba probíhala bezpečně. Samozřejmě, supervizor není přímo na místě během práce s klientem, ale pravidelně se konají setkání asistentů se supervizory, na kterých se jejich práce konzultuje.

Kolik je momentálně v Česku a na Slovensku sexuálních asistentek?

Ačkoliv se na tuto práci v průběhu let proškolilo už asi 40 lidí, v současnosti nás je jen 13. Někteří si kurz udělali jen pro sebe, jiní to zase vzdali z jakýchkoli důvodů. Mohly je odradit například předsudky v rodině nebo vlastní strach. Báli se odpovědnosti za sexualitu druhých lidí.

V roce 2011 jsem pracovala v nočním klubu jako sexuální pracovnice. Sexuální služby jsem poskytovala rok a půl.

Podle cen, které berete za své služby, mi vychází, že si lépe vydělá erotická masérka, která pracuje se zdravými lidmi a nepotřebuje na svou práci takové vzdělání ani profesionalitu jako sexuální asistenti. Nefrustruje vás to?

Sexuální asistenti ze Švýcarska či Německa se pozastavovali nad tím, že máme extrémně nízké ceny. Podle nich to bylo vůči nám až nedůstojné. My jsme se však s institutem Freya dohodli, že jde o službu lidem, a proto nastavíme podobnou hodinovou sazbu, v jaké se v Česku pohybují ostatní terapie.

Pomáháme lidem s problémy, kteří sami většinou nemají peníze na rozdávání. Jako jediní z našich západních sousedů jsme tomu přizpůsobili i ceny. Mimochodem, Česko je zatím jediný východoevropský stát, ve kterém funguje sexuální asistence. Když jsem dělala rozhovory s novináři z jiných východoevropských zemí, dozvěděla jsem se, že nám jejich obyvatelé závidí tuto službu.

Doporučeno

Terka Pergnerka nám řekla svůj příběh. „Ve 13 letech mě máma prodala. Ve vězení seženeš drogy snáz než venku,“ vypráví 17. července 2024 v 13:00

Takže to vnímáte jako poslání?

Ano. Lidé, které motivují peníze, pracují v erotických službách a nejsou sexuální asistenti pro zdravotně znevýhodněné lidi. Tuto službu poskytujeme proto, že má podle nás smysl a je velmi potřebná. Vnímám to spíše jako pomoc druhým lidem za nějakou odměnu, ne jako činnost, na které bych se mohla obohatit.

V čem je podle vás tato práce nejnáročnější?

Zpočátku to bylo pro mě náročné v tom, že jsem se do té doby nesetkala s žádným zdravotně znevýhodněným člověkem – vozíčkáře jsem maximálně viděla z dálky na ulici, nebo v televizi. Najednou jsem k nim však měla přistupovat blízko, úplně nejblíže a pracovat s jejich nahým tělem. Sama jsem to musela zpracovat a vytvořit si prostor pro takové lidi.

Školili nás však zkušení lidé, kteří ve Švýcarsku přišli se službou sexuální asistence. Tato služba vznikla původně proto, že docházelo k nevhodnému chování a obtěžování ze strany klientů vůči jejich ošetřovatelům.

Naši školitelé nám dali mnoho důležitých informací a měla jsem v nich obrovskou důvěru. Prezentovali nám, jak může sexuální asistence probíhat. Říkali nám například, že pro své klienty organizují různé večírky a striptýzové show, aby mohli zažít vše, co zdraví lidé. Uvědomovala jsem si, že je důležité odbourávat předsudky a ačkoliv to ve mně nejprve pracovalo, nad vším zvítězil smysl té práce.

Dnes mohu říci, že pro mě na této práci není náročné nic, protože mě baví a naplňuje. Některým lidem může být velmi nepříjemná představa pracovat se sexualitou, o to více, když jde o znevýhodněné lidi se zdeformovaným tělem. Je to úplně pochopitelné, každý máme nějaké své hranice. Já bych zase nedokázala pracovat v nemocnici, píchat injekce a vidět krev.

Doporučeno

Vytvořil boty pro první dámu a sbíral rady u Blahnika. Český designer Oldřich Voyta je ve světě pojem 4. května 2025 v 7:00

Vzpomínáte si na nějaký pozitivní zážitek z práce, kdy jste cítila zadostiučinění?

Vždy, když mi klient řekne, jaký to mělo pro něj ohromný přínos a jak mu to pomohlo. Toto je to krásné na pečovatelských profesích. Pro toto je lidé dělají, i když z nich mají málo peněz. Je úžasné, že člověk vidí pozitivní výsledek své práce ihned. Samozřejmě, velkou radost mi dělá i to, když vidím u svých klientů progres po dlouhodobé spolupráci.

Máte i nepříjemné zážitky?

V první řadě musím říci, že neakceptujeme nevhodné chování, hrubost či vulgárnost ze strany klientů. Pokud u klienta uvidíme náznak takového chování, spolupráci s ním ani nezačneme. V případě, že se tak začne chovat během asistence, nebudeme v ní pokračovat dál.

Samozřejmě, je velmi nepříjemné, když vím, že jsem nesplnila to, co klient očekával. Je mi to líto, ale mé mentální nastavení a smysl pro dodržování hranic jsou silnější než já. Každého člověka by trápilo, kdyby si někdo zaplatil za jeho službu a pak se mu ta služba nelíbila.

Na této práci je velmi zajímavé to, že se člověk neustále učí být lepším. Nemůže však nic dělat na úkor svých hranic a ztratit sebe sama. V komerčním sexbyznysu se běžně narušují hranice, bývá to takový „freestyle“, ale v této službě je třeba být obzvlášť opatrný na sebe i na klienta.

I jeden člověk může rozhodnout o sexualitě jiných lidí, kteří s tím nic nedokáží udělat. Neprožijí svou sexualitu do konce života.

Jak jste se dostala k sexuální asistenci a proč jste si zvolila tuto práci?

V roce 2011 jsem pracovala v nočním klubu jako sexuální pracovnice. Sexuální služby jsem poskytovala rok a půl. Po výcviku Sexuologická práce s tělem jsem přestala

poskytovat sexuální služby. Zůstala jsem v klubu další tři roky, ale už jen jako tantrická masérka a bodyworkerka.

Někdy v té době jsem začala spolupracovat s neziskovou organizací Rozkoš bez rizika, kam jsem chodila na pravidelné testování v rámci péče o zdraví. Později jsem se stala členkou divadelního souboru Rozkoš a členkou výboru předsednictva.

Tato organizace pravidelně organizuje různé konference a přednášky. Právě na jedné z nich jsem se v roce 2013 dozvěděla o sexuální asistenci. Přišlo mi to jako super směr, který nejen pomůže zdravotně znevýhodněným, ale dokonce i dokáže společnosti, jak důležité jsou sexuální služby v jakémkoliv provedení, ať už jde o tantrické a erotické masáže, BDSM salony nebo samotnou prostituci. Došlo mi, že čím profesionálnější v těchto oborech budeme, tím lépe pro nás všechny.

V našich zemích se k sexuálním službám odmítá přistoupit jako k povolání. Sexuální pracovníci jsou sice tolerováni, ale nejsou chráněni a tím pádem nejsou chráněni ani klienti. Když se něco někomu z nich stane, policie to většinou nechce řešit.

Rovněž sexuální pracovníci nemohou ze svého výdělku odvádět daně ani platit důchod. To se mimochodem týká i jiných profesí, jako je například sexuální asistence, intimní asistence, supervize, speciální pedagogika a další podobné profese. Politici se tváří, jako by je to nezajímalo a když slíbí, že s tím něco udělají, nikdy se nic neděje. Pouze státu unikají peníze a nám všem zabezpečení.

Sexuální asistence mi přišla jako skvělý projekt i proto, že jsem si myslela, že by mohl vnést více respektu k sexualitě a sexuální práci, což se také stalo. Ze začátku nás lidé sice uráželi, my jsme se však ani nemuseli bránit. Hejterům odpovídali přímo rodiče znevýhodněných lidí, kterým se ulevilo, že konečně bude existovat někdo, kdo může jejich potomkům pomoci i v tomto směru.

Rodina mé práci nerozumí a ani nemůže rozumět. Nechápou, co vlastně dělám, proč to dělám a nedokážou se o tom se mnou bavit.

Jak jste se s těmito hejtery vyrovnala vy?

Dodnes mě hněvá, když si někdo dovoluje urážet a nadávat na sexuální práci. Všichni jsme se ze sexuality narodili, a proto mi přijde pokrytecké, když to někdo dělá. Většinou je to jen o tom, že tito lidé sami nejsou vyrovnaní se svou sexualitou, bojí se jí a neumějí o ní komunikovat. Raději budou urážet a ponižovat někoho, komu dělá radost a přináší štěstí.

Samozřejmě, je něco jiného, když to někdo dělá ze sociálně motivovaných důvodů. V posledních letech se sexuální práce obzvláště rozběhla, protože je mnoho samoživitelek, které se takto starají o děti. Všeobecně dostávají nízké alimenty a když nemají práci – ne každá má na to dělat kariéru v korporátu, jediné co jim zbývá je prodávat své tělo. Velké procento sexuálních pracovnic živí i své partnery, nejen děti.

Fascinuje mě však, že se všichni zaměřují na ženy, které se uchýlily k sexbyznysu, ale muže nikdo neřeší. Mužská prostituce je přitom stejně rozšířená. Když jsem ještě pracovala v klubu, bylo nás tam hodně krásných žen. Jednou k nám ale přišli trans muži a ti vůbec nestíhali, tak byli vytížení.

Svědčí to o tom, že všichni máme nějaké sexuální touhy a potřeby. A je to v pořádku, dokud při tom nedochází k žádnému násilí, manipulaci ani nucení. Experimentování přináší potěšení a přesně toto se snažím učit i lidi se zdravotním znevýhodněním, ale v bezpečném prostředí.

Je to velmi smutné, ale často nás tajně kontaktují například i čtyřicetiletí zdravotně znevýhodnění muži bez jakýchkoli sexuálních zkušeností, kteří stále bydlí s rodiči a ti jim nechtějí dovolit sexuální pracovnici ani odbornou a bezpečnou sexuální asistenci. Jsou to lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc svých blízkých a dokud nám to oni nedovolí, nemůžeme jim nijak pomoci.

Ti šťastnější bydlí v ústavech, kde vedení dovoluje služby sexuálních asistentek.

Jsou však i ústavy, kde ředitelé řeknou takovým službám ne. I jeden člověk může rozhodnout o sexualitě jiných lidí, kteří s tím nic nedokáží udělat. Neprožijí svou sexualitu do konce života. Právě proto vznikl tento projekt s názvem „Právo na sex“.

Jak vnímají vaši práci blízcí?

Rodina mé práci nerozumí a ani nemůže rozumět. Pro někoho to může být skutečně nepochopitelné. Nechápou, co vlastně dělám, proč to dělám a nedokážou se o tom se mnou bavit. Nemusím se před rodinou sice schovávat ani nám to nepokazilo vztahy,

jen se jednoduše této tématice vyhýbají. O své práci se mohu bavit s jinými lidmi, které to zajímá a jsou podobně nastaveni jako já.

Co se týče mých dětí a vnuků, tak když budou starší, tak jim tyto věci určitě ráda vysvětlím. Stojím si za tím, co dělám, čím jsem si prošla a za nic se nestydím. Jsem se svým životem spokojená, mezi mé největší zájmy patří můj život přesně takový, jaký je.