Chtěla být modelkou, ale nechtěli ji kvůli mírám. Dnes je Miss Earth 2025. Natálie mluví o disciplíně, mindsetu „fake it till you make it“, kulturním šoku na Filipínách a o tom, proč právě jí se podařilo uspět mezi desítkami světových krásek.
Češka Natálie Puškinová získala ve filipínské Manile titul Miss Earth a porazila tak osmdesát dívek z celého světa. V rozhovoru se rozpovídala o tom, čím vším si musela projít, aby na druhém konci světa vyhrála korunku jedné z nejprestižnějších světových soutěží krásy. Popsala, že díky Miss zvládá s přehledem věci, které ještě nedávno považovala za největší výzvy. Prozradila, proč už nechtěla být ramínko na šaty, jaký mýtus by o sobě a modelkách obecně vyvrátila, na co se chce v rámci ekologie zaměřit, čím si Filipínci získali její srdce nebo co ji po vítězství čeká.
S Naty se známe od gymplu, a i když jsem tehdy věděla, že má obrovský potenciál, ani ve snu mě nenapadlo, že jednou povedu rozhovor s novou Miss Earth. Potvrzuje pravidlo, že i ty nejbláznivější sny se jednoho dne mohou stát realitou.
Napadlo tě před pár lety, že budeš tam, kde jsi teď?
Absolutně ne. Připadá mi, že to tak mám ale každý rok. Jsem šokovaná, když se kouknu, co všechno se událo. Rok zpátky jsem se účastnila Miss Czech Republic, což pro mě byla velká věc, a teď jsem vyhrála světovou soutěž. Ale když se zamyslím, tenkrát jsem se dostala na vysokou školu, což byl taky obří úspěch. Pořád mě něco překvapuje a jenom to graduje. Přitom rok zpátky jsem s tím bojovala a cítila se sama.
Proč ses vůbec na dráhu modelingu vydala?
Mě modeling lákal vždycky. Asi od patnácti jsem chtěla být modelka, jenomže mě nikde nechtěli kvůli mírám. Po rozchodu jsem zhubla, tak se konečně modelingové agentury začaly ozývat, ale mě mezitím přestalo bavit, že jsem byla jen ramínko na šaty. Šlo přitom pořád o to být co nejhubenější. Nikam dál jsem se neposouvala.
V Miss jsem viděla rozdíl, že to není čistě o těle nebo o tom, jak člověk vypadá, ale že skutečně záleží i na tom, jestli je schopný mluvit a sám sebe prezentovat. Sice mě modeling tenkrát moc bavil, splnila jsem si sen, když jsem šla pražský fashion week, ale postupem času jsem z toho vyrostla, a řekla jsem si, že bych chtěla být i víc než jen modelka. To byl první popud, proč jsem se do Miss Czech Republic přihlásila, protože mi připadalo, že spojuje všechno.
Co pro tebe znamenala Miss Czech Republic? V podstatě to je rok, co tím žiješ. Co všechno to obnášelo? A jak ses na to připravovala?
Miss Czech Republic mi přinesla velký osobní růst. V době, kdy jsem se do soutěže hlásila, jsem byla sebevědomá, ale pamatuju si, když jsem na castingu v obchodním centru měla dostat mikrofon do ruky a představit se, že jsem z toho měla obrovský stres. Pořád jsem se cítila jako malá Natálka – holka z davu s tisícem sledujících na Instagramu. Teď najednou stojím na téhle pozici, což je pro mě velký skok.
V Miss jsem se naučila lépe pracovat se sebeprezentací, získala větší sebejistotu a zkušenosti s vystupováním na sociálních sítích. Před tím jsem nikdy nemluvila na svých stories, nedělala jsem mluvené TikToky a věděla jsem, že s tím musím začít, protože to po mně budou chtít. Takže jsem třeba dva měsíce před castingem udělala první mluvený TikTok. Strašně jsem se za něj styděla, namlouvala jsem ho asi dvě hodiny, 150krát jsem to smazala a teď mi přijde, že mluvená videa dělám na denní bázi a ani se nad tím nezamyslím. Ale tenkrát to pro mě byla velká challenge. To stejné platí u mluvení před kamerou, naučila jsem se díky tomu techniky, jak pracovat se stresem. Teď už to zvládám s přehledem.
Nakonec jsi vyjela na světovou soutěž Miss Earth a vyhrála jsi ji. Proč myslíš, že jsi to byla zrovna ty?
Myslím si, že jsem byla nejvhodnější kandidátka. Celou dobu jsem se snažila nesrovnávat s ostatními, protože kdybych to dělala, tak vím, že bych o sobě začala hodně pochybovat. Nastavila jsem si v hlavě, že se budu soustředit jen sama na sebe. Člověk si sice všimne, že tam je holka, která líp vypadá, pak je tam druhá, která líp mluví, další má hezčí nohy, tělo nebo je třeba lidem víc sympatická. Důležité je se s tím nějak smířit a doufat, že ty celkové kvality naplňujete ze všech nejlíp. Což si myslím, že se mi povedlo.
Především tedy zaměření na ekologii – vyrůstala jsem na vesnici, mám blízko k přírodě a vždycky jsem byla v Miss nejvíc ekologicky smýšlející. Zatímco ostatní jedou taxíkem, Naty volí tramvaj. To vše šlo tak nějak ze mě, mohla jsem zkrátka být sama sebou.
Jak celá soutěž probíhala, jak náročné to bylo?
Program byl bohatý. Navštěvovali jsme školy, vesnice, farmy, uklízeli pláže, zúčastnili jsme se lekce vaření, sbírali ovoce, měli jsme přehlídky, focení a hodně jsme přejížděli. Bylo to dost náročné. Spali jsme velmi málo, i když záleží jak kdo. Někdo to trochu flákal a nebyl připravený. Já si na to ale dbala, když řekli, že je sraz v sedm a odjíždí se v devět, tak já tam v sedm ráno byla a byla jsem tam jako jediná, ještě dřív než moje vedoucí. Vnímám to tak, že mám z Česka velkou disciplínu. Věděla jsem, že se na tři týdny musím kousnout a zvládnout to.
Tím, že jsme byli v jiné zemi, tak to plno z nás nesnášelo dobře, hodně holek mělo otravu z jídla, žaludeční a střevní problémy, to se mě naštěstí netýkalo, ale ta únava mi dávala hodně zabrat, ještě jsem měla takovou polochřipku, kterou už asi měsíc v kuse přecházím. Přímo na finále jsem spala jen dvě hodiny. A přiletěla tam za mnou moje maminka, kterou jsem poprosila, ať mi ráno zavolá a vzbudí mě, abych náhodou nezaspala. Ona mi teda volala a já byla tak dezorientovaná, že jsem na ni začala mluvit anglicky. Už jsem byla vážně hotová.
Co tě na soutěži nejvíc překvapilo? Bylo tam něco, s čím jsi nepočítala?
Vlastně jsem z vyprávění předchozích účastnic byla připravená na nejhorší. Dopředu jsem se naladila na to, že budu každý den spát čtyři hodiny, proto mě to tolik nesebralo. Co mě naopak zaskočilo, bylo to, jak skvělé holky se sešly v mém týmu. Vzájemně jsme se dost podporovaly. Například jsme měly mít přehlídku v plavkách, kdy plavky měly mít „touch of silver“ a já takové neměla. A kvůli mně si jedna holka roztrhla svůj přívěsek, aby mi z něho nalepila kamínky na moje plavky. Takhle hodná byla. Vůbec jsem mezi námi nepociťovala rivalitu. Zatímco třeba v Česku už pak těsně před finále byla rivalita znát a pamatuju si, že tam jsem se právě dost porovnávala. Z toho jsem se poučila a na Miss Earth jsem se opravdu soustředila jen na sebe.
Jaký byl pro tebe měsíční pobyt na Filipínách?
Filipíny pro mě byly obrovský kulturní šok. Hned po příletu jsem se potřebovala vyfotit, že jsem dorazila na místo a konečně mi začíná Miss Earth cesta. Vytáhla jsem korunku, šerpu a lidé se mohli najednou zbláznit, že jsem jedna z královen krásy Miss Czech Republic.
Normálně tam na mě byly fronty lidí a já se na tom letišti fotila asi tři hodiny. Všichni tam žijí fotkami a videi. Za ten den jsem namluvila asi 50 videí, jak zdravím celou rodinu, jak jim přeju veselé Vánoce a támhle bratranci z osmého kolena přeju happy birthday. (smích) Pak mám zážitek z obchodního centra, kdy se mnou musela jít jedna slečna, protože by to pro mě jako vysokou blonďatou Evropanku mohlo být nebezpečné. A lidé tam na mě koukali jako na zjevení a zničehonic mi začali dávat zdarma kafe, hrníček, bubbletea a to všechno bylo ještě před začátkem soutěže.
Ti lidé jsou tady opravdu úžasní, a i z toho mála, co mají, se radují. My v Česku jsme trochu pesimističtí. Život Filipínců mi opravdu otevřel oči. Zažila jsem tady tajfun, kdy zrovna v ten den moje maminka měla odlétat domů. Předpokládala jsem, že se let zruší, ale Filipínci, že ne, že to je jen takové mrholení, přitom v Evropě už bychom byli dvacetkrát evakuovaní. Oni takhle žijí na denní bázi. Naučilo mě to si uvědomovat, jak dobře se v Evropě máme. Jedna věc je si o těchto katastrofách číst v novinách a druhá věc to tady zažít na vlastní kůži.
Co tě čeká jako úřadující Miss Earth?
Budu mít hodně cest do zahraničí na kralování nových vítězek Miss Earth jednotlivých států. Moc se těším na poznávání nových zemí. Pak bych se chtěla vrátit na Filipíny a rozvíjet tu startupové projekty spojené s udržitelností. Mám v plánu se opět účastnit tamních úklidů řek a pláží. Tam totiž stačí jedna bouře a všechny odpadky jsou zpět. K tomu jsou tam neskutečně časté povodně, ke kterým dochází i hodně kvůli tomu, že řeky jsou velmi znečištěné, pak se ucpávají a přetékají. Takže věřím, že když budu sdílet na sociální sítě, že jdu sbírat odpadky, tak se lidé rádi přidají. V Česku bych pak ráda pokračovala v osvětě ohledně plýtvání jídlem, protože to se týká nás všech.
Je nějaký mýtus, který bys o sobě chtěla objasnit – anebo celkově o modelkách?
Hodně si o sobě čtu, že si lidé myslí, že jsem z Ruska. Takže bych ráda uvedla na pravou míru, že jsem Češka, mám české rodiče a narodila jsem se v Česku. Ale ano, mám ruské předky a nesu si tohle příjmení, mimoto mám však taky předky i z Polska, Německa, a nedávno jsem se dozvěděla, že dokonce i ze Švédska. A v rámci modelek mám pocit, že kolují mýty, že jsou jen ramínka na šaty. Já si myslím, že jsou víc než to. Nebo, že je modeling jen o kráse. Když na casting přijde sto holek, které jsou blonďaté, vysoké, hubené, mají modré oči a všechny vypadají stejně, tak je to o tom, co z nich vyzařuje spíš než o tom, jak vypadají.
Koho ze světových nebo českých modelek považuješ za své vzory?
Asi nemám nikoho, koho považuju za vzor, ale moje oblíbená je Claudia Schiffer, protože mě k ní všichni přirovnávají a já to mám moc ráda. (smích) Je to krásná žena.
Čemu se chceš věnovat do budoucna? Studuješ marketing – chceš v něm pokračovat, nebo tě láká zahraničí?
Myslím si, že marketing jde s modelingem ruku v ruce. Takže určitě to je jedna z cest, ale myslím si, že během mého kralujícího roku si asi i spoustu věcí uvědomím, co by mě třeba lákalo a bavilo a jakým směrem bych se chtěla vydat. Vím, že narazím na skvělé lidi a poznám úžasná místa, na což se moc těším. A až mi kralující rok skončí, tak chci úspěšně dokončit své bakalářské studium a potom bych ráda vyrazila na magistra do zahraničí.
Co je tvoje motto? Co tě pohání k takovým výkonům?
Asi „fake it till you make it“, nebo buď úplně nejvíc delusional, protože když se podle mě člověk mentálně nastaví na to, že všechno dokáže zvládat a opravdu do toho dá tu mysl, tak je všechno možné. Já jsem si dva roky zpátky nemyslela, že skončím jako jedna z vítězek Miss Czech Republic, natož světová vítězka Miss Earth. Takže pokud máte jakýkoliv nerealistický sen, tak si za ním běžte, protože všechno je možné.
