Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Zapomenuté pasy, ztracení ženichové a požadavky, které by tě ani ve snu nenapadly. Michaela to zažívala každý víkend.
Rozlučky se svobodou se v posledních letech staly velkým byznysem. Zatímco dříve šlo jen o večer s přáteli a pár drinků, dnes se z nich stávají víkendové události plné adrenalinu, alkoholu, jízd v limuzínách a různých netradičních aktivit.
Jednou z těch, kteří tento svět znají nejlépe, je 25letá Michaela Magdaléna Tichá, která pracuje pro firmu StagForYou. V roce 2019 začínala jako průvodkyně, která se starala o to, aby se nikdo neztratil, vše klaplo a klienti odcházeli s úsměvem. Dnes je žena z Bratislavy destination manažerkou má na starosti celé přípravy.
Michaela nám povyprávěla o tom, jací jsou její klienti, jaké nejbizarnější požadavky už musela řešit, co všechno se může během rozluček pokazit a také o tom, které národnosti umějí oslavovat nejdivočeji.
Zdroj: Michaela Tichá/se svolením
Jak ses do této práce dostala a jak ses stala manažerkou? Začínala jsem úplně od nuly jako průvodkyně. Nejdůležitější bylo znát jazyky, být komunikativní a neztratit hlavu, když se něco pokazí. Ze začátku jsem chodila s jinými holkami, pokud to byla větší skupina, pozorovala jsem je, pomáhala a učila se, jak to celé funguje.
První skupinou, kterou jsem měla už sama, byli Britové. Přijali mě mezi sebe, skočila jsem s nimi z mostu na elastickém laně, raftovala, smála se, ačkoliv jsem byla úplně vyklepaná. Postupně jsem se do toho dostala, až si mě všiml šéf. Když se uvolnila pozice manažerky, nabídli mi ji.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Zda jsou stále populární striptýzové služby.
Kolik stojí průměrná rozlučka se svobodou.
Zda mají i nepříjemné nebo nepřizpůsobivé klienty.
Jak bys popsala svou práci? Je to vlastně o tom, že přetváříme představu o „poslední noci svobody“ na něco, co opravdu funguje logisticky i zážitkově. Pod značkou StagForYou organizujeme rozlučky se svobodou pro zahraniční klienty, nejčastěji v Bratislavě, ale i v jiných evropských městech.
Zajišťujeme vše od příletu a limuzíny, přes ubytování, aktivity a večerní program, až po bezpečný návrat na letiště. Naším úkolem je, aby si to klienti celé pořádně užili a měli na co vzpomínat, i když si nebudou všechno pamatovat úplně jasně. (smích)
Jak vypadá typická rozlučka, kterou organizujete? Většinou trvá dvě až tři noci. Po příletu našich klientů je čeká transfer, ubytování a hned potom něco akčního – rafting, střelnice, beer bike nebo klasický pub crawl. Večer obvykle končí v klubu nebo na strip show.
Druhý den si dávají odpočinkovější program, wellness, házení sekerou, jízdu limuzínou po městě. Je to takový intenzivní mix alkoholu, adrenalinu a euforie, zkrátka dvoudenní mini dovolená života, jaký by si přáli mít stále.
Jaké bývají nejčastější požadavky od klientů? A co ty úplně nejbizarnější? Z těch klasických věcí jsou nejoblíbenější střelnice, limuzína, beer bike nebo jízda tankem – to nikdy nezklame. Absurdní požadavky přicházejí často, ale máme naštěstí hranice, které nepřekračujeme.
Někdo chce například, abychom na rozlučce zajistili člověka malého vzrůstu, například převlečeného za Šmoulíka a přivázali k ženichovi na několik hodin. To už hraničí s dobrým vkusem a v Bratislavě to nezajistíme, avšak jsou města v Evropě, kde se tato služba dá objednat. Na druhé straně, umíme zorganizovat zápas ženicha v bahně se sexy zápasnicemi, což je už docela přijatelný bizár.
Jsou stále populární striptýzové služby? Striptýz je stále jednou z nejžádanějších součástí programu, i když dnes už není tak „povinný“ jako kdysi. Některé skupiny to mají vysloveně zakázané od nevěsty – dostanou jasné instrukce, že žádné tanečnice, žádné kluby. Jiní to berou jako úplně přirozenou součást rozlučky, bez které by to pro ně „nebylo ono“.
Velmi populární jsou takzvaná „fake zatčení“ – přijdou falešní policisté, zatknou ženicha, dají mu pouta a za chvíli se objeví striptérka. Někteří si to objednávají jen pro zábavu, jiní jako překvapení pro celou partu.
Zdroj: Michaela Tichá/se svolením
Jak si můžu takovou rozlučku naplánovat? Většinou to začíná přes formulář na naší stránce StagForYou, tam si klienti vyberou, co by chtěli zažít. My jim potom pošleme nabídku, kterou společně doladíme přes e-mail nebo WhatsApp. Pokud to řeší více lidí, vytvoříme společný chat, aby všichni viděli detaily a mohli se dohodnout.
Většina skupin si rozlučku rezervuje přibližně dva až tři měsíce předem, ale najdou se i tací, kteří to řeší na poslední chvíli, někdy mi píší přímo z letadla nebo až po příjezdu do Bratislavy. A i když je vše detailně naplánované, občas se něco pokazí. Zpožďování letu, selhání řidiče nebo se někdo ztratí. V těchto případech přichází na řadu improvizace. Musíš být stále ve střehu, rychle přeskupit aktivity a hledat řešení, abys zachránila program i náladu.
Kolik stojí rozlučka a jaká byla nejluxusnější objednávka? Průměrná rozlučka vychází přibližně na 300 eur (přes sedm tisíc korun) na osobu bez letenek. V této částce je ubytování, transfer z letiště a na letiště, několik aktivit, někdy i večeře. Záleží, jaký komfort skupina chce. Čím větší parta, tím nižší cena na osobu, protože se náklady rozloží.
Ale měli jsme i takové, které byly úplně z jiného světa. Bylo to v jedné východoevropské metropoli, kde klienti přiletěli soukromým letadlem, jako průvodkyně si objednali dívky z modelingové agentury, měli luxusní apartmán za tisíce eur (desítky tisíc korun), v klubu zaplatili jen zálohu pět tisíc eur (přes 100 tisíc korun) a po městě se vozili výhradně v limuzínách.
To byl vysloveně hollywoodský level rozlučky. Vše je v podstatě o prioritách a peněžence.
Zdroj: Michaela Tichá/se svolením
Organizujete i dámské rozlučky? Jsou jiné než ty pánské? Ano, děláme i dámské rozlučky, ale musím říct, že jsou mnohem méně časté. Ženy si většinou dokážou vše naplánovat samy – jsou organizovanější, praktičtější a často přesně ví, co chtějí. Jejich styl je úplně jiný než u mužů: méně alkoholu, více estetiky a relaxu.
Typická dámská rozlučka je spíše o proseccu, wellness, jízdě limuzínou, společné večeři, cocktail-makingu či dokonce kreslení aktů s nahým modelem – to je mimochodem velmi populární. Většinou jde o skupiny Rakušanek, které přijedou na víkend. A i když to zní klidně, věř mi, že i ony se umějí pořádně odvázat. (smích)
Které národnosti u vás oslavují nejčastěji a v čem se liší? Nejvíc k nám chodí Britové – to jsou jednoznačně naši šampioni rozluček. Hned po nich následují Němci, Rakušané, Francouzi, Skandinávci a Holanďané. V podstatě to kopíruje mapu letů, když se přidá nový spoj, okamžitě přibudou i nové národnosti.
Každý národ má svůj specifický styl oslavy. Britové jsou spontánní, hluční, milují chaos a alkohol, ale zároveň jsou neuvěřitelně vtipní a přátelští. Němci jsou pravý opak, přesní, slušní a konzervativní, vše musí mít svůj plán. Rakušané bývají odvázanější, občas přijdou s požadavky, které jsou, řekněme, na hraně.
Francouzi mají občas problém s jazykovou bariérou a jsou dost nároční – pokud něco nefunguje stoprocentně, hned se ozvou. Ale když mají dobré víno a jídlo, jsou spokojení. No a Italové? Ti mě překvapili nejvíc. Jsou neskutečně galantní, milí a zároveň se umí bavit tak, že strhnou celou partu.
Zdroj: Michaela Tichá/se svolením
Stává se, že musíte řešit problémové nebo nepříjemné klienty? Naštěstí jen výjimečně, ale ano, občas se to stane. Většinou nejde o nic vážného, spíše o opilé lidi, které je třeba jemně, ale jasně navigovat zpět do hotelu. Naše průvodkyně jsou v tomto fantastické – musí být zároveň diplomatky i generálky. Vědí, kdy být milé a vtipné, ale i kdy převzít kontrolu nad situací, aby to celé neskončilo v chaosu.
Nejčastěji jde o to, že někdo to „přežene“, ztratí se, nebo jednoduše usne někde po cestě. Snažíme se tomu předcházet, aby nebylo potřeba zasahovat. Velká výhoda je, že většina klientů je slušná, jsou to dospělí lidé, kteří vědí, kde jsou hranice. Ale občas to opravdu vypadá jako výlet se školkou. Je třeba je počítat, hlídat a dovézt všechny zpět. (smích)
Stává se, že se během rozluček něco pokazí?Výjimečně ano, někteří se umí pořádně „rozjet“. Jednou jsme měli skupinu žen, které si objednaly jízdu limuzínou se striptérem. Vše šlo hladce, dokud se jedna z nich z ničeho nic nerozhodla, že ho začne škrtit. Ostatní ji musely zpacifikovat, řidič zůstal v šoku a celá situace se změnila z párty na krizový zásah.
V minulosti se stávalo, že v jednom striptýzovém klubu klienty opakovaně omámili nebo nadrogovali a obrali o poslední cent včetně výběrů z karet, což musela řešit policie a příslušné velvyslanectví. Naše klienty jsme důrazně varovali před tímto místem, ale někteří tam stejně zašli a pak z toho měli problémy.
Ptají se vás klienti i na nelegální věci? Bohužel ano, a někdy i úplně bez studu. Stalo se mi například, že skupina Britů se mě hned po příletu zeptala: „Where can we get cocaine?“ – to byla jejich první otázka po „Hello, how are you?".
Takové věci samozřejmě absolutně odmítáme řešit. Máme jasně nastavené hranice a fungujeme pouze v rámci legálních aktivit. Snažíme se klientům vždy slušně, ale jasně vysvětlit, že toto není něco, s čím bychom měli cokoli společného.
Někteří to zkoušejí i nepřímo, ptají se průvodkyň, zda „někoho neznají“ nebo zda se „nedá něco zařídit“. Ale máme v týmu holky, které vědí elegantně utnout i ty nejdrzejší pokusy. Hranice máme pevné, protože právě díky tomu si dokážeme udržet dobré jméno a profesionální přístup.
Zdroj: Michaela Tichá/se svolením
Co děláte, když se někdo ze skupiny ztratí nebo zpozdí? To se stává častěji, než by si člověk myslel. Většinou jde o to, že se někdo zapomene v jiném podniku, skupina se rozdělí nebo jednoduše změní plán, aniž by to někomu oznámili. Pak mi volají z klubu, že před dveřmi stojí hosté, kteří tvrdí, že mají rezervaci, ale průvodkyně o ničem nevědí. Takže já následně volám, zjišťuji, kde jsou, a snažím se vše dát dohromady.
Někdy je to doslova jako práce učitelky ve školce, jen místo dětí jde o dospělé muže s pivem v ruce. Většinou se to vyřeší bez větších problémů, ale ano, občas mám pocit, že dělám detektivní práci.
Co tě tato práce naučila a jak se podle tebe mění trh s rozlučkami? Nejvíc mě to naučilo zvládat stres a reagovat s chladnou hlavou. Dříve jsem byla dost chaotická, všechno jsem prožívala, ale dnes už vím, že ne všechny věci vyřešíš hned. Naučila jsem se komunikovat s různými typy lidí, od diplomatů až po úplně opilé Brity, a zachovat klid i tehdy, když mám v ruce tři telefony najednou.
Co se týče trhu, ten se nemění dramaticky, stále jde o mix adrenalinu, zábavy a pořádného víkendu s kamarády. To, co se mění, je citlivost na cenu. Lidé víc zvažují, za co platí, chtějí co nejlepší poměr mezi kvalitou a cenou. Někteří si dopřejí luxus, jiní hledají jednodušší zážitek, ale všichni chtějí, aby to stálo za to.
Jak by vypadala tvoje ideální rozlučka se svobodou? Jsem spíše akční typ, takže bych si ji představovala jako kombinaci zážitků a energie – něco ve stylu motokáry, dobré jídlo, klub s dobrou hudbou a parta blízkých lidí. Určitě bych nechtěla celý den strávit ve wellness nebo jen popíjet prosecco, spíše bych to měla jako takový intenzivní, ale zábavný víkend.
Ale upřímně, čím déle tuto práci dělám, tím méně mě vlastní rozlučka láká. Navíc si říkám, že když se člověk žení nebo vdává, už přece žije ten svůj „nový“ život. Proč se loučit se svobodou, kterou by si měl stejně zachovat? Pro mě by to tedy nebylo o rozlučce, ale spíše o krásném společném zážitku s lidmi, které mám ráda.
Přinesla ti tato práce i nějaká přátelství nebo kontakty, které přetrvaly? Ne v tom smyslu, že bychom si pravidelně psali nebo se navštěvovali, ale ano, často vznikne takový ten lidský, upřímný kontakt. Několik klientů mi například řeklo, že když někdy přijedu do jejich města, mám se určitě ozvat a oni mi udělají vlastní „tour“. Jsou velmi milí, vděční a často mě překvapí, jak si váží naší práce.
