Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Staré vozy ho provázejí prakticky od dětství. Zdeněk Bukal dnes renovuje veterány, shání díly po celém světě a místo dovolené u moře někdy tráví dny na dílně.
Vášeň pro auta u něj doma byla přirozenou součástí života – táta pracoval jako automechanik a mamka prodávala náhradní díly. První silnou vzpomínkou je pro něj Žigulík, ve kterém ho táta vozil, a později i moment, kdy mu ho poprvé svěřil do rukou. Dnes Zdeněk pracuje v automobilce Škoda Auto jako vývojový inženýr.
Z občasného nadšení se stala dlouhodobá vášeň, která dnes znamená hodiny práce, hledání dílů i radost z každého znovu oživeného auta. V rozhovoru pro Refresher Zdeněk vypráví, proč mají stará auta duši a jaké to je poskládat je postupně až do posledního šroubku.
Prvnímu nastartování motoru se podle Zdeněka v jeho práci máloco vyrovná. Zdroj: Zdeněk Bukal / se svolením
Kdo je Zdeněk Bukal mimo pracovní vizitku ve Škodovce a kdy se ve tvém životě objevily staré vozy jako něco víc než jen dopravní prostředek? Řekl bych, že Zdeněk Bukal je docela pohodový týpek. Týpek, co má rád všechna auta, nejen ta stará. Možná někoho zaskočím, ale dokonce i nějaké elektromobily se v mé oblibě najdou. Rád auta řídím a celkově se rád učím novým věcem s volantem v ruce. Každopádně staré vozy se u mě objevily už od útlého mládí. V té době táta měl Žigulíka, se kterým nás vozil. Díky nostalgii mé srdce tíhne ke starým autům nejvíc.
Pamatuješ si moment nebo člověka, který tuhle vášeň odstartoval? Proč tě jako mladého začaly přitahovat právě historická místa moderních vozů? Asi to moc lidí nepřekvapí, ale byli to moji rodiče. Ono se tomu ani moc vyhnout nedalo, když taťka dělal automechanika a mamka prodavačku náhradních dílů. Takže předpoklady k té vášni byly dost dané. Pamatuji si i moment, kdy to nějak odstartovalo – a to, když mi táta poprvé svěřil svého Žigulíka. Už jsem disponoval řidičským průkazem. Z autoškoly jsem byl zvyklý na Peugeot 107. Prostě v té době nové auto, do kterého stačilo nasednout, nastartovat a jet. Hezky s posilovačem a tak. Najednou tu ale byl Žigulík se sytičem, bez posilovače brzd a bez posilovače řízení. Jeremy Clarkson jednou ve starém Top Gearu prohlásil, že Žigulík má řízení zalité v betonu. S tímto tvrzením nelze více než souhlasit. Jak si ale člověk na to zvykl, tak najednou si to i začal užívat. Dalším životním okamžikem byla koupě mého Spartaka.
Už jako dítě měl Zdeněk rád stará vozidla. Zdroj: Zdeněk Bukal / se svolením
Jaké bylo první auto, do kterého ses pustil, a jak rychle ses z romantické představy dostal do reality renovace? Poprvé jsme se s tátou pustili do renovace Škody 1000 MB, kterou máme po babičce. Je to samozřejmě už dávno, takže jak rychle jsem se z romantických představ dostal, si už bohužel nepamatuji. Pamatuji si každopádně veškeré chyby, které jsme na tom udělali. Dokonce jsme byli tak frustrovaní, že jsme práci na autě zastavili a mezitím jsme si spravili chuť renovací tátova Žigulíka.
Co ti na starých autech přijde tak silné a krásné, že jim věnuješ tolik času – co mají, co novým autům chybí? Miluju ten vibe, který dokáže člověka vtáhnout do éry výroby dotyčného auta. Já jsem ještě takový magor, že abych to všechno okořenil, tak každé mé auto má svůj dobový playlist na Spotify. Díky tomu prostě dokážu úplně vypnout a hodit starosti za hlavu. Oproti moderním autům miluji některá dobová technická řešení, která dneska nepřipadají v úvahu.
„Kdybych chtěl třeba renovovat svého Spartaka u profesionální renovační dílny, tak by výsledná částka pod milion korun nešla.“
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Kolik stojí a co všechno obnáší renovace veterána.
Jaké momenty při renovaci přinášejí největší radost.
Jak vypadá shánění dílů po celém světě.
Jak se vášeň pro stará auta dá skloubit s běžným životem.
Čas, peníze nebo třeba nervy. Co všechno dnes obnáší obnova veterána? To všechno a ještě víc. Kdybych chtěl třeba renovovat svého Spartaka u profesionální renovační dílny, tak by výsledná částka pod milion korun nešla. Co se týče vztahů, tak mám neskutečné štěstí, že mám přítelkyni, která je stejný magor do aut jako já, a dokonce mi i pomáhá na dílně. A za to jsem neskutečně vděčný. Mám totiž pár kamarádů, kterým už jejich přítelkyně daly ultimátum: „Buď já, nebo auto.“ Pro mě je hranice už ten počet aut, co máme. Jsme už na plné kapacitě a další auto bychom už neměli kde ustájit a i časově by to bylo náročnější.
Naopak, který moment při renovaci ti vždycky připomene, proč to celé dává smysl?
Když se karoserie doveze čerstvě nalakovaná z lakovny. Je to takový milník, který signalizuje začátek procesu skládání. Pak je kouzelný moment, když se natáhne kabeláž a auto se rozsvítí. A pak samotná svatba, a pak i samozřejmě samotné nastartování motoru.
Zdeněk pochází z Karvinska, kde jeho otec provozuje autoservis. Zdroj: Zdeněk Bukal / se svolením
Co tě na samotném procesu baví nejvíc – práce rukama, shánění dílů, nebo právě moment prvního nastartování po měsících ticha? Zrovna jsem si čerstvě pořídil Fiata X1/9. Když jsem ho kupoval, tak jsem si naivně myslel, že většinu dílů tady seženu v Itálii. Realita je taková, že většina dílů, které potřebuji, je k mání v zemi strýčka Sama. Musím uznat, že to je docela dobrodružství, jestli dotyčný díl, který přepluje Atlantik, bude ve výsledku funkční. Naposledy mi dorazil otáčkoměr, který mi pak namontovala přítelkyně a byl funkční! To nám spadl kámen ze srdce. Takže shánění dílů mě velice baví a kolikrát mi hledání dílů nahrazuje Duolingo. Samozřejmě to není jen o hledání dílů. I to montování má své kouzlo.
Když jezdíš na srazy veteránů, býváš tam většinou nejmladší?
Občas na nějaké akce zajedu. Spíše ale preferuji eventy, kde se jezdí, než stojí. Takže spíše veteránské rallye. Nejmladší tam už fakt nebývám. Mám i pár kamarádů, kteří se taky věnují veteránům a jsou mladší než já.
Zažil jsi díky starým autům něco nečekaného nebo absurdního, co by se bez téhle vášně nikdy nestalo? Minulý rok jsem třeba jel s mým Fiatem 850 Special a na nejrušnější křižovatce u nás ve městě mi z ničeho nic zhasl motor a už nešel nastartovat. Podotýkám, že zrovna v dopravní špičce. Naštěstí čirou náhodou za mnou stáli příslušníci dopravní policie s policejní Octavií. Ti pohotovostně zapli majáky a pomohli mi ihned tlačit. Naštěstí pohotovostní hmotnost Fiatu činí nějakých 670 kg, tudíž se nám to tlačilo dobře.
Dá se tohle všechno skloubit s běžným životem, nebo je to občas boj mezi rozumem a srdcem? Když má člověk auta, na kterých stačí udělat základní servis typu výměnu náplní, popřípadě občasné seštelování zapalování a karburátoru, tak se to dá skloubit s běžným životem. Když už člověk renovuje auta do posledního šroubku, tak to už je mnohonásobně náročnější časový závazek. Když jsme s tátou renovovali babiččino eMBéčko, tak třeba místo trávení dovolené někde u moře jsem byl na dílně a připravoval karoserii na lak. Ale jak se říká: všechno jde, když se chce.
Kdybys měl jednou bez omezení vlastnit jeden vysněný kousek, který by to byl? Vždycky jsem měl a budu mít slabost pro starý Citroën DS. Nejvíce se mi vždy líbil v barvě, kterou měl Patrick Jane v seriálu Mentalista. To auto je úplné umělecké dílo, jak po stránce designu, tak po stránce techniky.
