Přinášíme ti deep dive do jednoho z nejpůsobivějších a nejvíc ADHD dokumentů z letošního ročníku Jednoho světa.
„Nikdo by v sedmnácti neměl být tam, kde jsem byl já.“
„Musí pro to být nějakej důvod, že člověk spadne do chlastu a do drog. První krok je prý uvědomit si, že stát se alkoholikem v devatenácti je šílenost. A já to chápu, ale pořád neznám odpověď, proč se to stalo.“
„Odvykačka trvá minimálně šest měsíců. Během prvních tří ti seberou telefon. Jak mám pak dělat koncerty, hudbu, svoji práci? Říká se, že na prvním místě je zdraví, ale pro mě je to hudba.“
Tohle jsou útržky z příběhu, který o sobě vypráví Marcell Szirmai, jehož dnes celé Maďarsko zná pod uměleckým jménem Pogány Induló. Jeho background je zároveň tak trochu příběh celé generace a i celé země. Ale začněme popořadě.
Už odmalička neobyčejnej kluk
Jeho songy sbírají na YouTube miliony shlédnutí, na Spotify ho měsíčně poslouchají statisíce fans. Když rapuje na stagi vyholený dohola a svlečený do půl těla, aby vynikly všechny jeho kérky – ta největší na prsou říká Szeged – jeho songy o bolesti, o rodině, o lásce k mámě, vyznívají neuvěřitelně tvrdě a autenticky. Přitom je to teprve dvacetiletý kluk. To je ve zkratce Pogány Induló, jedna z nejvýraznějších hudebních stars současného Maďarska.
Vyrostl ve Szegedu (česky taky Segedín) a jeho máma i táta se shodují, že už odmala měl jiskru, která přitahovala druhé lidi. Oslňoval ve školních představeních. Hrál na klavír i housle, v hudbě exceloval. Založil si YouTube a tam začal svoje niterní výpovědi – i když ještě naivní, dětské a dneska rozhodně cringe.
A pak přišel průlom. Začal vyprodávat arény. Přestěhoval se do Budapeště. Nový hektický život sice obsahoval i kotvu v podobě lásky Tiffany, mámy, babičky a jejich řízků, domovského Szegedu. Ale taky shows, burácející davy, desetitisíce fanoušků a nekonečně parties, alkohol, jointy.
Jako interpret několikrát změnil identitu. Začal rapovat jako Marcika, potom Marci, později Lil' Louse. Dnes je z něj Pogány. „Jsou to vlastně role, ale taky období. Každé období má vlastní jméno. Marcika byl nevinný kluk, Marci začal rebelovat a myslel si, že ví všechno nejlíp. Lil' Louse byl parchant, takový zavrženíhodný zmetek. A Pogány Induló, to je umělec,“ vysvětluje Marcell.
Nedobrovolně disidentem?
Kromě otázek, kým vlastně je, se Pogány v dokumentu noří do všech svých démonů a bojů, od závislostí, nedokončeného vzdělání, vypjatých momentů na stagi a panických atak až po nejistotu, kam vlastně do budoucna směřuje. Dokument ho sleduje nenápadně a přitom extrémně zblízka, i když někdy je vtipně přiznaný. Podívaná nemá lineární narativní formu, je to spíš zběsilá 85 minutová flow plná motivů a impresí, která tě nechá pocítit život rapové star na vlastní kůži.
Nastíní taky pohled na život mládeže v současném Maďarsku. Pogány, který se na každé své show ptá publika, jestli si dnes stihli pořádně zahulit, se s nově schváleným maďarským zákonem o držení a propagaci drog totiž najednou ocitá na hraně zákona a stává se hlasem disentu. Syrový rapový deník režiséra Olivéra Tótha přesahuje příběh jednoho umělce a působí trochu jako generační výpověď, proto je jedním z nejvýraznějších titulů letošního Jednoho světa.
17. 3. 19:00 – Městská knihovna v Praze – velký sál
Následuje debata Klárou Bělíčkovou (moderátorka), kapelou GUFRAU a rapperkou Athenou Chlebovou
