S Barbie mu to nevyšlo, za svou roli Space Kena už by si ale Gosling Oscara zasloužil. V novém filmu Project Hail Mary (Spasitel) ztvárnil učitele přírodovědy, který se ocitne ve vesmíru, akorát si nemůže vzpomenout proč.
O Ryanu Goslingovi zlí jazykové často tvrdí, že je tzv. „box office poison“. To je termín, kterým se označují herci a herečky, jejichž pouhá účast na jakémkoli projektu domněle způsobuje, že dané dílo nevydělá takové peníze. Když se ale podíváš, do jaké společnosti ho to staví, kdy ve 30. letech minulého století takto kritici označovali třeba i Katherine Hepburn, nebo ze současnosti se o dekádu zpátky podobně mluvilo o Robertu Downeym Jr. či Ryanu Reynoldsovi (pak se oba stali hvězdami Marvelu a zbytek už je historie...), zjevně tato nálepka znamená čistě to, že dotyčný nebo dotyčná teprve čeká na svůj hit.
V případě Goslinga to pak klidně mohla být miliardová Barbie, kdyby už si ji pro tyto účely nezabrala Margot Robbie (další příklad úspěšné herečky, jejíž projekty ale často ne a ne vydělat). Pokud tedy prokletí zvanému box office poison chceš věřit, pak herec známý ze snímků Drive, The Notebook nebo La La Land na svůj tržební průlom stále čeká. A já už nyní můžu říct, že ani jeho nová sci-fi Project Hail Mary s největší pravděpodobností pokladny kin nezbourá. *Co ale říct musím*, je, že ty by sis na ni měl*a okamžitě koupit lístky, protože takhle výjimečný film tady už dlouho nebyl a zase dlouho nebude.
Kdyby Marťan a Interstellar měli dítě
Příběh se ve zkratce točí okolo učitele (Gosling), jenž se jednoho dne probudí na kosmické lodi uprostřed vesmíru. Sám. Navíc si na nic nevzpomíná, je však bleskově rychlý v matematice a některé věci mu tak jdou přirozeně snadno a samy, což zatím stačí na to, aby přežil. Záhy se mu však vzpomínky začínají pomalu navracet a on tak zjišťuje, že je doslova poslední šancí lidstva na záchranu Slunce.
A víc prozrazovat nebudu, protože upřímně? Čím míň o příběhu budeš dopředu vědět, tím líp pro tebe. Důležité je, že stejnojmennou knižní předlohu napsal Andy Weir, autor předlohy ke zbožňovanému Marťanovi s Mattem Damonem, na jehož humorné i dojemné pojetí vědy a boje o přežití tento snímek přirozeně navazuje.
Ještě možná větší inspirací byl ovšem pro režiséry Phila Lorda a Christophera Millera (21 Jump Street) snímek Interstellar legendárního režiséra Christophera Nolana. Zejména tedy jeho kamera, kterou tehdy úchvatně obstaral oscarový Hoyte van Hoytema. Project Hail Mary v tomhle případě spoléhal na Greiga Frasera, jenž pro změnu dělal filmy jako The Batman nebo Dune, čili žádné troškaření a na snímku a jeho obrazech, zejména při sekvencích ve vesmíru, to jde jasně vidět.
Krása střídá nádheru a už první scéna, kdy hlavní postavu pohltí nekonečnost prostoru všude okolo ní, doslova bere dech. Není to ovšem jen silná vizuální stránka, na níž se novinka s bývalým Kenem může spoléhat, a v čem připomíná výše zmíněný Interstellar. Jsou to i nervydrásající akční sekvence ve vesmíru v kombinaci se srdceryvnými lidskými momenty na Zemi, do kterých občas ještě promluví naprosto zdrcující scény s Goslingem na lodi, kterak si uvědomuje, že tahle cesta nejspíš nebude zpáteční.
V emocích je tak Project Hail Mary o mnoho působivější, než by člověk na první pohled asi čekal, zvlášť u filmu od převážně režisérů, scenáristů a producentů komedií. Opět to má jednoduché vysvětlení, a tím je poslední důležité jméno zpoza kamery, Drew Goddard.
Jeden z nejšikovnějších psavců v Hollywoodu stojící například za hororem Chata v horách nebo první sérií Daredevila, Goddard funguje mnohdy spíše jako script doctor, tedy člověk, který přijde k projektu, kde se scénář zasekl, přepíše ho, aby režisérovi a studiu vytáhl trn z paty, a nakonec za to ani nesklidí žádnou veřejnou chválu, protože credit jde autorovi původní verze scénáře. Čas od času však Goddard napíše i něco vlastního (nebo aspoň tak vlastního, jak jen adaptace literárního díla povolí), a v takových chvílích bys měl*a zpozornět, protože z toho zpravidla vychází ty nejpovedenější věci široko daleko. A ano, tohle je ten případ.
Poselství k zamyšlení
Dovolím si malou odbočku. Zatímco nový český ministr životního prostředí Igor Červený a jeho podržtaška Filip Turek (nebo to mám obráceně?) spolu se zbytkem Motoristů totiž hlásají, že klimatická krize skončila, veškeré vědecky podložené důkazy (třeba přímo od NASA) mluví o naprostém opaku. A teď si představ, že by mohlo být ještě hůř. Třeba při nějaké environmentální katastrofě způsobené děním ve vesmíru. V takovém případě by bylo nutné, aby spolu všechny kompetentní vlády světa začaly spolupracovat, aby vytvořily plán a zahájily náležité operace, jejichž cílem by bylo zabránit tomu nejhoršímu.
Film tohle vše líčí spíš jen okrajově, pomocí flashbacků, ale i z těch několika málo minut je naprosto patrné, že v současnosti by nic takového nebylo možné. Když se podíváme na dění ve světě a jací lídři zastupují jednotlivé mocnosti, je jasné, že při sebemenším problému by se lidstvo v této době zkrátka nedokázalo semknout dohromady.
Je to smutné i mrazivé zároveň, ale tím největším sci-fi elementem na filmu je představa, že spolu jednotlivé státy kooperují na takové úrovni, aby z toho dokázala vzejít alespoň maličká naděje na přežití. Ono v podstatě už i ta představa, že ve světě převládají kompetentní vlády, při pohledu na dnešní politiky dost pokulhává. Chápu, že tváří v tvář každodenním problémům nemá počítání s takovou variantou zrovna prioritu, cena másla má holt přednost a podle toho taky lidi své zástupce volí, ale ono by možná jen stačilo vzpomenout si na poslední skutečnou světovou krizi, jaké lidstvo čelilo, a položit si jednoduchou otázku – proč jsou dnes často u moci zpátky ti, kteří nebyli schopni zvládnout ani covid? I rest my case a jedem dál.
Nadčasový film a první signál, jak silný rok nás čeká
Sečteno podtrženo, Project Hail Mary je skoro takový jednorožec, kdy se na jednom filmu sešlo tolik talentovaných lidí a všichni se vzájemně doplnili způsobem, který se vidí jen jednou za pár let, díky čemuž vzniklo dílo, jež funguje nejen jako extrémně zdařilý blockbuster, který bude bavit masy, ale zároveň i jako hodnotové dílo o nutnosti vrátit se k fact-based politickému diskurzu a hlavně k důvěřování vědcům*vědkyním a vědě obecně.
A to pořád záměrně nezmiňuji ten nejlepší aspekt celého filmu, který je ale zároveň obřím spoilerem k jeho ději, a ten ti zkrátka odmítám zkazit. I proto v tomto článku nenajdeš video s trailerem, který z mého pohledu zbytečně odhaluje karty a připravuje tak diváka a divačku o zatraceně cool překvápko. Jenom věz, že i když je film do velké míry Goslingovou one-man show (a já jsem pevně přesvědčený, že se o jeho výkonu v roli bude mluvit i za rok na Oscarech), stejně jako v případě Interstellaru nebo Marťana, vedlejší postavy tady jsou důležitým faktorem a občas i důvodem těch nejsilnějších emocí. Smeknout se tak musí například i před německou herečkou Sandrou Hüller, která ve filmu ztvární šéfku celé mise.
Nemusíš ale nutně věřit jen mně. V rámci filmografie Ryana Goslinga je to jeho vůbec nejlépe hodnocený film v rámci Rotten Tomatoes (v době psaní tam svítí 95 procent). Taky je to jeden z nejlépe hodnocených filmů letošního roku a vše tedy naznačuje tomu, že stejně jako Weirova předchozí sci-fi Marťan, i Project Hail Mary skončí ve velké divácké přízni. Začátek blockbusterové sezóny se tak povedl na jedničku a já už nyní nemůžu uvěřit tomu, že nás za pár týdnů a měsíců čekají ještě takové kousky jako The Odyssey, Disclosure Day, Spider-Man: Brand New Day, The Mandalorian and Grogu a spousta dalších. Laťka byla nastavena vysoko, snad se ji povede ještě překonat.
Hodnocení: 9/10
