Problém, o kterém se nemluví. Fitness influencerka otevřeně o hemoroidech, na operaci musela v 21 letech

„Byla jsem týden nastydlá, většinu času jsem jenom ležela. Dlouhodobě mám problém s tím, že nepiji dostatek vody, a v tom období to bylo ještě horší. Při škole a práci jsem hodně seděla, potom jsem byla nemocná a prakticky jsem se nehýbala.“ K tomu se přidalo horší trávení, střídání zácpy a trávicích problémů. Ajlin si myslí, že právě to mohlo být spouštěčem jejího problému.

Ajlin je aktivní na sociálních sítích a rozhodla se o hemoroidech mluvit nahlas. Strach z tématu a tabu hodila za hlavu.

„Vnímala jsem, jak málo se o tomto tématu veřejně mluví. Uvědomovala jsem si, že kdyby někdo svou zkušenost otevřeně rozebral už dříve, možná bych si sama uvědomila, že v tom nejsem sama a že je to mnohem běžnější, než se zdá. Právě proto jsem se rozhodla jít s tím ven. Sdílet svůj příběh a zprostředkovat vlastní zkušenost,“ říká.

Ovlivňuje vznik hemoroidů genetika a životní styl?

Lékař pro Refresher vysvětluje, že podle jeho zkušeností je genetika při vzniku hemoroidů klíčovým faktorem. Životní styl sice výrazně ovlivňuje to, kdy se onemocnění projeví, ale samotný vznik ovlivňuje především predispozice.

„Způsob života a stravování může projev onemocnění oddálit, nebo naopak urychlit. Neexistuje jediný faktor, který by hemoroidy způsoboval,“ přibližuje odborník. Zároveň zdůrazňuje, že životní styl onemocnění nevyléčí ani mu úplně nezabrání, dokáže ho pouze oddálit. A v tomto bodě se jeho názor odlišuje od některých běžných medicínských doporučení.

Podle něj hemoroidy nezpůsobuje zácpa, tvrdá stolice či dlouhé sezení na toaletě, jak se často uvádí. Ve své praxi se nesetkává s tím, že by všichni pacienti měli právě tyto potíže. Dokonce tvrdí, že některé zaužívané představy o vláknině a „čím více, tím lépe“ jsou podle jeho zkušenosti přehnané.

„Pokládám některá tato doporučení za zastaralá. A jsem si vědomý, že s tím mnozí kolegové nebudou souhlasit,“ dodává otevřeně. Zajímavý je i jeho pohled na stravování. Často se setkává s pacienty, zejména ženami, které denně přijímají velké množství vlákniny, protože jim to bylo doporučeno. On však tvrdí, že extrém v podobě nadměrného množství vlákniny může naopak potíže zhoršovat.

Upozorňuje i na stereotypní stravování. Například každodenní stejné snídaně. Pacientům doporučuje střídat jídla, měnit zdroje živin a vyhýbat se dlouhodobému opakování toho samého typu stravy.

„Člověk je všežravec. Měl by jíst cokoliv od klobásy po brokolici. Nikdy by neměla převažovat jen jedna složka potravy,“ vysvětluje. Podle něj je někdy lepší vynechat snídani, než jíst každé ráno to samé. A tvrdí také, že každá extrémní dieta může vést k problémům v oblasti konečníku.

V praxi proto doporučuje jednoduchý princip:

👉 pravidelný pohyb, pestrá strava

👉 dostatečný, ale ne přehnaný pitný režim

👉 Při genetické predispozici mohou tyto návyky oddálit vznik potíží i o 10 až 15 let.

Bolestivá operace

Když Ajlin lékařka oznámila, že zákrok je nutné řešit chirurgicky, protože se v místě vytvořila sražená krev (hrudka byla fialová), přišla vlna úzkosti, strachu i bezmoci. Zkoušela do té doby všechno – masti, čípky, tablety, vlhčené ubrousky či koupele v čaji z dubové kůry. Upravila jídelníček, pitný režim i pohyb. Ale v tom momentě už bylo pozdě. Na druhý den ji poslali na chirurgii a zákrok absolvovala okamžitě.

„Samotný zákrok byl nejhorší a nejbolestivější zkušenost mého života. Když jsem přišla do ordinace, snažila jsem se vysvětlit, že se bojím a chci vědět, co se bude dít. Byla jsem roztřesená a plakala jsem ještě před začátkem,“ popisuje.

Podle jejích slov však zdravotnímu personálu chyběla empatie. Měla pocit, jakoby svým strachem působila jako někdo, kdo zbytečně komplikuje situaci, i přesto, že byla pacientka.

Říká, že zákrok proběhl bez umrtvení. Nedostala injekci ani lokální anestezii. Lékaři pracovali se skalpelem. Trvalo to přibližně pět minut, ale bolest byla podle jejích slov extrémní. Po skončení jí řekli jen to, že se má častěji sprchovat. Bez detailních instrukcí a bližšího vysvětlení.

Tato zkušenost ji dnes vede k tomu, že by si před podobným zákrokem důkladně zjišťovala informace. Četla by recenze a zjišťovala by si typy operačních metod. „Chtěla bych vědět, kam jdu a kdo mě bude operovat, abych se cítila bezpečněji a minimalizovala riziko traumatizující zkušenosti,“ říká.

Petra nejprve z ordinace utekla, ale nakonec jí pomohla jen operace

„Není ostuda mít problém. Ostuda je podle mě ho neřešit,“ říká Petra, která také absolvovala operaci hemoroidů. Její první příznaky byly nenápadné. Začala si všímat, že po každé stolici měla na papíře trochu krve.

Zpočátku to neřešila. Ale nepohodlí, štípání a drobné krvácení ji nakonec donutilo jít k lékaři. První setkání však nedopadlo dobře. „Lékař viděl řešení v řezání, bez anestezie, přímo v ordinaci. Toho jsem se opravdu lekla a z ordinace jsem utekla.“ Následovaly měsíce plné nejistoty. Situace vyvrcholila, když Petře hemoroid praskl. „Krev byla všude. Když jsem viděla záchodovou mísu plnou krve, vyděsilo mě to.“

Ten den zašla za jiným lékařem. „Ještě ten den mě vyšetřil, poslal na předoperační vyšetření a do týdne mě operoval. Všechno mi vysvětlil. Co se bude dít, jak bude zákrok probíhat. To pro mě bylo klíčové.“

I Petra nejdříve sáhla po rychlé s.o.s pomoc z lékárny. Její zkušenost jen potvrzuje, že lokální přípravky dokážou nepříjemné příznaky dočasně tlumit, ale samotný problém definitivně nevyřeší. „Zkoušela jsem čípky, krémy, koupele. Všechno pomohlo jen na chvíli. Z dlouhodobého hlediska mi pomohla až operace a následná změna životního stylu.“

Dnes se více hýbe, sportuje a upravila i stravu. „Jím víc vlákniny. Od operace se snažím více starat o své tělo.“

Lékař: Moderní léčba není jen operace

Starzyk vysvětluje, že dnešní léčba hemoroidů už neznamená automaticky klasickou operaci. Moderní přístup je stupňovitý a vybírá se podle typu potíží – krvácení, prolapsu či bolesti, a podle stádia onemocnění.

„Za jedinou zastaralou metodou považuji tzv. gumičkování, které ještě mnozí lékaři praktikují a nestydí se za to žádat nekřesťanské peníze. Taktéž se dnes už nepovažuje za moderní léčbu operace hemoroidů staplerem, i když v některých našich nemocnicích se takto vesele operuje dál.“

Dodává, že i z těchto důvodů je nutné si vyhledat spolehlivého lékaře a ne způsob operace. „Typ operace si zvolí lékař na základě důkladně stanovené diagnózy. Chirurg vždy operuje obraz, který vidí v konečníku, proto nikdy nedokážu předem říct pacientovi bez řádného vyšetření, jak ho budu léčit,“ vysvětluje lékař.

Prevence a realita praxe

Starzyk pacientům říká, že pokud se potíže s konečníkem objeví jednou za půl roku a po krátkodobé léčbě ve formě čípků, koupelí či mastí ustoupí, jde o stav, který je možné obtíže zatím sledovat a upravit – hlavně životním stylem a stravou.

Na dlouhodobou léčbu nedoporučuje žádné domácí cviky, ani konkrétní mastičky, čípky nebo koupele. „V podstatě jsou všechny o tom samém. Jedny pomohou jednomu, druhé druhému. A tak dokola. Ale kolo je zacyklené a nikdy se bez chirurgické léčby ‚neotevře‘. Ale to je můj názor a jsem si vědomý, že mnozí se mnou nebudou souhlasit. Praxe však mluví za sebe.“

Na závěr opakuje, že žádné krvácení z konečníku není normální a zaslouží si řádné a včasné vyšetření. Léčba je už jen rutina. Nepodstatnější je stanovení správné diagnózy. Hemoroidy totiž nejsou jediným onemocněním konečníku a nejsou jedinou příčinou krvácení z těchto míst.