Wellness už dávno není o tom, aby ses cítil*a dobře. Je o tom, abys vypadal*a dokonale, a hlavně, abys za to utratil*a dost peněz.
Je pět hodin ráno. Zatímco tebe čekají ještě dvě hodiny příjemného spánku, tvůj*tvoje oblíbený*á influencer*ka už má za sebou meditaci, pětikilometrový běh, ledovou sprchu a právě si chystá zelený ječmen. Do popisku napíše něco o tom, že „všichni máme stejných 24 hodin“ a že „tvoje tělo je tvůj chrám“.
Když sleduješ takový post, cítíš lehkou vinu? A to jen proto, že sis pospal*a, ráno začal*a kávou a nezvládl*a lekci jógy, protože tvoje tělo potřebovalo odpočinek.
Vítej ve světě toxic wellness. V místě, kde se péče o sebe proměnila v další výkonnostní disciplínu, kde je odpočinek brán jako prohřešek a kde se nám korporáty skryté za influencery*influencerky snaží prodat dokonalý život v podobě předražených krystalů a pochybných suplementů.
Fenomén „Toxic Positivity“
S touto problematikou souvisí pojem, kterým je toxic positivity. To neznamená, že se na svět díváš skrze optimistickou optiku. Jde o násilné potlačování negativních emocí, které jednoduše přejdeš a nahradíš prázdnou frází. Asi by se to dalo popsat jako přesvědčení, že bez ohledu na to, jak náročné období zrovna prožíváš, musíš myslet pozitivně.
Proč je to nebezpečné? Protože tím potlačuješ svoje emoce. Je lepší je procítit, i když nejsou zrovna příjemné, protože čím déle je potlačuješ, tím vyšší je hladina stresu v tvém těle. To potvrzuje i studie Stanfordské univerzity, ve které zaznívá i to, že tohle potlačování může způsobit fyzické problémy, jako jsou úzkosti nebo vysoký tlak.
Když se necítíš dobře a někdo tě neustále přesvědčuje o tom, že musíš myslet pozitivně, začneš se cítit provinile. Začneš se sám*sama sebe ptát, proč nejsem šťastný*á, když všichni kolem mě jsou.
Z druhé strany, pokud někomu, kdo je zrovna v těžké depresi nebo vyhořel, řekneš fráze typu „ale tak se nemrač“ nebo „vesmír ti naloží jen to, co uneseš“, v podstatě mu říkáš, že jsou jeho*její pocity špatné. Ukazuješ mu, že to, co cítí, není validní. A upřímně? To rozhodně není styl komunikace, který bychom v roce 2026 měli používat.
Asi by bylo lepší zkusit si vzájemně dát více pochopení a péče. Jelikož každý pocit je validní a nikdo z nás nemá právo usměrňovat cizí emoce.
Vědecké okénko: Proč „přepínání na pozitivno“ nefunguje?
Jestli si stále myslíš, že negativní emoce překřičíš afirmacemi, věda má pro tebe špatnou zprávu. Existuje totiž fenomén zvaný ironické procesy mentální kontroly (známý také jako The White Bear Phenomenon), který popsal sociální psycholog Daniel Wegner.
Ten v jedné ze svých klíčových studií na Harvardu zjistil fascinující věc. Čím víc se snažíme na něco nemyslet nebo něco necítit, tím víc nás to ovládá.
Ve 21. století totiž musíme optimalizovat každý náš nádech, každou vteřinu hlubokého spánku a přesný poměr výživových hodnot na talíři.
Wegner požádal účastnictvo, aby pět minut na nic nemyslelo. Hlavně ale nesmí myslet na bílého medvěda. Výsledek? Účastnictvo na něj myslelo průměrně jednou za minutu. To dost jasně ukazuje, že ve chvíli, kdy se snažíme emoci nebo myšlenku potlačit, náš mozek vytvoří jakýsi monitorovací proces, který neustále kontroluje, jestli na to náhodou nemyslíme. Tím paradoxně myšlenku udržuje neustále aktivní.
Kult dokonalé rutiny
Wellness se totiž proměnilo ve výkonnostní sport. Už nestačí se „jenom‘‘ kvalitně vyspat nebo si zajít na jógu. Ve 21. století totiž musíme optimalizovat každý náš nádech, každou vteřinu hlubokého spánku a přesný poměr výživových hodnot na talíři.
Pokud se o sebe chceš starat a cítit se dobře, tak je to samozřejmě v pořádku. Problém začíná, když kvalitní péči o sebe ženeš do extrému. Tento přístup se často nazývá biohacking.
Nevidíš na displeji vytoužená čísla? Přichází úzkost a pocit selhání. Vědci tomu říkají datová identita, což ve zkratce znamená, že tvoje sebevědomí neodpovídá realitě, ale grafu v aplikaci.
Podle textu zaměřeného na dopad fitness trackerů se jejich uživatelstvo stává otroky vlastních statistik. Ukazuje také náznaky kompenzačního chování, jako je například cvičení, když je nemocné nebo vyčerpané, protože prostě musí splnit svůj denní cíl kroků či spálených kalorií.
Místo, aby sis pohyb užíval*a, ho tedy začínáš vnímat spíš jako práci. Pokud si zapomeneš hodinky, máš pocit, že aktivita prostě nemá cenu. A i když jsi na procházce nádhernou přírodou, budeš to brát spíš jako zbytečnost než kvalitně strávený čas.
Nevidíš na displeji vytoužená čísla? Přichází úzkost a pocit selhání. Vědci*Vědkyně tomu říkají datová identita, což ve zkratce znamená, že tvoje sebevědomí neodpovídá realitě, ale grafu v aplikaci.
Jídlo jako diagnóza aneb ortorexie
Na rozdíl od anorexie nejde u ortorexie primárně o počet kalorií, ale o „čistotu“ a etiketu jídla. Jídlo se přestává dělit na to, co nám chutná a co ne. Nyní ho dělíš na bezpečné nebo kontaminované.
Přestože se snaží jíst nejzdravěji na světě, ortorektici*ortorektičky často trpí nedostatkem živin, protože jejich seznam „zakázaných“ věcí se neustále rozšiřuje.
Termín ortorexie je v éře Instagramu aktuálnější než kdy dřív. Bohužel. Wellness kultura totiž vytvořila dokonalé prostředí pro to, aby se z vyváženého stravování stala posedlost.
Odhady ukazují, že zatímco v běžné populaci bojuje s ortorexií kolem sedmi procent lidí, u „vysoce rizikových skupin“, kam spadají influenceři*influencerky, sportovci*sportovkyně a lidé hluboce ponoření do wellness komunity, se toto číslo šplhá 35 až 58 procentům.
Wellness má být o komunitě, ale ortorexie tě od ní odřízne. Ze strachu, že bys byl*a na večírku nebo oslavě nucen*a sníst něco „nezdravého“ jako je třeba obyčejný kousek čokoládového dortu, se raději stáhneš do ústraní. Výsledkem je postupná sociální izolace.
Kapitalismus v převleku za sebepéči. Můžeš si koupit vnitřní klid?
Z toho všeho vychází, že wellness už není o zdraví, ale pojem se změnil v globální průmysl. Podle dat od Global Wellness Institute (GWI) dosáhl v roce 2023 globální wellness trh hodnoty 5,6 bilionu dolarů a očekává se, že do roku 2027 poroste o dalších 57 procent. Aby tenhle kolos mohl růst, musí ti nejdříve vnutit pocit, že tvé přirozené já je nedostatečné.
Věci, které byly celá léta zdarma nebo dostupné všem, se staly luxusními produkty. Kvalita vybavení slouží jako ukázka sociálního statusu. Trh je zaplaven předměty, které slibují zázraky na počkání od vody nabité měsíčním svitem až po nálepky, které prý chrání před 5G zářením.
Jen segment vitaminů a minerálů má hodnotu přes 160 miliard dolarů. Přestože odbornictvo varuje, že pro zdravého člověka s vyváženou stravou jsou drahé suplementy často nadbytečné, marketing nás přesvědčuje o opaku.
Skutečná sebepéče je často nudná a nic za ni nezaplatíš. Je to zdravý spánek, nastavení si hranic v práci nebo to, že se naučíš říkat „ne“.
V toxic wellness světě často neexistuje jasná hranice mezi upřímným doporučením a placenou spoluprací. Influenceři*Influencerky ti totiž prodávají lifestyle, ne dané produkty. Když vidíš svého oblíbeného influencera*influencerku, jak září štěstím, tvůj mozek si podvědomě spojí její spokojenost s tím konkrétním detoxikačním čajem, který zrovna drží v ruce.
Jak se liší sebepéče a spotřeba
Skutečná sebepéče je často nudná a nic za ni nezaplatíš. Je to zdravý spánek, nastavení si hranic v práci nebo to, že se naučíš říkat „ne“. Jenže na tomhle nikdo nevydělá. Proto nám průmysl místo skutečných řešení prodává náplasti v podobě produktů. Je ale na nás, abychom se vydali jinou cestou, a proto ti dáme pár tipů, jak začít se sebepéčí.
1. Radikální odpočinek (bez výčitek)
V toxic wellness světě je odpočinek „zasloužený“ až po výkonu. Skutečná sebepéče je o tom, že odpočíváš, protože jsi člověk a ne stroj. Jak to vypadá v praxi? Jdeš si lehnout v 17 hodin, protože jsi unavený*á, i když máš v dřezu nádobí a v aplikaci svítí nula nachozených kroků. Tvým cílem je odpojit svou hodnotu od své produktivity.
2. Digitální hygiena (nejen detox)
Nestačí si dát na víkend telefon do šuplíku. Skutečná sebepéče je o aktivní filtraci toho, co a koho si k sobě pouštíš. V praxi pak nejvíc využiješ tlačítka „unfollow“ nebo „mute“ u každého profilu, po jehož prohlédnutí se cítíš nedostatečný*á. Jde ti o to chránit svou mentální kapacitu před srovnáváním se s nereálnými standardy.
3. Nastavení hranic (to nejtěžší cvičení)
Žádná jóga ti nepomůže, pokud tě vysává toxický vztah nebo šéf*šéfka, který nerespektuje tvůj volný čas. Musíš se naučit říct „ne“ na pozvání na akci, na kterou se ti nechce. Nastavit si v práci jasný čas, kdy vypínáš e-maily. Přestat pálit energii na věcech, které tě vnitřně ničí, jen abys vyhověl*a ostatním.
4. Všímavost v reálném životě
Zapomeň na dokonalou meditační místnost s vonnými tyčinkami. Chceš si dovolit cítit vztek, smutek nebo frustraci, aniž bys je okamžitě přebíjel*a „pozitivním myšlením“. Prostě si v té emoci na chvíli sednout a přiznat si, že je v pořádku necítit se pořád skvěle.
Nenech se přesvědčit, že si vnitřní klid musíš koupit nebo si ho zasloužit pětikilometrovým během v pět hodin ráno. Skutečná sebepéče začíná tam, kde končí snaha se neustále opravovat. Takže se prostě nadechni a jenom existuj.
