Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
V otevřeném rozhovoru se Tom Sean Pšenička rozpovídal o tom, proč se cítil, že je na konzervatoři ze všech nejhorší a kdy se to zlomilo.
Přiznal, kvůli čemu už nechtěl pokračovat ve studiu herectví, ale mnohem víc ho lákala režie. Popsal, jak vypadal jeho téměř roční pobyt na Slovensku, kam se přestěhoval kvůli natáčení. Vysvětlil, proč je lepší mít za partnerku herečku, jak vnímá to, že je idolem mnoha slečen a že být Sparťanem v rodině Prachařů chce odvahu.
Dále prozradil, jak to má nyní s hudbou, co za projekty ho čeká nebo kdo má na něj silný profesní vliv. Zajímalo nás také, čím je podle něho gen Z specifická a kde se vidí za několik let. Nakonec nás překvapil svým guilty pleasure.
Co zatím považuješ za svůj dosavadní úspěch?Mimo profesní věci je to pro mě momentálně určitě přijetí na FAMU na režii. Byl to můj největší sen od chvíle, co jsem začal hrát. Když jsem točil film Amerikánka, který režíroval Viktor Tauš, a viděl, jak on pracuje, uvědomil jsem si, že to je přesně to, co potřebuju dělat. Jinak považuju za své herecké úspěchy filmy Amerikánka a Sucho, kde jsem ztvárnil svou první hlavní roli.
Sucho. Zdroj: Bontonfilm / propagační materiál
Chtěl by ses teď tedy víc soustředit na režii než na herectví?Myslím si, že nejlepší je to kombinovat. Doufám, že až dodělám vejšku, budu primárně hrát a jednou za pár let si udělám svůj film, protože jako herec jsi součástí něčeho a není to nikdy úplně tvoje. V režii jsou filmy doslova tvoje děti, takže se to pak bude hezky doplňovat. Proč jsi nemířil na DAMU?Já nevidím nic víc depresivního než studovat herectví osm let. Mně stačily čtyři roky na konzervatoři. Což nemá být nějaká kritika vůči konzervatoři, bylo to tam vlastně fajn a kdybych si teď vybíral znovu střední školu, rozhodně bych nešel nikam jinam. Ale myslím, že čtyři roky stačí, je to docela šílené.
Pro mě byl zlom, že vůbec někdo měl zájem o to, abych někde hrál. Jsem moc vděčný, že se to stalo, protože já měl pocit, že k tomu nikdy nedojde.
Co tě na FAMU nejvíc baví a dá se to studium vůbec stíhat s prací?V každém roce na bakaláři se připravuje krátký film, takže právě teď pracujeme na tom prváckém. Je to dost časově náročné, proto se to s prací moc kombinovat nedá. Dokonce jsem musel na přijímačkách ve třetím kole slíbit, že nebudu minimálně rok hrát.
Máš nějaký moment v rámci tvé kariéry, kdy sis řekl, že teď se to láme a jde to dobrým směrem?Já se na konzervatoř ani úplně napoprvé nedostal, vyšlo mi to vlastně náhodou, protože tam někdo nenastoupil. Normálně začal školní rok, já byl chvíli na jiné střední a třeba o dva týdny později jsem přešel tam. Takže už jen proto jsem se vždycky cítil, že jsem byl z té třídy nejhorší, že se mnou nikdo z holek nechtěl hrát, protože jsem byl za toho, co se nedostal. Ono v těch patnácti to člověk podle mě tak vnímá.
Ale pak mě přijali do herecké agentury a tam se to najednou zlomilo. Hned mě obsadili do filmu Sucho nebo seriálu Sex O’Clock a najednou to bylo hrozně rychlé. Pro mě to byl zlom, že vůbec někdo měl zájem o to, abych někde hrál. A od té doby něco točím nonstop. Jsem moc vděčný, že se to stalo, protože já měl pocit, že k tomu nikdy nedojde.
Sex O'Clock. Zdroj: TV Nova / propagační materiály
Dá se v tvém věku uživit jen herectvím? Co vnímáš jako nevýhody tvého povolání?Myslím, že ano. Ale asi jako v každém neobvyklém povolání tam jsou velké prodlevy mezi tím, kdy to je super a kdy to je fakt špatné. Ono se říká pořekadlo, že herec buď leží, nebo běží. Upřímně si ale myslím, že to je relativně dobře placená práce. A v dnešní době se k tomu dají přidat i spolupráce na sociálních sítích. Já se přiznám, a vlastně se za to opravdu stydím, že jsem nikdy nebyl na žádné normální brigádě. Začal jsem hrát už od šestnácti let. Jaké natáčení tě zatím bavilo nebo ti dalo nejvíc? Co tě třeba nejvíc naučilo?Po stránce zábavy mě hodně bavilo natáčení Sex O’Clock, protože jsme v těch šestnácti šli na casting všichni spolužáci z konzervatoře. Pak nás s Maxem Kockem, který dnes hraje Straku, obsadili a poslali do Zlína na hotel, kde jsme mohli dva měsíce v kuse spolu bydlet a točit u toho seriál. Takže to bylo nejvíc.
Profesně mi hodně předal Viktor Tauš, se kterým jsem točil Amerikánku a také nějaká divadelní představení včetně nové inscenace Human Zoo. Pro mě je to člověk, který mě už čtyři roky doprovází a pořád spolu něco děláme. I jsem mu poslal film, který jsem připravoval k přijímacím zkouškám na FAMU, aby mi k němu dal zpětnou vazbu.
Zmínil jsi projekt Human Zoo pod taktovkou Viktora Tauše. Co si tam zahraješ? Čím je představení specifické?Podtitulem Human Zoo je Gospelová anarchie a jde o rituální představení. Viktor říkal, že je to o boji se sebou, o boji s Bohem a o boji mezi sebou. Má to také představovat hledání si svého místa ve společnosti, schopnost stát si za tím a být jednoduše šťastný. Nejde o činohru lineárního tvaru, je to abstraktní, ze všech stran barevné. Jak to teď máš s hudbou? Před dvěma lety jsi vydal album STEREO MADNESS, můžeme se těšit na něco nového?Momentálně spíš produkuju hudbu. Musím dát shoutout své kamarádce Marii April, které jsem produkoval album tangerines, a právě dostala nominaci na Anděla na Objev roku.
Já sám se k hudbě teď postupně vracím a pracuju na českém albu, zatím jsem zpíval jen anglicky. Má to pro mě podobný efekt jako režie, že jde o něco mého, něco, nad čím mám kontrolu jen já. Pokud všechno dobře dopadne, tak doufám, že by to na podzim mohlo vyjít. Bratr tvé přítelkyně Josefíny Franta Prachař teď velmi trenduje se svou písní NEPO, budete mít nějakou spolupráci?Spolupráci plánujeme. Nově máme stejného manažera, takže by se to mělo stát. Franta mi podle mě teď volá ob den a říká mi: „Pane Pšenička, koukejte, co jsem dokázal.“ Hezky se mi chlubí, ale to je dobře, máme spolu takový chlubící vztah.
U mě doma jsme teď dělali jeden track pro něj, on zpíval a já jsem to produkoval. Myslím, že lidi překvapí hudbou, jakou bude dělat. Já sám jsem velmi zvědavý. Co bys dělal jiného, kdybys nebyl herec a zpěvák?Byl bych architekt, protože velká část rodiny z tátovy strany se tím živí a táta je statik. Já miluju architekturu, fascinuje mě. Sleduju milion různých kanálů, co se na to zaměřují.
Četla jsem, že ses přestěhoval na Slovensko kvůli natáčení s Adamem Sedlákem. Jak na ten pobyt vzpomínáš?Adam mi nabídl roli v seriálu Sexta, který napsal Petr Kolečko a Honza Hřebejk to s ním režíroval, což je za mě úplně zvláštní seskupení lidí. Kolečko, Hřebejk a Sedlák. Takže mě to hodně zajímalo. Casting probíhal tak, že jsme se s Petrem sešli v Lokále a povídali si napřímo, což je vždycky milé. Petr, když mi to nabízel, se mě ptal, jestli jsem připravený na to se přestěhovat na Slovensko a já jsem říkal: „Ježíšmarjá, jasně. Vždyť to je úplně jedno.“ A pak mi došlo třeba sedmý měsíc na tom Slovensku, že už tam jsem fakt dlouho.
My jsme tam bydleli spolu s Adamem, jsme nejlepší kamarádi, takže si to představ. Já jsem v životě nebydlel s žádným kamarádem. V tom Zlíně (během natáčení Sex O’Clock, pozn. red.) jsme byli na hotelu a každý měl svůj pokoj. Ale tady jsme dostali společný byt a žili jsme tam spolu osm a půl měsíce. Bylo to šílené, mám fotky z toho bytu, jak to někdy vypadalo. Zároveň to bylo těžké svým způsobem pro můj vztah.
Sexta. Zdroj: TV JOJ / propagační materiály
Prozradíš, o čem seriál bude?Sexta má 26 dílů a je to coming of age seriál, kde hraju mladého českého chemika, který přijíždí na Slovensko, protože tam má část rodiny. Přestože se potřebuje soustředit na práci, všechny vztahy a horko ho rozptylují, což ho nervuje, protože je lehce autistický. Nakonec vynalezne náplast, kterou když si člověk dá, tak nechce lásku a sex. Je to droga, co má vedlejší účinky a dojezdy. Na to je pak navázaný celý komediální příběh.
Řekl bych, že žánr toho je bizár. Je to úplně šílené. Já tam vypadám úplně jinak. Mám ulízlé vlasy a brejličky. Miluju tu postavu. Mimochodem maminku mi hrála Vica Kerekes, což je podle mě fakt cool.
Budeš účinkovat na Letní scéně Kampa v Klanu Baťa. Koho tam ztvárníš a jak celé představení hodnotíš?Ještě jsem neměl ani jednu zkoušku na to představení, zatím jsem jen absolvoval jeden trénink stepu a z toho mám docela stres. Sice jsem na konzervatoři měl tanec i step, ale je to relativně dávno a zas tak moc jsem se tam nenaučil, protože jsem nedával tolik pozor (smích).
V představení budou ztvárněny tři generace Baťů a já hraju toho nejmladšího. Rád bych k tomu řekl něco víc, ale sám čekám na to, co se stane. Ale je to výzva, protože divadlo moc nehraju, tohle je teprve moje druhé.
Kdo je mezi herci tvůj vzor, v zahraničí nebo v Česku?Timothée Chalamet. Herecky a celkově, jakým způsobem přetvořil, co herec může znamenat pro film. Vše, co bylo okolo Marty Supreme, mě tak namotivovalo, že jsem na to šel do kina na Silvestra a málem jsem nestihl půlnoc. Tak moc jsem to chtěl vidět, že z kina jsem odcházel někdy ve 23:40. Pak jsem dorazil do baru za kamarády, rozdali jsme si skleničky, kouknul jsem na čas a zbývalo pět vteřin. Tohle všechno jsem riskoval kvůli tomu, abych viděl Marty Supreme. Takže si myslím, že všichni by měli být víc jako Timothée Chalamet. Myslím si, že nebudu přehánět, když řeknu, že jsi idolem mnoha holek. Registruješ to a jak to zvládá tvoje přítelkyně?Já vůbec nevnímám to, že bych měl být v nějaké takové pozici. A vlastně jsem nikdy žádnou negativní věc ohledně toho od Josefíny neslyšel, protože ona, jak je z herecké rodiny, tak je určitým způsobem součástí toho od malička. Zná to a vidí to, takže jsme se o tom asi v životě nebavili.
Bylo jasné, že se mě Josefínin táta jednoho dne zeptá, jestli jsem Sparťan nebo Slávista. Ona říkala, že by poznal, kdybych lhal. Tak jsem ho jednou pozdravil: „Sparta zdraví Slávii.“
Je tedy pro tebe výhodou mít partnerku herečku?Dřív bych řekl, že ne. Dneska mi to je příjemné a mnohem víc se díky tomu chápeme. Můj starší bratr David mi vždycky říkal, že nesmím chodit s herečkou, že to je šílené. Podle něho stačilo, že on je blázen a mít doma někoho normálního je super, že on by nechtěl dalšího blázna. Ale já, když jsem před tím měl jiné vztahy, kde ty partnerky nebyly z mé branže, tak jsme se někdy vůbec nechápali. V nějakých věcech, které třeba nemůžu ovlivnit. A to se s Josefínou nikdy nestalo. To vzájemné pochopení je úplně samozřejmé.
Tom Sean Pšenička a Josefína Prachařová. Zdroj: Prima / propagační materiál
Jsi Sparťan, jak tě rodina Prachařů, zarytých Slávistů, přijala?Já jsem se toho bál, tajil jsem to. Radil jsem se s Josefínou, jestli to mám říct, nebo lhát. Protože bylo jasné, že se mě její táta jednoho dne zeptá, jestli jsem Sparťan nebo Slávista. Ona říkala, že by poznal, kdybych lhal. Tak jsem ho jednou pozdravil: „Sparta zdraví Slávii.“ Nikdo mě za to nekritizuje v té rodině. Říkají mi jen, že jsem na té špatné straně, což já si nemyslím. Udělal jsem Frantovi několik kompilací, kde říká, že Sparta Praha je nejlepší klub v Česku. A to začal úplně šílet, protože on by to nemohl nikdy vyslovit.
Kde se vidíš za několik let? Co je tvým snem?Dejme tomu, že za deset let by bylo ideální žít ve Španělsku u moře s Josefínou a s dítětem a být v pohodě. Takže by ses chtěl přestěhovat?Často přemýšlím nad tím, jestli bych se neměl líp, kdybych žil nějaký jednodušší život někde. Není to o tom se přímo přestěhovat, ale o tom opustit tenhle fast life v hlavním městě. Jeden z mých kamarádů mi říkal, že by chtěl přestat točit filmy a odstěhovat se někam a jen pronajímat surfy. Je to klišé, ale něco na tom je. Žít ten obyčejný, relativně jednoduchý život někde může být mnohem hezčí. Hlavně je Barcelona podle mě nejlepší město na světě a moji rodiče tam napůl bydlí.
Zkušenost s životem v zahraničí už máš. Narodil ses totiž v Dublinu. Jak se to stalo?To je velmi náhodný kontext. Můj táta tam totiž dostal práci v Microsoftu. Máma si ho tenkrát musela vzít, aby tam s ním mohla odjet. Žili tam čtyři nebo pět let a hned, jak jsem se tam narodil, jeli jsme zpátky do Česka. Vůbec si to tím pádem nepamatuju, ale ještě několikrát jsme jeli Dublin navštívit a je to skvělé místo. Ale ne úplně na život, je tam zima a pořád prší. Podtitul Refresheru je Hlas moderní generace, ty patříš k gen Z. Čím si myslíš, že je specifická? Jak ji vnímáš?Podle mě úplně nejvíc otevřeností. Jak v médiích a na sociálních sítích, tak hlavně v reálu. Když se s lidmi potkávám, bývají velmi otevření. A co jí naopak chybí?Soukromí. Jaké je tvoje guilty pleasure?Tak já to řeknu. Normálně Fortnite a Rocket League. Zjistil jsem, že se mi líp dělají věci do školy jako psaní scénářů a tak dále potom, co si zahraju Fortnite. S klukama ze školy jsme založili skupinu na Discordu a pravidelně se tam setkáváme třeba o půl desáté večer a hrajeme jednu nebo dvě hry Fortnitu. Dřív bych se za to dost styděl.
Začal jsem s tím na tom Slovensku, protože jsem si tam dovezl PlayStation. Adam Sedlák pak přišel s tím, že nějaký výzkum prokázal, že hraní videoher je pro ženy nejvíc neatraktivní hobby. Prý jde ale hlavně o hraní na počítači a PlayStation ještě jde. Pro mě je to taková rychlá terapie, protože neřeším své problémy v hlavě, ale řeším třeba, že mám v té videohře špatnou zbraň. Jde o problémy, které moje hlava podvědomě vnímá, že nejsou podstatné.
