Zažila jsem zimu v nejchladnějším hlavním městě na světě: Teploty jsou běžně pod -30, zamrzaly nám i řasy

Zatímco na Slovensku rodiče pouští děti ven v mrazu jen na pár minut, v Mongolsku je otužování i těch nejmenších nezbytností. Rodiče vybírají i malé děti ve fusacích z kočárků a vystavují je mrazu. Někdy dokonce sedí na lavičce v parku, zatímco děti spí, aby si na chlad zvykly.

Na sociálních sítích našich známých jsme si všimli, že podobně to dělají i doma – děti nechávají spát v kočárcích na balkonech.

Ještě překvapivější bylo sledovat větší děti. Bez problémů si hráli na hřištích i při -20 stupních. Průlezky i houpačky byly obsazeny i v mrazech, partičky dětí dokonce hrály fotbal. Velkou atrakcí na hlavním náměstí i v parku vedle našeho bytu byly ledové sochy a celé ledové hřiště se skluzavkou. Plno rodin tam bylo dokonce i během silvestrovské noci – ve dvě ráno.

V parcích jsme pravidelně potkávali i dospělé běžce. Mráz jim zřejmě nedělal větší problém, nebo byla jejich motivace výrazně větší než ta moje. Na zimu jsme si bez větších problémů zvykli i my. Občas nám sice skřehla tvář a zamrzly řasy, s dobrým oblečením jsme zvládli i dvouhodinové procházky.

Co se týče módy a stylu, museli jsme se rozloučit. To se rozhodně nedá říct o místních. Elegantní muži v kabátech a dámy v šatech či kozačkách na podpatcích působili i v mrazech dokonale upraveně. S obdivem jsem sledovala jejich účesy i precizní make-up. Já jsem si, naopak, pro vlastní komfort raději zvolila styl navrstveného sněhuláka. Byly i dny, kdy jsem musela vytáhnout i lyžařské kalhoty. Zkrátka jsem se úplně přizpůsobila podmínkám a pak to už bylo bez problémů.

Na kluzkých chodnících v Ulanbátaru neuklouzneš

Ulanbátar a jeho obyvatelé se zimou nebojují, nestěžují si, ale přizpůsobují se jí. To je vidět i na údržbě města. Veřejné prostory byly vždy důkladně odhrnuty a všimli jsme si, že na chodnících nepoužívali posypové soli ani písek. Místo toho měli speciální vozidla, podobná sekačkám, která led mechanicky odstraňovala. Důvodem nebylo jen nebezpečí uklouznutí. „Chodníky bez ledu snižují pocit chladu od nohou,“ vysvětlil nám přítelův trenér. Na některých ulicích led lopatami důkladně rozbíjeli lidé, podobní zaměstnancům technických služeb. S aktuálním kluzištěm na slovenských chodnících se to nedá srovnat.

V období krutých a extrémně chladných měsíců však Mongolové nebojují jen s nehostinným počasím, ale i s jeho ničivými důsledky. Během fenoménu, který místní nazývají „dzud“, v zemi před pár lety uhynulo více než 1,5 milionu kusů dobytka. Takové obrovské ztráty mají zásadní dopad nejen na samotné pastevce, ale i celou ekonomiku Mongolska.

Rodiny, které během léta žijí mimo hlavního města, nemají moc na výběr. „V zimě je přece jen příjemnější život v paneláku,“ říká mi Slovenka Alenka, která v Mongolsku žije už přes 40 let a stovky kilometrů od Ulanbátaru vlastní ranč. „Vytápění takového domu je náročné, často si musíme ohřívat i vodu a základní služby či obchody jsou velmi daleko,“ vysvětluje. Podobně je na tom i matka její přítelkyně Bayarmi. Během teplých měsíců žije v domě mimo město, ale na zimu se stěhuje do města ke svým dětem.

I když je zimní krajina Mongolska nádherná, cestování po ní je v tomto období velmi náročné, či dokonce až nemožné.

Roušky jsou pro mnohé každodenní nezbytností

Další výraznou črtou počasí v Mongolsku je extrémně suchý vzduch. Několik dní jsme si na něj museli zvykat, naše sliznice na takové podmínky jednoduše nejsou přizpůsobené. Když bylo nejhůř, nasadila jsem si roušku, abych měla alespoň trochu vlhčí prostředí. Na svědění a nepříjemnou suchost nám nakonec pomohl obyčejný solný roztok, kterým jsme si pravidelně proplachovali nos.

Roušky nejsou v Mongolsku nic nezvyklého. Místní přistupují k ochraně vlastního zdraví i okolí velmi zodpovědně. Běžně jsme potkávali lidi s rouškami v interiérech a venku je mnozí nosili zejména z důvodu znečištěného ovzduší.

Vzduch v Ulanbátaru je totiž jedním z nejznečištěnějších na světě, a to zejména v zimě. Během chladných měsíců obyvatelé spalují obrovské množství uhlí, dřeva a jiných tuhých paliv, aby si zajistili teplo. Jde hlavně o oblasti na okraji města, kde jsou tradiční jurtová obydlí. Jelikož se Ulanbátar nachází v údolí, smog se tam zachytává a zadržuje.

Obsah nebezpečných částic je přibližně pětkrát větší, než doporučuje WHO

Podle měření z roku 2024 byl průměrný roční obsah nebezpečných částic přibližně pětkrát vyšší, než je doporučený limit Světové zdravotnické organizace. Znečištění výrazně zhoršuje kvalitu ovzduší a zdraví obyvatel – zejména dětí, starších lidí a lidí se sníženou imunitou. Jemné prachové částice PM2,5 se dostávají hluboko do plic a následně i do krevního oběhu. Odborníci*odbornice je dlouhodobě spojují se zvýšeným rizikem respiračních, kardiovaskulárních i onkologických onemocnění.

Zatímco procházky v parku byly fajn, pěší chůze podél rušné dopravy může být nepříjemná. Právě tam byl hluk, smrad a znečištění velmi citelné a nepříjemné. Doprava v Ulanbátaru je však samostatnou kapitolou.

Místní jsou odkázáni pouze na auta a autobusy. Hlavní město s 1,752 miliony obyvatel nemá metro ani tramvajové tratě. Většina lidí se přesouvá autem. Provoz je rušný i v pozdních večerních hodinách a v noci. V dopravní špičce může cesta dlouhá pár kilometrů trvat i hodinu. Mnohokrát pro nás bylo mnohem efektivnější jít pěšky, než čekat na taxi.

V Mongolsku funguje aplikace podobná Boltu či Uberu, která umožňuje jezdit a přivydělávat si tímto způsobem téměř komukoli. Ceny jsou velmi příznivé – často se svezeš i za pár desítek korun. Ve srovnání s veřejnou dopravou, kde lístek stojí 1000 tugriků (pár korun), je to stále dražší, ale komfortnější. Důchodci mají hromadnou dopravu zdarma.

Cena jízdy v taxíku se zvyšuje podle času stráveného v zácpě. Stalo se nám, že řidič zvolil delší nebo velmi přeplněnou trasu, čímž se nám jízda prodražila. Párkrát jsme dokonce zažili situaci, že vedle řidiče seděla jeho partnerka nebo kamarád, s nimiž si krátil dlouhé chvíle v autě.

V restauraci ti většinou naservírují pořádně tučné maso

Extrémní klima ovlivnilo i tradiční mongolskou kuchyni, která je velmi bohatá na živočišné produkty. Dlouhé zimy s nízkými teplotami si hlavně u kočovného obyvatelstva v minulosti vyžadovaly energeticky bohatou stravu. Maso bývá často velmi tučné. Zapomeň na dokonale očištěná kuřecí prsa – tady ti je naservírují i s kůží.

Tučné maso a živočišné tuky pomáhají tělu udržet teplo a zvládat chlad. Tradiční strava Mongolů obsahuje jen málo zeleniny a ovoce. Jejich pěstování je z důvodu suchého klimatu a krátkého léta velmi omezené. Životní styl kočovných pastevců je navíc naučil spoléhat se na zvířata.

Vyplatilo se nám chodit do restaurací, pro místní jsou ceny v obchodech vysoké

V hlavním městě však nechybí ani restaurace se zahraniční kuchyní. Naší oblíbenou byla paradoxně veganská restaurace, o které jsme zpočátku ani nevěděli, že je veganská. Zaujal nás jen interiér v západním stylu. Nakonec to byla jedna z nejlepších veganských restaurací, jaké jsme kdy navštívili. Ceny se pohybovaly pod 150 korun za většinu jídel.

Obchody byly plné všeho možného, při pohledu na regály jsme neměli pocit, že Mongolové nekonzumují mnoho ovoce a zeleniny. Právě naopak, dostupné byly i pro nás exotické druhy. Ceny potravin byly ve srovnání se Slovenskem nižší, výrazně levnější bylo palivo. Za menu v KFC jsme zaplatili přibližně 70 korun. Překvapilo nás velké množství slovenských a evropských produktů v obchodech. Od slovenských horalek, dětské výživy až po zavařeniny či alkohol.

Náročné však bylo v obchodech sehnat nemražená kuřecí prsa. Ze slovenských potravin mi chybělo naše pečivo. A jelikož v mnoha restauracích jsme se dobře najedli za malou cenu na osobu, často bylo pro nás jednodušší stravovat se tam.

Ve srovnání s platy v Mongolsku jsou pro místní mnohé věci finančně nedostupné. Přes naši pozitivní zkušenost se zemí je však třeba zdůraznit, že Mongolsko trpí korupčními skandály, papalášstvím a mnoha systémovými problémy. Ty brzdí jeho rozvoj a rozhodně neusnadňují každodenní život místních lidí.

Překvapením pro nás bylo nákupní centrum nedaleko zábavního parku. Narazili jsme tam na obchody jako Ferragamo, Burberry či Jo Malone a další luxusní značky. A jelikož bez poptávky není nabídka, i v Mongolsku se zřejmě najdou lidé ochotní zaplatit vysoké sumy za zboží prémiových značek. V kontrastu s tím však stále velká část obyvatelstva žije v tradičních jurtách, často spolu s více generacemi jedné rodiny. Tento obraz velmi výstižně poukazuje na výrazné třídní rozdíly, které jsou v mongolské společnosti stále přítomné.

V Mongolsku jsme kvůli práci mého přítele strávili více než dva měsíce během nejchladnějšího období roku. V Ulanbátaru jsme oslavili Vánoce i Nový rok. Největší stopu v nás zanechala obrovská pohostinnost místních lidí, kteří by se s námi podělili i o to poslední, co mají. Ochotně nás hostili, uprostřed zimy nás vzali, aby nám ukázali alespoň něco z jejich nádherné země. Mongolská otevřenost a srdečnost výrazně kontrastovala s drsnými klimatickými podmínkami. Právě lidé jsou důvodem, proč bychom se do země v nejbližších měsících ještě velmi rádi vrátili.

Na druhou stranu, podmínky a možnosti, které hlavní město nabízí, výrazně předčily naše očekávání. Otázkou však zůstává, kolik z místních obyvatel z nich dokáže vzhledem k ekonomické situaci země reálně čerpat.

Doporučeno

Rychle, chutně a zdravě. Pět snídaní, které tě nadopují proteiny a živinami a přitom chutnají skvěle 24. ledna 2026 v 7:00

Doporučeno

Nepozvali ho na Dior show, tak si influencer uspořádal vlastní akci. La Watchparties mění svět módy 26. ledna 2026 v 7:00

Doporučeno

Jako děti jsme měli záliby, jako dospělí scrollujeme. Proč Gen Z přišla o koníčky a jak se je snaží získat zpět? 25. ledna 2026 v 13:00