Jaké je chodit pravidelně shows pro Dior, Gucci nebo Dolce & Gabbana?
Kryštof Turek patří k nejvýraznějším českým modelům posledních sezón. Má za sebou přehlídky pro největší fashion značky, cover pro ICON magazine a práci, která ho pravidelně posílá do hlavních měst evropské i asijské módy. Přesto o úspěchu mluví s opatrností a otevřeně přiznává nejistotu nebo tlak, který je s modelingem spojený.
V rozhovoru popisuje, co stojí za castingem pro Dior, proč kvůli práci pro Gucci obětoval studium nebo jakou roli v jeho životě hraje Bůh a víra.
Kryštofe, máš za sebou hodně silný rok – Dior, Dolce & Gabbana, Valentino, cover pro ICON. Změnilo to něco ve tvém životě?
Vždycky záleží, s čím to porovnáváš. Já jsem za to hlavně vděčný a říkám si jenom: „Největšího mezi hříchy, zbav mě prosím pýchy.“
To je z Bible?
Tentokrát ne. Labutí písně od Magora.
Tvůj život ale hodně ovlivňuje víra, viď?
Snažím se dívat na věci křesťansky. Nemyslím si o sobě, že jsem nějaký úžasný člověk. Jak jsi mi jednou řekl – nic lidského mi není cizí.
To přede mnou řekl už Karel Marx.
No to nevím, ale já se s tím vším snažím bojovat křesťansky.
Umělkyně Elektra zažívá svůj moment. Její organické šperky jsou plné emocí
5. února 2026 v 19:30
Pojďme na chvíli zpět k práci. Viděl jsem, že jsi před dvěma dny šel show pro Zegnu. Gratuluji! Čeká tě ještě něco dalšího?
Ano, zítra mám Dior. Díky Bohu za ty dary.
Super! Prozradíš, jak probíhal casting na takovou show?Tentokrát si mě pozvali rovnou na fitting, kde jsme zkoušeli konkrétní looky. Normálně ale casting probíhá během více dní – nejdřív tě vidí casting director a udělá předvýběr, pak návrhář a stylista, a nakonec zkoušíš oblečení při fittingu. Z několika stovek modelů vyberou nakonec třeba 50 až 70, kteří dostanou samotnou show.
Tušíš už, jak bude vypadat zítřek, kdy budeš mít show?
Calltime je asi čtyři hodiny předem, což je u takových přehlídek standard. Během toho času ti udělají make-up, vlasy a všechno ostatní. Pak se učíme choreografii. Nejdříve si to projdeme sami a potom v botech ze show, a nakonec na hudbu. Před začátkem už jen stojíme nastoupení a čekáme, kdy to začne. Někdy i hodinu.
A když pak vyjdeš na runway – co ti běží hlavou?
Upřímně – poslední dobou jsem se naučil nemyslet. Snažím se hlavně držet si stále stejný odstup. Samotná show pro mě trvá minutu a nesmíš to prostě zkazit. Je to stres, zvlášť když víš, že na tom stovky lidí makaly půl roku a pak před přehlídkou třeba tři týdny nonstop, od rána do noci. Pak prostě nechceš být ten, kdo nebude stoprocentní.
Jak vlastně zvládáš ten stres – nejen během show, ale už na castinzích? Jde vždy o krátký, ale rozhodující moment.
Je to těžké, já jsem od přírody stresař, zvlášť když mi na něčem záleží. Navíc mám OCD, které stres ne úplně dobře zvládá, takže popravdě nějakou část těch vystreslých momentů jsem zaneprázdněný kompulzemi. Hodně ale záleží na detailech – jaká je runway, jestli mám v pohodě boty a podobně. Většinou se ale prostě pomodlím a snažím se nemyslet na to, co by se mohlo pokazit. A jdu, jak mám jít.
Ke každé úspěšné show nutně patří i spousta odmítnutí na jiných castinzích. Jak se s tímhle srovnáváš?
Ze začátku to bylo dost nepříjemné, ale postupně jsem si zvykl. Pochopil jsem, že často nejde o tebe osobně, ale o představu klienta. Ve chvíli, kdy jsem se tím začal živit full-time, tak to celé dostalo jiný rozměr. Najednou ti dojde, že zdrávko nepočká. Už to není tolik o egu a o tom něco si dokázat, ale prostě o tom, že se tím potřebuješ uživit.
A jak dobře se dá modelingem živit? Můžeš si tím vydělávat opravdu velmi dobře, ale jde jen o úzkou skupinu lidí z celé masy modelů. Navíc je problém, že je to strašně nestálé. Může se stát, že pracuješ pravidelně, a pak dva měsíce vůbec nic. Jsou kluci, co mají během fashion weeku práci skoro každý den, ale i tak je to vrtkavé a nikdy nemáš jistotu, že příště něco vyjde.
Kolik pak můžeš dostat za jeden job?Nemůžu být úplně konrétní, ale pohybuje se to v jednotkách tisích eur – vždy podle značky a konkrétní práce. Část honoráře navíc bere agentura, která tě zastupuje, takže to, co ti reálně zůstane, je dost individuální. A s časem to může růst, když máš jméno nebo vypracované portfolio.
Co ty jako model musíš aktivně dělat, pro to, abys získal nějakou práci nebo klienty? Co tě může odlišit?
Základ je, že musíš nějak vypadat, splňovat určitý standardy – postava, obličej. Nemusíš být extrémně skinny, ale musíš odpovídat tomu, co značka hledá. Každá chce něco jiného, takže se trochu směřuješ. Já se třeba snažím nevyplešatět.
Nevypadáš.
No mě nerostou vousy a mám strach, že když začnou, tak budu dohola. Táta byl ve třiceti taky.
Tak snad ne! Jak ses k modelingu vlastně dostal?Byl to casting na show Jana Černého. Kamarádi mě vyhecovali, tak jsem to večer předtím poslal. Fotila mě babička. Pár měsíců po show se mi ozvala agentura, u které jsem dodnes.
Co bys poradil těm, co chtějí začít a zkusit to?
Určitě ať se podívají na agentury, co jsou blízko. Prohlídnou si jejich stránky a Instagram, co dělají za práce a kde jim to přijde cool. A hlavně, ať se nebojí ozvat!
Modeling znamená i hodně cestování. Viděl jsem, že jsi byl v Asii, před pár dny Milán, teď Paříž. Jak vnímáš to, že se neustále stěhuješ?
Nikdy jsem nebyl fanda cestování. Takže ačkoli to vnímá většina lidí jako velké pozitivum téhle práce, já spíš ocením pevnou rutinu. Ale postupem času jsem si zvykl, teď bych možná řekl, že to mám i rád. Ideálně když je to na delší dobu a člověk netráví víc času na cestě než na místě, což je běžné. Navíc mimo sezónu fashion weeků jsou i dlouhá období, kdy jsem prostě doma, takže určitě ani v tomhle nějak nestrádám.
Jak to ovlivňuje tvůj osobní život?
Ještě nějakej mám, díky Bohu. (smích) Ale je to náročné. Když se vrátím, chci vidět kamarády, ale mají třeba zkouškové, nebo práci. Ale mám kolem sebe skvělé lidi a naučili jsme se fungovat i na dálku. Horší je to se školou. Vyhodili mě už ze dvou vysokých. Naposledy proto, že jsem zrovna dostal dlouhodobou práci pro Gucci.
O co šlo?
Dostal jsem super job jako interní model pro Gucci. Šili a zkoušeli na nás nové kolekce. Mohl jsem tak vidět, jak to celé funguje, jak vypadá takový velký brand zevnitř. Poznat fajn lidi a byl to zároveň i stabilní příjem. Jen se to nedalo nijak spojit se školou – jednu dobu jsem tam býval až pět dní v týdnu. A problém byl v tom, že jsem se o práci vždy dozvěděl maximálně týden dopředu, a tak to fungovalo několik měsíců.
Dá se v modelingu vůbec něco plánovat?
Nemůžeš plánovat vůbec nic. Jediná jistá práce je ta, která je hotová. Běžně se stane, že někdo má jednu sezónu spoustu prací a je normální, že další prostě nic. Může se stát, že ti to večer před show zruší, nebo naopak potvrdí, takže ani zítřek tady není jistý.
To zní nepříjemně.
Nejistota mi vadí. A vlastně jak si všichni stěžují na 9-5 job, že se vrací do stejného bydlení, tak mně se ta představa líbí. Asi proto, že žiju naprostý opak.
Co pozitivního ti tedy modeling dal?
Osamostatnil mě. Naučil mě, že jsi sám za sebe. Řešíš daně, zdravotní, všechno. Není to jen o tom, že potkáváš lidi a děláš, co máš rád. Je to byznys a musíš si poradit. Navíc se podíváš i po světě. Cestování mě úplně nebaví, ale pár týdnů v Japonsku bylo fakt super.
A kde se vidíš za pár let?
Rád bych ještě udělal co nejvíc prací. Dokud je příležitost dělat kariéru modela, tak bych ji chtěl vytěžit. Nejlépe k tomu dodělal výšku, ať nemám jen gympl. A pak už jen postav dům, zasaď strom, zploď syna.
