Vánoce 2009. Banksy sprejuje na nejstarší a nejikoničtejší graffiti v Londýně – piece King Robbo z roku 1985. A tím začíná nejslavnější graffiti war v dějinách.
Štědrý večer. Londýn spí, Banksy ne. Na Regent’s Canal se v noci děje něco, co otřese celou graffiti scénou. Na zdi, kde už čtvrt století přežívá legendární dílo od King Robba, se objevuje nová vrstva barvy. Banksy přemalovává kus historie a porušuje pravidlo, které bylo až dosud nedotknutelné.
V graffiti komunitě to bylo jasně za hranou. Nikdo nemohl z části přesprejovat cizí dílo a využít ho ke své vlastní práci. Robbův piece navíc nebyl jen další tag (podpis) – byl to památník začátků londýnské éry. Uchoval se jen proto, že ležel na prakticky nedostupné zdi, přímo pod okny britské dopravní policie. Právě kombinace nebezpečí a nepřístupnosti mu dala status relikvie. Nikdo se ho nikdy neodvážil dotknout. A teď si z něj Banksy udělal plátno.
Na zdi se objevuje postava uklízeče, který jako by nápis postupně odstraňoval. Banksy k tomu později dodal jen ironickou poznámku:
Pokud chcete, aby váš piece dlouho vydržel, neměli byste ho sprejovat pod mostem u kanálu.
Válka začíná
Reakce přichází okamžitě. Slavný Robbo, tehdy už několik let v ústraní, se vrací zpět na scénu a předělává Banksyho uklízeče na sprejera, který znovu píše „KING ROBBO”. Banksy vrací úder. Přidává pár písmen a z „KING ROBBO“ je „FUCKING ROBBO“.
Válka se šíří z jedné zdi na celou londýnskou scénu. Přesprejované kusy přibývají, někde zasahují sami autoři, jinde jejich fanoušci. Z duelu dvou jmen se stává kolektivní bitva – Team Robbo proti podporovatelům Banksyho.
ŽEBŘÍČEK: V těchto 10 městech se žije generaci Z nejlépe. Jak dopadla Praha?
22. srpna 2025 v 9:00
Konflikt nezůstává jen na zdech. Padají urážky, dochází k rvačkám, teče krev. Robbo dokonce v dokumentu od Channel 4 vypráví, že hned u jejich prvního představení došlo na konflikt. Banksy dostal od Robba facku, když při seznámení řekl, že vůbec netuší, co je zač. Dostal ji prý, aby to už nikdy nezapomněl.
Street art vs. graffiti
V jádru to ale nikdy nebyl jen osobní konflikt. Šlo o střet dvou odlišných způsobů tvorby. Robbo zosobňoval původní logiku graffiti – nekonečné množství tagů, podpisů, stop, které rozpoznávaly hlavně zasvěcení z komunity. Hodnota graffiti byla v samotném momentu: jméno žilo na vlaku, pod mostem, na zdi. Robbo nadšeně mluvil o tom, jak se z celého města stala galerie, kde ho mohly vidět miliony lidí.
Tag nebo piece nebyl určený k tomu, aby vydržel – naopak, rychle mizel. Byl to protest, na který musela společnost reagovat. Vyčištěný vlak nebo přetřená zeď proto nebyly prohrou, ale potvrzením, že autor tam byl, riskoval a dokázal. Robbova generace žila z okamžiku a z respektu, který se rodil právě v něm. Sám Robbo vycházel z tradice newyorského graffiti 70. let: jazyk odporu, který si bere město jako plátno a respekt měří rizikem a viditelností.
Banksy oproti Robbovi reprezentoval jinou cestu. Opustil čistou formu graffiti a začal se zaměřovat na to, co se později nazývalo street art. Nebyl přímo u zrodu, ale stal se jeho nejviditelnější tváří. Zatímco graffiti bylo jazykem komunity writerů – šlo o podpis, styl a respekt uvnitř scény – street art se obracel ven, k veřejnosti. Nešlo už jen o značku, ale o sdělení, které mohl chápat každý.
Street art přitom zahrnoval různé formy: od velkých muralů přes plakáty a rychlokresby až po drobné instalace ve veřejném prostoru. Banksy tenhle princip dovedl k praktické dokonalosti. Jeho známá metoda – stencil, tedy šablona – znamenala rychlost, možnost opakování a hlavně okamžitou srozumitelnost.
Obraz protestujícího házejícího květinu místo zápalné láhve (Flower thrower) fungoval i pro někoho, kdo nikdy nedržel sprej v ruce. Pointa byla okamžitě jasná. Tam, kde graffiti počítalo s krátkým životem a rychlým zmizením, street art začal usilovat o trvání – o to, aby se stal součástí obrazu města. Tím se změnila i hodnota samotného díla. Graffiti bylo pomíjivé gesto, street art začal být vnímán jako umění – něco, co mohlo být chráněné, oceňované i prodávané.
Vandalismus a umění
Proměna přišla i z pohledu měst a úřadů. V době, kdy se rozhořel spor dvou skrytých tváří, platila pro graffiti stále politika „nulové tolerance“. Nové nápisy se přetíraly co nejrychleji, rozhodovaly náklady a pořádek. Robbův historický piece přežil čtvrt století jen díky své poloze. Z pohledu úřadů byl Robbo součást problému, který se řeší válečkem a barvou.
Jakmile se ale do hry výrazněji dostal street art, reakce se začala lámat. Zásahy jako Banksyho stencil-art četla veřejnost jako sdělení, ne jako vandalismus. Města na to reagovala: V Bristolu radnice u Banksyho Well Hung Lover (2006) vypsala veřejnou anketu a následně udělila zpětné povolení – jeden z prvních případů, kdy nelegální mural dostal oficiální ochranu. Šlo o obrat v politice města, které do té doby graffiti systematicky odstraňovalo.
V Nottinghamu u Hula-Hoop Girl (2020) nechalo vedení radnice už během několika hodin instalovat plexisklo – po opakovaném poškození ho obnovovalo. I tady šlo o posun. Místo politiky smazat a přetřít začalo město chránit konkrétní zásahy na veřejném majetku.
Vše dospělo do situace, kdy londýnské technické služby čistily Banksyho díla od graffiti. Výsledek byl paradoxní. Graffiti nápisy stále mizely pod nátěrem, Banksyho díla se konzervovala a stávala součástí obrazu města.
Tento trend odrážely i kulturní instituce a trh. Slave Labour (2012) nezmizel pod čerstvým nátěrem – byl vyříznut ze zdi, převezen do aukce a nakonec prodán v Londýně za částku přesahující 750 tisíc liber. Situace, kterou by běžně řešila úklidová četa, se v Banksyho případě proměnila ve vzácný a obchodovatelný artefakt.
Současně platí, že reakce na pouliční tvorbu nebyly a pořád nejsou jednotné. Když Banksy v roce 2020 maloval uvnitř soupravy londýnského metra, technické služby vše rychle odstranily s odkazem na pravidla provozu. Banksy tak zůstává pro úřady chráněným umělcem i vandalem zároveň.
Konec éry
Když se Robbo po Banksyho útoku vrátil z ústraní zpět do hry, neomezoval se už jen na zdi v metru nebo pod mostem. V roce 2010 začal také vystavovat v galeriích, kde ukázal nové práce s tématy míru a uzdravení. O rok později připravil s Teamem Robbo výstavu The Sell Out Show v londýnské Signal Gallery – ironický název, který reflektoval posun graffiti z ulice do galerie. Tenhle krok mu otevřel možnost legálně prodávat plátna a tisky a financovat vlastní práci mimo ulici.
Úspěch, který zaznamenal, však netrval dlouho. Jen o rok později přišla těžká nehoda – po úrazu hlavy upadl do kómatu, z něhož se už neprobral. Zemřel v roce 2014 ve 44 letech. Komunita na jeho počest obnovila kus Robbo Incorporated – nápis doplněný o korunu. Dokonce i Banksy reagoval, když na jedné ze zdí nechal motiv, který se dal číst jako gesto respektu. Válka tak skončila v tichu – Robbo odešel, ale jeho jméno zůstalo symbolem éry, kdy graffiti znamenalo risk a okamžik, a kdy tvůrci nezískávali respekt v galeriích, ale na ulicích.
A Banksy?
Banksy se mezitím stal jedním z nejznámějších soudobých umělců. Jeho výstavy lákají statisícové návštěvy – v roce 2009 přišlo na Banksy vs. Bristol Museum během 10 týdnů přes 300 tisíc lidí. V roce 2015 připravil v britském Weston-super-Mare projekt Dismaland – „bemusement park“, temnou parodii na Disneyland, která přitáhla okolo 150 tisíc návštěvníků a návštěvnic z celého světa.
Na trhu dnes patří mezi nejdražší žijící autory – Girl with Balloon je jeho nejikoničtější motiv, opakovaně prodávaný v aukcích za miliony liber. Vrchol přišel v roce 2021, kdy se jeho částečně rozřezaná verze (Love is in the Bin) prodala za téměř 19 milionů liber.
Banksymu se během jeho kariéry povedlo z vandalismu udělat luxusní artikl. To, co začínalo jako společensky škodlivé chování, dnes visí v galeriích a draží se za miliony. Graffiti vytáhl z podchodů do aukčních síní a ukázal, že i writer může žít z toho, co ho baví. Sám King Robbo nakonec přiznal, po návratu na scénu a úspěšné výstavě, že to byl právě Banksy, kdo ho k tomu vyprovokoval. A že by mu za to – paradoxně – měl nejspíš poděkovat.
