Mladý pár se pro svůj nový domov rozhodl na základě pocitu. Dosud si pamatují, že už při první prohlídce řekli: „Cítíme se tady jako doma.“
Když český pár Jakub a Vendula spatřil online inzerát na starší funkcionalistickou vilu z konce 70. let, netušili, že se právě dívají na svůj budoucí domov, kterému říkají „Kostka“. Na prohlídku šli s tím, že si udělají výlet. Změnilo se to hned, když vystoupili z auta. Už při pohledu na fasádu je něco chytlo za srdce.
Na začátku byl náš plán pouze vyměnit okna, zateplit střechu a vyměnit kotel. Ale pak se to zvrtlo. Rekonstrukce domu se stala naší vášní a vlastně i koníčkem. Začali jsme mu věnovat stále víc a víc času a ruku v ruce s tím narůstala i finanční investice.
- Kolik je dům stál
- Co zajímavé o Kostce zjistili
- Jak dům předělávali
- Co byla nejdražší položka
Co se týče rekonstrukce, chtěli navázat na atmosféru, kterou z domu cítili už od začátku. Jejich cílem bylo zachovat ten specifický pocit a ještě ho víc zvýraznit v prostoru. Byl jim blízký funkcionalismus, bauhaus i styl mid-century modern. Zároveň měli slabost pro nadčasové prvky a vybavení, které nestárne a stále působí elegantně. „Takže bych řekla, že jen dál propojujeme tyto styly a překládáme je do tradičního československého tvarosloví,“ říká Vendula pro Refresher.
Láska na první pohled
Asi dva roky procházeli nabídky domů i bytů, aniž by se zaměřovali na konkrétní typ bydlení. Dá se říct, že Kuba a jeho partnerka měli odjakživa jasno v tom, co se jim u nemovitostí líbí a co naopak ne. Většina inzerátů je ale nijak neoslovila, po prohlédnutí fotografií nepřicházel ten správný impulz, kvůli kterému by zareagovali na nabídku a šli se na nemovitost podívat.
„Prakticky jsme tohle zažili jen jednou, a to při pohledu na fotky teď už naší Kostky. Dům byl v popisu inzerátu dispozičně jako 7+1, s obytnou plochou 200m² a dalších 100m² suterén, což bylo na nás už trochu moc (vlastně víc než trochu). Něco nás tam ale táhlo, a tak jsme si prohlídku domluvili.“
Věděli, že z jejich přístupu by se některým realitním makléřům zvedl tlak, ale tehdy to brali spíš jako výlet. Když narazili na tuhle nabídku online, padla mezi nimi i poznámka, že takové bydlení je jako sen, pro ně nejspíš nedosažitelný.
Přesto v nich zvědavost převážila. Už když přijeli k domu, něco je na něm fascinovalo. Na závěr, když se jich makléř zeptal, jak se tam cítí, odpověděli se smíchem, ale naprosto upřímně: „Jako doma.“
Politická setkání
„Kostku si stavěli svépomocí původní majitelé na konci sedmdesátých let. Když jsme se sem nastěhovali, teprve se k nám začalo dostávat, kdo vlastně byli. Měli v té době ve společnosti určité postavení, a tak i dům měl tím pádem svou společenskou roli. Údajně se tu během minulého režimu scházeli lidé z vyšších pozic, včetně těch politických. Na nás tento dům působil při první prohlídce opravdu tak velkolepě, že nás tato skutečnost z minulosti vůbec nepřekvapila. Vypovídala o tom své i jedna místnost v domě, kterou realitní makléřka pojmenovala parádní pokoj,“ popisuje své pocity český pár.
Velikost této místnosti byla bezmála 40 m² a působila dojmem, jako by se v ní zastavil čas. Nábytek, koberec, lustry i původní dřevěná okna, všechno bylo výjimečně zachovalé. Pokoj se kdysi zamykal a byl přístupný pouze pro VIP návštěvy.
Dá se říct, že právě díky těmto návštěvám a jejich vlivu dům získal svou nečekanou velikost. Původně totiž majitelé plánovali postavit katalogový dům typu Omega s dispozicí 4+1 a obytnou plochou 120 m². Měli však k dispozici velký pozemek, a hrozilo, že by jim tehdejší režim jeho část mohl odebrat a přidělit ji jiným. Aby tomu předešli, rozhodli se dům rozšířit o dalších 80 m².
„Dům byl zkolaudovaný koncem roku 1980, takže letos slaví krásných 45 let. I když měl pořád svůj šarm, bylo zřejmé, že nějaká větší péče bude nutná. Jak z jistých zdrojů víme, zhruba od 90. let tu nebyla tzv. chlapská ruka ani patřičná péče. A to se samozřejmě různě projevovalo.“
Do domu při větších deštích nebo tání sněhu zatékalo přes praskliny v balkoně, pultová střecha už na tom byla taky špatně a plynový kotel z devadesátek - to už mluví za vše. Takže tyto tři záležitosti řešili jako první. Při opravě střechy zjistili, že atika domu je velmi špatně zhotovená od samého začátku a tak přibyla další věc k řešení.
„Už při hledání nemovitosti jsme hlavně potřebovali dům v takovém stavu, abychom se mohli hned nastěhovat. Platit nájem na bytě a zároveň splácet hypotéku pro nás bylo nereálné. Takže veškeré kroky, které se okolo rekonstrukce domu následně děly, jsme pociťovali na vlastní kůži i za cenu obětování jistého komfortu v jakémkoliv slova smyslu. Například jsme jednu dobu v papučích chodili po holém betoně nebo jsme na něm přímo spali. Pár měsíců, než se dokončila rekonstrukce tehdy jediné koupelny, jsme se třeba sprchovali v suterénu, kde je naštěstí prádelna s vanou.“
Kolik do domu investovali?
Dům je v roce 2016 vyšel přibližně na 3 400 000 korun. „Teď zpětně se nad tím kolikrát i pousmějeme, jací jsme byli střelci. Když jsme dům kupovali, Kuba měl 26 a já jsem slavila 24. narozeniny v den stěhování. Ne, že bychom tuhle koupi domu brali na lehkou váhu, to opravdu ne, dodnes máme v paměti, jak vyklepaní jsme z tohohle kroku byli. Ale tak nějak jsme věděli, že to prostě zvládneme (to jsme spolu byli už osm let a dá se říct, že jsme za tu dobu byli na výzvy zvyklí).“
Každý měsíc měli přesně spočítané příjmy a výdaje a věděli, kolik si mohou dovolit do domu investovat. Právě proto to u nich zpočátku i tak vypadalo, k žádným větším rekonstrukcím nedocházelo.
Po letech se to ale změnilo a postupně začali s rekonstrukcí celého domu. Mnoho věcí si dokázali sehnat sami, často přímo od zdroje, a velkou část práce zvládli svépomocí. Díky tomu se jim podařilo výrazně ušetřit. Stáli pevně nohama na zemi a rekonstrukci si vždy rozdělili do jasně daných etap podle toho, co si mohli v daném roce dovolit.
Naše nápady a vize měly v tomto tempu aspoň čas uzrát a nakonec jsme si ucelili plán pro celkový koncept interiéru, aby byl v harmonii. Věděli jsme, kolik do čeho chceme a můžeme investovat času a peněz.
Od toho se odráželi a podle toho si každoročně sestavovali pracovní projekty. Díky tomu se jim nikdy nestalo, že by zpětně litovali, že za něco utratili víc, než původně plánovali. Cenu, kterou do domu investovali, přijali a brali ji jako součást celého procesu. Mnohem víc než samotné výdaje je těšil pokrok, který na domě viděli, a především to, jak se v něm díky změnám cítili.
Jak postupovali při rekonstrukci?
Nepatří mezi ty, kdo na jaře začne a téhož roku do Vánoc mají hotovo. Prakticky od října 2016 s rekonstrukcí nepřestali. I když by se dalo říct, že v interiéru to vypadá, jako by bylo hotovo, když se zaměří na dům zvenčí, finále je stále v nedohlednu. Týká se to především vchodových dveří, fasády, a čeká je ještě rekonstrukce příjezdu i zahrady.
„Aktivně se na rekonstrukci u nás podíleli hlavně naši otcové, kteří přijeli, kdykoli se u nás děly jak ty větší akce, tak ty menší. Řemeslníkům jsme svěřili střechu, renovaci parket, vinylovou podlahu, koupelny a kuchyň. Ostatní práce jsme zvládli sami s pomocí rodiny.“
Říkají, že kolik je celková částka za rekonstrukci dodnes, je tak trochu záhada. Tím, že se financování rozložilo i do období před inflací, může se výsledná částka pohybovat někde pod dvěma miliony korun. Nutné je ale dodat, že rekonstrukce stále není úplně hotová.
„Interiérový design v Kostce bych popsala jako minimalistický ale zároveň funkční s nádechem retra. Najdete v něm nábytek ale i doplňky, které jdou napříč generacemi před námi. Někdy mi i píšou lidi, že je pohled na určité předměty v našich příspěvcích vrátí do dětství a nebo z nich prostě jen cítí silný genius loci, tak to nás vždy mile potěší.“
Křesla Ton po prarodičích
Kuba a Vendula jsou tvůrčí duše, a tak občas sami vyrobí některý nábytek, například kompletní sestavu na chodbě, konferenční stolky, stojany na květináče či nábytek do pracovny. Velmi si cenili křesel Ton po prarodičích, která byla zachována v původním stavu od sedmdesátých let, a nedávno je museli podrobit renovaci.
„Máme rádi originalitu. To, co jsme si sami nezvládli vyrobit, tak naštěstí vyrobili šikovní stolaři, kteří podle našeho návrhu a nákresu dokázali zrealizovat přesně naši představu. Jednou z těchto děl je například umyvadlová komoda v koupelně, která je charakteristická zaoblenými tvary díky ohýbanému dubovému dřevu.“
Přestože měli dostatek nápadů a schopností, připouštějí, že finanční stránka byla snad jediným omezením. Jako amatéři bez odborného vzdělání v architektuře a designu bojovali s představou, jak bude vše nakonec vypadat. „Museli jsme několikrát napravit chyby, které by odborník pravděpodobně neudělal.“ Vše se učili za pochodu a zjistili, že spolupráce s konkrétními řemeslníky značně usnadnila realizaci.
Koncept domu ponechali, ale „trochu ho vylepšili, aby se zvýraznila originalita a vytěžil se jeho skrytý potenciál. Propojili dům se zahradou terasou na nečekaném místě, otevřeli přízemní prostor pro lepší funkčnost a ukrojili 8 m² z parádního pokoje kvůli druhé koupelně. Parkety v horním patře zůstaly zachovány a byly renovovány, stejně jako původní železná futra. Zachovali také některé předměty, například kulatá zrcadla v obývacím pokoji a starou mísu na kynuté těsto, kterou často používají.
„Hodně lidí si myslí, že nejdražší položkou byly jednoznačně schody. Opak je ale pravdou. Celková cena za tyhle dubové schody nás vyšla cca 15 000 korun. Sami jsme si je sehnali přímo z pily, následně nám je místní truhlář seřízl, opracoval a ošetřil podle našeho zadání. Potom jsme je s Kubou sami namontovali. Nejdražší místnost v celém domě, včetně samotných prvků v ní, je ale bez pochyby dolní koupelna. Hned za ní je kuchyň spolu s horní koupelnou.“
