Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
První zážitky s ubytováním ji připravily natolik, že dnes ji už nic nepřekvapí. Stále je však obezřetná, a i když Paříž miluje, už ví, že ne všechno je jako v seriálu Emily in Paris.
Když Emma Benková poprvé navštívila Paříž, byla to láska na první pohled. Opakovaně se do tohoto města vracela a vždy zde strávila několik měsíců. Dnes v něm žije, studuje módní marketing, setkává se s designéry a chodí na nejznámější přehlídky během pařížských módních týdnů.
Emma zažívá v Paříži vše, co k tomuto městu patří, včetně těch méně Instagram-friendly stránek. „Moje první zkušenosti s ubytováním v Paříži mě připravily tak, že mě už asi nic nepřekvapí. Na toto město se dávno nedívám přes růžové brýle, ale miluju ho i tak,“ říká Emma pro Refresher.
Dnes už žije v běžné čtvrti, mimo centrum. Vnímá, že kriminalita ve městě se zhoršuje, a ví, v jakých situacích je třeba ohlížen se přes rameno. Od Pařížanů*ek se naučila, jak odpočívat, a na francouzských mužích si váží odvahy. Na Instagramu dokumentuje vše, co by i sama potřebovala slyšet ve svých začátcích v Paříži.
V tomto článku si přečteš:
Jak se Emmě žilo v nejnebezpečnější čtvrti
Kolik stojí život v Paříži
V jakých částkách se pohybují nájmy a ceny za potraviny
Líbí se ti naše tvorba? Přidej se do klubu Refresher+. I díky tvé podpoře dokážeme přinášet kvalitní články.
Pro mě byl snem vždy Londýn. Už od dětství jsem měla silný pocit, že právě on bude tou mou velkou láskou. Ale vše se změnilo, když jsem podruhé odletěla na jazykový pobyt do Paříže. Tam jsem pochopila, že mou první skutečnou láskou je právě Paříž. Mezi námi vznikl zvláštní, výjimečný vztah.
Od toho okamžiku jsem se tam začala cítit jako doma, pravidelně jsem se do Paříže vracela. Cítila jsem, že sem patřím.
Co v tobě zanechalo tak silné dojmy?
Nikdy jsem Paříž nezažila jen jako běžná turistka. Vždy jsem tu měla možnost zůstat delší dobu, alespoň měsíc, někdy i více. Právě to mi dalo úplně jiný pohled na město. Díky tomu jsem si tu mohla vytvořit „svou vlastní Paříž“, se svými oblíbenými místy a lidmi. Už jsem se necítila jako turistka, ale jako někdo, kdo sem patří.
Láska k Paříži mě inspirovala k tomu, abych se dále věnovala francouzskému jazyku, i doma na Slovensku. Zapojovala jsem se do různých frankofonních aktivit, soutěží, projektů. Pak přišel moment výběru vysoké školy. Jasně, že Francie byla jasná volba. Byla jsem odhodlána, že chci studovat tam.
Ale Paříž mi tehdy řekla, že ještě není ten správný čas. Jen pět dní před začátkem semestru mi přišlo zamítavé vyjádření z francouzské školy.
Dnes to už chápu, ale tehdy to pro mě bylo obrovské zklamání. Tak moc, že jsem si nedokázala představit, že bych se tam znovu vrátila. Šla jsem studovat módní marketing do Prahy a pak se naskytla možnost přesunout se do Paříže.
Módní marketing, fashion weeky, stylingy jako vystřižené z Emily in Paris. V čem je Paříž jiná, než jak ji vykresluje tento populární seriál?
Myslím si, že i přes to, že se stále více mluví o otevřenosti, potřebě cestovat a studovat v zahraničí, Paříž si v mnoha ohledech stále udržuje jistý odstup. Není úplně připravena bez problémů přijímat nové vlny lidí, kteří sem přicházejí žít nebo pracovat.
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
nebo 30-dňová výzva s ChatGPT od Jazykového mentoringu ZDARMA
Ale zároveň Francouzi podle mě vůbec nejsou takoví, jak se o nich často mluví. Samozřejmě je to jiné, když tu člověk žije, pracuje nebo studuje, než když sem přijede jako turista. Já osobně jsem se s nějakou nepříjemností moc nesetkala. Možná je to i tím, že mluvím francouzsky, a v tom okamžiku stačí málo. Když vidí, že se člověk snaží, reagují s nadšením. Často jsou až mile překvapení a vnímají to jako projev respektu.
Získat si jejich důvěru není úplně snadné. Aby tě opravdu pustili k sobě blíž, trvá to delší dobu. Ale když jsi už jednou mezi „svými“, dokážou být velmi srdeční a loajální.
To, že mluvíš francouzsky, pro tebe byla velká výhoda?
Znalost francouzštiny je pro ně určitým symbolem inteligence. Vědí, jak je francouzština náročná, a pokud někdo mluví dobře, automaticky to vnímají jako známku toho, že ten člověk něco dokázal. Samozřejmě, občas se může stát, že narazíš na někoho méně příjemného, hlavně na úřadech nebo při řešení nějakých komplikací. Ale obecně si myslím, že Francouzi jsou mnohem otevřenější a srdečnější, než se o nich traduje.
Ale lidé mají na Pařížany různé názory, a myslím si, že něco na tom bude. Jsou o něco uzavřenější, alespoň ze začátku. Je pravda, že mezi Pařížany a lidmi z jiných francouzských měst panuje určité napětí.
Zažila jsem situace, kdy jsem se po páté večer jednoduše neodvažovala jít ven sama. Byla to velmi silná zkušenost, která mi otevřela oči a ukázala i tu méně romantickou stránku Paříže.
Nosila jsem roušku a sluneční brýle, aby mi lidé neviděli do očí ani do tváře. Takovéto situace mě otužily.
Bydlela jsem tu během jazykového pobytu. Pamatuji si, že adresu, kde budu bydlet, jsem dostala doslova den nebo dva před odjezdem. Zavazadla jsem měla sbalená, vše připraveno a stále jsem netušila, kam vlastně jedu. Po této první zkušenosti jsem si řekla, že nikdy nebudu řešit takové věci na poslední chvíli. To se snažím poradit i svým followerům.
Co by ti tehdy pomohlo?
V Paříži je extrémně těžké najít ubytování, pokud nemáš tzv. garanta, tedy někoho, kdo za tebe ručí. A ten garant nemůže být jen tak někdo, nesmí to být freelancer, musí to být zaměstnaná osoba se stabilním příjmem. Jinak se ti může stát, že bydlení prostě nezískáš. Francouzi jsou na byrokracii velmi přísní. Na vše mají papíry, potvrzení a formuláře.
Říká se, že poslední dobou je s ubytováním v Paříži obrovský problém.
Realita ubytování v Paříži je opravdu tvrdá. Nájmy jsou tu extrémně vysoké a lidé jsou často ochotní si pronajmout doslova cokoliv, i to, co by za normálních okolností nikdo nevybral.
Dnes už se tu dokážu celkem dobře zorientovat. Umím poradit: Jdi sem, tady najdeš férový nájem, nebo naopak, pokud půjdeš tam, připrav se na to, že možná nebudeš bydlet sám. Tví spolubydlící budou myši a potkani. Apartmány si tu lidé hledají přes appky. Pamatuji si, že když jsem bloudila ve facebookových skupinách, řešila jsem asi milion podvodů, než jsem se dopracovala k opravdové nabídce.
Je to opravdu absurdní, co vše lidé nabízejí za přemrštěné ceny, ale pokud člověk ví, kde a jak hledat, dá se najít rozumné řešení. Jen to chce čas, trpělivost a hlavně velmi nízká očekávání na začátku. Já jsem aktuálně v příjemné rezidenci a jsem velmi spokojená. Moje studio má 18 m², jsem kousek od Paříže, ale je to super.
Pokud mluvíme o studiu, řekla bych minimálně 800 eur (20 tisíc korun) a výše. Záleží na lokalitě, ale pod tuto částku to určitě nepůjde.
Vnímáš i to, že se v Paříži zvýšila kriminalita? Vídám různá videa na TikToku, kde si lidé před vstupem do metra schovávají šperky či drahé kabelky.
Není to zde úplně růžové, ale to asi v žádném velkém městě. Jelikož jsem se tak brzo spálila, pochopila jsem, že je třeba mít oči všude. Je třeba být obezřetný. Když jsem jednou bydlela v hostitelské rodině, říkali mi, jak bych se měla oblékat, abych nepřitahovala pozornost. A ano, v metru fungují tzv. pickpockets.
Už jsi zažila nějakou nepříjemnou zkušenost?
Musím říct, že svými módními kreacemi určitě dokážu upoutat pozornost, ale snažím se zapadnout. Tím pádem ani tzv. pickpockets tolik nepřitahuji. Ale už se mi stalo, zrovna nedávno, že jsem vysloveně věděla, kdo stojí vedle mě a z jakého důvodu. Bylo to velmi nepříjemné – to, že vím, o koho jde a co chce udělat.
Co mě dost překvapilo je to, že většinou jde o skupinky žen. Působí hlavně v metru. Šňůrka na mobilu omotaná okolo ruky je zde úplná samozřejmost. (smích)
Je Paříž opravdu tak drahá? Ty při studiu i pracuješ?
Pracovala jsem pro magazín, startup, případně jsem měla své vlastní klienty. Spolupracuji s designéry, někdy dělám stylingy či focení. To je spíše moje hobby, moje umělecké vyjádření.
Je pravda, že Paříž je velmi drahá. Například, doprava mě na měsíc stojí 90 eur (2 200 korun). Hodně peněz jsem utratila už jen předtím, než jsem se sem přestěhovala. Proto i dnes říkám svým sledujícím, aby sem přijeli s našetřenými penězi s rezervou, jinak to může být pořádná rána. Káva stojí běžně šest eur (150 korun), je jedno, zda jdu do fancy kavárny nebo do normální.
A potraviny?
To mě celkem překvapilo. Takový běžný nákup na týden mě vyjde méně než doma na Slovensku. A hlavně, potraviny jsou mnohem kvalitnější. Na tom si dávají záležet. Nenajdeš tu polotovary, čerstvé bagety jsou všude. Francouzi je jedí ke všemu, už jsem si na to zvykla.
Co tě ještě naučili místní?
Hned první týden jsem pochopila, že mě naučili odpočívat. Sednout si do zahrady, je jedno, jestli v pondělí odpoledne nebo v neděli večer. Číst si knihu a vypnout. Já jsem se naučila ze svého dynamického života vystoupit, sednout si, udělat krok zpět. Každou minutu jsem se trhala, že už musím někam jít a tohle a tohle stihnout.
Zdroj: Emma Benková
Musím se tě na závěr zeptat i na randění. Jak to funguje v jednom z nejromantičtějších měst světa?
Francouzi jsou mnohem odvážnější. Vezmou odvahu a nemají problém tě oslovit na ulici v jakékoliv situaci. Jsou opravdu otevření, ta odvaha mě na nich strašně baví. Když mě zastavil na ulici někdo v Česku nebo na Slovensku, vždy nesměle řekl, že mě asi musí zastavovat hodně mužů. Od Francouze toto neuslyšíš. Jsou opravdu sebevědomí.
Stalo se mi pár magických situací, kdy muž vyběhl z metra, protože jsem vystupovala. Řekl mi, že mě nemohl nechat jít. Potom zase nastoupil na svůj směr, protože to nebyla jeho zastávka. Jsou velmi protektivní, na ulici na tebe dávají velký pozor. Ale například větu „Napiš, až přijdeš domů“, jsem se ještě od Francouze nedočkala. (smích) Oni ženě věří natolik, že jim to přijde zbytečné.
